Sedloňův blog: Hory kolem Mürzzuschlagu (1/3)

Takto se jmenuje nejvyšší hora Mürzstegerských Alp a naplánoval jsem ji hned na první celý den, jelikož je ze všech tří tras nejtěžší. Z naší základny ve Wiener Neustadtu se tam dostaneme jednoduše. Po dálnici na Graz a poté na Bruck an der Mur, odkud sjedeme do obce Mitterdorf im Mürztal. Po silnici L102 projedeme Sankt Barbaru a ve vsi Dorf Weitsch budeme pokračovat po horské silnici až do lokality Brunnalm, k hotelu Alpengasthof Scheickl. Zde bude začátek túry na vrchol Hohe Veitsch. Budeme k tomu mít slunečné počasí.

Vyrážíme k prvnímu záchytnému bodu, kterým je samota Schalleralm. Cesta vede lesem, kde se místy drží ještě sníh, s nímž ostatně počítáme dnes na většině trasy. Tam, kde potkáváme periodický potok, na chvíli ztrácíme cestu. Periodický potok proto, že zde teče pouze při tání sněhu či vydatných deštích. Není totiž v žádné mapě. Dále nás cesta vede údolím, kterým se nedávno řítila lavina. Zbyla tu po ní pěkná spoušť a nám překážky na cestě. S těmi jsme se ale vypořádali.

Stojíme u lovecké chaty Schalleralm a nad námi stěna masivu Veitschalpe. Na jeho vrchol může vést jediná cesta, sněhovým polem v prudkém svahu. Jdeme se s tím poprat. Místy značenou výstupovou cestu zakrývá vrstva sněhu, v níž se jde ale většinou dobře. Občas se propadnu nad kotníky, což značí sníh v botách. Spolu s námi na vrchol stoupají skialpinisté, kteří mají lyže. Divím se ale, jak na nich mohou jít do kopce. Někteří mají sněžnice. Výstup jde pomalu, ale 1836 m n.m. nakonec dosahujeme.

To však nejsme ještě na vrcholu, ale u chaty Graf Meran-Haus. Ta je zavřená, protože ještě nezačala letní sezóna, přitom lidí tu dnes chodí poměrně dost. Zděná horská chata je majetkem Rakouského turistického klubu (ÖTK). Nachází se 150 výškových metrů pod vrcholem Hohe Veitsch. Chata disponuje kapacitou 56 lůžek a dvěma místy v zimním prostoru (winterraum).

Po krátkém odpočinku při úžasném pohledu do údolí řeky Mürz zbývá zdolat posledních 150 výškových metrů na střechu Mürzstegerských Alp. Odtamtud zřejmě takový úchvatný výhled do údolí na jihu nebude.

Výstup k vrcholovému kříži trval 25 minut už ne tak namáhavou cestou. Tam jsem však šel sám, Verče se nechtělo. Tam mě čekal pro změnu bezvadný pohled do údolí na severu a nad ním bělavé vrcholy hor. Hohe Veitsch je součástí masivu Veitschalp, který je nejvyšší skupinou Mürzstegerských Alp (Mürzsteger Alpen). Měří 1981 m n.m. a je jejich nejvyšším vrcholem. Masiv je tvořen převážně náhorní plošinou, čemuž také odpovídá tvar vrcholu. Na jih a sever spadá strmými vápencovými stěnami, nad nimiž vystupuje jako homole. Tím výrazně převyšuje ostatní hory. Na nejvyšším místě stojí dřevěný kříž, v jehož patě je umístěna vrcholová kniha a vedle něho výhledová růžice. Na ní jsou jen šipky a vzdálenosti. Na severní straně je vidět pohoří Hochschwab a hory Ötscher a Göller. Východně jsou za sebou vyrovnány masivy Schneealpe, Rax a Schneeberg. Jižně se táhnou Fischbacherské Alpy a západně skupiny Lavanttalských Alp. Na růžici jsou dokonce vyznačeny i Ennstálské Alpy.

S určením většiny těchto hor mi pomohl rakouský skialpinista, který uměl pár slov po našem. Potom si zapálil cigaretu, nalil čaj z termosky a před sjezdem sundal z lyží nějakou vrstvu na suchý zip. To bude zřejmě příčina, proč nahoru vyšel a dolů se poveze. Při návratu k chatě pod vrcholem mi parta Rakušanů hlásí, že je zavřeno. Poprosím je aspoň o razítko. To ale hošan nemohl najít a tak mi prodal aspoň za 4,20 euro rádlera.

Cesta dolů nevypadá moc vábně, ale nakonec se nám daří rychlejší sestup, než jsme čekali. Vzpomněl jsem si, jak jsme s Jančou sjížděli po zadku Velký Javor a jal jsem se to zopakovat. Dobrých 300 metrů jsme strávili jízdou v sedě a jelo nám to pěkně. Anglicky mluvící dvojice se snažila o to samé, ale legíny holčiny a tričko nebyly zrovna vhodným oblečením na takovouto akci. Poslední jízdu jsme si dali po sjezdovce a od Graf Meran-Hausu jsme byli u auta za 45 minut!

Po převlečení do suchého jsme zjistili, že v Alpengasthofu Scheickl mají zavřeno. A nám se zdálo, že se nikdo nesluní na terase. Cestou dolů jsme brzy narazili na otevřenou chatu Pflanzlhütte, kde jsme usedli ke kafíčku. A když horská chata, tak jablečný štrůdl. Chvíli po nás sem dorazil i onen mladý pár a vyklubal se z něj Angličan Joey z Oxfordu a Rakušanka Simon z Vídně. Společně žijí v Oxfordu, ale zítra jedou slavit sem poblíž babiččiny 100. narozeniny.

Cestou do Mürztalu mě napadá stavit se ještě na rozhledně ve tvaru kříže nad obcí Dorf Veitsch. Nápad prochází, ale nemůžeme k němu vyjet autem, musíme si vyšlápnout ze vsi. Cesta nám trvá 20 minut.

Pilgerkreuz (Kříž poutníků) je rozhledna ve tvaru kříže. Je největším dřevěným křížem na světě určeným k rozhlížení. Vysoký je 41 a široký 32 metrů. Je považován za znamení míru a porozumění mezi národy. Postaven byl v roce 2004 a dřevěnou konstrukci zpevňuje kovová výztuha. V místě křížení ramen je odpočinková místnost a modlitebna.

Rozhledna je sice volně přístupná, ale platí se vstupné 2 x 1 euro a ještě ke všemu do turniketu. Samozřejmě, že jsme tolik drobných neměli a tudíž nezjistili, odkud se z kříže rozhlíží. Zdola jsme žádnou vyhlídkovou plošinu neviděli, ani nepoznali, jaký je rozhled.

Máme tedy za sebou úspěšné zdolání nejvyššího vrcholu Mürstegerských Alp a já svůj druhý nejvyšší vrchol alpského pohoří. To vše se dělo za skoro jasného počasí, kdy na obloze proplulo minimum mraků.