S očekáváním inverzní situace, vyjíždím v 6:30 z Loun do Chomutova. Když se po 8. hodině solo motorák rozjede směrem na Vejprty, je jasné, že kamarád Martin se nakonec nezůčastní. Ze tří čtvrtin zaplněný vlak se vznáší do hor a v Křimově vystupuje nejpočetnější skupina. Mou konečnou je Kovářská.
Zde nahoře vládne slunečné počasí, ale teplota je pouze 3 stupně. Ze začátku mne stejně čeká zahřívací stoupání, takže zatím se zimou třást nemusím. Vyjíždím směrem na České Hamry a na křižovatce u mostu přes trať odbočuji na Loučnou. Nejprve stoupám pomalu a kochám se sluncem, které skrz stromy propouští paprsky k silnici. Všude kolem se válejí úryvky sněhu. Ten je i na stromech, ale jak svítí slunko, tak je až vidět, jak taje přímo před očima.
Po menším serpentinovém intermezzu jsem se ocitl nad obcí Háj a přede mnou se zjevuje Fichtelberg, král pohoří Erzgebirge, což jsou německy a německé Krušné hory. Sjíždím do Háje a za panoramatem Klínovce a Fichtelbergu si musím vylézt kus na louku, což dělám rád. Jestli tohle je opravdový Háj, tak se do něj rád nechám poslat aspoň jednou denně.
Z Háje vystoupám na hlavní silnici č. 223, které se budu držet až pod Klínovec. Odsud je to 200 výškových metrů, což není už taková hrůza. Pomalu stoupám kolem Ski areálu Klínovec. Značka upozorňuje na tunel. Zprvu jsem se zarazil, ale pak jsem viděl mini tunel pod lanovkou. Proplul jsem i druhý tunýlek a stínem stoupal na křižovatku pod Klínovcem. Silnice ve stínu byla trochu kluzká. Jet z kopce a dupnout na brzdu by bylo nemilé. Ale pomalu do kopce se jelo dobře. Na nebi ani mráček, mlha se drží v údolí, z úryvků sněhu se staly celé verše a já zastavuji na křižovatce, kde odbočím doleva, na vrchol Klínovce.
Po půl kilometru přijíždím na vrchol, kde už je pár cm sněhu, ale nic, co bych na kole nezvládl. Je sobota a tak je zde rušno. Po třech návštěvách Klínovce v letech 2007 - 09, jsem zde od té doby nebyl. Dnes jsem přijel kvůli opravené rozhledně, která vypadá pěkně, ale chátrající hotel v pozadí kazí celkový dojem. Snad se na něj také někdy dostane. Rozhledna ještě voní novotou. Vstupné je 25 Kč a dovnitř se dostanete turniketem. Otevřeno mají denně. V místnosti na vrcholu je interaktivní průvodce okolí a na ochozu mapy s výhledy. Dnes je ale vidět pouze Fichtelberg a špičky Meluzíny a Božidarského Špičáku. Všude kolem totiž vládne inverzní situace, dnes mimořádně vysoká. Být pár set metrů niže, byly by to hezčí pohledy, ale i tam jsem okouzlen.
Klínovec je nejvyšší vrchol celých Krušných hor s 1244 m n.m. Na vrcholové plošině se nachází v současnosti uzavřený hotel, 24 metrů vysoká rozhledna a telekomunikační věž vysoká 80 metrů. Z Jáchymova vede k vrcholu lanovka. Klínovec patří katastrálně k Božímu Daru (4 km západně), ale jeho vrcholem prochází hranice mezi Karlovarským (okres Karlovy Vary) a Ústeckým (okres Chomutov) krajem. Pod severními svahy se rozkládá německé lázeňské město Oberwiesenthal, nad ním se tyčí masiv hory Fichtelberg, která je jen o 30 metrů nižší než Klínovec. V roce 1817 postavilo město Jáchymov na vrcholu vyhlídkovou věž, která v roce 1868 shořela. Tuto první vyhlídkovou věž navštěvovali často i lázeňští hosté z Karlových Varů. V roce 1883 začal krušnohorský spolek z Jáchymova se stavbou kamenné rozhledny. Ta byla v srpnu následujícího roku pod názvem „Kaiser-Franz-Josephs-Turm“ slavnostně otevřena. Věž vysoká 24 metrů, která už poslední desetiletí nesloužila návštěvníkům, nahrazena novou, otevřenou 28.10.2013.
Když jsem jako jediný přijel na vrchol na kole, možná jsem byl atrakce, ale když chvíli po mne přijela čtyřčlenná cykloparta, tak už to možná nevypadalo tak šíleně. Dále chci pokračovat k Meluzíně. Zkusím to po červené, po sjezdovce a pak po cyklostezce. Jenže trefuji špatnou červenou a po ní sjíždím po cyklo a lyžařské stezce na Boží Dar. Naštěstí se dostávám k odbočce, na cyklostezku č. 2005, po které jsem chtěl stejně jet. Pak stejně zjišťuji, že po sjezdovce by to bylo "Kamikadze." Asfaltka je lehce posněžená. Mlha se začíná rozpouštět a zjevuje se údolí Polavy. Hned vytahuji aparát. Více méně z kopce a poté do kopce po silničce, kde slušně orientující se turista nezabloudí, přijíždím na rozcestí pod vrchol Meluzína. Na vrchol je to opravdu kousek a tak schovávám kolo do křoví a vyrážím na vrchol.
Meluzína je skalnatý vrchol v Krušných horách. S 1097 m n.m. jde o čtvrtou nejvyšší horu české části Krušných hor. Leží asi 2 km východně od Klínovce blízko silnice z Božího Daru do Měděnce. Nejvyšším místem Meluzíny je dvojvrcholová eklogitová skalka uprostřed rozlehlé vrcholové plošiny. Vrchol je skalnatý a odlesněný, takže poskytuje kruhové rozhledy, za kterými se musí na jednotlivé hrany vrcholu.
Mlha už trochu ustoupila a je vidět i Ostrov a okolí Klášterce. Mlha odhalila Klínovec a okolí Přísečnice, tak je na co koukat. Cestou z vrcholu potkávám partu lidí, včetně dvou dědulů se slušným fotoarsenálem, o kterém jsme diskutovali již na Klínovci. Nasedám na kolo a další směr cesty bude do Měděnce. Na rozcestí Pod Meluzínou ještě posvačím a šlápnu do pedálů.
Vlnitým terénem, spíše z kopce přijíždím do Horní Halže, přes kterou vede silnice č. 223, u hrany Krušných hor. Tím se otevírají parádní výhledy do údolí Ohře a na Doupovské hory. Následuje Měděnec s kopcem Mědníkem. Zde stavím v restauraci pro suvenýry a v ní potkávám čtyři cyklisty z Klínovce. Jsou z Chebska a zde jsou na víkendu. Dále klesám k začátku přehrady Přísečnice, za níž se tyčí Jelení hora. Jedna z těch, kterou bych chtěl někdy navštívit, kvůli pěknému výhledu. Ze 750 m n.m. musím kolem zaniklé vsi Rusová, vystoupat až na Lysou horu, o 120 metrů výš. Za mnou se žene mlha, která opět pohlcuje údolí a připomíná mi hodně zpomalenou tlakovou vlnu po výbuchu. Obec Výslunní je charakteristická svým z dáli viditelným kostelem sv. Václava. Dnes k němu přijíždím i já. Za Výslunním má být víska Kýšovice, ale ceduli nenacházím. Poté už klesám pod Celnou, k Prunéřovskému potoku, abych vystoupal do Celné. Odsud už to dojedu do Chomutova. Na 12 km mám 40 minut, což by mělo jít. Beru to nejkratší a zároveň klidnější cestou. Po silnici přes Křimov a Krásnou Lípu, která byla kdysi hlavní, na cestě do Německa. I lehčích děvčat ubylo, ale některé jsou zde k vidění. Žádné krasavice to ale nejsou. V Křimově dokonce v klubu Afrodita sedí dvě ve výkladní skříni. To už je i na mne moc.
Rychlostí 69 km/h se řítím z Krásné Lípy do Chomutova a v 15:15 přijíždím na nádraží. Krásný čas. Myslel jsem si, že v tuto roční dobu mne nemůže nic překvapit, ale zase to byl pěkný zážitek v podobě výhledu z Klínovce. Všechny zimní doplňky, například šálu, jsem ani nevyužil, což jsem vítal. Při sluníčku odpoledne bylo dokonce 8 stupňů.
Při 58,9 km, jsem nastoupal 819 nast. m., z toho polovinu cestou na Klínovec, který byl nejvyšším místem dnešní krasojízdy.
Klínovec od Háje, rozhledna na Klínovci s výhledem na Fichtelberg a Špičák,
Meluzína s výhledem na sever, Klášterecko od Horní Halže, přehrada Přísečnice, Výslunní
Tož teda ten sjezd musel bejt masakr-brrrr :-)
OdpovědětVymazatAni ne. K Meluzíně to svah nebyl a přes Měděnec to bylo po hřebeni.
Vymazat