Ostrý u Františkova (300 m)
Ostrý je název zříceniny hradu na bezejmenném vrcholu u obce Františkov nad Ploučnicí. Ze všech středohorských Ostrých je nejnižší, zvedá se do 250 m n.m. Název lokality je výstižný, řeka Ploučnice obtéká ze tří stran ostroh, na němž hrad stojí.
Ostrý (Scharfenstein) je hrad na čedičové skále nad řekou Ploučnicí. Vybudován byl jako správní centrum nově vznikajícího panství mocného rodu Markvarticů. V jeho držení se časem vystřídalo více význačných osobností českého středověku. První zmínka o něm je z roku 1268, kdy je jako majitel hradu zmiňován Markvart ze Scharfensteina. S velkou pravděpodobností se dá počátek výstavby hradu datovat do doby vlády krále Václava I. Dokončen byl za vlády Přemysla Otakara II., kdy na severu Čech dochází k budování mocenských center, která sloužila k zajištění ochrany severní hranice země. Tak přesel hrad Ostrý pod královskou moc. V době husitských válek hrad příliš neutrpěl. Husité dávali přednost snazší a bohatší kořisti, jakou byly Benešov či Kamenice, a tudíž hrad Ostrý nikdy neobsadili. Okolo roku 1440 se stává majetkem Vartenberků, kteří prováděli početné loupežné výpravy do Lužice. Lužičané pak koncem roku 1444 provedli proti Vartenberkům výpravu, kdy také obléhali Ostrý, který o rok později dobyli a vypálili. Od té doby už nebyl prakticky obnoven a od roku 1515 je pak připomínán jako pustý. Dnes je volně přístupnou zříceninou s pěkným výhledem na Ploučnici, Františkov a okolní kopce včetně Kohouta. V dubnu 1966 byla zapsána na seznam kulturních památek.
Z vlakové zastávky ve Františkově vede na Ostrý zelená značka o délce 2 km. O další kilometr po té samé značce se skrývá nenápadný vodopád.
Ostrý a řeka Ploučnice
Hrad Ostrý
Výhled na Františkov a Ploučnici
Výhled na západ
Kohout (589 m)
Vrchol s tímto jménem najdeme na Děčínsku u Valkeřic. Jeho výška je 589 m n.m., má tvar kupy s plochým vrcholem a na jeho svazích se nacházejí balvanité sutě.
To, co táhne turisty na vrchol, je kamenná rozhledna z roku 1908. Postavil ji Spolek německých turistů (Verein Deutsche Turisten). Autorem projektu byl stavitel Anton Möller. Ten navrhl 16 metrů vysokou rozhlednu s kamenným základem a dřevěnou nástavbou. Brzy po zahájení stavby se ale ukázalo, že Spolek nemá dost financí a tak původní plán dřevěné nástavby nahradila kovová konstrukce točitého schodiště a vyhlídkového ochozu ve výšce 12 metrů. Nová rozhledna byla pojmenována po císaři Františku Josefovi.
Stav věže se koncem 20. století horšil. Kovové části byly napadené korozí, výstup byl značně riskantní a výhled nemožný, neboť okolní vegetace původně holého vrchu výrazně převýšila vyhlídkovou plošinu. Posun k lepšímu nastal až v létě 2010. Z iniciativy obyvatel Valkeřic, členů KČT a především člena Rady Ústeckého kraje pro oblast regionálního rozvoje a cestovního ruchu, Radka Vonky, došlo k jednání s vlastníkem rozhledny Lesy České republiky. Stavební práce provedla firma Tevis s.r.o. z Ústí nad Labem - Trmic, kovovou nástavbu restaurovala společnost JKL Mont z Ústí nad Labem. Opětovné otevření pro veřejnost proběhlo 16. dubna 2011.
Výhled z rozhledny je pouze východním směrem. V rámci rekonstrukce se vykácel kus lesa a díky tomu se můžete rozhlédnout na Českou Lípu, Lužické hory, Ralskou pahorkatinu a Ještěd.
Od vlaku vede modrá značka z Benešova nad Ploučnicí o délce 6,5 km. O dost blíže je zastávka autobusu. Z Valkeřic ujdete po té samé značce 2 km.
Kohout od severu
Kohout - rozhledna
Výhled na Českou Lípu a Ještěd
Boží vrch (556 m)
Nedaleko Verneřic se nachází nepříliš nápadný zalesněný pahorek s nadmořskou výškou 556 m a nezvyklým názvem Boží vrch (Gottesberk), na němž se v minulosti nacházel poutní areál s kostelíkem, křížovou cestou a několika dalšími budovami.
Původní název tohoto místa byl Trpasličí vrch a trpaslíci byli i častým námětem pověstí, které se k němu vázaly. Své současné jméno získal v letech 1732 - 3, kdy byl dřevěný kříž nahrazen třemi zděnými kaplemi. Ty byly navzájem provázány společným průčelím a celý sakrální komplex byl zasvěcen Nejsvětější Trojici a sv. Prokopovi, jednomu z patronů české země. Roku 1735 bylo přistoupeno k přebudování trojité kaple na poutní kostelík, jehož podoba vydržela ve své podstatě až do druhé poloviny 20. století. V roce 1737 byla ve východním svahu vršku vybudována křížová cesta se sedmi zastaveními. Jejich počet byl brzy doplněn na celkových 14, což ve své době bylo téměř nadčasové řešení. Již v 19. století ale byla odstraněna z důvodu menšího zájmu o poutní místo. Poslední větší rekonstrukce kostela proběhla roku 1886. O 20 let později zachvátil dvě budovy na Božím vrchu požár, kostel s hospodou zůstaly této pohromy naštěstí ušetřeny. Definitivní zánik tohoto areálu nastal po vystěhování německých starousedlíků. Přestože byl kostel díky svému významu prohlášen kulturní památkou, zájem o něj projevovali zejména vandalové. Jedinou iniciativou verneřického národního výboru byla žádost o jeho demolici, podaná poprvé roku 1968. K jejímu naplnění došlo o několik let později, v roce 1975 byl barokní poutní areál ,,z bezpečnostních a estetických důvodů" odstřelen.
Ještě dnes jsou na Gottesberku patrné základy několika málo zdí přilehlých budov a studny. Ze zbytků je patrná socha Krista na Olivetské hoře z 19. století a také torza několika kamenných pískovcových sloupů.
Výhled ze zarostlého vrcholu nečekejte. Z luk pod lesem však nějaké výhledy jsou. Třeba na Bukovou horu, Víťovu vyhlídku či Sedlo.
Dvě neznačené přístupové cesty na Boží vrch jsou ze silnice z Verneřic do Příbrami.
Boží vrch od východu
Zbytky kostela
Výhled z jižního svahu
