Třetí den si dám lehčí trasu do rodiště Bedřicha Smetany a k zajímavým cílům, které mi cestou cvrnknou do nosu. Počasí hlásí spíše zatažené, ale deštit by nemělo.
Z Poličky vyjíždím na sever přes Velký vrch, abych v Lezníku odbočil doleva, do Sebranic. Bláhově jsem si myslel, že to bude po rovině, ale jsou zde celkem hluboká údolí řek a potoků. První z nich je Jalový potok, v němž obec Sebranice leží. Ale zase jsou pěkné pohledy z jednoho svahu na druhý, po kterých je ves posetá. V Sebranicích si vyšlápnu na náves a po náhorní plošině pokračuji severozápadně, abych poté opět klesl, pro změnu do údolí Desné. Zde se přes Horní Újezd dostanu do Dolního. Ten je také pěkně rozesetý po stráních a svazích. Ve vsi je zajímavý kostel sv. Martina a muzeum vesnice. Odsud je to do Litomyšle už jen 7 km, v podstatě z kopce. Za Osíkem se jen převezu z údolí Desné do údolí Loučné a za chvíli jsem v centru Litomyšle.
O Litomyšli jsem slyšel pouze pozitiva a tak jsem se těšil, až budu moci dát všem za pravdu. Kulisa náměstí, nad nímž dominuje klášter. Zajímavá ulička Josefa Váchaly, kde je dům vyzdoben sgrafity vytvořenými podle Váchalových dřevorytů v Krvavém románě. Zámek severovýchodně nad náměstím. To je výčet nejhezčích míst Litomyšle. Další zajímavosti o rodišti Bedřicha Smetany najdete zde.
Z Litomyšle pokračuji podle toku Loučné do Nedošína, kde je za vsí Nedošínský háj, který byl vyhlášen v roce 1992 Přírodní památkou. Do té doby byl přírodní rezervací k ochraně porostní skladby, vegetačního krytu i zvířeny. Nedošínský háj je české veřejnosti znám především jako dějiště románu Aloise Jiráska, Filosofská historie. Stojí zde kaplička svatého Antonína, která je jediným kompletně dochovaným pozůstatkem z vícero romantických staveb zde vzniklých v 19. století.
Přes Tržek mířím do kopce do Morašic, kde je dále na jih další známé místo, Růžový palouček. Jde o památné místo porostlé francouzskými růžemi. Jak pověst praví, růže vyrostly ze slz Českých bratří, prolitých před jejich odchodech do ciziny.
Blížím se do regionu Toulovcovy Maštale a to už jsem zpět ve výšce kolem 500 m n.m. České Versailles - Nové Hrady kvůli počasí vynechávám a přes Novou Ves přijíždím do Jarošova. Ne, že by bylo extra hnusně, ale už jsem zde byl dvakrát. Toulovcovy maštale jsou přírodní oblastí pískovcových skal a borových lesů. Zde jsem už v minulosti také byl, tak pokračuji po východním okraji k Toulovcově rozhledně. Zde se zdržuji déle i přesto, že je rozhledna dlouhodobě zavřená. Začíná totiž mírně pršet - dobrá příležitost ke svačině.
Po čtyřech letech se ocitám v Budislavi, odkud pojedu po žluté značce a na chvíli opustím silnici. Přes Kamenné Sedliště stoupám na louku a za chvíli se ponořím do lesa. Je to pěkné svezení po slušné cestě. Ta končí u romantického rybníka Zimka, pak přijde opět silnice, po níž jedu do Lubné. Žlutou značku jsem nejen neopustil, ale budu jí následovat dále, do Širokého dolu. Nejdříve stoupám mezi chatkami, potom lesem a u rybníčku mne cesta odkloní doprava a já se zjevuji před osamocenou chatou, na kraji lesa. Končí cesta i značka a tak se musím zeptat místních obyvatel. Ti mne posílají na správnou cestu, pod rybníkem vlevo. Vystoupám na louku a dále jen klesám do obce Široký Důl. Zde je krásný kostel sv. Jana Křtitele s výzdobou na vnějších zdech.
70 výškových metrů stačí vystoupat na hlavní silnici z Borové a po chvíli jsem zpět v Poličce. Další den na Poličsku byl dlouhý 65 km a nastoupal jsem v něm 734 metrů.
Dolní Újezd; Litomyšl - Smetanovo náměstí, Váchalova ulice, klášter, zámek;
Nedošínský háj; Růžový palouček; kostel v Širokém Dole
Žádné komentáře:
Okomentovat