Sedloňův blog: Řeky Krušných hor

V Krušných horách je spousty zajímavých řek a tudíž jsem si řekl, že si je postupně projedu na kole, respektive podél nich. Ideální jsou ty, co tečou do Německa. Díky pozvolna se svažujícímu terénu jde o pohodovou projížďku. První volba padla na Mohelnici, německy Müglitz, pramenící pod Komáří vížkou a tekoucí do Labe u Drážďan. Král Johann Saský popsal kdysi údolí řeky Müglitz jako nejkrásnější v Sasku. Uvidíme, zda měl pravdu.

Pro přesun do hor jsem použil vlak z Mostu na Moldavu v 7.20. Před devátou již bylo v horách ucházející teplo. Vyjíždím ze zastávky Mikulov-Nové Město směrem k trafostanici a dále na Vitišku. Pokračuji po CT č. 23 na Cínovec. Za ním míjím Dlouhý rybník, u nějž už se sjíždějí plavci. Na koupání to však zatím není.

První mé zastavení je u bývalé kaple Navštívení Panny Marie. Ta vznikla v 15. století, kdy sem čtyřikrát ročně mířili poutníci. V roce 1887 byla renovována a zároveň sem byl přenesen oltář z Fürstenau. Po 2. světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a o kapli přestával být zájem. Své udělalo také pohraniční pásmo. V letech 1957 - 9 přišel zánik.

Konečně se ocitám u prameniště Mohelnice. Z tůňky jménem Cínovecké oko ona řeka vytéká. Tento přírodní úkaz je součástí tzv. Krušnohorských očí. Vznikly propadem půdy a představují malé tůňky na loukách ve vrcholových partiích Krušných hor. Říčka samotná pramení ještě o něco výše.

Pokračuji do Fojtovic, ale tam až nedojedu, stočím se ke státní hranici. Tu tvoří říčka Mohelnice. Ani do centra německé obce Fürstenau nepojedu. Po zpevněné cestě sjíždím opět k Mohelnici, která se zde stává říčkou Müglitz a dále teče pouze Saskem. Na hranici najdeme jeden z mála dochovaných hraničních orientačních sloupů vybudovaných na hraničních přechodech za první republiky. Po roce 1938 však byly likvidovány německými úřady. Každý sloup byl vyroben z lisovaného ocelového plechu s litinovým státním znakem a smaltovanými barvami. Tento sloup se jako jediný v teplickém okrese dochoval u svého původního místa.

Dalším zajímavým místem na řece je Hochwasserrückhaltebecken Lauenstein. Český název pro toto vodní dílo je polder a slouží jako protipovodňová ochrana. Je vytvořeno pro přehrazení vodního toku, za hrází se však voda za běžných podmínek buď nekumuluje vůbec nebo je objem nádrže zaplněn jen částečně. Jméno Lauenstein dostala podle nedaleké obce. Tento polder byl vystavěn v letech 2001 - 6 za 39 miliónů EUR. Vejde se do něj 480 000 m³ vody.
Lauenstein je obec náležící pod město Altenberg. Bydlí v něm přes 500 obyvatel a patří k nejstarším osídleným místům ve východních Krušných horách. Své mládí zde strávil George Bähr, architekt a stavitel kostela Frauenkirche v Drážďanech. Zdejší perlou je zámek ležící v centru, čnějícím nad údolím Müglitz. Vznikl v 16. století na místě bývalého středověkého hradu jako rozsáhlé sídlo. Dnes v něm najdeme Muzeum východních Krušných hor a ukázky ve vlastní sokolnické stanici.

O kus níže přibírá Müglitz říčku Rotes Wasser a také železniční trať z Altenbergu. Již mohutná řeka míří pod Bärenstein, kde na ostrohu nad ní také stojí zámek. Zde však nacházím zavřený a opuštěný areál. I tento komplex byl dříve středověkým hradem. Nejstarší částí je jižní křídlo s kruhovou věží, pocházející ze 14. století. Na náměstíčku utratím pár euro za pití, protože teploměr stoupá ke třicítce.

Další město na trase je Glashütte se 6700 obyvateli. V minulosti se proslavilo výrobou skla a těžbou stříbra. To se projevilo na jeho vzhledu. Nemá žádné klasické historické centrum. V dnešní době je známé výrobou luxusních hodinek. Já si zde dávám luxusní zmrzlinu a pokračuji dále podél toku. Řeka je pořád mělká, ale přesto nacházím místo, kde si dávám osvěžující koupel. Přes Schottwitz a Mühlbach se vlním krajinou a pozoruji, jak se údolí stává mělčím. S očekáváním vyhlížím městečko Müglitztal a největší perlu na řece Müglitz, zámek Weesenstein.

Poloha zámku jasně dokládá, že jeho předchůdcem byl hrad, který je prvně zmiňován v roce 1318. Majiteli byli pánové z Donína (Dohna). Gotický hrad získal podobu zámku o velké rozloze a lze na něm rozpoznat několik znaků stavebních slohů od 13. do 18. století (gotika až klasicismus). Původní jádro bylo zachováno a nové prostory vyrůstaly až k úpatí kopce. Nejstarší částí objektu je věž, kterou najdete pět pater nad zimní zahradou v klasicistním stylu. V roce 1830 koupil zámek saský král Anton a využíval ho jako soukromé sídlo Wettinů. Po první světové válce se stal majetkem měšťanstva a od roku 1934 zde sídlí muzeum. Za druhé světové války se zde ukrývaly obrazy a jiné exponáty z drážďanských galerií a muzeí. Od roku 1945 vlastní zámek stát. V devadesátých letech 20. století proběhla velká rekonstrukce. V srpnu 2002 postihla zdejší oblast povodeň a ničivé následky se dotkly i zdejšího parku. Obnoven byl během pár let.

Zámek se zahradou jsou vskutku kouzelné, nicméně je čas popojet, cíl je už nedaleko. Nejdříve však pojedu zkontrolovat hrad do vsi Dohna, abych náhodou o něco nepřišel. Nestalo se tak, hrad je velice skromný a momentálně zavřený. Pokochal jsem se aspoň kostelem a náměstíčkem. Potom už mě Müglitz vede ulicemi jednoho z předměstí Drážďan, městem Heidenau. Tam jsem s lítostí zjistil, že vlak mi jede za patnáct minut a tudíž nestihnu dojet k soutoku s Labem. Dvě hodiny na další vlak však čekat nechci, mířím na nádraží, kde končí spanilá jízda podél krušnohorské řeky Müglitz. Její délka je 49 km a plocha povodí 214 km². Pramen leží ve výšce cca 790 m n.m. a ústí do Labe ve 113 m n.m. Třeba zrovna o tyto poznatky mě obohatil vydařený výlet, který proběhl za horkého červnového dne. A nyní mohu dát Králi Johannu částečně za pravdu. Krásné údolí je. Zda nejhezčí, to se ukáže časem.

Trasa:

Mikulov-Nové Město, žst. - Vitiška, chata - Cínovec - Fojtovice - Fürstenau - Lauenstein - Bärenstein - Glashütte - Müglitztal - Heidenau, žst.

65 km, 394 m. př.