Thassos - perla Egejského moře 6/9

24.9. - Kolečko kolem ostrova

Jako na Korfu i zde máme v plánu projet si ostrov na skútru. Stane se tak dnes a my vyrážíme na okružní jízdu po Thassosu. Trasu jsme zvolili podle hodinových ručiček, čili nejprve si projedeme západní pobřeží. Oproti loňsku jsme zvolili slabší stroj. Na zdejší silnice si vystačíme s kubatůrou 80 ccm.

Na západní straně ostrova není tolik zajímavého a přeci nás zlákali tři altány u silnice. Je od nich pěkný výhled na pobřeží. Delší pauza přichází v městečku Skala Rachoniou. Důvodem je pěkný kostel u nějž se pěkně svačí.

Posledním místem kde se zdržíme, než projedeme Limenasem je také altán u břehu. Hlavní město je od něj hezky vidět. Staví tu i nejčastější zahraniční návštěvníci, Bulhaři. Další početné skupiny jsou Rumuni. No což, mají to sem blízko.

Míjíme Limenas a stoupáme do kopců. Kroutící se silnice slibuje pěkné výhledy, ale les je zde hustý. Až na vrcholu stoupání se našlo místo, odkud se dá pořídit pěkné foto Limenasu, sevřeného kopci.

Přijíždíme do městečka Panagia, od níž čekáme velké věci. Stroj parkujeme v jedné uličce a jdeme se podívat po městě. I na konec září je tu dost rušno. Dýchá na nás úžasná atmosféra. Hlavní ulicí jdeme ke kostelu. O kus dál se nám dokonce daří najít místo pro fotku celého města, hezky posazeného pod horami. Chceme se podívat do výrobny olivového oleje, ale na cestu k ní se musíme zeptat. Najít ji už pak není těžké. Zde vyrábí olej po generace firma Sotireli. Výrobna je volně přístupná a vstupné se neplatí. Olej se vyrábí za studena, lisováním. Při návštěvě firemního obchůdku nám prodejce řadí, abychom se přidali ke skupině, jdoucí na komentovanou prohlídku. Menší zádrhel je v tom, že jde o Rumuny. Samozřejmě, že jsme nerozuměli, ale aspoň se podívali, jak stroje fungují. Přednášející mladík vypadal, že toho ví o výrobě oleje hodně.

Naproti výrobně návštěvujeme sympatickou cukrárnu. Lákadel je tu spousta a my si vybíráme jeden ze zákusků domácí výroby. K čaji dostáváme automaticky pár sušenek. Takovýto podnik rádi podpoříme. Divíme se, že zde nejsou žádní lidé, přitom je to z centra pár desítek metrů. Paní ale zřejmě nemá nouze o kšefty. Balí cukrovinky do krabiček, zřejmě k dalšímu exportu. Po krátkém hovoru jsme se dozvěděli, že jeden její syn žije v Praze.

Je čas popojet. Další zastávkou bude Chrysi Ammoundia a "Golden Beach." Uvidíme, co bude na této rušné pláži zlaté. Voda to asi nebude, plavou v ní chaluhy. Ještě po padesáti metrech je voda po prsa. Oceňuji ale výhled na Ypsario a špičatý vrchol Prophytisllias (1109 m).

Jelikož už je pokročilá hodina, zbytek cílů si necháme na zítra a pádíme domů. Občas stavíme vyfotit nějaké to panorama. U vísky Aliki se nakonec rozhodujeme, že ještě jeden cíl navštívíme. Je jím 223 metrů nízký, ale dominantně působící vrchol Babouras. Přesto si myslíme, že to nebude nic složitého.

Na první pokus jsme správnou cestu netrefili. Zastavili jsme u branky. Když jsme jí přelezli, spatřili jsme nějaké budovy. Napadlo nás, že by zde mohl někdo bydlet a tak jsme zařadili zpátečku. Cestu na vrchol jsme našli o kus dále. Na hřebeni Babourasu řádil bagr, či jiný podobný stroj. Jsou zde všude stopy a rozrytá zemina. Výhled z vrcholu je pěkný. Vidět je až na ostrov Samotraki i na Athos.

Při cestě na základnu projíždíme místy postiženými nedávným požárem. Všude je cítit vůně jako u táborového ohně. Je zajímavé že některé domy přežili zkázu, přitom okolní stromy jsou ohořelé. Daniele jdeme říci, že si motorku ještě o den prodloužíme.

Thassos - perla Egejského moře 5/9

23.9. - Jeep safari do hor

Na Thassosu je minimum asfaltek. Když se chcete vypravit do hor, musíte k tomu mít příslušné auto a ještě zkušenosti s tímto terénem. K tomu všemu ještě dobrou mapu a orientační smysl. Suma sumárum jsme usoudili, že bude nejlepší se vydat do těchto míst v rámci organizovaného výletu, který pořádá Andrea. 

Z našeho penzionu se nás přihlásilo šest lidí. Dvě paní si spletli čas odjezdu a málem výlet zmeškaly. Já si myslím, že bychom na ně asi čekali. Nejprve nás dva mladíci odvezli do Potosu, kde bude start celé skupiny. Přidělili nás do auta k Michalovi a Heleně. Auto nebylo zrovna nejnovější. První kilometry vedly do Theologosu, který už je na svahu hor. Zde jsme bohužel jen projeli, přitom by stálo za to se tu zdržet. 

Nad Theologosem začíná ten správný sekec. Vjeli jsme na kamenitou cestu o nemalém sklonu. Nejprve byly kameny malé, ale potom jsme se dostali na úsek, kde se na cestě válely vysloveně balvany. V autě jsme lítali jak "čamrdy," ale bylo to fajn dobrodružství. Pustinu střídá les a stoupání klesání. 

První zastávka je na místě, odkud je vidět obec Kastro i hora Ypsario. Konečně stahujeme střechu a můžeme se dosyta kochat. Jedeme opět lesem, podél vyschlého koryta řeky. To je také dílem sucha. V horní části však voda je. To je zajímavé. Přichází ostrá zatáčka a v ní stavíme. Důvodem jsou Apoštolské vodopády. Jeden je u cesty a za druhým jdeme kus proti proudu řeky. Jsou zde krásné staré stromy. Oba vodopády jsou podobné těm v Českém středohoří. 

Pokračujeme vzhůru. Cesta nás dovede až do vesničky Kastro. Fantastická obec na ostrohu, obklopeném údolími. Všechny domy jsou bílé a vypadá to moc pěkně, až mysticky. Ani zde nejsou asfaltové ulice. Z Limenarie sem vede asfatka, ale pouze pár měsíců. Kastro leží ve výšce 500 m n.m. a od místní kostnice je pěkný výhled do okolí. Na tomto ponurém místě začíná naše prohlídka. Poté se přesouváme na náves, kde probíhá oběd či svačina. Pobyt zde se zbytečně protahuje hraním her a řešením hlavolamů. Poslední místo, kam nás Andrea vezme je kostel. Tam se dozvídáme, že silnici postavili hlavně kvůli Popovi (knězi), aby mohl dojíždet na bohoslužby. 

Po dvou hodinách se konečně hýbeme z místa a míříme na Ypsario. Cestou se stavujeme v přirozené bonsajové zahradě. Dokonce zde lze najít útvary jako "Žába,"  či "Ještěr."

Přichází finále cesty na vrchol Thassosu a s ním ještě větší dobrodružství. Silnice na hraně svahu, pod námi hlubokánské údolí. Prostě adrenalin. Pak už to přichází. Před čtvrtou odpolední brzdíme na parkovišti pod Ypsáriem. Vytoužený okamžik je tady. Výhled z nejvyšší hory Thassosu je skvělý! Východně pod námi Golden Beach a dále řecká pevnina. Na jižní stranu je vidět Kastro a ostrůvky kolem Thassosu. Nejvzdálenějším bodem je Athos. Kolem dokola jen pohoří Ypsarion a my. Slabá půlhodina na Ypsariu končí a my musíme dál. Škoda, nemuseli jsme trčet tak dlouho v Kastru. 

Jezírko Maries je dnešní poslední zastávkou. Probíhá zde ochutnávka medových marmelád. My ochutnáme jen dvě a jdeme se podívat na to jezírko. K vodopádům nepůjdeme, mají prý minimum vody. Nakonec si i my kupujeme nějakou "mamtěrádu." 

Městečko Maries pouze objedeme - což mě mrzí - a výlet se chýlí ke konci. Michal svou roli řidiče zvládl bezvadně, za což mu děkujeme. Jeepy to nakonec také zvládly bez úhony. Přál jsem si vidět Ypsario a to se mi splnilo. S Janičkou jsme plni dojmů a jdeme je vstřebávat potmě na pláž.

Thassos - perla Egejského moře 4/9

22.9. - Pěšky téměř k Diovu oku

Jenže nám opět prší. Snídaně je opět změněna pouze napůl. Kvuli počasí se ani dnes nebudeme pouštět do větších akcí, projdeme se v okolí Limenarie a uvidíme kam dojdeme. Centrum jen prolétneme a rázem se ocitáme v přístavu pod zámečkem. Vyšplháme se na nevysokou skalku. Výhled je odsud pěkný, ale ten binec. Proč si Řekové dělají takový bordel v tak pěkné zemi je nám záhadou.
Zámeček Palataki je už léta neobydlený a je to patrné i z přístavu. Vydali jsme se k němu a nalezli ho opuštěný a v dezolátním stavu. Uvnitř jsme našli pouze prázdné místnosti, vytlučená okna a spoustu suti. Škoda. Stejná mystika jako třeba na rotě Dyleň. Do patra po dřevěných schodech jsme se ani neodvážili. V zámečku byla základna pro zaměstnance dolů na železnou rudu, které jsou o kousek dál. Jsou ve stejném stavu jako zámeček.
Sestoupili jsme na pláž "Metalia Beach." Hned jsem ji překřtil na "Metallica Beach." Dnes se tu nikdo nekoupe, ale lidé tu jsou. Mělo by zde být místo podobné "Stonehenge," ale zde ho nikde nevidíme. Zatím prolezeme nízkým tunelem na malinkou pláž. Místy musím lézt po čtyřech. Obejít podél útesu to nejde. Jdeme se zeptat barmana na místo s kameny. "Is there something like Stonehenge?"
"Yes, up there, 300 meters." Jedeme tedy určeným směrem a k místu opravdu dojdeme. Na vyvýšeném místě nad pláží je uspořádáno do kruhu dvanáct kamenů. Každý z nich představuje jedno znamení zvěrokruhu.
Po pěkném chodníku vedle silnice jdeme do Pefkari, což je nenápadné letovisko. Funguje zde půjčovna všeho možného, s čím se dá plavit po moři. Ceny jsou však i mimo sezónu na náš vkus vysoké. Na Pefkari navazuje větší Potos, kde nás chvíli zdržuje koncentrace krámků. Kromě kostela na hlavní ulici zde však není nic zajímavého.
Jelikož není ještě tak pozdě, zkusíme pokračovat k největší atrakcí ostrova, čímž je "Giola," česky zvaná "Diovo oko." Cestou budeme doufat, že nám někdo zastaví. Stalo se tak nakonec daleko za Potosem. Zastavil nám Řek ve sportovním autě. Po boku měl dámu, zřejmě svou manželku. Do třídveřového auta jsme se nasoukali na zadní sedadla a mohlo se vyjet. Trochu jsem se tam cítil jak rybička v konzervě, kterou jsme před chvílí svačili, ale přece něco vydržím. Výhodou bylo, že nám pán poradil lepší že dvou variant, jak se dostat k oku. Zastavil nám nahoře na silnici a ukázal pěšinu, po které stačí sejít k vytouženému cíli. Nejprve jsme sešli k parkovišti, potom k taverně a až nakonec k Diovu oku.

Diovo oko (Giola) je přírodní úkaz a největší atrakce ostrova Thassos. Do díry ve skále se přelévá mořská voda a díky tomu vzniká obrovská vana. Výhodou může být teplejší voda. Dnes je tu díky horšímu počasí minimum lidí oproti tomu, kolik zde bývá v sezóně. Prý až 200 lidí se zde dokáže slunit a koupat. My však i v tomto počasí se zde chceme vykoupat. Už jen pro to místo. Sotva se potom oblékneme, začne svítit slunko.

Zpět k silnici jdeme druhou, delší cestou. Rovina to rozhodně nebyla. Zastávku jsme našli asi sto metrů po silnici, ale zjistili, že bus jel před deseti minutami. Ale my si nevzpomínáme, že bychom nějaký potkali, takže zde počkáme. Třeba má zpoždění. Mezitím zkoušíme opět stopa. Po dvaceti minutách přijíždí autobus a my spokojeně nasedáme. „Doma“ jsme v půl sedmé a za hodinu je tma.

Thassos - perla Egejského moře 3/9

21.9. - Autobusový výlet do Limenasu

Příjemné teploty z večera jsou fuč a ráno hezky prší. Dva měsíce bez kapky deště musely někdy skončit a děje se tak dnes. Před pár dny suchá bouřka spustila rozsáhlý požár. Ten však byl již nyní minulostí.

U snídaně se vystřídaly palačinky s tousty, jinak se nic nezměnilo. My ale přemýšlíme, co dnes podnikneme. Rozhodujeme se mezi výletem na skútru či autobusem do Limenasu. Nejprve jsme zvolili první variantu, ale když jsme viděli další mraky, otočili jsme to na autobus. Na ten jsme přišli akorát. Jak říkala Andrea: "Nemávat na řidiče jako na pozdrav, ale od shora dolů a zastaví." Tak jsme také učinili.

Do Limenasu je to 40 km a uvidíme, jak dlouho potrvá cesta. Lístek stojí 5 EUR na osobu. Začíná jízda podél západního pobřeží. Pěkné výhledy jak na moře, tak na hory přerušuje hlášení průvodčího o přestupu v Prinosu. Ve zdejším přístavu musíme opravdu přestoupit do jiného autobusu. Také nám to mohl říct průvodčí hned. Z Korfu jsme zvyklí, že v autobusech chodí po autobuse zaměstnanec, prodávající lístky. Čili funkce podobná jako u nás průvodčí.

Déšť, který začal po deseti minutách jízdy, pokračuje i v Limenasu. Než jsme však prošli přístav, přestal. Jelikož v centru nic zajímavého není, vydali jsme se rovnou do historické části za městem, kde jsou archeologické nálezy. Kolem nich dojdeme cestou podél olivovníků, k půvabnému kostelíku na útesu. Pod ním je u moře restaurace. Od kostelíku je pěkný výhled na ostrůvek, kolem kterého plují trajekty do Keramoti. Po chvíli kochání pokračujeme. Dalším místem je "Ancient theatre," což je klasické starořecké divadlo. Zrovna prochází opravou a vysoký jeřáb tu kazí dojem.

Kolem bílomodré kapličky, stále do kopce, přicházíme ke zřícenině hradu "Medieval Castle." Podobá se našim hradům. Zde, vysoko nad městem už je od něj slušný výhled. Na dohled je i "Aténin chrám." Ten je naším dalším cílem. Respektive to, co z něj zbylo. Poté nás čeká vrchol, který není v mapě ani pojmenován. Výhled ze skalní vyhlídky je pěkný. Nejvíce vyniká pod námi Limenas. Na okolní hory a řeckou pevninu také není k zahození.

Po schůdcích scházíme do východní části Limenasu. Dokonce se chci nebojácně pustit zkratkou mezi včelí úly, ale od toho mě Janča odrazuje. Jdeme tedy jinudy. Centrum města je z ruky, proto jdeme po silnici směr Limenaria a zkoušíme stopa. Až dále za městem nám zastaví místní chlápek s jakýmsi pracovním autem. Po chvíli hovoru se dozvíme, že je jako Ferda Mravenec, čili práce všeho druhu. Vypráví nám, jak to bylo s nedávným požárem a ukazuje 2000 let staré olivovníky. Vysadil nás v Prinosu, odkud nám dle jeho informací pojede za chvíli autobus do Limenarie. Měl pravdu, za chvíli se sjely tři autobusy. Dokonce ani místní nevěděli pořádně kam který bus jede. Stačilo by přitom pořádně označit autobusy směrovkami. Z Prinosu platíme 3,10 za osobu.

Počasí se během dne zlepšilo a my ještě navečer šli navštívit naší pláž, na chvíli se vykoupat. Nejprve jsme se zdráhali, ale nakonec jsme do vody vlezli a nechali se houpat vlnami. Ty dnes byly obzvlášť vysoké. Usínali jsme za polojasné oblohy.

Thassos - perla Egejského moře 2/9

20.9. - Thassos nás vítá

Thassos nás vítá slunečným ránem. Je to příjemné probudit se do přijatelné teploty oproti Korfu, kde od rána bylo vedro. Dnes vyzkoušíme místní pláže a moře. Také se přesvědčíme, co znamená kontinentální snídaně. Tu máme v ceně zájezdu. Nakonec nám chutnala, ale přejezení jsme nebyli. Aspoň já ne. 

Moře si necháme na odpoledne, nyní vyrazíme do centra města Limenaria. Tam je to klasika - taverna vedle taverny, proloženo obchůdkem se suvenýry. Také jsme si nějaké koupili. Nechápeme, jak se můžou mimo sezónu všechny ty taverny uživit. Uvidíme večer, až sem zajdeme. Do centra města to máme 1,5 km, takže žádná dálka. 

Thassos je nejsevernější ostrov v Egejském moři a řecka vůbec. Má kolem 3000 stálých obyvatel. Hlavním městem je Limenas/Thassos, kde je i přístav spojující ostrov s pevninou v Keramoti. Nejvyšší horou je Ypsario (1206 m) odkud je daleký kruhový výhled. Ta je jedním z největších taháků ostrova společně s "Diovým okem" a antickou částí v Limenasu. O dalších památkách a zajímavých místech zde bude ještě řeč. 

"Všechny pláže jsou písčité" se píše všude v průvodcích, ale že v mělčině jsou kluzké skalní tabule jsme se dozvěděli až od delegátky Andrey. My šli vyzkoušet jednu takovou, ležící asi 800 metrů směrem na Tripiti. Ta nebyla špatná, ale měli jsme respekt z ježků. Válení na pláži byla náplň našeho prvního odpoledne na ostrově od nějž si slibujeme velké zážitky.

Od naší pláže před apartmány je pěkný pohled na Limenariu a nad ní dominující zámeček Palataki. Ten je položený na skále nad přístavem. Jihozápadně se táhne řecká pevnina zakončena bájnou horou Athos. Severně nad městem je pár nevýrazných kopců, dále potom dominantní hora Ai Matis (809 m) s vysílačem. 

Večer si otevíráme krétské víno a pozorujeme hvězdy. Všude kolem je plno dalších světýlek, patřící městům a obcím na pobřeží. Dnes se tu sedí příjemně.

Thassos - perla Egejského moře 1/9

Při výběru dovolené k moři jsme opět sázeli na "Last minute." Jen s tím rozdílem, že termín jsme zvolili zářijový místo červencového. Tak dlouho jsme vybírali mezi Ibizou, Kanáry a Madeirou, až nám padl do oka ostrov Thassos. Ano, je to úplně jinde, ale když jsme viděli tu vesnickou atmosféru, dali jsme jí přednost před rušnými turistickými destinacemi. 

V pondělí letíme na kousek pevniny na severu Egejského moře, o níž jsme ještě ve čtvrtek nevěděli že existuje. Letošní dovolenou tedy strávíme na ostrově, který bychom za den objeli za jeden den i na kole. Oproti loňskému Korfu jsou zde vodopády a vyšší hory.

19.9. - Velká cesta na malý ostrov

Vše bylo sbaleno a my mohli vyrazit na cestu - ta bude hodně pestrá. Než vybalíme v Limenaríi naše bágly, vystřídáme pět dopravních prostředků. Autobus za pět minut sedm stíháme akorát. Ze Stodůlek je na hlavní nádraží dlouhá cesta. Když k tomu přibyde pár minut zpoždění, stihneme tak akorát koupit jízdenku na vlak do Brna, v kterém za pět minut odjiždíme. 

Jízdenky na zpáteční cestu z Vídně musíme tedy koupit v Brně. Tam také nejsme včas, ale rezervu máme slušnou. Ve 12 hodin odjíždíme do Tuřan na letiště a tudíž máme do začátku odbavení ještě půl hodiny. Počasí zůstává stejné z předešlých dní - je zataženo. Dnes budu mít jednu "leteckou premiéru." Budeme mít mezipřistání v Ostravě. Let tam potrvá 25 minut. 

Na Letišti Leoše Janáčka nás vítá déšť. Z letadla vystupujeme všichni protože proběhne úklid a dobrání paliva. V letištní hale je stejná nouze o občerstvení jako v jihomoravské metropoli. Odlétáme v 16:15 a teprve ve výšce 11000 metrů vidíme slunce. Kromě toho i úžasnou skladbu mraků. Na chvíli se pod námi zjeví Dunaj, ale jinak je stále vidět "bílý mlíko." Mraky se trhají až nad Řeckem, ale my přistáváme v Kavale do deště. Jelikož do toho svítí slunce, tak se vytvořila pěkná duha. 

Na malém kavalském letišti jsme hotovi brzy a už se nás ujímá delegátka Andrea, pak nás posílá do příslušného autobusu. Již za tmy přijíždíme k přístavu v Keramoti. Thassos své letiště nemá a tak se na něj musíme dostat trajektem z pevniny. Plavba trvá 45 minut. Všude kolem je plno světýlek. Jak na pevnině, tak na ostrově. 

Hlavní město Thassosu je Limeria, kde také kotvíme my. Naposledy přesedáme a zbývá dojet autobusem na druhý konec ostrova. Cestou ještě vysadíme na třech místech účastníky zájezdu a po deváté hodině místního času konečně přijíždíme na západní okraj města Limenaria kde strávíme dovolenou v Penzionu Giannikis. Původně jsme si přáli pokoj s výhledem na moře, ale nakonec jsme rádi za pokoj s částečným výhledem. První varianta by znamenala možný ruch z restaurace.

Frýdlantsko 3/3: Trojzemím přes Lužické hory

4.9.

Trasa:

Arnoltice - Bulovský potok, rozc. - Kunratice - Bogatynia - Opolno Zdrój - Václavice - Grabštejn - Hrádek nad Nisou - Kopaczów - Trojzemí - Kristýna - Hartau - Carlsfried - Lückendorf - Petrovice - Jablonné v Podještědí.

Vstávám v šest hodin, bez budíku a tak vyjíždím o hodinu dříve oproti plánu. Třeba se rezerva bude hodit. I dnes se projedu podél Bulovského potoka, ale před Višňovou odbočím do Minkovic a Kunratic. Odsud se stočím do Polska, konkrétně do Bogatyny. Tam jsem se zrovna trefil do jediné pěkně ulice. Staré hrázděné domy kolem potoka dávaly tomuto místu pěknou atmosféru.

Další v cestě jsou bývalé lázně Opolno - Zdrój. Dnes však tady bylo mrtvo. Jediné, kde se něco dělo byl kostel. Po pár kilometrech Polskem přejíždím po polní cestě do Čech a nestačím se divit. Co vše dokáže "polskej dobytek" vyhodit do lesa je neuvěřitelné!

Ve Václavicích se po delší době svezu z kopce. Výšlap přichází až na hrad Grabštejn. Na ten se kvůli armádě musí složitě po cestě. Mezi hradem a parkovištěm stojí totiž vojenský objekt. Na Grabštejně si neplánovaně vylezu na věž a rozhlédnu se do kraje. Hezky je vidět Zittau, Lužické a Jizerské hory, jen Ještěd zakrývá Velký Vápenný.

Sjíždím k Nise a podél ní šlapu do Hrádku. Zde nic k vidění není, tak se pojedu podívat naposledy k Polákům. Oldřichov s Kopaczówem dělí státní hranice a potůček. Podél hranic jedu k silničnímu přechodu a za chvíli brzdím u Trojzemí. ČR, Německo a Polsko se stýkají tam, kde Lužická Nisa a Oldřichovský potok. Místo je pěkně upraveno. Abych si ho mohl vyfotit i z německé strany, zouvám boty a brodím Nisu. Ještě dlouho potom se mé nohy cítí svěže.

Kolem jezera Kristýna přejíždím hranici do Hartau a zbývá mi už jen přejet Lužické hory a dostat se do Jablonného. Čeká mě 200 metrů převýšení. Cestou se stavím ještě na dvou cílech. Prvním je bývalý skalní hrad Karlsfried. Jeho zbytky stojí nedaleko od silnice na vrcholu skály. Po červené ho objedu a vylezu si na něj z druhé strany. Hezčím cílem je vyhlídka Fuchskanzel (Liščí kazatelna). Od hrádku pokračuji po značce kousek na kole, kousek pěšky. Výšlap se vyplatil. Z upravené vyhlídky je výhled na Hrádek, Zittau a částečné Jizerské hory.

Ještě mě čeká trochu stoupání, ale do horního Lückendorfu už se jen vezu. Tímto stylem to vydržím ještě do Petrovic. Do Jablonného jsem sice musel párkrát šlápnout, ale už to není žádná divočina.

Můžu tak v pohodě odjet vlakem ve tři hodiny a déšť, co slibovali tak pozorovat pouze za okny.

 Kunratice

 Bogatynia

 Hradní věž na Grabštejně a výhled na Jizerské hory

 Zittau

 Trojzemí

 Karlsfried

Liščí kazatelna a výhled do Německa