Sedloňův blog: Do Ošelína na Argemu

Nezvykle pojatý výlet jsme podnikli druhý víkend v srpnu. Tentokrát se na kolech přemístíme za kulturou. Kapela z Uherského Hradiště bude vystupovat na městských slavnostech Ošelína v Plezomi a já mám konečně možnost jí vidět naživo. Letošní léto je ve znamení pekelného počasí, takže ani zde nebudeme ušetřeni "třicítek." Jako nocleh zvolíme opět spaní ve stanu, což možná bude nejlepší varianta, když si vzpomeneme, jak může být vyhřátý pokoj v těchto dnech.

7.8. - Trápení ze Stříbra, pohoda v lomu, gutštejnská noc

Z Loun vyjíždíme až v půl sedmé a tak přijíždíme do Stříbra až před jedenáctou hodinou a to už je logicky vedro. Z nádraží se zhoupneme přes kamenný most s bránou na náměstí, kde zavítáme rovnou do Infocentra. Tam zaparkujeme kola a půjdeme se rozhlédnout z věže kostela Všech Svatých. Společně s námi jdou ještě na prohlídku manželé z Moravy. Z věže je pěkný výhled na město, údolí Mže a i na pár kopců Českého lesa. Prohlídka trvala necelou hodinu a my pokračujeme dále, i když se Janě nelíbí, že jezdíme přes poledne. Ono ale moc na výběr nebylo.
Dnešní cíl je co nejdříve najít nějaké slušné koupání a to se nabízí v lomu ve svahu Hradišťského vrchu u Konstantinových Lázních. Ze Stříbra tedy pokračujeme stoupáním na sever do vsí Kšice a Lomnička. Kopec vystřídá chvilkové odpočinutí na náhorní plošině, tak je zatím na světě krásně i přes tropické teploty. Vlevo se tyčí mne známá Vlčí hora se zříceninou Volfštejnem ve svahu. V Lomničce sjíždíme ke trati, Kozolupskému potoku a na horší cestu. Po ní budeme muset opět do kopce. Docela jsme se nadřeli a v Cebivi na odpočívadle ve stínu stromů jsme se museli posilnit.
Ještě mírně do kopce a opět se vezeme po relativní rovině. Hradišťský vrch se nemilosrdně přibližuje, ale zadarmo to k němu nebude. Za Bezemínem klesneme k Hadovce. Z lesa trčí hradní věž Gutštejna, tak ukazuji Jane možnou "noclehárnu." Okouknout terén ale nejdeme, jsme rádi, že budeme co nejdříve u vody a trochu si pamatuji, že nějaký plac se tam najde. Od Hadovky, ze 420 m n.m. nás čeká teď minimálně 150 metrů vzhůru. Nejprve jedeme lesem. Míjíme rybník, který také vypadá jako solidní nocležiště. Už vidíme i Okrouhlé Hradiště, kam odbočíme na následující křižovatce. Za vsí ještě kus do kopce a konečně přijíždíme k odbočce k lomu. Jakmile se přibližujeme, dochází nám, že tady asi bude plno, ne-li narváno. Jenže kam jinam jet? Platíme vstupné 40 Kč a po delším hledání nakonec nacházíme slušné místo ve stínu stromu. Teď už nám je dobře a na úmornou cestu sem, pomalu zapomínáme. Původně jsme chtěli zde i přespat, ale to by díky plotu nešlo. Následně se dozvídáme, že nocleh možný je. Zaplatí se 120 Kč se vším všudy a může se tu vegetit jeden den a noc. To se nám ale nechce a raději si zkusíme vybrat jednu ze dvou navrhovaných variant. U pokladny je chlápek stejně neúprosný. Hřeší na to, že široko daleko jsou jediné dobré místo na koupání, tak i přicházejícím návštěvníkům po 18. hodině dává plnou palbu, 40 Kč vstupného. Myslíme si o něm i jeho šéfovi své. Lom je totiž v soukromém vlastnictví. Co se týče kvality vody, tak jsme zaslechli, že i Hracholusky jsou s tím na štíru a to už je nějaký nápor, když se všichni lidé přemístí sem.
Konečně teplota klesla aspoň pod 30 stupňů a my můžeme vyrazit hledat nocležiště. Nejprve jedeme do Konstantinových Lázní, kde je opět mrtvo. Jsem zde totiž už po třetí. Nabereme vodu v hospodě a druhou stranou kolem Hradišťského vrchu přijíždíme na křižovatku. Nakonec se rozhodujeme pro hrad Gutštejn. Mám menší obavy, že bychom tam nemuseli být sami a auto s partou výrostků nás tuplem neuklidnilo. Nakonec se ukázalo, že jeli směrem na Šipín. Cestou ke Gutštejnu pozorujeme krásný západ slunce nad Krasíkovem, dalším z hradů v okolí.
Hrad Gutštejn se vypíná na ostrohu nad potokem Hadovkou a dnes tu z něj zůstala zřícenina. Jako první do oka nám padl rovný terén na nádvoří. Zkoušíme hledat něco méně na očích, ale to se nakonec nedaří. Jelikož už se stmívá, tak to vypadá, že už nikdo nepřijde. Ano, protože po pozdější prohlídce hradu jsme objevili nějakou dvojici již zabydlenou těsně pod hradem. Ta kolem nás prošla dvakrát, ale se zdravením se moc nenamáhali. Za tmy přece jen někdo další přibyl. Také páreček, který si se psem ustlali kdesi v hradu. Spokojili se se spaním pod širákem a ke spokojenosti si udělali oheň.
Začíná nejromantičtější noc, co se týče letošního stanování. Úžasné místo pro takovéto chvíle se ukázal být hrad Gutštejn. Dnes jsme našlapali 31 km a nastoupali 420 metrů.

Kostel Všech Svatých ve Stříbře

pohled na město

Hradišťský vrch

lom u Konstantinových Lázní

stanování na Gutštejně

8.8. - Nalezené brýle, koncertní vložka, náhlá sprcha

Sobotní ráno na Gutštejně bylo také kouzelné. Teplota krásná, příroda se probouzí a my jdeme snídat. Když už jsme připraveni vyjet, tak Jana najednou postrádá své brýle. Hledáme je všude kde jsme byli, ale ani nikde na hradě nejsou. V tom si vzpomenu, že "horní dvojice" večer říkala "dolní dvojici," že tam nechali brýle, tak jim je dali ke stanu. Dvojice jsem pojmenoval, podle polohy, kde nocovali. Okamžitě se jdeme podívat, zda ještě nezdravící pár neodešel. Stan tu ještě mají, ale nejsou tu. Nakonec jsme je zahlédli pod hradem u potoka. Voláme na ně. Brýle nechali dole na lavici, protože mysleli že jsou ještě jiných lidí, tak nám je přinesou. I přesto, že ani nyní nebyli moc komunikativní jim moc děkujeme a můžeme konečně vyjet. Každý by jistě nerad přišel o věc, kterou má z druhé strany planety.
Úkol dne, je přemístit se ke Svojšínu. Volím variantu nejprve podél Hadovky. Sice po turistické značce, ale po rovině a ve stínu. Na asfaltku se dostáváme až u žst. Strahov, která leží na lokálce do Bezdružic. Odsud si pěkně dnes poprvé zastoupáme do vsi Strahov. Přes Horní Kozolupy záhy spadneme do Slavic. Tam se na chvíli zdržíme debatou s pánem, který nám věnuje pár, Jančou vysněných, jablek. Ještě kousek pojedeme po hlavní silnici, po které však dnes moc aut nejede a poté odbočíme do lesa po CT č. 2222. Cesta lesem je parádní. Vyjíždíme na silnici a cyklista nevybaven mapou by nevěděl kudy dál. Cedule jaksi není. Podle mapy však víme, že nejdříve doprava a hned doleva, směrem na Pytlov. Tam se hezky otočíme na návsi a už chceme pokračovat dále, avšak všímáme si studny s pumpou. Jedna z mála je funkční. Jelikož ani pán co přijel, si není jistý kvalitou vody, plní nám flašky raději u něj doma.
Po pár kilometrech už jsme ve Svojšíně. U jednoho brodu přes Mži si všímáme zajímavého placu u chatové osady. Jdeme okouknout terén a po optání máme svolení k případnému stanování. To svolení bych však nebral za stoprocentní, protože chatař byl jeden, ale chat je tu více. Jdeme se podívat i na místní zámek. Tam probíhá zrovna svatba a díky focení novomanželů jsme vyrušeni z odpočinku na lavičce v parčíku.
Chvíli se osvěžíme u řeky a pak budeme pokračovat do Ošelína. Jenže tady se nám nechce, tak popojedeme po červené značce, proti proudu Mže. Cesta to byla krušná. Nahoru, dolů moc ne. Lesa také moc nebylo, aby nás chránil před sluncem, ale nakonec jsme se dokodrcali k Německému Mlýnu, kde jsme se usadili na břehu velmi mělké řeky. Tam to zase bylo z příliš prudkého kopce. Ještě, že jsme nejeli po cyklostezce. Ta by nás vyvedla ještě výše do svahu a po té červené to docela šlo.
Po osvěžení pokračujeme po červené k žst. Ošelín. Tam musíme přenést kola přes lávku a poté vytlačit kola do prudkého kopce. Ale zase jsme se dostali celkem rychle ze 400 do 500 m n.m. Vidíme ošelínský kostel a máme skoro vyhráno, protože vlastně musíme až do Plezomi. Tam jsou to ještě 3 kilometry, spíše do kopce. Nejprudší je ten přes náves. Tady je ticho po pěšině, ani náznak nějakých slavností. Nakonec se ukázalo, že epicentrum je v Plezomi, která je za lesem, na louce. Pár baráků, vedle nich stánky a v neposlední řadě pódium. Podle prvního odhadu moc lidí zdejší slavnosti nepřilákaly. Možná je spíš odradilo vedro.
Je půl třetí a za půl hodiny by měla vystupovat moje oblíbená skupina Argema, kvůli které jsme sem přeci jeli. Hoši si dali na čas a začali až před čtvrtou hodinou, kdy se zatáhlo a bylo příjemněji. Díky malému počtu diváků mohl být vlastně každý v první řadě, a tak jsme si to náramně užili. Koncert trval přes hodinu. Po nich následovala nějaká dechovka, ale ta měla ještě méně diváků, začalo totiž pršet. To se to bude dýchat. I s koly jsme zabrali jeden ze stolů pod obřím stanem a v podstatě jsme byli spokojeni. Po chvíli ještě o to více, protože atmosféru zkrášlila trojice hudebníků, kteří svým zpěvem a hrou na historické nástroje potěšili nejednoho návštěvníka. To se dalo poznat i z přidané písně navíc po dlouhém potlesku.
Když bylo po dešti chystali jsme se na odjezd a doufali, že zem brzy uschne, abychom měli suchý podklad pod náš stan. Zpět do Svojšína to zdaleka není pouze z kopce. Za Ošelínem se ještě silnice zvedne do Řebří a Nynkova, potom teprve sjíždíme ke Mži. Místo pro stan nacházíme nakonec u jezu, na kraji pole, schovaném menšími stromy. Nakonec ideální místo vybrala Janča a tak je o dnešním nocovišti rozhodnuto. Čekání na šero trávíme na návsi a rovnou přitom večeříme. Nerad chodím spát bez večerní hygieny, ale záleží na podmínkách. Dnes je k mání teplá řeka. Díky malému jezu se tu dá slušně plavat. 41 km a 581 nastoupaných metrů bylo posledním počinem v okolí Mže a v neděli jsme už ráno sedli na vlak a vyrazili domů. Jednak to byl jeden z mála ideálních spojů a druhak toho vedra už bylo dost.