Nejnovější
rozhledna na Šumavě stojí na Knížecím stolci, 1236 m n.m., ve vojenském újezdu
Boletice. Milovnící Šumavy jistě přivítali, že se jim otevřel další kus
zakázané oblasti a já, milovník výhledů, jásám dvojnásob. Při říjnové návštěvě Horní
Plané se to nakonec objevilo na výletním menu, které jsme odsouhlasili oba zúčastnění.
Zbývala jen maličkost. Půjčit si kola z půjčovny, která byla součástí
penzionu a mohlo se vyrazit. Přes malý výběr kol jsme si překvapivě rychle
našli kola, která nám sedí. Co se týče výbavy kol, se muselo experimentovat,
ale batohy na zádech ten jeden den uvezeme.
Cyklovýlet začínáme za mlhavého počasí, čili se zimními doplňky. Nejprve jedeme po hlavní silnici do Perneku. Už od prvního kilometru je silnice houpavá a první „zahřívák“ je z pernecké návsi. Záhy za Pernekem však končí mlha a začíná slunečné počasí. Tak to si necháme líbit. Mlžnou hranici vidíme zřetelně pod Smrčinou, přibližně stejně s hranicí okresu Český Krumlov. Na Prachaticku tedy dnes vládne slunečno. Ze Želnavy je to ještě pár houpavých kilometrů do Záhvozdí, kde opustíme hlavní silnici a dalších 16 kilometrů nepotkáme ani auto a polovinu trasy nepoznáme, co je to sjezd.
Stoupání po asfaltce začíná mírně. Po levé ruce míjíme pár baráků osady Uhlíkov a záhy prognóza o nulovém provozu automobilů dostává na frak. Aut nás nakonec za celou dobu ve vojenském prostoru mine až nezdravě dost. U rozcestí Uhlíkovský potok jsme se přiblížili Knížecímu stolci o 2 kilometry a 100 výškových metrů. Zde uhýbáme z cyklostezky, ale ne z modré značky. Silnice se zvedne o nějaké to promile a už se šlape hůř. Nakonec místy sesedáme a strkáme. Dnes přece jen máme kola hlavně jako přibližovací prostředek a celý den před sebou. Rozcestí Adolfův kámen už je nad hranicí 1000 m n.m. Odsud vede k vrcholu Umrlčí hlavašotolinová cesta. Zdejší řídký les dává možnosti výhledům na různé strany. Horší zpráva je, že se zatáhlo a tím pádem i ochladilo. Za chvíli najíždíme opět na asfaltku. Poslední rozcestí před Knížecím stolcem je Památník, ve výšce 1160 m n.m. Památník připomíná orkán Kyrill, který zde řádil v roce 2007. Zde podruhé vyměníme asfalt za cestu a po chvíli přijíždíme konečně pod vrchol Knížecího stolce. Kola zamykáme u zábradlí a k rozhledně si to vyšlápneme po svých.
Osmimetrová rozhledna je nejmladší šumavskou stavbou tohoto druhu. Stojí zde pouhé 2 roky. Stavební materiál je samozřejmě dřevo. Vidět jsou v první řadě blízké kopce Lysá, Chlum či Špičák. V pozadí jsou vidět Trojmezenská hornatina, Boubín, Luzný, Libín, Kleť a spousty dalších vrcholů. Cestou sem jsme předjížděli či předcházeli spousty pěšáků. Jediný cyklista přijel z druhé strany. Oni pěšáci se začali scházet zanedlouho po našem dojezdua za chvíli zde bylo celkem husto. Kolem rozhledny jsou však pouze 2 lavice, přístřešek žádný. I přes zatažené počasí je výhled daleký, tak jsem spokojen, že to sem nebyla marná cesta.
Zpět jedeme stejnou cestou a dole v Záhvozdí jsme za 20 minut. Odsud si trasu trochu změníme a pokračujeme do vsi Pěkná. To už jsme v údolí Vltavy, kterou přejíždíme na pravý břeh. Silnička nás dovede až k zastávce Pěkná. Ještě si dobře pamatuji, jak jsem zde jezdil v roce 2010 a jak se mi úsek po pravém břehu Vltavy líbil. Stejné je to i dnes, i přesto, že máme zimní doplňky. Silnice s minimálním převýšením vedoucí kolem trati se občas přiblíží Vltavě. Na jednom takovém místě, v lesíku před Novou Pecí je sympatické odpočívadlo. Po zdejší silnici je celkem cyklistický frmol.
V Nové Peci přejíždíme zpět na levý břeh a otestujeme novou cyklostezku č. 33. Respektive, když jsem zde byl před léty, tak její trasa vedla jinudy. Čeká nás ještě jeden menší kopec do Bělé a potom se nehneme od trati až do Horní Plané. Nejedeme až do přístavu, kde bysme museli vyjet kopec na náměstí, ale využíváme odbočku před Planou a přijedeme prakticky k baráku s rozhodně menším převýšením.
Tachometr jsem neměl, tak přesnou vzdálenost nevím. Přibližně to bylo 48 km a 1133 nastoupaných metrů.
Cyklovýlet začínáme za mlhavého počasí, čili se zimními doplňky. Nejprve jedeme po hlavní silnici do Perneku. Už od prvního kilometru je silnice houpavá a první „zahřívák“ je z pernecké návsi. Záhy za Pernekem však končí mlha a začíná slunečné počasí. Tak to si necháme líbit. Mlžnou hranici vidíme zřetelně pod Smrčinou, přibližně stejně s hranicí okresu Český Krumlov. Na Prachaticku tedy dnes vládne slunečno. Ze Želnavy je to ještě pár houpavých kilometrů do Záhvozdí, kde opustíme hlavní silnici a dalších 16 kilometrů nepotkáme ani auto a polovinu trasy nepoznáme, co je to sjezd.
Stoupání po asfaltce začíná mírně. Po levé ruce míjíme pár baráků osady Uhlíkov a záhy prognóza o nulovém provozu automobilů dostává na frak. Aut nás nakonec za celou dobu ve vojenském prostoru mine až nezdravě dost. U rozcestí Uhlíkovský potok jsme se přiblížili Knížecímu stolci o 2 kilometry a 100 výškových metrů. Zde uhýbáme z cyklostezky, ale ne z modré značky. Silnice se zvedne o nějaké to promile a už se šlape hůř. Nakonec místy sesedáme a strkáme. Dnes přece jen máme kola hlavně jako přibližovací prostředek a celý den před sebou. Rozcestí Adolfův kámen už je nad hranicí 1000 m n.m. Odsud vede k vrcholu Umrlčí hlavašotolinová cesta. Zdejší řídký les dává možnosti výhledům na různé strany. Horší zpráva je, že se zatáhlo a tím pádem i ochladilo. Za chvíli najíždíme opět na asfaltku. Poslední rozcestí před Knížecím stolcem je Památník, ve výšce 1160 m n.m. Památník připomíná orkán Kyrill, který zde řádil v roce 2007. Zde podruhé vyměníme asfalt za cestu a po chvíli přijíždíme konečně pod vrchol Knížecího stolce. Kola zamykáme u zábradlí a k rozhledně si to vyšlápneme po svých.
Osmimetrová rozhledna je nejmladší šumavskou stavbou tohoto druhu. Stojí zde pouhé 2 roky. Stavební materiál je samozřejmě dřevo. Vidět jsou v první řadě blízké kopce Lysá, Chlum či Špičák. V pozadí jsou vidět Trojmezenská hornatina, Boubín, Luzný, Libín, Kleť a spousty dalších vrcholů. Cestou sem jsme předjížděli či předcházeli spousty pěšáků. Jediný cyklista přijel z druhé strany. Oni pěšáci se začali scházet zanedlouho po našem dojezdua za chvíli zde bylo celkem husto. Kolem rozhledny jsou však pouze 2 lavice, přístřešek žádný. I přes zatažené počasí je výhled daleký, tak jsem spokojen, že to sem nebyla marná cesta.
Zpět jedeme stejnou cestou a dole v Záhvozdí jsme za 20 minut. Odsud si trasu trochu změníme a pokračujeme do vsi Pěkná. To už jsme v údolí Vltavy, kterou přejíždíme na pravý břeh. Silnička nás dovede až k zastávce Pěkná. Ještě si dobře pamatuji, jak jsem zde jezdil v roce 2010 a jak se mi úsek po pravém břehu Vltavy líbil. Stejné je to i dnes, i přesto, že máme zimní doplňky. Silnice s minimálním převýšením vedoucí kolem trati se občas přiblíží Vltavě. Na jednom takovém místě, v lesíku před Novou Pecí je sympatické odpočívadlo. Po zdejší silnici je celkem cyklistický frmol.
V Nové Peci přejíždíme zpět na levý břeh a otestujeme novou cyklostezku č. 33. Respektive, když jsem zde byl před léty, tak její trasa vedla jinudy. Čeká nás ještě jeden menší kopec do Bělé a potom se nehneme od trati až do Horní Plané. Nejedeme až do přístavu, kde bysme museli vyjet kopec na náměstí, ale využíváme odbočku před Planou a přijedeme prakticky k baráku s rozhodně menším převýšením.
Tachometr jsem neměl, tak přesnou vzdálenost nevím. Přibližně to bylo 48 km a 1133 nastoupaných metrů.
Želnava, Smrčina od Želnavy, kolem Umrlčí hlavy,
rozhledna Knížecí stolec a výhled k Lysé, na Trojmezenskou hornatinu a na západ
kostel v Pěkné, Vltava před Novou Pecí
Žádné komentáře:
Okomentovat