Z Janovic do Kdyně přes poutní místa (11.6.)
Přivstal jsem si velmi brzy a odjel prvním Plzeňákem. Střela se nevylila, dlouhodobá výluka také nebyla, čili ideální stav. Jenže před Žihlí přišla průvodčí, že před Mladoticemi přejeli krávy, takže tím autobusem jsme jeli stejně. Následkem bylo 45 minut zpoždění. Ještě, že do Klatov to z Plzně jezdí každou hodinu, takže v Janovicích nad Úhlavou jsem vysedal po 10 hodině.
Hned za nádražím mne v rozletu přibrzdil vlak odjíždějící do Kdyně a Domažlic. Tam já si hezky už ale dojedu na kole. Pochopitelně jsem jel hned do kopce, a to přes Veselí do Miletic. Nad vsí stojí ve výšce 642 m n.m. na vrcholu kaple sv. Markéty, můj první dnešní cíl. Ten už mne upoutal naposledy, když jsem projížděl podél Úhlavy. Od kaple byl výhled do kraje velmi omezen. Byl vidět pouze Ostrý, považovaný za nejhezčí šumavskou horu. Německy Osser a často přezdívaný Prsa Matky Boží.
Přes Libkov jsem se celkem rychle dostal k místu jménem Dobrá Voda nad Pocinovicemi. Stojí zde kostel s kaplí, v které je studánka. Takováto pěkná místa v lese mám rád. Do Pocinovic odsud vede křížová cesta. Liší se od jiných tím, že její svaté obrázky jsou pod železnými dvířky. Cesta byla prudce z kopce, ale nejelo se špatně.
V Pocinovicích jsem se zdržel pouze chvilku na obecním úřadě a namířil jsem k Orlovicím, kam vede cyklostezka kolem vrchu Havranice. Z romanticky položené osady jsem po další cyklostezce a kolem dalšího kopce přijel k Liščí hájovně. Odsud vede červená a zelená značka k dalšímu poutnímu místu. Je jím kaple sv. Bernarda, zvaná též Medvědí. Tato byla zcela schovaná mezi stromy. Ze svahu u pole je pěkný pohled na hřeben Českého a Bavorského lesa s Hoher Bogenem a Čerchovem. Dále po červené jsem chtěl dojet do osady Červené Dřevo, jenže jsem sjel ze značky a přes pole, potůčky vody a bahno jsem se ocitl ve Flekách. Typická pohraniční obec. Nicméně do Červeného Dřeva to bylo odsud 1 km. Zde se nacházejí základy kostela. Ten v roce 1953 vyhořel a v roce 1957 byl zbořen. Vzhledem k blízkosti hranic s Německem jeho základy byly odkryty až v roce 1991.
Vrátil jsem se zpět do Fleků, abych mohl pokračovat do Všerub po signálce. Zde jsem si nemohl nevzpomenout na mého kamaráda Frantu, který je milovníkem těchto cest a míst. Nejdřív jsem musel překonat ohradu s krávami abych přes říčku Kouba dorazil do bývalé obce Sruby, z které zbyla pouze rota a jeden polorozpadlý dům. Další podobnou obec Švarcavu už připomínala jen informační tabule. To už jsem byl na dohled obci Všeruby, ležící na hranici s Bavorskem. Když jsem byl na půli cesty do Hájku, všiml jsem si cyklostezky, vedoucí spodem podél rybníku. Nad Hájkem mne čekal poslední dnešní "sakrál" na kopci. Byl jím kostel sv. Anny na 515 m n.m. vysokém vrchu Tanaberk. Je zde spoustu míst k posezení, i zastřešených a ze svahu je další pěkný pohled na pohraniční pásmo Českého a Bavorského lesa. Od Hájku na vrchol to s kolem jde pouze tlačit, ale z druhé strany od Nové vsi jsem lze i dojet. Z Hájku jsem byl za okamžik v Brůdku, kde stojí kostel sv. Václava, od kterého je výhled na okolní kopce ještě o něco lepší, než od sv. Anny.
Do Kdyně přijíždím v 16:30 a telefonicky zjišťuji, jak vypadá situace na hradě Rýzmberk.
"Mám do pěti, ale já na vás počkám," zněla odpověď. 200 výškových metrů jsem zvládl za 20 minut. Naštěstí tam majitel nečekal sám, ale se známým a chvíli po mne dorazil "biker" z Liberce, kempující na Babylonu. Rýzmberk je zřícenina hradu s věží, která slouží k rozhledu a je v seznamu rozhleden. Já zde byl už po čtvrté a rád. Koho zajímá co vše jsem viděl, tak toho bylo hodně. Nejvzdálenější body byly Přimda, Velký Zvon nebo Pancíř. Po kochandě jsem si v klidu mohl dát tradiční odpolední nápoj, což je káva. Předtím jsem ale do sebe kopl jedno pivo. Akorát ta oplatka nebyla. Pak už jsem nechal kola koulet se z kopce dolů do Kdyně, kde jsem měl na 2 noci spaní.
Rodinný penzion Kraus najdete pouze na webu obce Kdyně, ale je to velmi příjemné prostředí v obci Brnířov, přiléhající ke Kdyni. U rodinného domku majitelů se nachází budova s třemi pokoji a obsaditelností pravděpodobně pěti lidí. Dále dvůr s posezením, houpací lavicí, pergolou a krbem. Všude kolem je přitom spousta zeleně.
Když k tomu přibyde pěkná hospůdka v hasičárně se sympatickou výčepní, tak se tu musí líbit každému nenáročnému turistovi.
První den, který celý proslunilo slunce jsem najel 55,3 km a nastoupal 1149 metrů. 653 m n.m. jsem vyjel nejvýš, pod hradní věž Rýzmberku.
Sv. Markéta, Dobrá Voda, Červené Dřevo, Sv. Anna, Rýzmberk a pohled na Český les s Čerchovem
Eschlkam, Hoher Bogen, Dračí jezero, Koráb (12.6.)
Probouzím se do slunečného rána, ale mezi nebem a zemí vládne opar. Což není pro výhled vůbec dobré a to mne dnes výhledy čekají. Nejdřív ale chci navštívit německé příhraniční městečko Eschlkam, kam se jede přes Všeruby.
Z Brnířova jsem vyjel do kopce ke kolejím a rovnou přes Prapořiště, aniž bych jel přes centrum Kdyně, jsem nabral směr Všeruby. Před opuštěnou celnicí na hranicích stojí u silnice kámen, který upozorňuje, že tudy vede Svatojakubská cesta, ale o té až později. Po cestě zjišťuji, že kopec Hoher Bogen, na který chci vystoupat je v oparu a Prsa Matky Boží oproti včerejšku hledám marně. Dorazivší k říčce Kouba, který se v Německu stává Chambachem se rozhoduji, že na Bogen nepojedu. Škrábat se na kopec, nic nevidět a ještě poté možná oželet Koráb se mi nechce. Kupodivu jsem se nepřemlouval dlouho k tomuto kroku.
Nad Chambachem je most, na kterém je socha sv. Jakuba coby poutníka. Centrum Eschlkamu se nachází na kopci, takže si ještě musím kousek šlápnout. Infocentrum na radnici nacházím z potížemi, ale nacházím. Náhradní plán za Bogen jsem zvolil nové Dračí jezero (Drachensee) nedaleko Eschlkamu. Jel jsem k němu po silnici vedoucí do měst, které by se dali volně přeložit jako "Furt v Lese" (Furth im Wald) a "Lesní Mnichov" (Waldmünchen). Kolem vede silnice nebo zpevněná cesta, z které je pěkné panorama jezera s Čerchovem v pozadí. Jsou zde i informační tabule v češtině. Dokonce jsem se dozvěděl, že nad jezerem na kopci Dieberg je rozhledna, takže si pamatuju a příště sem zavítám. Zpět na hranice jedu přes obce Östbühl, Gaishof a Schachten.
Z Všerub odbočuji na cyklostezku, o které jsem včera zprvu nevěděl a po rovině, oproti silnici, zdolávám úsek do Hájku. Už předtím jsem si zvolil cestu zpět do Brnířova přes Novou Ves, ale zas tak po drátku to nepůjde. Ne, že by se jelo špatně, naopak. Po "moderní panelce," projetí Novou Vsí a vystoupání nad ní objevuji na rozvodí Severního a Černého moře něco jako vyhlídku či posed. Místo je pěkně udělané, osazeno informačními tabulemi, lavičkami s přístřeškem. Vyhlídka stojí na soukromém pozemku. Do dneška jsem o ní nic neviděl, neslyšel. Osser a spol. už vykoukly z oparu a z dáli se (mi) smějí. Ale já jsem v klidu.
Odsud do Brnířova je to pouze a jen z kopce. Na základně si odlehčuji a odjíždím za dalším dobrodružstvím, kterým je Nový Herštejn a Koráb. Nejdřív se však nechám zlákat cukrárnou na náměstí. Aspoň doplním cukry. Radnice odbíjí 15 hodin a mne čeká 320 výškových metrů na vrch Koráb. Místo hlavní silnice kolem kempu Hájovna, kde jsme byli s mamkou a bratrem na dovolené v roce 1995, volím silničku kolem hřbitova a dobře dělám, z cesty je pěkný pohled na Koráb a okolní kopce. Kde končí zahrádky, končí i asfalt a na rozcestí z červenou značkou musím po cestě. Chvílemi tlačím. Nad rozcestím U Křížku se dostávám opět na asfalt a po něm musím ještě překonat hřeben a dostat se na cestu za horizontem, která mne dovede k Novému Herštejnu. Ze strachu ztráty výšky volím cestu po červené značce po hřebeni, která však vede cestou necestou. Nic hrozného se ovšem nestalo. Z Vejpřahů jsem se kus k Herštejnu vrátil.
Nový Herštejn. Zřícenina hradu se vstupem na vlastní nebezpečí a ukrytá mezi stromy. Odsud jsem se vrátil na rozcestí Vejpřahy a dále na vrch Koráb, kam to bylo ještě něco přes 100 výškových metrů. Na vrchol jsem dojel patřičně zapocen, ale jedno pivko to spláchlo.
Koráb, 773 m n.m., nejvyšší vrchol Švihovské vrchoviny (a mé dnešní trasy) s turistickou chatou a rozhlednou na vrcholu. Nynější rozhledna je už třetí na stejném místě. Po dvou dřevěných zde vyrostla ocelová, současně sloužící jako vysílač. Dokončena byla roku 1992. Po vystoupání 144 schodů jsem byl překvapen tím, jak se rozpustil opar a bylo vidět krom toho samého co z Rýzmberku i do Plzně. Jen Radyni jsem nenacházel. Znovu se vracela myšlenka o Hoher Bogenu, ale bylo to mé svobodné rozhodnutí a touto dobou už bych tam dávno nemohl být.
Kdyně - město fešných žen v dospělém věku. Další z nich mne fotila před rozhlednou. Poté už jsem nadobro opustil Koráb a po žluté sjížděl do Branišova. Cesta nic moc, ale z kopce se to dalo. Branišov se nachází ve výšce 650 m n.m., je zde kaple sv. Josefa a pěkný výhled k jihu. Do Modlína se odsud musí kus do kopce kolem kapličky u pramene říčky Andělice a pak lesem z kopce. Jde o osadu z pár domy. Po zelené a žluté značce jsem se dostal do Loučimi a zde už konečně byla silnice. Do Brnířova už se muselo ujet jen pár kilometrů, i když vlnících.
68,4 km a 1150 nastoupaných metrů jsou dnešní čísla.
Eschlkam, Dračí jezero, Kdyňská radnice, Koráb a výhled na sever
Svatojakubská cesta (13.6.)
Nebo také Cesta svatého Jakuba (španělsky Camino de Santiago) je název poutních cest, které vedou do španělského města Santiago de Compostela, kde jsou uloženy ostatky sv. Jakuba, kristova učedníka. Svatojakubská cesta je celý systém cest po celé Evropě. U nás vede Svatojakubská cesta z Prahy a dělí se na severní a jižní větev. Jižní větev vede z Prahy do Všerub a Eschlkamu. Ta je dlouhá asi 200 km a na hranicích přechází ve Východobavorskou větev. Odsud je to do Santiaga de Compostela 2825 km.
Já se rozhodl projet si úsek v Plzeňském kraji na kole a opačným směrem. Přitom jsem volil pouze významné obce či města. Část Eschlkam - Všeruby - Kdyně - Branišov - Modlín jsem zvládl včera, takže dnes mne čeká zbytek až do Rožmitálu pod Třemšínem. Na vlak bych chtěl dojet potom do Březnice.
Vyjel jsem v 8 hodin za opět slunečného počasí. Musel jsem si máknout, takže hlavní, nehlavní silnice, šlapal jsem nejkratším směrem. První zastávkou budou Klatovy. Předtím ovšem musím projet obcemi Loučim, Libkov, Nová Víska, nad kterou je pěkný pohled do údolí Úhlavy od Nýrska až po Klatovy. Aspoň, že ten výšlap za něco stál. Není ale zdaleka poslední.
Do centra Klatov přijíždím po deváté hodině. Místo abych si odpočinul, vyšlápnu si na Černou věž. Prostě mi to nedalo. Zde jsem 410 m n.m. a Plánice, další místo na cestě jsou 580 m, což jsem předem nevěděl. Po pár kilometrech šlapání se přede mnou zjevuje Plánický hřeben s dominantním vrchem Barák (706 m), na jehož vrcholu je vysílač. Po překonání hřebenu se klesání nekoná, jelikož Plánice je celkem vysoko, jak už jsem psal. Ve městě je zajímavá jen radnice na náměstí a Křižíkovo muzeum, takže jedeme dál. Přes údolí Úslavy se dostávám do obce Kvasetice a podél Plánického hřebenu přes Lovčice mířím do Neuraz, kde si za vsí někdo dělal vánoce a zapomněl sundat ozdobu ze stromu u silnice. To už mi do očí bije Zelená hora s Nepomukem, mou další zastávkou. Byl jsem zde už dvakrát, ale vždy jen na nádraží. Nikdy bych neřekl, že je Nepomuk tak pěkné město. To stojí za delší zdržení v podobě kávy na terase.
Mám ujeto 50 km a posilněn zvedám kotvy a "odplouvám" směr Kasejovice. Celé Nepomucko je samý kopec, takže slovo "odpouvám" je celkem na místě a ani nemá cenu už psát, že do Kasejovic se jelo do kopce. Za Nepomukem na levé straně dominuje vrch Štědrý (667 m) a za Životicemi spatřuji v dáli v oparu Boubín a Bobík. Jak rozmanitá je ta dnešní cesta. Před dvěma hodinami jsem ještě viděl Ostrý a teď toto. Kasejovice jsou oproti Nepomuku pro mne "Déjà vu" a tak se zde nezdržuji. Zde stáčím kola na sever a za kopcem v obci Zámlyní si dokonce užívám celý 1 km v Jihočeském kraji a okrese Strakonice. Následují Mladý a Starý Smolivec. Víte jaký je mezi nimi rozdíl? V Mladém mají Posranou ulici (na požádání pošlu foto jako důkaz) a ve Starém jsem se málem po... já, jelikož mi došla voda a zde nic otevřeného.
Do Rožmitálu 6 km, to už vydržím. V lese nad vsí opouštím Plzeňský kraj a vjíždím do Středočeského. Na rozcestí "Na Dědku" jsem nejvýš na dnešní trase (682 m) a je to odsud 2 km na Třemšín. Na křižovatce u Trepandy se otevírá výhled na okolní Brdy s vrchem Prahou (862 m),který poznáte podle železobetonové věže na vrcholu.
Rožmitál pod Třemšínem je město pod Brdy se zakulaceným náměstím a kostelem uprostřed. Kousek od náměstí je zámek, který však je veřejnosti nepřístupný.
Vlak mi odjíždí z Březnice za 40 minut a z Příbrami za hodinu. Pojedu radši do Příbrami. Nad městem se ještě naposledy pokochám Rožmitálem a Třemšínem a z posledních sil peláším (bez rubáše) přes Bohutín do Příbrami, kam se z Rožmitálu z kopce rozhodně nejede. Klesal jsem až k nádraží, kde jsem byl 20 minut před odjezdem. Ideální stav.
Už to zase začíná! Léto, vedro a v krámcích v lednici pouze drahé Coca Coly, Sprity a podobné "hubolepy." Oni prostě spoléhají na to, že lidi si radši koupí drahou, ale chlazenou, než teplou, ale levnou vodu. Ale aby se nepřepočítali! Fakt mě s tím už štvou! Nejsou tací všichni, ale většina jo.
Dost bylo rozčilování. Blažilo mne, že jsem ujel 104 km, projel 3 kraje a 5 okresů. Ráno jsem začínal takřka na Šumavě a skončil v Podbrdí. Zní to hrdě, zajímavé a pestře. Že jsem nastoupal 1415 metrů se vůbec nedivím. Vždyť já ani nemusím k moři. Na Nepomucku jsem jak na vlnách také a když to pálí jak dnes,tak se člověk i opálí.
Černá věž, Klatovy z věže, Nepomuk, Brdy s Prahou, Rožmitál
Na Kdyňsku a do Příbrami jsem ujel 228 km a nastoupal 3714 metrů.
Žádné komentáře:
Okomentovat