Sedloňův blog: Ronov, Studenec, Zlatý vrch, Ortel

RONOV

Tento vrchol poblíž Kravař na Českolipsku jsme navštívili s Jančou a Godym při třídenním výletu do Lužických hor a Českého Švýcarska. Samotný Ronov ale náleží do Ralské pahorkatiny. Zvolili jsme si ho prvním cílem našeho výletu. Zaparkovali jsme auto u osady Stranné, počkali až přejdou cikáni jdoucí po silnici a vyrazili nahoru.

Čedičový kužel Ronov najdeme na Českolipsku mezi obcemi Blíževedly a Stvolínky. Je vysoký 552 m n.m. a společně s Vlhoští je dominantou blízkého okolí. Oba také tvoří severozápadní hranici Polomených hor, geomorfologického okrsku Ralské pahorkatiny. Na nejvyšsím místě stojí hrad Ronov, který je dnes jen zříceninou. Lokalita se nachází na území CHKO Kokořínsko a hora samotná je od roku 1995 vedena jako přírodní památka Ronov. Její rozloha je 8,73 ha a předmětem ochrany jsou přirozené suťové lesní porosty s teplomilnou faunou a flórou, ale i rozsáhlá kamenná moře.

Hrad byl založen na konci 14. století pány z Klinštejna (větev Ronovců) a v roce 1429 se prvně obje-vuje v písemných pramenech, kdy patřil bratrům Berkům z Dubé. Původní stavbu později nahradil hrad větší. V roce 1437 jej Berkové prodali Vilému z Ilburka, jehož rod vlastnil rozsáhlý hrad do roku 1454, kdy vymřel. Vdova po Vilémově jediném synovi Anežka z Helfenštejna Ronov roku 1505 opustila a přestěhovala se do tvrze ve Stvolínkách, kterou si nechala přestavět na zámek.

Od roku 1608 byl Ronov uváděn jako zpustlý. Během třicetileté války byl v roce 1643 vypálen švédskými vojsky, když se na hradě ukrývali obyvatelé Stvolínek i dalších vesnic se svým majetkem.

V roce 1832 zříceninu navštívil Karel Hynek Mácha, který zde podle seznamu Hrady spatřené pořídil kresbu, ta se však nedochovala. Nedochovala se ani křížová cesta, kterou nechal roku 1845 postavit litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille.

Dnes zde najdeme pozůstatky staršího vnitřního hradu, vnější opevnění s baštami, trosky věží a budovy na jižním okraji.

Od hradu se otevírají úžasné výhledy na všechny strany. Snad nejhezčí jsou na České středohoří a Polomené hory kolem Máchova jezera. Za dobré viditelnosti se na severozápadě kulatí vrcholy Lužických hor a třpytí špičatý hotel na Ještědu.

Na vrchol Ronova vede ze Stvolínek červená značka. Z vlakové zastávky je to 3,5 km. Druhá varianta výstupu je z Kravař. Od vlaku je na Ronov po zelené značce 2,5 km a z obce 3,5 km.

Ronov od jihozápadu

Cesta na Ronov

Hrad Ronov

Výhled na jihovýchod a západ

STUDENEC

Tento dominantní vrchol jsme navštívili ještě ten den a strávili jsme zde dokonce noc pod stanem. Pro pejska Godyho to byla premiéra a pro nás s Jančou první akce tohoto druhu letos. Auto jsme nechali na parkovišti na horním okraji obce Líska, odkud to bylo na Studenec kousek. Nechybělo ani opékání buřtů.

Druhý den jsme se vzbudili do svěžího rána a ještě naposledy si vylezli na kovovou rozhlednu. Celkem jsme tam byli čtyřikrát. Večer, na západ slunce a již za tmy. Celou dobu na vrchol nikdo nepřišel.

Studenec je kuželovitý čedičový vrch v Lužických horách, severovýchodně od České Kamenice. Svým vzhledem i výškou 737 m n.m. je dominantou západní části zmíněného pohoří.

V červenci 1949 zde byla vyhlášena přírodní rezervace Studený vrch. Její rozloha je 113 ha a předmětem ochrany je výjimečně cenný komplex lesních porostů a společenstev se složením blízkým přirozené skladbě.

V 19. století patřil vrch rodu Kinských. Majitel pozemku Ferdinand Kinský nechal v roce 1854 postavit na vrcholu dřevěnou rozhlednu, která vydržela pouze do roku 1865, kdy byla pro špatný technický stav stržena. Stával zde i stánek s občerstvením. V roce 1888 byla na Studenci postavena 17 metrů vysoká železná rozhledna. Po jizerskohorské Slovance je druhou nejstarší železnou rozhlednou u nás. V minulosti byl vstup na rozhlednu zpoplatněn 10 krejcary. Od roku 1893 stála na vrcholu i horská chata, ale v roce 1947 byla zbořena po rozsáhlém požáru. Dodnes z ní zbyla pouze zděná část sklepa. Během Mnichovské krize věž využívala Československá armáda, ale i tak byla nadále přístupná veřejnosti. V následujících desetiletích byla zanedbávána a hrozilo její stržení, ale 28. března 1997 byla prohlášena kulturní památkou. To ji ochránilo od demolice. Kvůli nevyjasněným majetkoprávním vztahům a překážkám na straně CHKO Lužické hory a Lesy ČR se ovšem oprava neustále odkládala. Nedostávalo se též finančních prostředků. Od roku 2001 je rozhledna ve vlastnictví města Česká Kamenice, jemuž se podařilo na rekonstrukci získat více než milionovou dotaci. Další finance se podařilo zajistit formou veřejné sbírky. V letech 2007 - 9 proběhla rekonstrukce, při níž bylo využito více než 80 % původních dílů. Pro veřejnost byla otevřena 21. června 2009.

Po zdolání 75 schodů se vám otevře omezený, ale daleký výhled. Vidět lze Českosaské Švýcarsko, Lužické a Jizerské hory, Ještěd či České středohoří. Pro lepší orientaci jsou na ochozu instalovány panoramatické tabule.

Z obce Líska vede na Studenec modrá značka, od autobusu jsou to 3 km. Pod vrcholem vede také červená značka, která má odbočku k rozhledně. Spojuje rozcestí Křížový buk a osadu Studený a trasa je dlouhá 7 km.

Studenec ze Zlatého vrchu

Rozhledna

Výhled na sever a západ

Výhled na Chřibskou

ZLATÝ VRCH

Po noci na Studenci jsme uložili stan do auta a šli se podívat na nedaleký Zlatý vrch, kde lze spatřit vysoké čedičové varhany. Cestou k nim jsme narazili na pozůstatky budov. Šlo patrně o stavby, které sloužily dělníkům těžícím čedič.

Zlatý vrch měří 657 m n.m. a leží ve stínu dominantnějšího Studence. Přesto však stojí za návštěvu a to díky čedičovým sloupům vysokým až 30 metrů. Ty byly odkryty při těžbě, která zde probíhala od druhé poloviny 19. století.

Lom na Zlatém vrchu byl otevřen kolem roku 1870. V roce 1940 byla těžba ukončena a kopec byl prohlášen za chráněný. Ještě před koncem 2. světové války byla těžba obnovena a pokračovala i po roce 1945. Zlatý vrch byl podruhé vyhlášen chráněným územím v roce 1964. Národní přírodní památka Zlatý vrch je ukázkou dokonale vyvinuté sloupcovité odlučnosti čediče v tělese olivínického alkalického čediče s mimořádnou, až třicetimetrovou délkou kamenných sloupů. Těžba v lomu byla definitivně zastavena 27. listopad 1973, kdy byla odkryta celá lomová stěna. Čedičové sloupy ze Zlatého vrchu se údajně používaly i při stavbě mořských hrází v Nizozemsku.

K rozhlížení slouží skála na jihozápadním svahu opatřená křížem. Výhled se soustřeďuje na jihovýchod a na takové body jako Děčínský Sněžník, Růžovský vrch, Großer Winterberg a Zschirnstein. Jižně lze zahlédnout Kamenický Šenov, kde se nachází podobný útvar Panská skála. Nad ním se zvedá České středohoří.

Na Zlatý vrch vede odbočka z červené značky mezi vískou Studený a rozcestím Křížový buk.

Zlatý vrch od severu

Zlatý vrch - čedičové varhany, vyhlídka

Výhled na jih

Bývalé důlní budovy

ORTEL

Nadšeni ze Zlatého vrchu jsme opustili Českokamenicko a přesunuli se ke Sloupu v Čechách, kde jsme se utábořili u Radvaneckého rybníka. Dobře se tam svačilo i válelo na dece. Poté jsme vyrazili k Hamerově kříži, kde jsme nechali auto a zahájili výstup na vrch Ortel. Čekalo nás 150 výškových metrů na další výhledový vrchol.

Ortel (554 m) je výrazný zalesněný vrch pravidelného kupovitého tvaru mezi Cvikovem a Sloupem v Čechách. Vznikl vypreparováním znělcového lakolitu z okolních křídových pískovců. Z jeho protáhlého temene vystupuje pár menších skalek s vyvinutou deskovitou odlučností a strmé svahy, místy pokryté znělcovou sutí. Na úpatí jsou staré znělcové lomy. Svahy kopce porůstají převážně bukové lesy, v jejichž podrostu se vyskytují i některé teplomilné rostliny. Na jihovýchodním úbočí se zachoval pozoruhodný relikt pralesní doubravy.

Ortel byl v minulosti považován za pohanské kultovní místo a podle různých pověstí na něm bývalo cvikovské a lindavské popraviště. Vrch byl také opředen pověstmi o skřítcích, kteří zde bydleli a na plochém znělcovém kameni na vrcholku prý pekli chleba.

Jeskyně Kočár se nachází na západním svahu Ortelu. Je vyhloubená v pískovci a uvnitř návštěvníci naleznou vysekanou lavici a okénka po stranách, která tak právě kočár připomínají. K přespání je jeskyně nevhodná.

Asi 1 km jihozápadně pod kopcem stojí poblíž silnice z Lindavy do Sloupu kamenná Mildeova kaple. V roce 1706 ji postavil lindavský sedlák Anton Werner a koncem 19. století byla pojmenována podle tehdejšího majitele Franze Mildeho. Uvnitř byly dvě sošky, znázorňující loučení Ježíše s Marií a obrazy sv. Jakuba a sv. Prokopa. Od roku 1945 kaplička pozvolna chátrala, na podzim roku 2003 byla opět obnovena.

Z vrcholu je přes vzrostlé stromy jen omezený výhled na Nový Bor a okolní kopce. Pěkný výhled do širokého okolí je ale z nejzápadnějšího skalního ostrohu, vyčnívajícího ze strmého svahu kopce jen kousek pod značenou vyhlídkou. Vidět je na jihu Bezděz, Provodínské kameny a Nedvězí u Dubé, na jihozápadě kopce Českého středohoří s televizním vysílačem na Bukové hoře a dále k severozápadu hřbet s Českou skálou a Polevským vrchem. Na něj navazuje dominantní lužickohorský Klíč.

Kolem Ortelu prochází žlutá značka ze Cvikova do Sloupu, z níž vede na vrchol odbočka. Celá trasa měří 9 kilometrů.