Jak se přesouvat nejjednodušeji v takových pohořích, jako jsou kopcovité Žďárské vrchy? Údolím řek či říček. Tak i začne můj druhý den na západním Svitavsku a severním Žďársku, kde se ono pohoří nachází. S Poličky teče do Svratky Bílý potok a ten budu sledovat jako první. Přes Sádek a po hranici CHKO Žďárské vrchy se dostanu do Lačnova, kde zaujímá pěkná scenérie rybníka a vesnice. Lačnov sousedí těsně s Borovnicí, ale přesto je každá v jiném kraji a tím pádem i okrese. Řeka Svratka zde dělí Pardubický kraj a okres Svitavy (Lačnov) od Vysočiny a okresu Žďár nad Sázavou (Borovnice). Na levém břehu dokonce leží historický hraničník s nápisy: Čechy, okres Polička a Morava, okres Nové Město.
Sotva opustím řeku, hned se začnu potit. Do obce Telecí se kopec totiž pěkně zvedá. Už od řeky Svratky je vidět Lucký vrch a já se k němu přiblížím tak na 3 km vzdušnou čarou. V horní části Telecího, vsi silničního typu, stojí roubený domek a u něj nejstarší lípa v ČR. Má obvod kmene 11,6 a výšku 26 metrů. Stará je přes 700 let a v jejím vykotlaném kmeni si údajně prozpěvoval starý slepý písmák a díky tomu dostala název Lukasova zpívající lípa.
Do Březin a zpět ke Svratce je to přes Pustou Rybnou delší a přes Maděru kratší, ale prudší kopec. Volím variantu B. Nakonec kopec není tak hrozný. Když se přehoupnu přes vrchol, do oka mi bije Buchtův kopec, s nějakou věží na vrcholu. Docela mne to dráždí. Zatím však klesám ke Svratce a poté pokračuji do Březin. Nad nimi se tyčí neznatelný vrchol, 732 m n.m. Tam je první dnešní skalní vyhlídka, Čtyři Palice. Cesta na vrchol vede nejprve po prudší polní cestě a dále po prudké lesní cestě, plné kamenů. Následuje logicky „tlačená.“ Všude samý les, který nakonec skrývá i skalní vyhlídku Čtyři Palice.
Čtyři palice (732 m n.m.) je skupina tří hlavních skalních útvarů (Děvín, Paličatá, Tvrz) a nízkého skalnatého hřebene (Opomenutá). PR Čtyři Palice byla vyhlášena pro ochranu rulových skalních útvarů modelovaných mrazovým zvětráváním a obklopených balvanitými sutěmi se zachovalými původními lesními porosty Žďárských vrchů. Výhledu už si moc neužijete, jelikož stromy kolem už dorostly do slušné výšky. Skalní stěny slouží také horolezcům.
Opouštím Palice a pokračuji v tlačení kola přesto, že další cesta je z kopce. Po chvíli dokonce zjišťuji, že jsem píchl. Pod kopcem na cestě dofukuji kolo a uvidíme, jak je to vážné. Stále po modré, již po cestě a následně po silničce přijíždím do Křižánek. Odsud je na dohled další cíl, vrchol Devět skal. Nejprve mírně do kopce, stále po modré se přibližuji a nořím do lesa. Za křižovatkou lesních cest, se silnice zvedá a pod vrcholem u cesty začíná „Devítiskalský festival.“ Pozoruji útvary přímo u cesty, za dalšími se musí hlouběji do lesa. Kolem nich se dojde na hlavní vrchol Devět skal. Tam se dostávám nakonec po žluté, z druhé strany, luxusní lesní cestou. Znamená to, že měkké kolo byl planý poplach.
Devět skal (836 m) je nejvyšší vrchol geomorfologického podcelku Žďárské vrchy a jejich nadřazeného celku, Hornosvratecké vrchoviny. Je zároveň druhým nejvyšším vrcholem Českomoravské vrchoviny (po Javořici). Skalní labyrint tvoří tři dlouhé hřebeny s devíti věžemi a třemi malými věžičkami. Na nejvyšším vrcholu je vyhlídka opatřená zábradlím. Je odtud výhled na sever směrem na Svratku, rozhraní Čech a Moravy.
Zrovna jsem se trefil do doby, kdy vrchol navštívili také turisté z Přeštic, takže je zde veselo. Od Devíti skal pokračuji po žluté a pak po červené značce. Ta vede po hřebeni, východním směrem. První na ráně je Lisovská skála, podobná Rybenským perníčkům. Na ní však nejedu přímo po značce, ale objíždím jí severním směrem a dobře jsem udělal. Tudy je to o hodné lépe sjízdné. Dále na východ, po třech kilometrech je Malínská skála. Ta už se uvádí jako vyhlídková, ale z vrcholu, kam je potřeba hodně odvahy, nebo lano. Z jednoho místa, zhruba uprostřed skály se rozhlížím do údolí Svratky. Odsud opět nepokračuji po červené, ale objíždím skálu jižním směrem. Tudy přijedu na rozcestí Dráteníčky, odkud je to necelý kilometr do kopce k Drátenické skále. Zde je ještě větší mumraj než na Devíti skalách, díky školnímu výletu.
Drátenická skála je ve výšce 775 m n.m. a výhledem se pokochá jen ten, kdo si vyleze nahoru, horolezeckým způsobem. To ale není můj případ, tak pokračuji po zelené značce do Samotína. Z louky na hraně hřebenu, táhnoucího se od Devíti skal je pěkný výhled do okolí. Nejhezčí je východním směrem do údolí Svratky a na Buchtův kopec. Nad Samotínem má být další skála, Teplá, ale tu nenacházím a hledat jí v lesíku se mi nechce. Když není vidět z cesty, těžko z ní bude výhled. Poslední dnešní skála je Pasecká. Tu už vidím z dálky společně s kopcem, co mne ještě čeká. Přes Krátkou se dostávám do údolí Fryšávky, do Kadova. Jsem v nějakých 650 m n.m., takže zhruba 150 metrů převýšení je přede mnou. Po cyklostezce č. 1 se mírným stoupáním vyhoupnu na křižovatku a následně prudším stoupáním po silnici na Nové Město přijíždím pod Paseckou skálu. K té mne zavede zelená značka, po které většinou kolo tlačím, ale netrvá to moc dlouho.
Pasecká skála (817 m n.m.) je další přírodní památkou ve Žďárských vrších. Předmětem ochrany je vrcholový skalní útvar, který je ukázkou mrazového zvětrávání rul zdejšího pohoří. Z vrcholové skály, kde je upravená vyhlídka, je velmi dobrý rozhled na od severu na východ. Od Žákovy hory, přes hřeben Devíti skal a Buchtův kopec, po Horní les nad přehradou Vír. Je vidět, že zábradlí a řetězy jsou nové.
Stejnou cestou se vracím ke křižovatce, ale po silnici č. 354 přijíždím až do Sněžného, kde překvapivě objevuji cukrárnu. Jaký bude plán další půl hodinu je hned jasné. Docela zajímavá kombinace. Zákusek před výjezdem na Buchtův kopec, který mne nakonec přitáhl. Tam je to dalších 100 výškových metrů do kopce. Původně jsem chtěl jet přes Daňkovice, ale to bych zbytečně klesal a tak to vezmu po červené značce přes pole. Nejprve se jede dobře a než se ponořím do lesa, kde později musím strkat, tak se pokochám pohledem na Sněžné a Paseckou skálu.
Buchtův kopec má 813 m n.m. a jeho vrchol je zalesněný, bez rozhledu. Rozhled je možný asi z 500 m vzdáleného západního úbočí (Zálesí). Na vrcholu se nachází zdaleka viditelná budova Řízení letového provozu, což činí vrchol nejvyšším obydleným místem na Českomoravské vrchovině. Buchtův kopec je někdejší sopkou.
Ještě se dvakrát zhoupnu a ocitnu se v Lačnově a po již známé cestě přes Sádek se vracím do Poličky. Dnešní trasa po skalních vyhlídkách a útvarech Žďárských vrchů měřila 70 km a 1320 nastoupaných metrů.
Telecí - Lukasova zpívající lípa, Čtyři palice, Devět skal a výhled na Svratku, Drátenická skála,
Pasecká skála a výhled na sever, Buchtův kopec
Žádné komentáře:
Okomentovat