Jsme v Chorvatsku, konkrétně ve svahu masivu Čariča. Pod námi hluboká propast, v níž dominuje město Buzet, do kterého se za chvíli podíváme. Nejprve však ta samá pasová kontrola jako v Rakitovci. Stojí zde přípojný vlak do Puly na jihu poloostrova Istrie, kam je to dvě hodiny jízdy.
Ještě než se pustíme o 300 výškových metrů níže, uděláme malou instruktáž o Jančině e-biku nádražnímu a policejnímu personálu. Město Buzet jsem chtěl vidět hned, když jsem plánoval trasu. Nyní ta chvíle nastala. Centrum starého města je však na kopci, takže jedeme vzhůru.
Zamykáme kola za branou a na prohlídku města jdeme pěšky. V IC si bereme plánek nevelkého historického centra. Ne, že bychom se báli bloudění, ale člověk je rád v obraze. Procházíme uličkami různých délek a šířek.
Hradby nabízejí pěkné výhledy do okolí, na hřeben Čariča a pohoří Učka s nejvyšším vrcholem Istrie Vojakem (1396 m).
Nocoviště jedeme hledat k řece Mirna, o níž jsem se dočetl, že se v ní dá koupat. No jo, to by ale nesměla být vyschlá. Stan nakonec rozděláváme na kraji jednoho políčka u lesíka. Buzet máme na dohled. Po prvních 18 km v Chorvatsku nás zde čeká i první noc pod stanem.
Dopadla úspěšně a my se probouzíme do skoro jasného rána. Jen ten stan ne a ne uschnout. Posnažíme se po cestě.
Čeká nás 130 km dlouhá cesta přes ostrov Cres na Lošinj. Nejprve ale musíme projet polovinu trasy po Istrii, což nebude nejlehčí.
Průzkumnice Janka šla omrknout zkratku po lesních cestách a přišla s dobrou zprávou. Dostaneme se tudy na silnici a nemusíme to objíždět. Po deseti minutách se opravdu vezeme nad Buzet, směrem na jihovýchod. Začínáme počítat první výškové metry po Istrii z celkového počtu tisíc, jak to vypočítal server mapy.cz. Když jsem tuto cifru viděl, vůbec jsem ji neuvěřil. Zdála se mi přehnaná.
Pod obcí Roč odbočujeme na vedlejší silnici a přes Brnobiči se serpentinami vyšplháme do Humu.
Ten je pro mě na naší trase atrakcí největšího významu. Hum je totiž oficiálně nejmenší město na světě. Čítá celých 21 obyvatel a je opravdu malinké. Zrovna je tu nějaký školní zájezd, ale děcka toto moc nezajímá. Radši ve stínu honí mobily přes "wifinu," kterou tu mají v rámci obce. Nebo už mají městečko prohlédnuté. Nebylo by divu, nám prohlídka trvá kolem půl hodinky. V krámku se suvenýry jsme málem naletěli. Chtěli jsme magnetku s Humem, ale město na jedné magnetce se nám zdálo větší, než Hum. Když jsme se optali prodavačky, řekla nám, že je tam chyba, město na obrázku je Motovun. Tak proč tuto vadnou magnetku prodávají? Nevíme. I Hum je městem na kopci, ale nejsou z něj tak daleké vyhledy jako z Buzetu.
Jízdou houpavou pokračujeme na Borut a Cerovlje. Místy jsou to pěkné krpály. Například jsme klesli hluboko pod dálniční most a záhy jsme vystoupali nad dálnici. Docela nám to ubírá síly i šťávu na e-biku, což je horší. Záchrana přichází v poslední chvíli v podobě železniční stanice Borut. Baterku elektrokola strkáme do zásuvky v čekárně a mobil nám dobíjí výpravčí. Poté rozbalujeme vařič a vybalujeme vlhké věci, což jsou téměř všechny. Uschnout potřebuje i náš stan. Ten jsem postavil nešetrně na posekané trávě. Také její majitel divně koukal. Dokonce to byl také výpravčí bydlící na nádraží.
Po hodině a půl pokračujeme podél trati, čili rozumným terénem, do Cerovlje a dále přes Gologorici. Zde se stavujeme na sympatické návsi obdivovat kostel.
Nyní dostanou prostor naše brzdy. Z Gologorice klesneme do údolí řeky Karbuna. Ze 400 m n.m. se dostaneme na pouhých 100. Takhle jsme nebrzdili ani z Vršiče.
Za obcí Potpičan přejedeme zrušenou a zarostlou trať, abychom se dostali do Kršanu. Zde je další svačící pauza u obchodu.
Teď už zbývá jen dojet přes Vozliči a Plomin na trajekt do Brestové. Když stoupáme do Plominu, potěší naše oko pohled na město samotné. Jeho poloha nad zálivem nás nemůže nechat chladnými.
Další pěkný výhledový bod je u ohybu silnice před restaurací Flanona. Vidět je záliv s Rijekou a ostrovy Cres s Lošinjem. Mají tu dokonce panoramatickou tabuli.
K přístavu klesneme z 250 m n.m., což si užíváme. Cesta je samá serpentina, takže se můžeme i kochat. U pokladny zjišťujeme, že loď nám jede za 50 minut. Lístky stojí 18 KN za osobu a 23 KN za kolo, což nás překvapuje. V 18:20 připlouvá trajekt z Cresu a po otevření vrat to vypadá, jako kdyby někdo odstartoval závod F1. Náš hovor nechává klidným motorkáře s plzeňskou SPZ vedle nás. My se mu také nevtíráme. Spíš si myslíme, že dělá neslyšícího. Třeba se jen nechce bavit. Nalodění začíná v 18:25 a za 10 minut vyplouváme. Jaňula jde na palubu číhat s foťákem na delfíny, já usedám do restaurace ke capuccinu a mufinu.
Po půl hodinové plavbě vysedáme v Porožině a čeká nás nelehký úkol. Najít místo na stan v okolí silnice. Ta stoupá až do 350 m n.m. ve svahu ostrova. Nakonec po třech kilometrech nacházíme úžasné místo. A dokonce je skryto před světly aut. Určitě zatím nejhezčí nocoviště a to nejen díky hvězdné obloze.
Těch výškových metrů bylo nakonec více než 1000. Těch 150 co jsme nastoupali už na ostrově Cres, máme na zítřek k dobru.
Trasa:
Buzet - Čititež - Hum - Borut - Cerovlje - Gologorica - Dupljak - Potpićan - Kršan - Vozlići - Brestova; Porozina - Filozići.
70 km, 1163 m. př., 392 m n.m.
Zamykáme kola za branou a na prohlídku města jdeme pěšky. V IC si bereme plánek nevelkého historického centra. Ne, že bychom se báli bloudění, ale člověk je rád v obraze. Procházíme uličkami různých délek a šířek.
Hradby nabízejí pěkné výhledy do okolí, na hřeben Čariča a pohoří Učka s nejvyšším vrcholem Istrie Vojakem (1396 m).
Nocoviště jedeme hledat k řece Mirna, o níž jsem se dočetl, že se v ní dá koupat. No jo, to by ale nesměla být vyschlá. Stan nakonec rozděláváme na kraji jednoho políčka u lesíka. Buzet máme na dohled. Po prvních 18 km v Chorvatsku nás zde čeká i první noc pod stanem.
Dopadla úspěšně a my se probouzíme do skoro jasného rána. Jen ten stan ne a ne uschnout. Posnažíme se po cestě.
Čeká nás 130 km dlouhá cesta přes ostrov Cres na Lošinj. Nejprve ale musíme projet polovinu trasy po Istrii, což nebude nejlehčí.
Průzkumnice Janka šla omrknout zkratku po lesních cestách a přišla s dobrou zprávou. Dostaneme se tudy na silnici a nemusíme to objíždět. Po deseti minutách se opravdu vezeme nad Buzet, směrem na jihovýchod. Začínáme počítat první výškové metry po Istrii z celkového počtu tisíc, jak to vypočítal server mapy.cz. Když jsem tuto cifru viděl, vůbec jsem ji neuvěřil. Zdála se mi přehnaná.
Pod obcí Roč odbočujeme na vedlejší silnici a přes Brnobiči se serpentinami vyšplháme do Humu.
Jízdou houpavou pokračujeme na Borut a Cerovlje. Místy jsou to pěkné krpály. Například jsme klesli hluboko pod dálniční most a záhy jsme vystoupali nad dálnici. Docela nám to ubírá síly i šťávu na e-biku, což je horší. Záchrana přichází v poslední chvíli v podobě železniční stanice Borut. Baterku elektrokola strkáme do zásuvky v čekárně a mobil nám dobíjí výpravčí. Poté rozbalujeme vařič a vybalujeme vlhké věci, což jsou téměř všechny. Uschnout potřebuje i náš stan. Ten jsem postavil nešetrně na posekané trávě. Také její majitel divně koukal. Dokonce to byl také výpravčí bydlící na nádraží.
Po hodině a půl pokračujeme podél trati, čili rozumným terénem, do Cerovlje a dále přes Gologorici. Zde se stavujeme na sympatické návsi obdivovat kostel.
Nyní dostanou prostor naše brzdy. Z Gologorice klesneme do údolí řeky Karbuna. Ze 400 m n.m. se dostaneme na pouhých 100. Takhle jsme nebrzdili ani z Vršiče.
Za obcí Potpičan přejedeme zrušenou a zarostlou trať, abychom se dostali do Kršanu. Zde je další svačící pauza u obchodu.
Teď už zbývá jen dojet přes Vozliči a Plomin na trajekt do Brestové. Když stoupáme do Plominu, potěší naše oko pohled na město samotné. Jeho poloha nad zálivem nás nemůže nechat chladnými.
K přístavu klesneme z 250 m n.m., což si užíváme. Cesta je samá serpentina, takže se můžeme i kochat. U pokladny zjišťujeme, že loď nám jede za 50 minut. Lístky stojí 18 KN za osobu a 23 KN za kolo, což nás překvapuje. V 18:20 připlouvá trajekt z Cresu a po otevření vrat to vypadá, jako kdyby někdo odstartoval závod F1. Náš hovor nechává klidným motorkáře s plzeňskou SPZ vedle nás. My se mu také nevtíráme. Spíš si myslíme, že dělá neslyšícího. Třeba se jen nechce bavit. Nalodění začíná v 18:25 a za 10 minut vyplouváme. Jaňula jde na palubu číhat s foťákem na delfíny, já usedám do restaurace ke capuccinu a mufinu.
Po půl hodinové plavbě vysedáme v Porožině a čeká nás nelehký úkol. Najít místo na stan v okolí silnice. Ta stoupá až do 350 m n.m. ve svahu ostrova. Nakonec po třech kilometrech nacházíme úžasné místo. A dokonce je skryto před světly aut. Určitě zatím nejhezčí nocoviště a to nejen díky hvězdné obloze.
Těch výškových metrů bylo nakonec více než 1000. Těch 150 co jsme nastoupali už na ostrově Cres, máme na zítřek k dobru.
Trasa:
Buzet - Čititež - Hum - Borut - Cerovlje - Gologorica - Dupljak - Potpićan - Kršan - Vozlići - Brestova; Porozina - Filozići.
70 km, 1163 m. př., 392 m n.m.
V noci teplo, přímořské klima. To vše mělo za důsledek suchou noc, při níž jsme se ale moc nevyspali. Jestli to měl za následek úplněk? Na snídani jsme vypotřebovali všechnu vodu a tudíž v nejbližší vsi klepeme hned u prvního domu. Hlavně kvůli tomu, že ves Dragozetići je z kopce. V č.p. 1 nám otevírá klasická venkovská stařenka, kterou za chvíli následuje její dcera, ještě v pyžamu.
Nejvyššího bodu ostrova Cres, ve 480 m n.m., dosahujeme kolem 9. hodiny. Zde teprve jdeme snídat, protože se Jaňule nechtělo do kopce s plným břichem. Během snídaně projíždí dost cyklistů, nás nejvíce zaujala parta Italů od Boloně. Do kopce byla znát různá výkonnost jedinců. Jeli hodně roztahaní.
Už od Dragozetići si všímáme zajímavých zdí podél silnice. Jsou zhruba metr vysoké, kamenné, ale nedrží je pohromadě ani kapka malty. Kameny jsou precizně poskládány na sebe. Musela to být pečlivá a dlouhá práce.
Za nejvyšším bodem trasy následuje hezčí úsek cesty. Nejen, že jedeme spíše z kopce, ale otevírají se výhledy na obě strany ostrova. Nejhezčí výhled je od křižovatky na vísku Beli. Vidět je ostrov Krk a za ním chorvatská pevnina s pohořím Velika Kapela, na druhou stranu Istrie a nad námi nejvyšší vrchol ostrova - Gorice (639 m). Dokonce je vidět i cesta na vrchol.
Za dalších 10 km už vidíme pod námi hlavní město ostrova - stejnojmenný Cres. Ten také hodláme navštívit. Jde o pěkné historické město na břehu moře. Přijíždíme do něj po 12. hodině a slunce už pěkně peče. Usedáme do jedné restaurace na náměstí a pod slunečníkem poobědváme. Náměstí se jmenuje Trg Frane Petrića a spolu s přístavem jde o pěkné místo k posezení i pokochání. Specialitou Cresu je šalvějový med, který se zde vyrábí.
Před 14. hodinou pokračujeme v krasojízdě do cíle, jímž je Nerezine, něco přes 40 km daleko. Musíme ovšem opět do kopce. Zprvu se stoupá příjemně, otevírají se výhledy na město Cres a záliv.
Další kilometry už tak záživné nebyly. Veseleji bylo ve 350 m n.m., to už jsme byli na hraně stoupání a dále budeme definitivně spíše klesat.
Konečně se vedle nás zjevilo Vransko jezero u obce Vrana. Klesli jsme do Hrasty, kde nás neskutečně lákaly hrozny vína rostoucí u baráku. I přestože nikdo nebyl doma (chtěli jsme vodu), zkrotili jsme vášně a pokračovali dále.
Vystoupali jsme na další horizont a už spatřili nepřehlédnutelnou Televrinu - královnu Lošinje. V Osoru jsme překonali otočný most, který odděluje Cres a Lošinj. Úžina byla sice vybudována uměle, aby si mohli lodě zkracovat cestu, ale bylo tomu již dávno. Od té doby jsou zde oficiálně dva ostrovy.
Do Nerezine zbývají tři kilometry a my jsme se konečně dočkali. Ještě ale nebylo vyhráno. Sehnat apartmán nebyla ani teď v září sranda. Buď chtějí hodně nebo bylo obsazeno. Nakonec se nám po hodině hledání podařilo sehnat vytoužený pokoj. Bude sice volný od zítra, ale dnes nám je nabídnuto přespat v karavanu což s radostí přijímáme. Už se nám nechce nikde hledat ani stavět stan. Navíc rano se přestěhujeme pouze o 20 metrů dále do pokoje po Češích. Pokoj nás bude stát 40 € za noc pro oba, což je nakonec dobrá cena. Sice jsme si dali strop 30, ale i zde se za ta léta zdražilo.
A proč zrovna Nerezine? Janička se dočetla, že je zde šance vidět delfíny. Snad se nám to poštěstí.
Trasa:
Filozići - Vodice - Cres - Hrasta - Osor - Nerezine.
65 km, 864 m. př., 427 m n.m.
Žádné komentáře:
Okomentovat