Takže z nádraží v Úštěku začínám měřit první metry směrem na Kravaře, abych brzy odbočil na vedlejší silnici do Konojed. Zde už se začíná silnice pomalu zvedat. Zprava mne zdraví vrchol Sedlo, jenž vévodí této části Středohoří. První zastávka je v Konojedech. Tam je rozsáhlý komplex kláštera servitů, který byl v letech 1739-1758 přestavěn na barokní zámek. U zámku je kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1747-1762. U kostela a zámku ve zdí obehnaném areálu klášterních budov je též památkově chráněná lípa. Nad vsí se nachází NPP Konojedské bochníky. Území tvoří bývalý menší kamenolom s odkryvem čela lávového proudu se sloupcovým až bochníkovým rozpadem tefritu. Sloupce tefritu jsou zde vysoké okolo 7 m a silné přibližně 80 cm.
Stoupám prudčeji nad Konojedy a otevírají se pohledy na Úštěk a okolí. Brzdím až v Bílém Kostelci, kde má být zřícenina kostela. Ten nacházím, ale cestu k němu ne. Nakonec se musím zeptat a sjet kus níže. Kostel je hodně opuštěný, soudím podle náletů stromků rostoucí uvnitř kostela, jehož střecha je děravá. U kostela je i pár opuštěných hrobů.
Výšku už mám slušnou, ale ještě nejsem u konce. Další zřícený kostel mne čeká v Mukařově. Ještě před tím se však rozhlédnu na Polomené hory a Bezděz z louky na okraji lesa, do kterého se ponořím. Kostel v Mukařově je jiný, než kostelecký. Stojí tu jen kus zdi, co z kostela zbyla. Je na hřbitově a vypadá to, že se o něj pečuje. Za Mukařovem přijíždím na silnici č. 240 a z dáli už je vidět Víťova vyhlídka. Jednou už jsem na ní byl..., ale dnes tam nakonec nepojedu. Ani nevím, zda je otevřená. Směřuji na Verneřice, jedinému městu v okolí. Severozápadně se tyčí nepřehlédnutelný vysílač na Bukové hoře. Když sjíždím do Verneřic, jsem 490 m n.m. a odsud to zdaleka nevypadá, že by Buková hora byla o téměř 200 metrů výše, ale je to tak. Z křižovatky uprostřed města pojedu kolem Bobřího potoka do Příbrami. Stoupání na Bukovou horu je mírnější, po silnici a jede se dobře. Kousek od Příbrami je i ves Čáslav, aby těch podobností nebylo málo.
Přijíždím na vrchol Bukové hory, pod 223 metrů vysoký televizní vysílač. Stojí zde Děčínská bouda, která je dnes zavřená. Nejvíce mne zajímá Humboldtova vyhlídka na severozápadní hraně hory. Z ní je nádherný výhled do hlubokého údolí Labe a od jihu na Říp, Sedlo, Varhošť, Milešovka, Ústí n. L. a Krušné hory. Naposledy při mé návštěvě byl opar, takže dnes si to užívám. Ještě rozsáhlejší výhled je od Děčínské boudy. Lužické hory se všemi známými kopci, Ještěd, Ralsko, Bezděz a v dáli i Jizerské hory! Ani se mi odsud nechce, ale ještě mne čeká jeden cíl.
Sjíždím na rozcestí Vitín. Západně odsud je zaniklá ves, ale já pokračuji po asfaltce, která nejdříve klesá a pak zase stoupá. V pravotočivé zatáčce by měl být zaniklý hrad Vraty. Na místě nacházím skálu nad strmým svahem. Skála je tvořena čedičem, který se sloupkovitě odlučuje. Od skály je pěkný výhled k Labi a na Děčín. Říkám od skály, protože na vrchol jsem nelezl. Kus pod skálou, kde Těchlovický potok stéká do údolí, se pouštím po lesní, strmé cestě. Po čase se z cesty stane asfaltka a já sjíždím do Těchlovic. Zde chytám pravobřežní lokálku, řady 814 a vezu se na Střekov, kde je dokonce přípoj na ústecké západní nádraží.
Trasa měla pouhých 29 km, ale 653 nast. m. je na tak krátkou trasu vysoké číslo.
Konojedy - klášter, Dubí hora; Kostelec - zřícenina kostela, výhled na Polomené hory;
zřícenina kostela v Mukařově; Buková hora - Děčínská bouda, výhled k Labi a Lužické hory;
Vraty a výhled k Děčínu
Žádné komentáře:
Okomentovat