Husí stezkou k lokálce
Konečně jsme dali dohromady naši tříčlennou partu a vyrazili na cyklovýlet. Na Plzeň je jako tradičně výluka, čili jsme neriskovali absenci míst pro kola a zvolili jinou variantu. Dvoudenní akcičku jsme nasměřovali do míst, kde vládne pískovec a hluboká údolí.
Za výstupní stanici jsme zvolili Blíževedly, do nichž jsme přijeli od České Lípy. Já tak mohl prvně spatřit nové českolipské nádraží.
V Blíževedlích se nejprve stavíme v "sámošce" a následně sjíždíme k hradu Hřídelík. Ano, opravdu jedeme k hradu z kopce.
Skalní hrad postavený kolem roku 1292 jako majetek pražského biskupství na významné stezce do Lužice. Hrad v roce 1375 koupil arcibiskup Jan Očko od Hanuše z Dubé. Za husitských válek pobořen a od té doby ve zříceninách.
Tomáš už je zde poněkolikáté, já podruhé a Franz má zde premiéru. Tomáš sem často jezdil přespávat se svým kamarádem, a to ne zrovna v letních měsících.
Další zastávka je ve Skalce, kde je už půl hodiny otevřená restaurace, na niž jsme spoléhali. Potěšili nás zde výbornou polévkou a pěkným prostředím. Ještě než jsme odjížděli, nahrnul se sem dámský zájezd.
Ze Skalky najíždíme na Husí stezku, po níž pojedeme až k rozcestí Velká Řebčice. Krásná projíždka po vrstevnici mezi skalami s občasnými výhledy, především na Vlhošť. Husí stezka proto, že se projíždí kolem skalního útvaru Husa. Cesta je cyklostezkou a má červenou značkou.
Z Velké Řebčice odbočujeme doleva, protože Toma zajímá osada Máselník, pod stejnojmennou horou. Do osady se sjíždí, takže je to po lesní cestě snažší. Máselník bych označil jako sympatickou tichou chatařskou osadu. Pěkné foto pořizuji z cesty do Dřevčic.
V Dřevčicích je otevřený krámek, tak chlapci polykají jednoho "lahvoně." Na Chudý hrádek se nepojede, čili nabíráme směr Dubá. Jsem zvědav co si pro nás přichystá Nedvězí, jižně za Dubou.
Nejprve to bylo stoupání, ale kolem skal a lesem. Z 250 m n.m. se vyhoupneme o 60 metrů výše do Dražejova. Krásná víska s půvabnou návsí. Té dominuje kaple. Ještě o 1,5 km dále je nejprve osada Nedvězí. Z ní teprve vede cesta na stejnojmenný vrchol. Na něj to jde dokonce s koly, i když poslední úsek jsme tlačili. Jsme ve 458 m n.m. a fámy o jednom z nejhezčích výhledů u nás nelhaly. Je vidět vše známé v okolí 70 km včetně Ještědu a Milešovky. Být ještě více vyfoukáno, jistě jsou vidět i Krkonoše. Na vrcholu je lavička, ohniště a myslím, že i na stan by tu zbylo místo.
Vracíme se na rozcestí "U Dražejova" a odsud klesneme po slušně sjízdné modré do Střezivojic. Další otázka zní, kudy jet do Ráje. Tom navrhuje přes rybník Tubož, já přes Vojtěchov a Frantovi je to jedno. Ten mi celkově přijde, že je duchem někde mimo. Nakonec jedeme Vojtěšským dolem přes Vojtěchov. Po Ráji následuje menší kopeček v podobě stoupání do Příbohů. Dále do Lobeče se ještě pěkně zvlníme, než dojedeme k dalšímu dnešnímu cíli. Tím je místní Parostrojní pivovar. Těšení však není na místě, dnes v úterý mají spolu s pondělkem zavřeno. A to je srpen! Hoši zamáčknou slzu a vyjedeme si aspoň k restauraci v místní sokolovně. Tam pivo Lobeč čepují, ale máme smůlu, že číšníkovi nejde zrovna narazit sud. To je snad naschvál. Dáváme si tedy Kozla.
Dnes už nás čekají poslední dva kilometry a to na zastávku Vrátno, kde jezdí lokálka na trati Mladá Boleslav - Mělník. Nám bude stačit popojet dvě zastávky do Mšena, tam budeme dnes nocovat. Přijíždí sólo motor, kam tři kola v pohodě dáme.
Ve Mšeně na nádraží je celkem rušno, křižují se tu dva vlaky. Svezení se nám líbilo a nyní se ještě pojedeme podívat na místní koupaliště. Tam nás zavede Tomáš. Má u mě pochvalu. Hezčí koupaliště jsem ještě neviděl. Toto je ve stylu art deco.
V turistické ubytovně vyfasujeme deseti lůžkový pokoj o pěti palandách. To byly časy na vojně, ale jako turistovi je mi na palandě lépe. Z pokoje máme hezký výhled na náměstí a osvětlený kostel.
Za výstupní stanici jsme zvolili Blíževedly, do nichž jsme přijeli od České Lípy. Já tak mohl prvně spatřit nové českolipské nádraží.
V Blíževedlích se nejprve stavíme v "sámošce" a následně sjíždíme k hradu Hřídelík. Ano, opravdu jedeme k hradu z kopce.
Skalní hrad postavený kolem roku 1292 jako majetek pražského biskupství na významné stezce do Lužice. Hrad v roce 1375 koupil arcibiskup Jan Očko od Hanuše z Dubé. Za husitských válek pobořen a od té doby ve zříceninách.
Tomáš už je zde poněkolikáté, já podruhé a Franz má zde premiéru. Tomáš sem často jezdil přespávat se svým kamarádem, a to ne zrovna v letních měsících.
Další zastávka je ve Skalce, kde je už půl hodiny otevřená restaurace, na niž jsme spoléhali. Potěšili nás zde výbornou polévkou a pěkným prostředím. Ještě než jsme odjížděli, nahrnul se sem dámský zájezd.
Ze Skalky najíždíme na Husí stezku, po níž pojedeme až k rozcestí Velká Řebčice. Krásná projíždka po vrstevnici mezi skalami s občasnými výhledy, především na Vlhošť. Husí stezka proto, že se projíždí kolem skalního útvaru Husa. Cesta je cyklostezkou a má červenou značkou.
Z Velké Řebčice odbočujeme doleva, protože Toma zajímá osada Máselník, pod stejnojmennou horou. Do osady se sjíždí, takže je to po lesní cestě snažší. Máselník bych označil jako sympatickou tichou chatařskou osadu. Pěkné foto pořizuji z cesty do Dřevčic.
V Dřevčicích je otevřený krámek, tak chlapci polykají jednoho "lahvoně." Na Chudý hrádek se nepojede, čili nabíráme směr Dubá. Jsem zvědav co si pro nás přichystá Nedvězí, jižně za Dubou.
Nejprve to bylo stoupání, ale kolem skal a lesem. Z 250 m n.m. se vyhoupneme o 60 metrů výše do Dražejova. Krásná víska s půvabnou návsí. Té dominuje kaple. Ještě o 1,5 km dále je nejprve osada Nedvězí. Z ní teprve vede cesta na stejnojmenný vrchol. Na něj to jde dokonce s koly, i když poslední úsek jsme tlačili. Jsme ve 458 m n.m. a fámy o jednom z nejhezčích výhledů u nás nelhaly. Je vidět vše známé v okolí 70 km včetně Ještědu a Milešovky. Být ještě více vyfoukáno, jistě jsou vidět i Krkonoše. Na vrcholu je lavička, ohniště a myslím, že i na stan by tu zbylo místo.
Vracíme se na rozcestí "U Dražejova" a odsud klesneme po slušně sjízdné modré do Střezivojic. Další otázka zní, kudy jet do Ráje. Tom navrhuje přes rybník Tubož, já přes Vojtěchov a Frantovi je to jedno. Ten mi celkově přijde, že je duchem někde mimo. Nakonec jedeme Vojtěšským dolem přes Vojtěchov. Po Ráji následuje menší kopeček v podobě stoupání do Příbohů. Dále do Lobeče se ještě pěkně zvlníme, než dojedeme k dalšímu dnešnímu cíli. Tím je místní Parostrojní pivovar. Těšení však není na místě, dnes v úterý mají spolu s pondělkem zavřeno. A to je srpen! Hoši zamáčknou slzu a vyjedeme si aspoň k restauraci v místní sokolovně. Tam pivo Lobeč čepují, ale máme smůlu, že číšníkovi nejde zrovna narazit sud. To je snad naschvál. Dáváme si tedy Kozla.
Dnes už nás čekají poslední dva kilometry a to na zastávku Vrátno, kde jezdí lokálka na trati Mladá Boleslav - Mělník. Nám bude stačit popojet dvě zastávky do Mšena, tam budeme dnes nocovat. Přijíždí sólo motor, kam tři kola v pohodě dáme.
Ve Mšeně na nádraží je celkem rušno, křižují se tu dva vlaky. Svezení se nám líbilo a nyní se ještě pojedeme podívat na místní koupaliště. Tam nás zavede Tomáš. Má u mě pochvalu. Hezčí koupaliště jsem ještě neviděl. Toto je ve stylu art deco.
V turistické ubytovně vyfasujeme deseti lůžkový pokoj o pěti palandách. To byly časy na vojně, ale jako turistovi je mi na palandě lépe. Z pokoje máme hezký výhled na náměstí a osvětlený kostel.
Trasa:
Blízevedly - Hřídelík, zříc. - Skalka - Velká Řebčice, rozc. - Máselník - Dřevčice - Dubá - Nedvězí - Střezivojice - Vojtěchov - Ráj - Příbohy Lobeč.
Hřídelík
Vlhošť z Husí stezky
Osada Máselník
Dražejov
Nedvězí
Nedvězí - vyhlídka
Parostrojní pivovar Lobeč
Žst. Vrátno
Mšeno - koupaliště, náměstí
Přes tři řeky
Přes tři řeky
Tak jsme se přeci dočkali lobečského piva. Čepovala ho paní v jedné kavárně na náměstí. Já jsem pouze ochutnal par loků, po ránu by mě to asi zabilo.
Hradsko je ves 4 km od Mšena na slepé silnici nad Kokořínským Dolem. Bylo zde rozlehlé slovanské hradiště, nyní zde stojí kostel. Vede odsud žlutá značka do Kokořínského Dolu. Míjí kapli sv. Jiří a vyhlídku na Kokořín. Ta už je však dost zarostlá. Dále se jde po schodech dolů, což my absolvovat nebudeme. Tom si sjede kaninské serpentiny a já s Frantou to vezmeme přes rozcestí Kočičina o něco strměji. Všichni se poté sejdeme U Grobiána v Kokořínském Dole. Akorát jsem Toma špatně pochopil a tudíž si nesjel na skalní hrad Nedamy.
Rybník Harasov je naší další zastávkou. Zajímá nás zde zaniklý skalní hrad, který později byl i bytem. Zajímavé skalní obydlí to muselo být. Hotel Harasov je také v dezolátním stavu, ale prý se maká na jeho rekonstrukci, tak uvidíme.
Do Mělníka pojedeme podél Pšovky, nikoliv přes Chloumek. Bude to sice delší, ale bez kopce a aut. Ze Lhotky nás tedy čeká pohodová jízda přes Hleďsebe a Mělnickou Vrutici. V Borku si dáváme svačící pauzu na hřišti, kde nacházíme zapomenutý batoh. Snad se z pošty, kam jsme ho odevzdali, vrátí majiteli.
Mělníkem projíždíme Italskou a Pražskou ulicí, následně po zelené a cyklostezce přijedeme k Mostu Josefa Straky. Takhle se nám to zdálo nejjednodušší. Přejíždíme první velkou řeku - Labe. V Hoříně si fotíme zámek pouze přes plot. Dalším cílem bude Zdymadlo Hořín.
To projektoval František Sander a bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, čímž je nejvyšším plavebním stupněm na Vltavě v úseku Praha - Mělník. Zdymadlo se skládá ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.
Pěkná technická památka, chválím Toma, že nás sem zavedl.
Blíží se čas oběda a tudíž zastavujeme v Zelčíně. Zde mají kromě restaurace i minizoo. K jidlu nás tu však nic nenadchlo, tak zkusíme něco v Lužci. Ale až potom, co si Tom vyfotí koncovou železniční stanici. Zde jsme nakonec poobědvali.
Zbytek cesty už je spíše dojezd na vlak. Za Horními Beřkovicemi si hezky zastoupáme, ze Straškova jedeme na Břízu místo na Račiněves. Naštěstí se to dalo napravit. Z Martiněvsi klesáme podél bílých skal do Vrbky a odsud to vezmeme přes Kostelec nad Ohří. Zde se naskok stavuji v novém minipivovaru Perlová Voda pro suvenýry. Zrovna tu probíhá jakási česko-indická svatba. Do Libochovic přijíždíme k další velké české řece - Ohři. Také tu jezdí vlaky, což znamená konec naší trasy a přesun k domovům po kolejích.
Tomáš je jistě spokojen s cíli, mně se to také líbilo a František i dnes působil bezduchým dojmem. Že by to bylo tou nedávmou nemocí? Odpovídalo by tomu i to, že cestu do Loun strávil v leže.
Hradsko je ves 4 km od Mšena na slepé silnici nad Kokořínským Dolem. Bylo zde rozlehlé slovanské hradiště, nyní zde stojí kostel. Vede odsud žlutá značka do Kokořínského Dolu. Míjí kapli sv. Jiří a vyhlídku na Kokořín. Ta už je však dost zarostlá. Dále se jde po schodech dolů, což my absolvovat nebudeme. Tom si sjede kaninské serpentiny a já s Frantou to vezmeme přes rozcestí Kočičina o něco strměji. Všichni se poté sejdeme U Grobiána v Kokořínském Dole. Akorát jsem Toma špatně pochopil a tudíž si nesjel na skalní hrad Nedamy.
Rybník Harasov je naší další zastávkou. Zajímá nás zde zaniklý skalní hrad, který později byl i bytem. Zajímavé skalní obydlí to muselo být. Hotel Harasov je také v dezolátním stavu, ale prý se maká na jeho rekonstrukci, tak uvidíme.
Do Mělníka pojedeme podél Pšovky, nikoliv přes Chloumek. Bude to sice delší, ale bez kopce a aut. Ze Lhotky nás tedy čeká pohodová jízda přes Hleďsebe a Mělnickou Vrutici. V Borku si dáváme svačící pauzu na hřišti, kde nacházíme zapomenutý batoh. Snad se z pošty, kam jsme ho odevzdali, vrátí majiteli.
Mělníkem projíždíme Italskou a Pražskou ulicí, následně po zelené a cyklostezce přijedeme k Mostu Josefa Straky. Takhle se nám to zdálo nejjednodušší. Přejíždíme první velkou řeku - Labe. V Hoříně si fotíme zámek pouze přes plot. Dalším cílem bude Zdymadlo Hořín.
To projektoval František Sander a bylo uvedeno do provozu v roce 1905. Překonává spád 8,5 m, čímž je nejvyšším plavebním stupněm na Vltavě v úseku Praha - Mělník. Zdymadlo se skládá ze dvou plavebních komor a je technickou památkou. V roce 1996 bylo doplněno malou vodní elektrárnou o výkonu 30 kW.
Pěkná technická památka, chválím Toma, že nás sem zavedl.
Blíží se čas oběda a tudíž zastavujeme v Zelčíně. Zde mají kromě restaurace i minizoo. K jidlu nás tu však nic nenadchlo, tak zkusíme něco v Lužci. Ale až potom, co si Tom vyfotí koncovou železniční stanici. Zde jsme nakonec poobědvali.
Zbytek cesty už je spíše dojezd na vlak. Za Horními Beřkovicemi si hezky zastoupáme, ze Straškova jedeme na Břízu místo na Račiněves. Naštěstí se to dalo napravit. Z Martiněvsi klesáme podél bílých skal do Vrbky a odsud to vezmeme přes Kostelec nad Ohří. Zde se naskok stavuji v novém minipivovaru Perlová Voda pro suvenýry. Zrovna tu probíhá jakási česko-indická svatba. Do Libochovic přijíždíme k další velké české řece - Ohři. Také tu jezdí vlaky, což znamená konec naší trasy a přesun k domovům po kolejích.
Tomáš je jistě spokojen s cíli, mně se to také líbilo a František i dnes působil bezduchým dojmem. Že by to bylo tou nedávmou nemocí? Odpovídalo by tomu i to, že cestu do Loun strávil v leže.
Trasa:
Mšeno - Hradsko - Kokořínský Důl - Harasov - Lhotka - Hleďsebe - Borek - Mělník - Hořín - Lužec n. Vlt. - Horní Beřkovice - Straškov - Bříza - Martiněves - Kostelec n. Ohří - Libochovice.
Hradsko a vyhlídka na Kokořín
Harasov a skalní byt
Mělník s Řípem
Soutok Labe a Vltavy
Hořín - zámek, zdymadlo
Říp
Kostelec nad Ohří s Hazmburkem
Žádné komentáře:
Okomentovat