19.10. - Přes Raduň do Hradce
Háj ve Slezsku je malá obec na trati Ostrava - Opava. Řeka Opava, protékající kus vedle v historii tvořila hranici mezi Rakouskem a Pruskem. Jižně nad ním se zvedá kopec Ostrá hůrka (315 m), na který si pro začátek vyšlápnu. Ne jen tak z legrace, ale na vrcholu "Hůrky" se konaly tábory lidu. První byl v roce 1869 a hned se ho zúčastnilo kolem 15 000 lidí. Zrekonstruovaný památník slezského lidu byl odhalen v roce 1969, ke stému výročí Hůrky.
U válečných památek ještě zůstaneme. Sjedu zpět do Háje, abych Ostrou hůrku objel západně a vystoupal do Hrabyně. To jsem se dostal z 225 m n.m., téměř do 400. Za obcí, po silnici na Opavu se nachází památník II. světové války. Areál je to rozlehlý a kupodivu denně otevřený. Opačným směrem jsou Josefovice. Tam ale nepojedu. Po cyklostezkách č. 6141 a 6199 zapluji do lesa a mírně klesnu k rozcestí U kaštanu. Nádherná podzimní atmosféra na mne dýchá, při projížďce po asfalce, skrz listnatý les, jehož listí je poseto všude kolem. Od rozcestí pokračuji mírně do kopce údolím Ohrozimy, ke stejnojmennému rozcestí. Zaniklý hrad Přerovec nechám být, jelikož bych tam nic nevykoukal a brzdím na silnici, ve stejnojmenné osadě. Tam jsem odchytil jiného cyklistu, abych se zeptal na kvalitu cyklostezky ze Suchých Lazců. Ten však o ničem neví a posílá mne do Raduně přes Podvihov. Ani se nedivím, když má silniční kolo, takže logicky tam tudy nejezdí. Dám tedy na jeho rady a vezmu to přes Podvihov, což je přes prudký kopec. Do něj řadím na nejlehčí převod. Ne proto, že mi to nejméně třikrát radil kolega, ale že mi to přišlo logické a také už nějaký ten pátek jezdím. Dědula pokračoval do Pusté Polomy. Krpál to byl opravdu prudký, ale ne tak dlouhý. V Komárovských Chaloupkách jsem zřejmě nedával pozor a odbočil, kde jsem neměl. Pak jsem se nemohl divit, že přijíždím do Komárova, místo do Raduně. Takže jsem na začátku vsi odbočil doleva a s menší prodlevou do Raduně dojel. Trochu foukal vítr, tak se jelo celkem těžce. Z návsi jsem musel vystoupat ještě menší kopec a vjel do zámeckého areálu.
Renesanční zámek Raduň byl původně zemanská tvrz z 15. století. K zámku přiléhá mimo jiné Krasná zahrada, oranžérie a Zámecký rybník. Po znárodnění připadl zámek Ministerstvu zemědělství a později se v něm vystřídaly další instituce. Od roku 1984 byly restaurované inteiéry otevřeny veřejnosti a od roku 2002 zámek spravuje Národní památkový ústav. Nejhezčí pohled na zámek je od rybníka. Tam se buď dá sejít od zámku, nebo na kole to objet přes náves a parkoviště.
Za dalším zámkem Opavska je to pouhých 8 km přes Chvalíkovice a Branku u Opavy. Na ní navazuje Hradec nad Moravicí. Po Opavské ulici jsem přejel řeku Moravici a za chvíli jsem stoupal Zámeckou ulicí na náměstíčko. na jeho jižním okraji je zámecká brána.
Gotický knížecí hrad nechal na místě staršího Hradiště ve 2. polovině 13. století postavit Přemysl Otakar II.
V roce 1796 poškodil zámek požár a již v roce 1797 byla zahájena přestavba
zámku, při které získal prakticky dnešní podobu. Byly zrušeny hradby a věže,
příkopy byly zasypány, Bílý zámek dostal empírovou fasádu s portikem a okolí
upraveno podle italského vzoru.
Zámek má dvě části. V Bílém zámku si návštěvníci mohou prohlédnout bohatě
zařízené reprezentační salóny a hostinské apartmány, sochařské, malířské a
grafické sbírky, samotná expozice se věnuje dějinám zámku. Přístavba
novogotické části Červený zámek je účelově využíván, je zde hotel, restaurace a
koncertní sál. Při návštěvě Červeného zámku se člověk cítí jako někde v Anglii.
Barvy podzimního listí ještě přikrášlují už takhle krásnou atmosféru. Zámek
obklopuje obrovský anglický park, v jehož jižnější části je Bezručova
vyhlídka.
Dnešní projížďka je téměř u konce a je čas posedět a dát si něco dobrého. Nakonec zavítám do sympatické kavárny, kousek od zámku. I přes vysokou kapacitu je zde plno. Beru tedy místo u dvou dam a dáváme se do řeči. S kamarádek se vyklubaly matka s dcerou a nakonec jsme si dobře popovídali.
Když opouštím náměstí, je teprve 17 hodin. Nakonec se rozhodnu ještě navštívit jednu technickou památku, kterou jsem musel před lety ošidit, jelikož mne tlačil čas. V Žimrovicích se připomenu bytné, že už jsem dorazil a vyrážím ještě na hodinu do přírody. Mám na to něco přes hodinu, než se setmí. Ze vsi jedu proti proudu Moravice, po červené značce. Ta mne vyvede nad Žimrovice, aby posléze klesla opět k řece. Po pěkné asfaltce a cyklostezce č. 551 přijíždím k mostu Weishuhnova vodního náhonu.
Jedná se o vodní náhon o délce 3,6 km. Byl vybudován jako zdroj levné energie a plavení dřeva pro papírnu v Žimrovicích z popudu Carla Weisshuhna. Ten se tímto zasloužil o rozvoj regionu. V srpnu roku 1890 byl proražen první tunel a náhon sloužil svému účelu až do roku 1966. Díky stálé údržbě je kanál funkční dodnes. Unikátní dílo obsahuje 3 vodní tunely a 2 akvadukty. Kolem celého kanálu vede červená značka a již zmíněná cyklostezka. Dobře jsem udělal, že jsem se dokopal a vyjel si k tomuto místu a vůbec mi nevadí, že jsem na ubikaci přijel již za šera.
48,6 km měřila dnešní trasa a díky kopcovitému terénu jsem nastoupal 816 metrů.
Památník na Ostré hůrce, Památník II. světové války v Hrabyni, cyklostezka 6141, zámek Raduň
zámek Hradec nad Moravicí, Weisshuhnův kanál, Hradec od Žimrovic
20.10. - Mezi Hradcem a Ostravou
Je pondělí a nebe zatažené. Pršet by ale nemělo. Dnes se přes nejvýchodnější cíp Odérských vrchů přesunu do Ostravy, odkud zase pomažu dom. Hned na začátek si dám pěkný stoupáček do Jakubčovic, kde mi minule unikla rozhledna u oné vsi. Kalvárii nechám asi kalvárií a stoupat budu po silnici. Přes Bohučovice a kolem lomu nakonec 250 výškových metrů zvládám vcelku v klidu. Jen mne znepokojuje tmavě kovová obloha nad Jeseníky. Na ně však nelze dnes dohlédnout. Nakonec mraky plují jiným směrem. Rozhledna Šance u Jakubčovic je ve výšce 522 m n.m., na návrší z kterého lze spatřit naráz Jeseníky i Beskydy. Dnes jsme viděl jen obrysy beskydských vrcholů. Vedle dřevěné rozhledny stojí hradiště.
Z Jakubčovic pokračuji jižním směrem. Nejprve mírně klesnu k Setině a vystoupám do Skřípova. Odsud přes Hrabství mířím do Výškovic. Občas se otevřou zajímavé výhledy. Z Výškovic spadnu do Slatiny, kde mají obecní úřad v budově zámku, takže ten aspoň nechátrá. Od starosty se dozvídám, že nad vsí chtějí stavět rozhlednu, takže tu zřejmě nejsem naposledy. Do Tísku si opět zafuním. Čeká mne kopec přes Nový Svět. V Tísku mají zajímavý kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Cyklostezka č. 6193 vede do Těškovic přes údolí Jamníku, kolem rybníka. Místní obyvatel mi však tudy nedoporučuje průjezd. Cyklostezka je ve špatném stavu. No, to už známe, takže si to hezky objedu přes Výškovice. Stále se pohybuji ve výšce kolem 450 m n.m., v které se nacházejí i Těškovice. Z nich je vidět, jak Tísek leží na mírném ostrohu nad údolím. Dále za Těškovicemi leží obec, která má ve znaku srdce. Je to vesnice Bítov. Za ní se opět vezu z kopce. Že ne naposledy, zjišťuji ve Lhotce, kde si musím opět zastoupat do Olbramic. Zde mne zajímá bývalý větrný mlýn, který leží nad obcí, směrem na Zbyslavice. Na cestě potkávám zabloudivšího cyklistu bez mapy. Původně chtěl do lázní Hýlov, které jsou nedaleko, ale vracet už se prý nebude. Větrný mlýn vypadá udržovaně, až na ty lopaty, které tu nejsou. Někdo tu zřejmě bydlí, ale není zrovna doma. Ono je to možná lepší.
Přes Olbramice sjíždím do Klimkovic a odsud to budu už směřovat do Svinova. V Klimkovicích přejíždím těleso bývalé tramvajové dráhy a poté odbočuji k Václavovicům, kudy se dostanu přes Janovou na kraj Ostravy. I přes menší mapový exces přijíždím na svinovské nádraží.
Tak jako včera si dám nakonec ještě bonus. Pojedu se podívat na rozhlednu do Hošťálkovic, která je poměrně nová. Po městských cyklostezkách přes Třebovice jsem u rozhledny na Hladovém vrchu za 15 minut. Výhled je v podstatě na Ostravu, ale ne na její centrum. V pozadí se zvedají Beskydy, avšak pěknému panoramatu vadí komíny. Vše je pečlivě popsáno na informačních tabulích u rozhledny. Náskok mám takový, že ještě před odjezdem stihnu posedět v občerstvení na nádraží. Ostravu opouštím po 14. hodině.
Dnešní houpavá trasa měřila 63,5 km a 781 nastoupaných metrů.
Rozhledna Šance a výhled na Beskydy, zámek ve Slatině, kostel v Tísku, větrný mlýn u Olbramic,
zrušená tramvajová trať, rozhledna Hošťálkovice a pohled na Ostravu a Beskydy
Dnešní projížďka je téměř u konce a je čas posedět a dát si něco dobrého. Nakonec zavítám do sympatické kavárny, kousek od zámku. I přes vysokou kapacitu je zde plno. Beru tedy místo u dvou dam a dáváme se do řeči. S kamarádek se vyklubaly matka s dcerou a nakonec jsme si dobře popovídali.
Když opouštím náměstí, je teprve 17 hodin. Nakonec se rozhodnu ještě navštívit jednu technickou památku, kterou jsem musel před lety ošidit, jelikož mne tlačil čas. V Žimrovicích se připomenu bytné, že už jsem dorazil a vyrážím ještě na hodinu do přírody. Mám na to něco přes hodinu, než se setmí. Ze vsi jedu proti proudu Moravice, po červené značce. Ta mne vyvede nad Žimrovice, aby posléze klesla opět k řece. Po pěkné asfaltce a cyklostezce č. 551 přijíždím k mostu Weishuhnova vodního náhonu.
Jedná se o vodní náhon o délce 3,6 km. Byl vybudován jako zdroj levné energie a plavení dřeva pro papírnu v Žimrovicích z popudu Carla Weisshuhna. Ten se tímto zasloužil o rozvoj regionu. V srpnu roku 1890 byl proražen první tunel a náhon sloužil svému účelu až do roku 1966. Díky stálé údržbě je kanál funkční dodnes. Unikátní dílo obsahuje 3 vodní tunely a 2 akvadukty. Kolem celého kanálu vede červená značka a již zmíněná cyklostezka. Dobře jsem udělal, že jsem se dokopal a vyjel si k tomuto místu a vůbec mi nevadí, že jsem na ubikaci přijel již za šera.
48,6 km měřila dnešní trasa a díky kopcovitému terénu jsem nastoupal 816 metrů.
Památník na Ostré hůrce, Památník II. světové války v Hrabyni, cyklostezka 6141, zámek Raduň
zámek Hradec nad Moravicí, Weisshuhnův kanál, Hradec od Žimrovic
20.10. - Mezi Hradcem a Ostravou
Je pondělí a nebe zatažené. Pršet by ale nemělo. Dnes se přes nejvýchodnější cíp Odérských vrchů přesunu do Ostravy, odkud zase pomažu dom. Hned na začátek si dám pěkný stoupáček do Jakubčovic, kde mi minule unikla rozhledna u oné vsi. Kalvárii nechám asi kalvárií a stoupat budu po silnici. Přes Bohučovice a kolem lomu nakonec 250 výškových metrů zvládám vcelku v klidu. Jen mne znepokojuje tmavě kovová obloha nad Jeseníky. Na ně však nelze dnes dohlédnout. Nakonec mraky plují jiným směrem. Rozhledna Šance u Jakubčovic je ve výšce 522 m n.m., na návrší z kterého lze spatřit naráz Jeseníky i Beskydy. Dnes jsme viděl jen obrysy beskydských vrcholů. Vedle dřevěné rozhledny stojí hradiště.
Z Jakubčovic pokračuji jižním směrem. Nejprve mírně klesnu k Setině a vystoupám do Skřípova. Odsud přes Hrabství mířím do Výškovic. Občas se otevřou zajímavé výhledy. Z Výškovic spadnu do Slatiny, kde mají obecní úřad v budově zámku, takže ten aspoň nechátrá. Od starosty se dozvídám, že nad vsí chtějí stavět rozhlednu, takže tu zřejmě nejsem naposledy. Do Tísku si opět zafuním. Čeká mne kopec přes Nový Svět. V Tísku mají zajímavý kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Cyklostezka č. 6193 vede do Těškovic přes údolí Jamníku, kolem rybníka. Místní obyvatel mi však tudy nedoporučuje průjezd. Cyklostezka je ve špatném stavu. No, to už známe, takže si to hezky objedu přes Výškovice. Stále se pohybuji ve výšce kolem 450 m n.m., v které se nacházejí i Těškovice. Z nich je vidět, jak Tísek leží na mírném ostrohu nad údolím. Dále za Těškovicemi leží obec, která má ve znaku srdce. Je to vesnice Bítov. Za ní se opět vezu z kopce. Že ne naposledy, zjišťuji ve Lhotce, kde si musím opět zastoupat do Olbramic. Zde mne zajímá bývalý větrný mlýn, který leží nad obcí, směrem na Zbyslavice. Na cestě potkávám zabloudivšího cyklistu bez mapy. Původně chtěl do lázní Hýlov, které jsou nedaleko, ale vracet už se prý nebude. Větrný mlýn vypadá udržovaně, až na ty lopaty, které tu nejsou. Někdo tu zřejmě bydlí, ale není zrovna doma. Ono je to možná lepší.
Přes Olbramice sjíždím do Klimkovic a odsud to budu už směřovat do Svinova. V Klimkovicích přejíždím těleso bývalé tramvajové dráhy a poté odbočuji k Václavovicům, kudy se dostanu přes Janovou na kraj Ostravy. I přes menší mapový exces přijíždím na svinovské nádraží.
Tak jako včera si dám nakonec ještě bonus. Pojedu se podívat na rozhlednu do Hošťálkovic, která je poměrně nová. Po městských cyklostezkách přes Třebovice jsem u rozhledny na Hladovém vrchu za 15 minut. Výhled je v podstatě na Ostravu, ale ne na její centrum. V pozadí se zvedají Beskydy, avšak pěknému panoramatu vadí komíny. Vše je pečlivě popsáno na informačních tabulích u rozhledny. Náskok mám takový, že ještě před odjezdem stihnu posedět v občerstvení na nádraží. Ostravu opouštím po 14. hodině.
Dnešní houpavá trasa měřila 63,5 km a 781 nastoupaných metrů.
Rozhledna Šance a výhled na Beskydy, zámek ve Slatině, kostel v Tísku, větrný mlýn u Olbramic,
zrušená tramvajová trať, rozhledna Hošťálkovice a pohled na Ostravu a Beskydy
Žádné komentáře:
Okomentovat