Sedloňův blog: Pod Allgäuskými Alpami (2/4)

12.8. - Na nejvyšší průsmyk Německa

Vstáváme v 6 hodin, kdy nás budí hodiny kostela. Déšť stále neustal, tudíž se zatím přesuneme do "umyvárky," kde děláme očistu a vaříme snídani. Jenže prší i v 8, takže se podíváme po místních krámcích. Nejvíce Janču zaujímá obchůdek, kde mají kameny z různých zemí světa. Déšť stále trvá a tak ještě navštívíme Intersport. Tam si Janka kupuje legíny. Ty se jí totiž sakra hodí. Teplota nepřesahuje 15 °C.

Ne nadarmo se říká, že desátá rozhodne. Stoupáme z Hittisau za mírného krápání. Výše za městem se otevřou pěkné výhledy na něj samotné. To se nám zarylo hlouběji do srdce, než bychom čekali. Loučíme se i z Bregenzským lesem a po zbytek cesty nás budou doprovázet Allgäuské Alpy, momentálně vlevo.

Na hranicích s Německem fotíme vodopád na hraničním potoce. Tuto situaci můžeme spatřit i u nás v údolí Labe, kde Klopotský vodopád padá na hranici ČR a Saska.

Po nucené svačině v autobusové zastávce (déšť) brzdíme v obci Balderschwang, kde nás upoutává fotogenický kostel. Také se nám líbí hotel Kienles Adlerkönig. Jelikož je stále pochybné počasí a v menu objevujeme koláč a štrůdl, jdeme dovnitř. Usedáme do téměř prázdného, ale útulného interiéru. Servírky jsou oblečeny v pěkných krojích. Ze dvou se vyklubaly Slovenky, což vítáme hlavně kvůli lepší komunikaci. Objednáváme si capuccino a meruňkový koláč a za chvíli jsme mile překvapeni velikostí porce. Nápoj ve velkém hrnku, koláč dostatečně velký. Navíc obojí bylo výborné.

Tento hotel bychom mohli nazvat "klouzačkový." Už zvenčí jsme si všimli malého tobogánu, zřejmě pro děti. Když jsem šel na záchod, překvapila mě klouzačka vedle schodů. Samo, že jsem ji použil. Než dojíme, vylézá sluníčko.

Kolem poledne se loučíme se sympatickou Slovenkou, která nás včas zastavila, než jsme napsali něco do knihy citátů. Tu jsme měli za knihu návštěv. Aspoň jsme to šéfové, jež se tam objevila, pochválili osobně.

V 15:30 přichází další milník v naší cykloturistické kariéře. Ocitáme se na nejvyššm průsmyku Německa. Riedbergpass má sice jen 1406 m n.m., ale u nás má svou cenu. Němce zřejmě moc netáhne, když jsou v Alpách vyšší průsmyky. Soudíme dle toho, že nebýt tu cedule s názvem, neznalý by ani nevěděl, kde je. Na dohled je hora Riedberg Horn, na níž si brousím zuby. Pod ní je chata Grasgehren (1445 m), která překvapivě v 16 hodin zavírá. Kolem zmiňované hory vede dle mapy cyklostezka, čili se tam tudy vydáme. Dostat se pod Riedberg Horn znamená vystoupat ještě o 200 metrů výše. V sedle jsem toho moc neujel, sklon byl šílený. Společnost nám dělaly krávy. Dosud zahalené vrcholy hor se začínají odkrývat. Akorát včas.

Jsme na nejvyšším bodě letoška dosaženým na kole. Tachometr ukazuje 1627 m n.m. Vrchol Riedberg Hornu je o 150 metrů výše. To je úplná sranda pokud jde o alpskou horu. Výšlap je opravdu snadný. Zde nikoho netrápí, že turistická cesta vede skrz ohradu s krávami. U nás by toto asi neprošlo. Krávy jsou dokonce i na vrcholu, to jsem tedy ještě neviděl. Jaňula je ve svém živlu. Můj živel je zase výhled do okolí, které se pomalu odhaluje. Západně je vidět údolí jímž jsme přijeli, na východě údolí řeky Iller a Allgäuské Alpy.

Nasedáme na naše oře a čeká nás jízda mezi alpskými lukami a pastvinami, co je ještě lepší, z kopce. Bude okořeněna občasným bahnem či protékající bystřinou. Nakonec se nečekaně brzy dostaneme na asfaltku. To už nám tedy nevadí, že sklon klesání se přiostřil.

První v cestě nám stojí chata Alpe Zunkleiten v 1172 metrech. Níže výhledy zakryl les, čili jediným zpestřením bylo kličkovaní mezi turem, který se válel i přes silnici.

Jsme ve Fischenu v kraji Allgäu, kam jsme klesli o 900 metrů. Podle řeky Iller pojedeme do Sonthofenu. Za nim už se poohlédneme po nějakém nocležišti. Sonthofen je sympatické město (což pod Alpami není nic zvláštního), kde se chvíli zdržujeme. Na konci města dobíráme vodu a potom už míříme na Bad Hindelang. V Sonthofenu se do Illeru vlévá Ostrach, kolem nějž nyní jedeme. Ale ne moc daleko, budeme se snažit utábořit.

Pěkné místo nakonec nacházíme 2 km před Vorderhindelangem u nějakého hřiště kus od řeky. Ostrach je dost široká řeka aby nás jeji šumění uspalo.

Trasa:
Hittisau - Balderschwang - Riedbergpass - Riedberg Horn - Obere Bogenalp - Fischen - Sonthofen.
47 km, 918 m.př.