Metuje

Tato východočeská řeka pramení u Hodkovic nad Adršpachem ve výšce 586 m n.m. Svou cestu do Labe si vybrala skrz Adršpašské skalní město, Teplice, Českou Metuji, Hronov, Náchod, Nové Město a Jaroměř, kde do Labe ústí pod pevností Josefov. Její délka je 77 km. Nejhezčí úseky jsou ve skalním městě, údolí Peklo pod Náchodem a meandr, kterým obkrouží Nové Město.

Nejslavnějším rodákem je Alois Jirásek, spisovatel, který se narodil v Hronově. Ten však se o řece v žádném díle nezmiňuje. Aspoň já jsem nic nevyšťoural. Rád se toho ujmu místo něj :-)
Kolem Metuje jsem se pohyboval celých 6 dní při toulkách kolem Náchoda, není divu, že mne tam políbila básnická můza.

METUJE

Ve skalním městě,
na kraji Adršpachu,
jak v jiném světě,
bez viny, beze strachu,
vlní se říčka Metuje.

Dřív než však skalami propluje,
zrodí se uprostřed lučin,
kde šum a zpěv nejsou si cizí,
neslyšně z travnatých končin,
ztratí se do lesa a do skal zmizí.

Pestrá je její dlouhá cesta,
skrz skály, údolí, roviny, města.

Skalami proplete svůj tok jak copánek,
jezírko, vodopád, jsou jako bonbónek,
údolím kroutí se přes Českou Metuji,
že na jih zamíří, hronovští děkují.

„Statný jsi mohutný Ostaši,
na mne však tvá síla nestačí.“

Ó Metuje, Metuje,
nevinnost tvou zabije,
z ráje rovnou do Pekla,
Náchodu,
jsi mezi prsty protekla.

Sbohem Nové Město,
opustím tě přes to,
že jsi perla na mé pouti,
snad se svět z toho nezhroutí.

Zhrzené srdce málem se rozskočí,
odmítla Metuje splynouti s Rozkoší,
veliká touha jinde jí pojí,
Jaroměř obejme, s Labem se spojí.

Na konci cesty,
loučení nastalo,
vzpomínky zůstanou,
na věky, na stálo.