Cyklo Český les 2019

Máme tu zase květen a to je náš oblíbený měsíc pro výlety do Českého lesa. Tentokrát jsme s Frantou a Tomem vybrali Domažlicko a cíle kolem řeky Radbuzy. Nocovištěm bude penzion v Bělé, protože v osvědčeném Rybníku je škola v přírodě. Jediný a vlastně nejdůležitější zádrhel je počasí, které nehlásí dobré. My se však jen tak nezalekneme a popereme se s tím.

Od Radbuzy na Škarmanku

Jedeme vlakem přes Žatec a Plzeň soukromníkem, takže jako staří nádražáci ,,cvakáme mastný svezný." Z Plzně se vezeme ,,žralokem" do Blížejova, abychom byli blíž Horšovskému Týnu. Přes Lazce se již na kolech vyvezeme na Šibeniční vrch, kde je rozhledna a obrys bývalého kostela Panny Marie Lurdské. Kostel byl vysvěcen v roce 1913, po vysídlení německého obyvatelstva začal chátrat a v šedesátých letech 20. století byl zničen armádou, protože stál na kraji střelnice.

Rozhledna byla postavena v roce 2010 na místě dřevěné kaple, která byla předchůdkyní kostela. Dřevěná hranolová věž je vysoká 21,5 metrů. Na vyhlídkovou plošinu se dostanete po 66 schodech, ta nabízí rozhled na blízké okolí Horšovského Týna, Sedmihoří, pásmo Českého lesa a Šumavu.

V Horšovském Týně jsem již potřetí a tudíž mě neláká vystoupat na věž kostela sv. Petra a Pavla, který byl původně gotický (postavený v 80. letech 13. stol.) a v barokním stylu byl přestavěn v 17. století. I na ,,zámkohradě" jsem byl. Hrad přestavěný na zámek je komplex v centru města. Nejdříve tu stával biskupský dvorec, který byl ve 13. století přebudován na hrad. V roce 1547 vyhořel a Jan mladší Popel z Lobkovic ho přestavěl na renesanční zámek. Přestavba pokračovala až do 17. století.

Já jsem si radši sedl do cukrárny Antonie na náměstí, a čekal až chlapci doobědvají v restauraci Kobra. Poté jsme se vydali směr Poběžovice. Cyklostezka nás provází kolem sv. Anny. Jmenuje se tak obec i kostel, kam vede křížová cesta. Místo Radbuzy jedeme podél Černého potoka a později podél říčky Pivoňky. Ta nás přivede do Poběžovic. Zde už jsem také potřetí, ale zámek Ronšperk je pořád stejný. Aspoň tedy zvenčí je oprýskaný a neudržovaný. Vidíme tu jednoho Japonce, ověšeného foťáky. Úplně se divíme, že zde potkáváme obyvatele země vycházejícího slunce. Dávám se s ním do řeči mou ucházející angličtinou a dozvím se, že je profi fotograf. Ptá se mě, zda nechceme vyfotit. Po konzultaci s chlapci mu sděluji, že není třeba a plynule se přesouváme k zahradě. Japončík běží napřed a vzápětí tasí objektivy. Pak jsem to pochopil. On nás chtěl fotit pro sebe, jako cykloturisty na výletě. Po dalším hovoru jsem od něj dostal vizitku.
Jádro zámku Ronšperk pochází z vodního hradu, který zde stál od poloviny 15. století. Byl opevněn hlubokými příkopy a hradbami. V letech 1682-95 byl upraven na raně barokní zámek. Vzniklo nádvoří, které lemují arkády s pavlačemi. Poslední majitelé nechali přistavět pseudorenesanční bránu a navýšit zámeckou věž. 

Podél Pivoňky stoupáme do Pivoně. Po levé straně je Šitboř, kde najdete zříceninu kostela sv. Mikuláše. V Pivoni nás čeká něco podobného. Místní klášter už dlouho nevítá návštěvníky. Do jeho neudržovaných prostor jsme se pozvali sami. Neviděl jsem žádnou změnu k lepšímu oproti posledku a to jsem tu byl před čtyřmi lety.

Areál bývalého augustiniánského kláštera v Pivoni je jednou z nejcennějších nemovitých kulturních památek svého druhu v České republice. V době josefínských reforem byl však zrušen a přestavěn na zámek. Klášter byl během své historie mnohokrát zpustošen a znovu obnoven. V současné době je z kláštera zchátralý objekt, který však momentálně prochází rekonstrukcí. Ta ale dle mého názoru je velmi pomalá.

A nyní si dám nějaký nový cíl, ale moji kámoši nesdílí mé nadšení. Chystám se totiž na Škarmanku, která je nejvyšším bodem Haltravského hřebene. Dělíme se tedy na dvě skupiny a zřejmě se sejdeme až na ,,ubytku." Stoupám do osady Vranov a potom dále k zaniklé obci Nuzarov. Při tom se kochám pohledy na Lysou a klášter v Pivoni. Z Nuzarova toho zbylo opravdu malinko. Pouze pár základů z jednoho domu. Pod cestou s červenou značkou odbočuji na horší asfaltku, která mě vynese na vrchol Škarmanky. Stoupání se dá zvládnout v sedle.
Škarmanka je s nadmořskou výškou 888 metrů nejvyšším bodem hřebene Haltravy. Na jejím vrcholu byla za socialismu vojenská hláska a pro její snadnou obsluhu sem byla přivedena asfaltová cesta. Po stažení sovětských vojsk zůstal areál bez dozoru a byl velmi brzo rozkraden a poničen. Dnes zde najdeme pouze odpočívadlo a telekomunikační stožár. Výhledy vrchol nenabízí. Zpět už se po červené značce svezu, cestou je totiž k mání vyhlídkový bod Velká skála s 852 m n.m. K jejímu zdolání musím nechat kolo u stromu a na skálu si vyběhnout pěšky. Výhled se soustředí na jih, čili do Bavorska. Lze zahlédnout Hoher Bogen, nížinu kolem Waldmünchenu a Čerchov.
Malá skála dosahuje 805 m n.m. a také má svou vyhlídku. Ta je však hůře dostupná a i skromnější na výhled. Poznávám hory Lysou a Zvon.

Potom už klesám do vsi Rybník, kde bych mohl zastihnout hochy. O půl hodiny jsem je však minul. To bylo asi tím, že jsem si zajel přes bývalou sklárnu Křížová huť. Vystavěna byla patrně na počátku 18. století a opuštěna kolem roku 1890. Její půdorys měl rozměry 30×20 metrů. Stála na svahu a její podlahu vyrovnával do roviny hliněný násyp.

Do Bělé to vezmu přes kopec Kamenec. V sedle pod ním se kochám hezkým výhledem na obě strany. Jižně z lesa kopců vykukují věže na Zvonu a Ebene. První je vojenskou a druhá vyhlídkovou. Ze Zvonu se před lety také dalo rozhlížet, to však dnes už neplatí. CT č. 2280 objíždí vrchol Kamence zleva a vede po zpevněné cestě. Jede se víceméně z kopce. Na rozcestí U Červeného rybníka si vybírám slabší chvilku a místo do Bělé přijíždím do Újezdu Sv. Kříže. Bělá je odsud však nedaleko.
Kluci už sedí v lokále penzionu a vůbec jim nevadí, že přišli o výjezd na Škarmanku a výhled z Velké skály. Mě zase nevadí, že mám o jedno pivo méně než oni. Takže jsme vlastně všichni spokojeni.

Trasa:

Blížejov - Šibeniční vrch - Horšovský Týn - Poběžovice - Pivoň - Vranov - Škarmanka - býv. Křížová huť - Závist -Rybník - Pod Kamencem, rozc. - U Červeného rybníka, rozc. - Újezd Sv. Kříž - Bělá nad Radbuzou.

 Rozhledna na Šibeničním vrchu

 Obrys kaple Panny Marie 

 Rozhledna na Šibeničním vrchu - výhled na Horšovský Týn

 Horšovský Týn

 Zámek Poběžobice

 Klášter Pivoň

 Bývalý Nuzarov

 Velká skála a výhled na Čerchov

Velká skála a výhled na západ

Deštivým Tachovskem

Druhý den bylo neveselo, ošklivo, aspoň co se počasí týče. Odebrali jsme se do Medové kavárny, kde jsme posnídali a poté se rozdělili na dvě party. Tomovi se nechtělo jet v dešti, nám s Frantou se zase nechtělo znovu ,,cvakat" za soukromníka a tudíž jsme se vydali ,,kolmo do Mariánek." Moc hezká vidina nás nečekala. V podstatě jenom pojedeme a budeme doufat, že vydrží počasí a budeme rádi za mírný deštík.

V něm jedeme směr Železná, ale těsně před ní se dáme na silnici č. 198, z které odbočuje CT č. 223. Na ní je osada Diana se stejnojmenným zámečkem, naše jediné dnešní zastavení.

První zmínka o loveckém zámečku v klasicistním stylu je z roku 1742. Byl postaven podle návrhu architekta Jana Blažeje Santiniho. Po roce 1948 byl zestátněn a sloužil jako domov důchodců. Od roku 1992 je opět v rukou potomků původních majitelů. Ti začali s pozvolnou rekonstrukcí. Objekt je postaven na půdorysu rovnoramenného kříže s kupolí, která je zakončena kovovým sedícím jelenem. Interiér zdobí malby a fresky Diany, bohyně lovu. Zámek obklopuje velký anglický park s exotickými druhy stromů.

Deštík ustal, tak se jede veseleji.

,,Věrák píše, že jede nacvaklym motorem," hlásí Fandin.

Tak mu říká jeho Kamila. Ale každopádně to Tomáš musí vydržet. I tak je to pro něj lepší, než jet deštivou krajinou Českého lesa. My pokračujeme přes ,,Svatou Káťu" kolem Rozvadova do Hoštky a to už nás čeká většinou ,,zkopec" do Tachova. Tam usedáme do místního bufetu, kde obědváme. Oba se shodujeme na tom, že nás to hezky zahřálo a posilnilo. To se teď hodí, protože nás čekají zase kopce, konkrétně do Březí a Chodského Újezdu. Potom už zbývá pouze Zadní Chodov, Drmoul a Hamrníky.

Náš výlet končí v Mariánských Lázních na místním nádraží. Tentokrát jsme si ho až tolik neužili a nových míst bylo taky poskromnu, ale hlavní bylo tužit partu a odpočinout si od práce a jiných starostí.

Trasa:

Bělá nad Radbuzou - Diana - Hoštka - Tachov - Chodský Újezd - Drmoul - Hamrníky - Mariánské Lázně.

 Barokní most v Bělé nad Radbuzou

 Zámeček Diana

Kaple u zámečku