Sopron a okolí

Zastávka na Stephanplatzu

První akce letošního roku bude překvapivě do Maďarska. Pořád jsem se této zemi vyhýbal, ale někdy na ni musela už přijít řada. Přidal jsem se k partě Pavla Klicpery s vidinou užít si místní rozhledny a termály. Pojede nás celkem šest lidí, z nich dva uvidím prvně. Nocovat budeme tři noci v Šoproni, městě s rakouským nádechem.

První den si uděláme malou zastávku ve Vídni, konkrétně na nejvyšší rakouské stavbě a na náměstí Stephanplatz. V Břeclavi vyměníme railjet za osobní vlak a vystoupíme na zastávce Handelskai, odkud je to k rozhledně Donauturm nejblíže. Po mostech přejdeme Dunaj a její rameno a po dvou kilometrech se ocitáme před vchodem věže. Tam nás však čeká špatná zpráva, od 7. do 23. ledna probíhá rekonstrukce a tudíž je zavřeno. Dnes, kdy je slunečno a solidní viditelnost je to obzvlášť škoda. Nezbývá než zatlačit slzu a vydat se na metro.

To nás za 2,40 € odveze na Stephanplatz, kde stojí stejnojmenný chrám. Stephansdom, česky katedrála sv. Štěpána, se tísní na sympatickém náměstí.

Tato stavba je symbolem Vídně a také jedna z nejvýznamnějších gotických památek Rakouska. Základní kámen kostela položil v červenci 1359 vévoda Rudolf IV. Habsburský. Díky sňatku s Kateřinou Lucemburskou se stal zetěm Karla IV. a touto stavbou chtěl pozvednout význam Vídně podle vzoru Prahy. Dokončení katedrály se město dočkalo až za vlády Fridricha III., který se mimo jiné zasloužil o výstavbu severní věže a roku 1469 o povýšení chrámu na biskupský kostel. V dubnu 1945 probíhaly útoky spojenců. Při nich shořel celý krov, zřítila se klenba nad chórem a zvon Pummerin se utrhl a spadl hluboko do věžní haly. Vzápětí však bylo započato s jeho obnovou a přesně za sedm let byl znovu otevřen. 

Obě věže, jižní a severní, slouží k výhledu nejen na město, ale i na nedaleké alpské pohoří Vídeňský les. Vstup je zpoplatněn, aktuálně se na severní věž platí 6 €, jižní jsme nenavštívili.

Jižně od Stephanplatzu leží mnohem větší náměstí Karlsplatz (Karlovo). Kostel svatého Karla Boromejského, německy zvaný Wiener Karlskirche, je barokní kostel, který byl postaven za panování císaře Karla VI. Byl projevem díků za odvrácení epidemie, která postihla na 8000 obyvatel Vídně. Kostel navrhl barokní architekt Johann Bernhard von Erlach spolu se svým synem Josephem Emanuelem, kteří vyhráli vypsanou soutěž. Kostel vznikal v letech 1715 - 1737, kdy byl vysvěcen. Stavba má délku 80 a na šířku 60 metrů, kupole dosahuje výšky 72 metrů.

V 17 hodin chytáme v Meidlingu Burgenland expres do Šoproně, jehož jízda trvá hodinu. Za světla by to byla jistě hezká podívaná, ale v tomto období již bývá tma.

V Šopronu budeme nocovat v Hotelu Puskás. Tak se jmenuje nejslavnější maďarský fotbalista všech dob, který hrál i za Real Madrid. Ubytování je to hezké. Za 1000 Kč na osobu a 3 noci při obsazení šesti osobami super. I hodnocení bookingu je 9,5! To půl procento bude asi za ty tupé nože.

Három kilátást

Toto je v překladu tři rozhledny či vyhlídky. Tolik staveb máme dnes v plánu navštívit. Všechny se nacházejí v pohoří Šoproňské hory. Pod první z nich se svezeme městským autobusem za 320 ft. 100 ft je cca 8,20 Kč.

Vystupujeme na zastávce Hotel Szieszta na kraji města. Jmenovaný hotel je stará nevzhledná budova. To však neplatí o první dnešní rozhledně. Jmenuje se Sörházdombi kilátó a stojí ve výšce 300 m n.m. Rozhledna na Pivovarském vršku, jak zní překlad, je druhou stavbou na tomto místě. Postavena byla ze dřeva v roce 2006. Stavbu navrhl Péter Szabó a realizaci provedla Šoproňská lesnická společnost. Výhled z ochozu nabízí pohled na Šoproň, Neziderské jezero (Neusiedler See), maďarské roviny, Šoproňské hory a na severozápadě Gutensteinské Alpy.

 Sörházdombi kilátó a výhled na Šoproň

Druhá rozhledna je o 1,5 km dál a o 120 metrů výše. Zavede nás tam přehledná značka ve tvaru zeleného trojúhelníku v bílém čtverci. V dnešním chladném počasí výstup vítám, člověk se aspoň zahřeje. Slunko je dnes zalezlé za mraky a je lezavá zima.

Károly-magaslat je 398 m n.m. vysoký kopec a krajinná dominanta okolí Šoproně. V překladu je to Karlova výšina a podle něj se jmenuje i zdejší rozhledna, Károly kilátó. Její dřevěná předchůdkyně zde stála do roku 1902, kdy musela být pro zchátralost zbourána. Novou rozhlednu navrhl Oszkár Winkler a v roce 1936 byla 23 metrů vysoká kamenná rozhledna hotová. V roce 1959 přibyla na vrchol televizní věž. Trojici staveb na této hoře doplňuje moderní turistická chata s občerstvením a lesnickým muzeem. Vstupné na rozhlednu je ve výši 400 ft.

Výhled z otevřeného ochozu je daleký a kruhový. Jako na dlani je město Šoproň. Dále podle hodinových ručiček spatříte Neziderské jezero (Neusiedler See), maďarské roviny, Šoproňské hory a na severozápadě Gutensteinské Alpy. Za dobré viditelnosti i Schneeberg a Bratislavu. Lze zahlédnout i blízké rozhledny Sörházdombi a Várhely.

 Károly kilátó a výhled na jih

Naše cesta pokračuje na třetí rozhlednu. Je to sice méně náročný terén, ale vzdálenost se zdvojnásobila. Přesvědčili jsme se, že Maďaři mají solidní turistické značení. V pohodě jsme se po modré značce dostali na nejvyšší kopec dneška, Várhely.

Název Hradní kopec dostala tato lokalita díky keltskému hradišti z Halštatského období. Dodnes jsou zde patrné příkopy a valy. Samotný 482 m n.m. vysoký vrchol je zalesněný, ale díky moderní dřevěné rozhledně nabízí daleké výhledy. Stavba zde stojí od roku 2009 a také není první svého druhu. Kromě výše zmíněných bodů je z rozhledny vidět pohoří Videňský les, Malé Karpaty, a Mosonské pláně.

 Várhely kilátó a výhled na západ

Pak už nás čekala pouze chůze na autobus. Byl to pěkný sešup podél downhillové tratě pro cyklisty. Sešli jsme do čtvrti Kertváros, odkud nám jel autobus zpět do centra města. Na jeho prohlídku se potom odebral zbytek party, já padl znaven na postel a tuto aktivitu nechal na zítra.

Poměrně brzy letos mám na kontě první tři rozhledny. Je z nich sice podobný výhled, ale každá je jinak hezká. Já preferuji starší kamenné, takže jedničkou pro mě byla Károly kilátó s nejhezčím pohledem na Šoproň a Neziderské jezero.

Šoproň, Bük

Maďarsky Sopron a německy Ödenburg je okresní město na západě Maďarska v regionu Západní Zadunají. Čítá 62 000 obyvatel a oficiálně je dvojjazyčné. Příčinou je blízkost rakouských hranic. Podíl německy mluvících obyvatel je však velmi malý.

Již v Římské době zde vzniklo fórum jménem Scarabantia. Leželo na místě dnešního hlavního náměstí. Během stěhování národů byla Scarabantia opuštěná a později oblast osídlili Maďaři. Ti zpevnili hradby a vybudovali hrad. Z této doby pochází současný název. V roce 1153 je již zmiňována Šoproň jako významné město. Po 1. světové válce měla Šoproň připadnout Rakousku, jako součást provincie Burgenland. To vyvolalo nepokoje, jejichž výsledkem bylo vyhlášení plebiscitu, v němž zvolili obyvatelé města a osmi přilehlých vesnic připojení k Maďarsku.

Přes svou velikost si centrum zachovalo historickou tvář. Vše důležité se soustřeďuje kolem Hlavního náměstí (Fö tér). Na něm najdeme radnici i symbol města Požární věž (Tűztorony). Ta je za 1100 ft přístupná návštěvníkům a je z ní hezký výhled na město, ale i na rakouský Schneeberg. Dále zde najdeme několik kostelů. Vše toto svírají ještě zbytky městských hradeb.

 Hlavní náměstí (Fö tér)

 Požární věž (Tűztorony) a výhled na město

Městské hradby

Odpoledne jsem vyrazil za zbytkem party do města Bük, kde jsou jedny z mnoha termálů v této zemi. Ze Šoproně tam jezdí vlaky společnosti GySev a cesta trvá 35 minut. Od nádraží jezdí do 4 km vzdálených termálů minibusy za 220 ft. Jízdní řád je i v češtině.

Lázně Bükfürdõ se nacházejí v severozápadní části župy Vas, 30 km od města Szombathely, 46 km od Šoproně a na půl cesty mezi Vídní a Balatonem. Za svůj vznik vděčí lázně Bük šťastné náhodě. Jako výsledek výzkumných ropných vrtů, prováděných ve 20. a 50. letech, vytryskl v roce 1957 z hloubky téměř 1300 metrů na povrch vodní gejzír vysoký 65 - 70 metrů. Tento dar o teplotě 58 °C s obsahem minerálů téměř 14 000 mg/l otevřel novou kapitolu města Bük i přilehlých obcí. Skutečný příběh úspěchu Lázní Bükfürdõ započal roku 1962 vybudováním prvního částečně krytého bazénu. Díky neustále probíhajícímu rozvoji vítá dnes areál své návštěvníky toužící po léčbě, odpočinku, relaxaci či koupání, s 32 bazény, více než 5 200 m² vodních ploch a několika restaurací. Aktuální vstupné je 3500 ft a v celém areálu jsou i české popisky. Na své si zde přijdou i milovníci tobogánů, vířivek a podobných atrakcí.

Více už se do našeho čtyřdenního programu nevešlo. V neděli jsem přemýšlel, že doprovodím Marka do Bratislavy a podívám se na rozhlednu Ufo, ale mráz a mlhavé počasí mě odradily. Svezl jsem se tedy s většinou přes Vídeň a Břeclav k domovu.

Maďarsko mě zase o něco víc přesvědčilo, že stojí za to se sem občas vydat. Překvapilo mě, že Maďaři umějí často německy nebo slovensky.