Dnes se chci vypravit na severovýchod okresu Žďár nad Sázavou, konkrétně k menší ze dvou přehrad na řece Svratce. Dále na rozhlednu Horní les a Pohledeckou skálu. Nakonec se dočkám ale i jiných milých překvapeních. Nabírám tedy směr jih, za slunečného počasí.
Po silnici č. 362 se dostanu o 100 výškových metrů nad Poličku a poté sjedu do obce Jedlová, která prý celá měří 7 km, což jsem však nakonec úplně zapomněl měřit, ale dlouhá byla, to je pravda. Přes další kopec se vyhoupnu nad městečko Bystré a nastává první překvapení. Kostel sv. Jana Křtitele dominuje pohledu na Bystré, které je nepatrně utopeno mezi kopci. Sjíždím do města a jako první jedu kolen Panského rybníka k renesančnímu zámku ze 16. století, který dnes slouží jako ústav sociální péče. Vyjíždím na náměstí Na Podkově. Pro mne zatím ojedinělý název, kde stojí onen kostel a pěkná radnice. Dále je v Bystrém Brtounova chalupa, kde je městské muzeum. Městečko Bystré si píši jako krásné místo.
Mířím stále na jih, kde po 2 kilometrech končí Pardubický kraj a začíná Vysočina. To už se přede mnou zjevuje rozhledna na vrcholu Horní les, můj další cíl. Nejdříve však musím do Nyklovic, odkud mne na vrchol dovede modrá značka. Nyklovice už jsou ve slušné výšce, takže žádný krvák se nekoná. Kolem pastvin a skrz les přijíždím na rozcestí, kde odbočím vlevo a do prudkého kopce, který občas strkám, je to správným směrem k rozhledně, kam přijíždím v půl dvanácté.
Vyhlídkový ochoz s pěkným a dalekým výhledem najdete ve výšce 38 m kovového telekomunikačního vysílače, vysokého 59 metrů. Máte odsud výhled na Rovečné, část města Olešnice, Vírskou přehradu, kostelík ve Vítochově, rozhlednu Karasín. Za pěkného počasí na Třebovské stěny, jehlu televizního vysílače Kojál, údolí Svratky, Drahanovickou vrchovinu, masiv Devíti skal a Žďárské vrchy. Někdy lze spatřit i Jeseníky.
Nejhezčí a nejočekávanější dnešní místo mám za sebou a očekávání rozhodně splnilo. Po červené sjíždím do Rovečného. Tato ves je vzdálená 3 km a leží o 150 metrů níže, tak si dovedete představit tu jízdu. Chvílemi cesta ani nebyla moc kvalitní. Následují další 4 km a 200 metrů sjezd. Čili po pár minutách jsem klesl na 400 m n.m. Jsem opět u řeky Svratky, v obci Vír. Odsud se musím vyškrábat na hráz. Projíždím Vír až do Hrdé Vsi a zde vzhůru po silnici k hrázi, přímo pod Posranou skalkou. Na ní vede místní červená značka od penzionu U Fialů. Vystoupal jsem na hráz údolní nádrže Vír. Než se však vydýchám, tak pár informací o ní.
Už víme, že je na řece Svratce. Mezi léty 1947 - 1958 zde vystavěly 71 metrů vysokou betonovou, 390 metrů dlouhou hráz a vznikla přehrada, jejíž maximální rozloha dosahuje 223,5 ha. Stavba způsobila zánik obce Chudobín u Dalečína a části obce Korouhvice. K přehradě také náleží hydroelektrárna se dvěma turbínami a stanice pro úpravu na pitnou vodu. Díky této stavbě je pitnou vodou zásobováno Novoměstsko, Bystřicko a část Žďárska. Dále také Brno a jeho okolí.
Je pokocháno a dále nechám své kola valit po asfaltce pravobřežní cyklostezky č. 4025. Ta kopíruje celou přehradu až do Dalečína. Cesta je to velmi houpavá, ale s pěknými pohledy na přehradu. Ta se zužuje, až přechází ve vodní tok, kde už vjíždím do Dalečína. Pěkná obec rozesetá po svazích i v údolí řeky Svratky. Na levém břehu, na vyvýšeném místě stojí zámeček a zřícenina hradu ze 14. století. Později v 19. století, získal podobu alpské horské chaty a využívali jej jako lovecký zámeček. V místní samoobsluze nabírám zásoby, protože mne čeká dlouhá cesta do kopce. Jsem kousek pod pětiset metrovou hranicí a další cíl Pohledecká skála má 812 m n.m., ale kdo se bojí, nesmí na Vysočinu.
Nejprve stoupám po hlavní silnici a současně cyklostezce č. 5180. Čím výše stoupám, tím je hezčí pohled na Dalečín. Před obcí Písečné odbočuji na Velké Janovice a rázem jsem ve výšce 600 m n.m. Ovšem úsměv z tváře mizí při pohledu na kovovou oblohu. Ale zatím se nic neděje, tak uvidíme. Nad vsí u lesa pro jistotu nasazuji pláštěnku na mou bagáž a pokračuji k samotě Lísek. Tam je to přes pole a samozřejmě v jeho prostředku začínají první pozdravy z nebe. Šlapu do pedálů a chci v Lísku zahučet do první stodoly. Z omylu mne vyvádějí 2 psi, tak musím ještě kus do lesa, kde mne kryjí stromy. Pršet přestává za 10 minut. Díky slunku, které zas vylezlo jsem suchý za stejnou dobu. Pokračuji tedy dále k silnici a to už jsem v luxusní výšce kolem 700 m n.m. Osadu Lísek střídá obec Lísek a pod Lhotským Křibem mířím lesem ke Koníkovu. Šok nastává, když v mapě objevuji, že Pohledecká skála by měla být nepřístupná. Proč jsem si toho nevšiml dříve!? No nic, třeba to jsou staré informace.
Po hlavní silnici na Nové Město přijíždím pod Pohledeckou skálu a nacházím nějakou cestu na vrchol. Z té pak musím odbočit a na vrchol kolo tlačit lesem. Špatná zpráva se potvrzuje, když se blížím k vojenskému objektu. Útěchou může být, že skála je stejně zarostlá, takže bez výhledu. Tak si jí aspoň přes plot fotím a vracím se. Kus dál jsou vrata, od kterých vede silnice. Tušil jsem to, že když je zde vojenský objekt a vysílač, že sem musí být i cesta, ale ona může vést odkudkoliv.
Láká mne to aspoň na Pohledecký kopec, tak se tam tedy vydám. Je to přes údolí, z čehož nemám radost. Je to sice malý hup, ale po těch štrekách je už znát každý metr. Vyšlápnu na návrší odkud už je vidět Nové Město na Moravě. Odtud vede cesta na vrchol, spíše návrší, které má být Pohledeckým kopcem. Rozhled je celkem pěkný, ale ne kruhový. V dáli je vidět Křižanovská vrchovina a nad Novým Městem Harusův kopec.
Vracím se pod Pohledeckou skálu a po silnici č. 360 přijíždím do Koníkova. Zde mne dráždí ještě jeden cíl, tím je Metodka. K ní musím opět do kopce, takže sbírám poslední síly a šlapu, chvíli tlačím. Vystoupám až na travnatý kopec, kde se je pěkné, romantické místo.
Vrch Metodka (788 m.n.m.) se nachází v Hornosvratecké vrchovině, 0,5 km S od Koníkova.
Je zde umístěn partyzánský památník. Jedná se o velký, plochý přírodní balvan zasazený do země, na němž jsou dvě desky s textem. Památník připomíná událost z 8. února 1945, kdy při střetu partyzánů z oddílu Dr. Miroslav Tyrš s nacisty došlo k přestřelce. Výsledkem tohoto střetu byla smrt tehdy dvacetileté zdravotnice Rufiny Nikolajevny Krasaviny. V r. 1936 postavil jistý Matěj Koutník na vrcholu dřevěnou rozhlednu, aby turistům umožnil pěkný výhled převážně na Krkonoše a Orlické hory. Dnes je Metodka bohužel bez rozhledny, nicméně je stále místem dalekých výhledů. Krom výše zmíněných pohoří jsou blíže vidět hřeben Devíti skal, Bohdalec, který zakrývá Buchtův kopec, Horní les a za ním trochu Drahanskou vrchovinu.
Konečně přichází dlouhé klesání, občas přerušené mírným návrším, či fotopauzou a najednou mne šálí zrak, když se ocitám nad Jimramovem. Bez varování se pode mnou zjevuje nádherná scenérie tohoto městečka. To bych teda nečekal, takovou parádu, zde na Svratecku. Prohlídku Jimramova si dám až zítra, tak se nezdržuji a pokračuji už na základnu. Nejsnáze na Poličku se dostanu klasicky přes Borovnici. Z Jimramova mne však čeká jeden nemalý kopec, ale nic drastického to také není. Pak už si jen užívám cestu přes Sádek.
Krásný dnešní výlet s menší sprškou byl náročný: 85 km, 1392 nast. m. Ale rozhodně to stálo za to.
Bystré od severu, radnice v Bystrém, rozhledna Horní les a pohledy na jih,
přehrada Vír, zřícenina a pohled na Dalečín, Pohledecká skála, Nové Město z Pohledeckého kopce,
Pohled z Metodky na východ
Žádné komentáře:
Okomentovat