11.3. - Antický Řím
V půl osmé nás budí kromě budíku i slunko, které nám svítí do pokoje. Chvíli po nás vstává i Saša, ale jen co si uvaří kávu, hned zase zmizí ve svém pokoji. Chystáme se na vlak, jedoucí v 9:02 ze zastávky v Pavoně. Ta je od naší základny dva kilometry, což jsme to vypočítali na dvacet minut. Ty nám nakonec málem nestačí, protože jen tak tak dobíháme vlak. To bylo zase něco pro Janču, která to tak nemá ráda. Nestihli jsme si koupit ani lístky, ale pokladnu ani automat jsme na zastávce neviděli. Čekáme na průvodčího. Jednou kolem nás sice projde, ale ke kontrole za celou dobu do Říma nedojde. Tím lépe pro nás. Na hlavním římském nádraží „Roma Termini“ jsem po dvanácti letech. Novinkou je pro mě společný východ ze všech nástupišť. Stejné je to i se vchodem.
Jako první se vydáme ke Koloseum. Už před nádražím nás odchytávají tradiční afričtí prodejci. Za ta léta však změnili druh zboží. Už nenabízejí tolik suvenýry, ale selfie tyče a petky s vodou. První náměstí v cestě je Piazza di Santa Maria Maggiore, kde je krásný kostel oné světice. Zde se prvně setkáváme s ozbrojenými vojáky. V Parco di Traiano, mezi stromy, registrujeme první zbytky staveb starověkého Říma. Po pár metrech je už z dáli vidět symbol „věčného města“ – Koloseum. Je tu spoustu lidí i přesto, že je březen. Před ním nás postupně odchytí dva mladící, nabízející služby průvodce. Slibují pouze desetiminutovou frontu oproti hodinové, výklad v angličtině a další věci. No jo panáčci, ale to byste nesměli chtít 27 € za osobu, místo 12. Radši tedy volíme individuální prohlídku s tou dlouhou frontou. Další nemilé překvapení čeká na konci první části „štrůdlu.“ Jsou tu rentgeny a kontrola jako na letišti. Jen to není tak přísné, svačina i pití se dovnitř brát mohou. I zde mají strach. Obavy z dlouhé fronty byly plané. Jestli jsme čekali tak 15 minut? Prohlídku začínáme logicky dole, ale časem zjišťujeme, že patra nejsou průchodná, což má za následek pár desítek metrů v nohách navíc. Obdivujeme stavitele i mohutnost stavby. Lidí tu není tolik, jak to vypadalo ve frontě. Zřejmě je to optický klam, jak se rozptýlili v prostoru. Chvíli se hřejeme na sluníčku v závětří, ve stínu je přecijen ještě chladněji.
Koloseum je již od 1. st. n. l. neodmyslitelnou součástí italské metropole. Nechali jej postavit tři císaři flaviovské dynastie, původně se nazývalo Flaviánský amfiteátr. Císařská rodina chtěla jeho výstavbou získat přízeň veřejnosti. Stavba Kolosea započala někdy po roce 70 a dokončena byla roku 80. Obrovský kamenný ovál je 189 metrů dlouhý, 156 metrů široký a 48 metrů vysoký. Celkem pokrývá plochu 6 akrů. Vešlo se do něj odhadem kolem 50 – 90 000 diváků. Ve své době byl největším amfiteátrem římského světa. Koloseum bylo určeno především pro gladiátorské zápasy a různá veřejná představení. Amfiteátr sloužil svému účelu po dobu téměř 500 let, tedy až do 6. stol.
Před Koloseem svačíme a pozorujeme cvrkot kolem. U vítězného oblouku stojí také vojenské auto s párem těžkooděnců. Japončíkům vůbec nevadí, že je budou mít na fotce společně s Koloseem, jak je vidno.
Další atrakcí starověkého Říma je Forum Romanum. Tam nás překvapivě čeká opět rentgen. Ještěže Palatino je součástí, takže do třetice to nebude. Uspořádat si prohlídku „Fora“ a Palatina, abyste se nenaběhali, dnes není snadné. Doporučuji si nejprve vystoupat na Palatino, a pak si prohlédnout Forum Romanum. Zde už není takový nával lidí. Výhled na Řím je opravdu parádní a mandarinky na stromech v palatinských zahradách k nakousnutí. Kdyby se tu směli trhat a nebyly tak vysoko, hmm…
Jeden z průvodců nám říkal, že Palatino je nejvyšší vrchol Říma, ale při výhledu z něj jasně vidíme, že tomu tak není. I tak je výhled úžasný! Panoramatický pohled na centrum města doplňují vzdálenější hory. Slunce máme v zádech, čili ideální podmínky pro focení.
Scházíme do Fora, abychom použili východ na západní straně areálu, jak píší v mapě. Tam odsud jsme posláni zpět tam, odkud jsme do areálu vešli. To nenechávám bez komentáře směrem k paní, která jednosměrný vchod hlídá. To víte, nohy už bolí a každý krok navíc nepotěší. Použijeme východ na Piazza di Colosseo. Díky bezpečnostním opatřením funguje jen jeden vchod a východ, tím pádem je mapa v areálu nepoužitelná.
Forum Romanum je jednou z nejstarších dochovaných částí antického Říma. Jednalo se o jakési centrum tehdejšího města, tedy veřejný prostor srovnatelný s dnešními náměstími. Na Foru se konaly trhy, byla zde místa, kde vystupovali komedianti, stejně jako tehdejší politici. Kolem dokola se nacházely význačné baziliky, chrámy, vítězné oblouky a jiné důležité veřejné budovy. Z této dávné krásy se dochovaly jenom trosky, ale i ty působí impozantně a nádherně.
Ulicí Via dei Fori Imperiali jdeme na Piazza Venezia, kde každého musí zaujmout budova s názvem Vittoriano. Cestou k ní na ulici obdivujeme umělce, kteří sprejovými barvami tvoří úžasné obrazy za pár minut, většinou s motivem Kolosea. Tito chlápci si jistě pár drobných zaslouží, na rozdíl od nic nedělajících žebráků.
Památník Viktora Emanuela II. V Římě oslavuje sjednocení Itálie. Dominuje Benátskému náměstí, jednomu z center města, ovšem spatříte ho i z mnoha dalších míst italské metropole. Jedná se o stavbu pro Italy velmi důležitou, ale také značně kontroverzní a v době vzniku nezřídka kritizovanou. Památník byl na Benátským náměstím slavnostně odhalen v roce 1911 a má tu připomínat spojení, ke kterému došlo v roce 1870. Prvním italským králem se tehdy stal právě Viktor Emanuel II.
Nic dalšího se už do dnešního dne nevejde a my míříme na nádraží. Naše utahané nohy to jen vítají. Na Piazza della Republica jsme za půl hodinky a ještě si stačíme pochutnat na výborných hranolkách z jednoho občerstvení na Via Nazionale.
Na nádraží jsme 40 minut před odjezdem vlaku, jdeme se ještě podívat do metra, jak se zítra dostaneme do Vatrikánu. Nohy už nás bolí slušně, a tak vítáme, že nás vlak je přistaven už 20 minut před odjezdem.
V půl sedmé, již za tmy, opouštíme Řím. Ze zastávky v Pavoně nás čekají ještě oné dva kilometry na základu. Ty si zpestříme zastávkou v obchodě s ovocem a zeleninou, který obsluhují dva chlápci natalské národnosti. Mají však bohatý výběr, přijatelné ceny a přátelské jednání.
Jako první se vydáme ke Koloseum. Už před nádražím nás odchytávají tradiční afričtí prodejci. Za ta léta však změnili druh zboží. Už nenabízejí tolik suvenýry, ale selfie tyče a petky s vodou. První náměstí v cestě je Piazza di Santa Maria Maggiore, kde je krásný kostel oné světice. Zde se prvně setkáváme s ozbrojenými vojáky. V Parco di Traiano, mezi stromy, registrujeme první zbytky staveb starověkého Říma. Po pár metrech je už z dáli vidět symbol „věčného města“ – Koloseum. Je tu spoustu lidí i přesto, že je březen. Před ním nás postupně odchytí dva mladící, nabízející služby průvodce. Slibují pouze desetiminutovou frontu oproti hodinové, výklad v angličtině a další věci. No jo panáčci, ale to byste nesměli chtít 27 € za osobu, místo 12. Radši tedy volíme individuální prohlídku s tou dlouhou frontou. Další nemilé překvapení čeká na konci první části „štrůdlu.“ Jsou tu rentgeny a kontrola jako na letišti. Jen to není tak přísné, svačina i pití se dovnitř brát mohou. I zde mají strach. Obavy z dlouhé fronty byly plané. Jestli jsme čekali tak 15 minut? Prohlídku začínáme logicky dole, ale časem zjišťujeme, že patra nejsou průchodná, což má za následek pár desítek metrů v nohách navíc. Obdivujeme stavitele i mohutnost stavby. Lidí tu není tolik, jak to vypadalo ve frontě. Zřejmě je to optický klam, jak se rozptýlili v prostoru. Chvíli se hřejeme na sluníčku v závětří, ve stínu je přecijen ještě chladněji.
Koloseum je již od 1. st. n. l. neodmyslitelnou součástí italské metropole. Nechali jej postavit tři císaři flaviovské dynastie, původně se nazývalo Flaviánský amfiteátr. Císařská rodina chtěla jeho výstavbou získat přízeň veřejnosti. Stavba Kolosea započala někdy po roce 70 a dokončena byla roku 80. Obrovský kamenný ovál je 189 metrů dlouhý, 156 metrů široký a 48 metrů vysoký. Celkem pokrývá plochu 6 akrů. Vešlo se do něj odhadem kolem 50 – 90 000 diváků. Ve své době byl největším amfiteátrem římského světa. Koloseum bylo určeno především pro gladiátorské zápasy a různá veřejná představení. Amfiteátr sloužil svému účelu po dobu téměř 500 let, tedy až do 6. stol.
Před Koloseem svačíme a pozorujeme cvrkot kolem. U vítězného oblouku stojí také vojenské auto s párem těžkooděnců. Japončíkům vůbec nevadí, že je budou mít na fotce společně s Koloseem, jak je vidno.
Další atrakcí starověkého Říma je Forum Romanum. Tam nás překvapivě čeká opět rentgen. Ještěže Palatino je součástí, takže do třetice to nebude. Uspořádat si prohlídku „Fora“ a Palatina, abyste se nenaběhali, dnes není snadné. Doporučuji si nejprve vystoupat na Palatino, a pak si prohlédnout Forum Romanum. Zde už není takový nával lidí. Výhled na Řím je opravdu parádní a mandarinky na stromech v palatinských zahradách k nakousnutí. Kdyby se tu směli trhat a nebyly tak vysoko, hmm…
Jeden z průvodců nám říkal, že Palatino je nejvyšší vrchol Říma, ale při výhledu z něj jasně vidíme, že tomu tak není. I tak je výhled úžasný! Panoramatický pohled na centrum města doplňují vzdálenější hory. Slunce máme v zádech, čili ideální podmínky pro focení.
Scházíme do Fora, abychom použili východ na západní straně areálu, jak píší v mapě. Tam odsud jsme posláni zpět tam, odkud jsme do areálu vešli. To nenechávám bez komentáře směrem k paní, která jednosměrný vchod hlídá. To víte, nohy už bolí a každý krok navíc nepotěší. Použijeme východ na Piazza di Colosseo. Díky bezpečnostním opatřením funguje jen jeden vchod a východ, tím pádem je mapa v areálu nepoužitelná.
Forum Romanum je jednou z nejstarších dochovaných částí antického Říma. Jednalo se o jakési centrum tehdejšího města, tedy veřejný prostor srovnatelný s dnešními náměstími. Na Foru se konaly trhy, byla zde místa, kde vystupovali komedianti, stejně jako tehdejší politici. Kolem dokola se nacházely význačné baziliky, chrámy, vítězné oblouky a jiné důležité veřejné budovy. Z této dávné krásy se dochovaly jenom trosky, ale i ty působí impozantně a nádherně.
Ulicí Via dei Fori Imperiali jdeme na Piazza Venezia, kde každého musí zaujmout budova s názvem Vittoriano. Cestou k ní na ulici obdivujeme umělce, kteří sprejovými barvami tvoří úžasné obrazy za pár minut, většinou s motivem Kolosea. Tito chlápci si jistě pár drobných zaslouží, na rozdíl od nic nedělajících žebráků.
Památník Viktora Emanuela II. V Římě oslavuje sjednocení Itálie. Dominuje Benátskému náměstí, jednomu z center města, ovšem spatříte ho i z mnoha dalších míst italské metropole. Jedná se o stavbu pro Italy velmi důležitou, ale také značně kontroverzní a v době vzniku nezřídka kritizovanou. Památník byl na Benátským náměstím slavnostně odhalen v roce 1911 a má tu připomínat spojení, ke kterému došlo v roce 1870. Prvním italským králem se tehdy stal právě Viktor Emanuel II.
Nic dalšího se už do dnešního dne nevejde a my míříme na nádraží. Naše utahané nohy to jen vítají. Na Piazza della Republica jsme za půl hodinky a ještě si stačíme pochutnat na výborných hranolkách z jednoho občerstvení na Via Nazionale.
Na nádraží jsme 40 minut před odjezdem vlaku, jdeme se ještě podívat do metra, jak se zítra dostaneme do Vatrikánu. Nohy už nás bolí slušně, a tak vítáme, že nás vlak je přistaven už 20 minut před odjezdem.
V půl sedmé, již za tmy, opouštíme Řím. Ze zastávky v Pavoně nás čekají ještě oné dva kilometry na základu. Ty si zpestříme zastávkou v obchodě s ovocem a zeleninou, který obsluhují dva chlápci natalské národnosti. Mají však bohatý výběr, přijatelné ceny a přátelské jednání.
Bazilika sv. Marie
Koloseum
Forum Romanum od Kolosea
Vítězný oblouk
Forum Romanum
Piazza Venezia
Žádné komentáře:
Okomentovat