Dětaň, Krásný Dvůr, Chotěbudice

Po delší odmlce už jsem se těšil na kolo. Rozhodl jsem se podívat na místa, kde byli moji kamarádi už několikrát a pokaždé se vraceli spokojení. To je jasné, protože Poddoupovsko je mystická a málo známá krajina, kde je zajímavých míst dostatek. Noční déšť zkomplikoval složení dnešního výletu. Franta se zúčastnit nemohl, Tomáš nevyjel vůbec a Martin jel radši do Mostu za jiným účelem. Oba odradil celonoční déšť. Já však se řídil podle předpovědi a odhodlaně vyrazil v 8:30 vlakem z Loun.
Ještě než se rozjedeme, tak volá Martin, že nasedne cestou. Chtěl poradit nějakou pěší trasu, tak jsem ho poslal na Blatenský svah, kde viklany se nacházejí a já jsem vystoupil v Kryrech, odkud je to nejblíže k prvnímu cíli dneška. Ještě po výstupu mírně krápalo, ale pak se to uklidnilo.
Kolem Kryrského rybníka jsem vyrazil do Vroutku a potom dále na Valeč. Za Kružínem je odbočka na Dětaň, ale já jsem odbočil až společně s modrou značkou, pod Kružínským vrchem. Značku jsem pak nechal odbočit vpravo na Dětaň a pokračoval do kopce, po slušné asfaltce. Vystoupám až nad 450 m n.m. a tam, kde silnice odbočuje ke kamenolomu, já sjedu na cestu, která končí u dřevěné boudy a Dětaňského lomu. Ten je již léta zaplavený vodou. Akorát ten altán, co jsem viděl u Franty na fotkách tu není. jen nějaká zamčená bouda. Tak holt dávám svačinu na stojáka.
Vracím se zpět do Kružína, abych pokračoval do Dvérců. Tam už vykukuje slunéčko a tak se barví některé pěkné podzimní scenérie, jako třeba socha na náměstí, která je ze zajímavě zbarveného kamene a nebo červenající listí na plotě jednoho z domů. V Nepomyšli mne potěšil opravený zámek, který je raritní svým kruhovým půdorysem. U kostela, který společně se stromy vytváří také pěknou atmosféru podzimu, se dokonce převlékám do kraťasů. Až takové se udělalo teplo.
Přes Ptačí vrch přelétnu do obce Brody, která je západní branou do krásnodvorského zámeckého parku. Napadá mne, že tam by mohly být také pěkné podzimní záběry a už se řítím lesní cestou, zapadanou listím. Nejprve je terén celkem bahnitý, ale pak se povrch cesty zlepšuje a já můžu vystoupat k Obelisku. Od něj to beru horem ke golfovému hřišti a už z dálky mezi stromy vykukuje Templ. Ten sloužil k rozhlížení už od roku 1902, ale dnes je pro zchátralost uzavřen. Projížďka podzimním parkem byla jistě dobrá volba. Obzvlášť, když mi do oka padne zámecká kavárna. Sympatické obsluze a zámeckému interiéru přeci nemůžu odolat a tak usedám. Děvče je rádo, že aspoň má chvíli co na práci. Tedy aspoň si to myslím. Takže kdo můžete, jeďte posedět.
Druhá hlavní atrakce mne čeká záhy. Nejdříve se proženu návsí a opustím Krásný Dvůr směrem na Chrášťany. Přede mnou šlape nějaká chodkyně. Později v ní poznávám kolegyni z Chomutova. Že bydlí v Chrášťanech jsem ale netušil. Chvíli hovoříme a pak už mne čekají Chotěbudice. Obyčejná ves s neobyčejnou památkou na svém katastru.
Kilometr západně od Chotěbudic, stojí zřícenina kostela sv. Štěpána. Ten byl postaven ve 13. století a přestavěn asi ve století 18. Po roce 1945 zchátral do dnešního stavu. Kostel je obklopen funkčním hřbitovem. Místo na vás dýchne atmosféru Českého lesa, kde je takovýchto staveb nepočítaně. Cesta ze vsi je zpočátku blátivá, ale po pár metrech pokračuje travnatá polní, mírně stoupající cesta.
Když jsem cestou zpět přes poslední úsek kolo raději přenesl, mohl jsem uhánět k Žatci již jen po silnici. Po trase Veliká Ves, Kněžice, jsem si vyšlápl táhlý kopec do Kličína a přes Čeradice skončil v Žatci U Labutě. Cestou tam jsem vyzvedl Tomáše a za chvíli přijel Martin, jako vždy, plný zážitků.

Dětaňský lom, Dvérce, Nepomyšl - kostel a zámek, Brody, Templ v zámeckém parku,
kostel sv. Štěpána