Sedloňův blog: Vrcholy Českého středohoří 28.

Novoroční výšlap na Sedlo

Letošní rok jsme zahájili opět výšlapem. Jak jinak taky. Nemuseli jsme moc přemýšlet, už dlouho nás přemlouval k návštěvě sedmistovkový vrchol poblíž Úštěku jménem Sedlo (726 m.n.m.). Tato dominanta je vidět už z dáli a určitě si ji jejím tvarem nemůžete splést.
Jak už jsem naznačila v nadpisu, tento výlet neabsolvujeme ve třech, jak to bývá obvykle. Vzali jsme s sebou totiž kamaráda Martina. Má rád přírodu jako my, tak proč ne.
Dopravním prostředkem je tentokrát auto. Pro našeho Šmudlíčka nic moc zpráva. Gody totiž většinou protestuje lehnout si na zadní sedadlo, ale párkrát už dokonce skočil sám dovnitř, tak uvidíme, jak to bude dnes.
No nic, žádná změna k lepšímu. Godýska musím vzít do náruče, jinak by čekal u vrátek ještě teď J Vyjíždíme po deváté hodině. Proč tak pozdě? Ále, „povinné“ přiťuknutí jsme si nemohli nechat ujít a pak jsme ještě čekali, až ustanou dělobuchy. Zastávka u Martina nás tolik nezdrží a už frčíme směr Litoměřice.

Výchozím bodem volíme Horní Vysoké. Máme jít po modré, ale Pepča, jakožto kormidelník, se nevědomky rozhodl, že náš okruh ještě trochu protáhne. Jdeme tedy po zelené až k hlavní silnici, kde se kocháme výhledem na Lovečkovice a zároveň zjišťujeme, že jsme šli celou dobu špatně. To nám ale nevadí, je tu pěkně. Naše kroky pak stáčíme na žlutou. Touto barvou se necháme vést až k ceduli „Sedlo – severní rozcestí“. Tady se napojujeme na zelenou turistickou a už se jí nepustíme až do konce naší výpravy. S úsměvem a dobrou náladou se pouštíme do výstupu. Je totiž krásné počasí a jde se nám dobře. Sedlo nás překvapuje na každém kroku a my nestačíme žasnout, jaké přírodní úkazy ta naše Matka Příroda vykouzlila…

Nejprve stoupáme vzhůru sami. Až máme pocit, že snad na tomto kopci nikdo jiný není. Asi v půlce ale potkáme první turisty, kteří nám sdělí realitu: „Nahoře je asi 100 lidí a na ohni je možné opéct si špekáček.“ „Aha. Takže masová akce,“ říkáme si. Další metry však jako by toto vyvracely. Potkáváme jen pár turistů. „To byl asi vtip,“ prohlásí Martin. A jdeme se kochat výhledem ze skalky, která zračí nejlepší Sedlecký výhled.

Máme štěstí, že je krajina beze sněhu, protože některé úseky cesty jsou zdolatelné s opatrností i při dnešním příznivém počasí.

Na vrchol přicházíme po poledni. Ohniště tu opravdu nacházíme, ale lidi sedící u něj jen dva. „Třicet lidí se před chvilkou zvedlo a hromadně odešlo,“ hlásí nám paní. Přisedáme k nejlepšímu topení, co znám a jdeme svačit.

Z kopce není nikam vidět. Což jsme vlastně čekali, když jsme se dívali na zalesněnou homoli z nedaleké skalky, kde byl úžasný kruhový výhled, jedinečný tím, že vrchol Sedla byl jeho součástí.

Málem bych zapomněla zmínit, že Godík je ve svém živlu. Tolik psů v jedné hodině už zase dlouho neuvidí. Nejraději by s nimi brázdil svahy tohoto „double“ kopce.

Dolů pokračujeme pěkně strmě a nejeden z nás poznává tvrdý náraz na zem.

Ještě malá zastávka u Mauzolea, které zpestřuje naši trasu, a pak stále zeleně až k našemu vozítku.

Všichni jsme spokojeni a pěkně unaveni J

text: Jana Mourková

Sedlo (726 m)

Ve východní části Českého středohoří, podcelku Verneřické středohoří, je nejdominantnějším a nejvyšším vrcholem Sedlo se 726 m n.m. Nachází se v katastru obce Liběšice a jeho sedlovitý tvar si nelze s ničím splést.

Jméno Sedlo není původní, předcházel mu název Jelečská hora, nebo německy Geltschberg. Pro rozlišení od ostatních stejnojmenných kopců se mu říká Levínské Sedlo. Hora je tvořena trachyandezitem, jehož skaliska vystupují kolem nejvyššího bodu a při vegetačním klidu jsou patrné i z dálky. Na nich se vyskytují odlučné sloupy vysoké až 10 metrů. Na nejvyšším bodě Sedla se potkávají úzké strukturní rozsochy. Na jejich svazích můžeme vidět výsledek svahových pohybů a mrazového zvětrávání. Jsou jimi deskovitá i sloupcová odlučnost horniny, mrazové sruby, kamenná moře či balvanové haldy. Celý kopec je zalesněný smíšeným, převážně listnatým porostem, místy pralesovitého charakteru.

Národní přírodní rezervace Sedlo byla vyhlášena v roce 1968 na ploše 52 ha. Předmětem ochrany jsou nejen výše zmíněné geologické jevy, ale i pralesovitý charakter lesa, teplomilná společenstva skal s kontinentálními, až kontinentálně submediteránními prvky mísící se s křovitými společenstvy. Zvlášť chráněné druhy jsou tařice skalní nebo hvězdnice alpská. Na pokraji zániku jsou kosatec bezlistý či měsíčnice vytrvalá. Průzkumem bylo objeveno 69 druhů obratlovců, mezi nimiž najdeme ořešníka kropenatého a kulíška nejmenšího. Své zastoupení tu mají i motýli (batolec červený, bělopásek topolový).

Z největších skalisek na vrcholu je daleký výhled do kraje. Na východní stranu lze spatřit Ještěd, Ralsko, Ronov, Polomené hory s Vlhoští, Bezděz, rybník Chmelař a Úštěk. Jižním až západním směrem lze spatřit Říp, Hazmburk a velkou část Českého středohoří s Milešovkou, Kletečnou, Radobýlem, Liščínem a Křížovým vrchem. Severním směrem se mezi stromy objeví Kalich, Buková hora a Ústí nad Labem.

Nejbližší vlakovou zastávkou pro zdolání Sedla jsou Liběšice. Trasa vede po žluté a zelené značce a je dlouhá 4,5 km. Od autobusu je to nejblíže ze zastávky Liběšice, Srdov, kdy po červené a zelené značce se ujde 3,5 km. Dalším výchozím místem bývá obec Levín.