Slovinsko, Chorvatsko (3/4)

7.9. - Osor

První noc v posteli byla ve znamení bouřky, ale tentokrát nám to nevadilo. Byli jsme zachumláni pod dekou a hlavně pod střechou. Ráno sice neprší, ale je pod mrakem. Po snídani se přestěhujeme do nedalekého pokoje a poté se rozhodneme, co s načatým dnem.

Jelikož není žádný hic, vyjedeme si na nejvyšší horu Lošinje - Televrinu. Ta se tyčí nad Nerezine, odkud tam vede značená pěší cesta. Z mapy se však dozvídám, že z Osoru by šlo na vrchol vyjet na kole. Zkusíme to tudy. Nejprve si ale prohlédneme historické centrum Osoru, protože je tu na co koukat. Uličky jsou tak úzké, že máme co dělat vyhnout se na kolech s chodci. Radši tedy slézáme.

Když máme dokocháno, chceme potěšit naše žaludky. Obchod je však zavřený, zkusíme ten v kempu. Nejprve si ale trochu zajedeme, protože jsem spletl cestu. Potom konečně můžeme posvačit na nábřeží v Osoru.

Zahajujeme výjezd na Televrinu, ale terén není moc dobrý. Kamenitá polní cesta. Jasně, že už jsme po takových jeli, ale jen kousek. Zde by to znamenalo jet po ní až na vrchol. To se mi moc nechce. Rozhodujeme se tedy pro návrat a dobytí vrcholu v příštích dnech pěšky. 

Vracíme se do Nerezine. Nakoupíme a uvaříme večeři. Poté se chystáme koupat, ale teplota vzduchu nic moc.

"Jsme přece u moře, tak jdeme na to," říkám si a nesměle lezu do vody. Jaňula nechce zůstat pozadu a můžeme si tedy "odfajfkovat" první koupání v moři. Dále už se nic zvláštního nestalo, protože nás (zřejmě) ta chladná koupel uspala. Voda také nebyla kdoví jak teplá. Po létu jsem ji čekal teplejší.

Trasa:

Nerezine - Osor - Bijar - Nerezine.

17 km  

8.9. - Veli & Mali Lošinj

Druhá noc v Nerezine byla také bouřící. Ráno bylo ale opět hezky a my jsme si mohli dát běh s mořskou koupelí. Snídaně byla na terase s výhledem na moře. Prostě ideální ráno.

Dnes máme v plánu dojet nejjižněji na naší výpravě. Až za hlavní město ostrova, Mali Lošinj. Ještě 2 km za ním leží Veli Lošinj, kde je agentura provozující plavby za delfíny. To je hlavní důvod, proč jsme si z celého Chorvatska vybrali právě tento ostrov. Dozvěděli jsme se o tom z vyprávění Jaroslava Duška. 

Ani do obou Lošinjů to nebude úplně po rovině. Nejvyšší bod na cestě je v 80 m n.m., což je legrace oproti minulým trasám. Díky štíhlosti ostrova se kocháme výhledy na obě strany. Na severovýchod je vidět jih ostrova Cres a za ním pevnina s Velikou Kapelou.

Na západě potom z moře vyčnívá ostrov Unije.

Po krátké jízdě po cyklostezce podél pobřeží, prolétneme centrum Malého Lošinje a rovnou míříme do Velkého. Usoudil jsem, že bude lepší nechat si hlavní město na potom. 

Veli Lošinj je útulné městečko s pěkným přístavem. My zde hledáme "Plavi Svijet" a uvidíme, jak pochodíme. Agentura "Modrý svět" jako taková plavby nepořadá. Odkazují nás do turistického centra kus od přístavu. Tam se dozvídáme, že volno mají dnes pouze za 40 minut a jen pro jednoho. Další volné místo je pozítří, také jedno. Musíme se rozhodovat rychle, což není Janči přednost, ale nakonec ji posílám samotnou. Ona se na to hlavně těšila. Akce bude trvat maximálně tři hodiny, ve kterých se nějak už zabavím. Chvilku žila naděje, že bych jel také, ale dvě volná místa na dvanáctimístné lodi se nakonec zaplnila opozdilci.

První hodinu trávím psaním tohoto článku a kocháním na centrum města s kostelem. Potom beru kolo a chci se jet někam vykoupat. Než však něco najdu, píše Jaňula, že už se vrací. To si to moc neužili, říkám si. Ale budiž. Po hodině a půl se shledávám se svou rozzářenou polovičkou. Delfínů viděli spousty a proto se vrátili tak brzy. Chodí to tak, že když se delfíni objeví, pozorují se zhruba půl hodiny. Déle by se neměla tyto úžasná zvířata obtěžovat. V opačném případě se jezdí po moři, dokud se neobjeví, nejdéle však tři hodiny. 

Dalším bodem programu bude ochutnávka místní zmrzliny. Je stejně výborná jako ty ostatní. Ještě si vyfotíme pár panoramat a přesuneme se do Malého Lošinje. Tato dvě města jsou kuriózní. Mali Lošinj je ve skutečnosti větší než Veli Lošinj. Je epicentrem ostrova a jeho centrum soustředěné kolem přístavu má své kouzlo. Nás zde zastihla přeháňka, kterou přečkáme pod slunečníkem jednoho ze stánků, momentálně mimo provoz. Když bylo po dešti,  ještě jsme se nechystali odjet. Domluvili jsme se nakonec, že zde i povečeříme. Čevapčiči i šopák byly vynikající. Snad se nám s plnými břichy pojede dobře. 

Jelo. Celkem jsme to švihali a za necelou hodinku byli na baráku.

Sedíme si takhle na našem oblíbeném místě, na terase nad malou pláží. Najednou zahlédneme mezi stromy něco kulatého zářícího. Západ slunce to přeci není, to nesouhlasí. Pak nám to došlo. Mazal jsem pro foťák abysme mohli vyfotit náš první východ měsíce v životě. Po chvíli sice zalezl za mrak, ale moment to byl úžasný. Pěkný bonus na závěr dne.

Trasa:

Nerezine - Veli Lošinj - Mali Lošinj - Nerezine.

45 km, 458 m. př.  

9.9. - Velké nicnedělání

Sobotní den jsme prožili jako většina návštěvníků u moře. Válení, koupání, jídlo, slunko. Jediná naše aktivita byl ranní běh s koupačkou. Celkem jsme to tu praktikovali třikrát. Jinak jsme nehnuli ani prstem a nebýt jízdy do města pro snídani, tak ani kolem. 

Za jediný den na sluníčku, kdy jsme se vyloženě opalovali, jsme stihli chytit dost bronzu. To nás překvapilo a zároveň potěšilo. Ne, že bychom byli do teď jak "sejr," ale jít do podzimu opáleni není jistě na škodu.

 

Večer jsme šli nasát noční atmosféru Nerezine. Není tu takové rušno jako v obou Lošinjích, nebo Cresu ve dne. Přitom je Nerezine dost velké. Aspoň si užijeme poklidnou atmosféru. Z něčeho malého na zub se nakonec staly slušně zaplněné žaludky. Mé dvě palačinky jsem dorazil zbytkem Jančina sendviče, který byl překvapivě velký a sytý.

10.9. - Televrina

Na poslední den v Nerezine jsme si naplánovali výstup  na nejvyšší kopec ostrova Lošinj - Televrinu. Její vrchol vzhlíží z 588 m n.m., avšak momentálně je zahalen do mlhy. Jelikož jsme zde poslední den, půjdeme i přesto.

Výstup zahajujeme v 10 hodin z výšky 5 m.n.m., čili bude to těžší výstup než třeba na Milešovku. A to je královna Středohoří vyšší. Volíme kratší, ale strmější cestu. Ta by měla trvat dle rozcestníku dvě hodiny. Doprovázet nás bude turistická značka bílé a červené barvy. Buď bílý kruh s červenou tečkou, nebo bílé pruhy s červenou uprostřed. Na to, že jde o prudší výstup, se jde dobře. Terén cesty se střídá, což vítáme. Není to stereotypní. Nejprve jdeme lesíkem podél zídky, za chvíli prudší kamenitou cestou. Místy se objevují výhledy na Lošinj a Cres.

Na rozcestí pod vrcholem jsme v půl dvanácté, máme půl hodiny k dobru. Tu využijeme k výstupu na nejvyšší bod Televriny, který je ozdoben vysílačem. Mlha se bohužel nerozpustila, čili výhledy se nekonají. 

Půjdeme se ještě kouknout na vedlejší vrchol, kde stojí kostelík sv. Mikuláše. Cestou k němu se přece jen trochu odhalil výhled. Registrujeme ostrovy Unije a Veli a Mali Srakane. O něco později pro změnu ostrov Susak a jih Lošinje. 

Sveti Nikola je chorvatský název kostelíku na úžasném místě. Jde sice o vedlejši vrchol Televriny, ale urcitě je zde krásněji, než pod vysílačem. Kupodivu tu nejsme sami. Dvojice mladých lidí s propocenými tričky si také vychutnává pomalu se odkrývající výhled. Kromě výše zmíněného vidíme Nerezine, jih Cresu i chorvatskou pevninu. 

Delší cestou to má být do Nerezine rovněž dvě hodiny, o čemž také pochybuji. To mě však přešlo, když jsem viděl, kudy vede značka. Ostré velké kameny na hřebeni. Tady by měl co dělat i kamzík. Samozřejmě, že takovýto terén nebude celou cestu, ale sranda to nebude. Půl hodiny nám zabrala cesta po hřebeni. Další hodinu zbytek cesty, ten už byl podobný té výstupové. Na penzionu jsme naměřili čas 90 minut.

Úžasné tyto ostrovy Cres a Lošinj, co se týče přírodních darů. Poprvé jsme mohli ochutnat fíky přímo ze stromu. Další, co nám vyrazilo dech, bylo spousta keřů bobkového listu. Dále jsme narazili na majoránku a rozmarýn.

Ve 2 hodiny jdeme obědvat a po 4. hodině se chceme vydat na cestu. Jenže ve 3 začíná pršet a nevypadá to na přeháňku. Navíc jsme dávno měli opustit pokoj, ale díky benevolenci domácích jsme mohli zůstat do odpoledne. 

Nastala 17. hodina a stále pršelo! Dávat 40 € za další nocleh se nám už nechce a jet v tom dešti už teprve ne. Máme kdyžtak záložní plán. Postavíme stan v blízkém borovicovém lesíku. Prošel kolem pan domácí a viděl naše naložená kola. 

"Vy chcete jet, když je takhle? Kde budete spát?" 

"Ve stanu." To byla naše stručná odpověď.

"Trajekty do Brestové nejezdí kvůli větru, na Krk ale jo." 

Aspoň nějakou dobrou zprávu slyšíme.

My si však přejeme maličkost, ať přestane pršet. 

Po půl hodině přišel domácí znovu, tentokrát převtělen do spásného anděla. Sděluje nám, že má pršet až do večera, že nás s manželkou do toho počasí nepustí. Můžeme ještě noc zůstat a nemusíme jim platit. Najednou jsme byli tak lehcí. To nebylo však celé. Po půl hodině přišla ještě paní a donesla nám kousek koláče, housku a nějakou místní klobásu. Byli jsme dojatí. 

Ne, že bychom těch 40 € neměli... Vlastně neměli. Chybělo nám pár drobných. Bankomat dává pouze kuny a ubytování se platí jen v eurech. Ale tuto informaci jsme si nepotvrdili osobně.

Pršet nakonec přestalo v 7 hodin, ale to nemělo již cenu vyjíždět. Za hodinu se stmívá a počasí je stále nejisté. Jeli jsme do města pro nějakou pozornost našim ubytovatelům za jejich laskavost. Nakonec jsme vybrali dva hrnky s cyklistou. Když je nebudou chtít, můžou je nechat aspoň hostům na pokoji. Uleháme v 9 hodin, abychom mohli brzy vstát a odjet