Do pedálů šlapu už před osmou a čeká mne trasa nelehkého profilu. Frantův Garmin by vykouzil graf podobný vlnám rozbouřeného Atlantiku. První kilometry nemusím moc šlapat, jelikož se pomalu klesá k Javornici a Angerbachu, zřícenině, kde nenajdete nic. „Ani cihlu? Cihla by bylo něco, ale tady není nic.“ Čekalo mne tedy první dnešní stoupání. Následovalo město Kožlany, kde jsem odbočil doleva směrem na Kozojedy. Kolem obce Dřevec, kterou jsem projel záhy, se otvíraly pěkné pohledy, obzvláště vynikal vrch Radeč, též zvaný Brno, s výškou 721 m n.m. Jde o nejvyšší vrchol Křivoklátské vrchoviny. Na vrcholu se tyčí charakteristická telekomunikační věž. Za Kozojedami už nekompromisně klesám k Berounce a z již mírně zarostlé vyhlídky si fotím první známou obec na Berounce dnešního dne, Liblín.
Místní náměstíčko nacházím až na druhý pokus, stojí zde sloup a kostel sv. Jana Nepomuckého. Zámek dnes slouží jako ústav sociální péče. Nic naplat, čeká mne zase cesta do kopce. Míjím odbočku na zříceninu Libštejn, kde jsem loni byl s Věroušem a po chvíli se otevírá pěkný výhled do údolí Berounky a na Libštejn. Před samotou Zavadilka, odbočuji doleva opět klesám. Tentokrát k Novému Mlýnu v údolí Radnického potoka. Mne zde zajímají dva malé vodopády, které jsem nedávno objevil na webu vodopady.cz. První je přímo na Radnickém potoce, před mlýnem a vypadá zajímavě. Je vysoký asi metr a půl. Druhý zkusím hledat dále po proudu, ale nejdříve se musím přebrodit na druhý břeh. Vody je málo, odvahy více a operace se zdařila. Ovšem ještě se nesměji, pojedu tudy i zpět. Prohlížím si částečně zrenovovaný Nový mlýn, který dnes zřejmě zeje prázdnotou a po pohodové polní cestě pokračuji romantickým údolím až narazím na první přítok, který by měl být ten, co hledám. Přítok nacházím, opírám kolo o strom, přeskakuji Radnický potok a vydávám se do divočiny. Tak to totiž v údolí bezejmenného levostranného přítoku Radnického potoka vypadá. Po pár minutách se mi daří najít, co jsem chtěl. Cestou dlouhou asi 200 metrů korytem potoka nacházím 3 ucházející vodopády, výškou kolem metru. Potok se tu prodírá mezi skalami a vypadá to velmi pěkně. Když už jsem skoro zpět u mlýna, registruji chybějící brýle a musím se vracet. Brýle nacházím u cesty.
Stejně jako z Liblína musím ze 300 m n.m. vystoupat do 450 metrů. V té výšce se nachází obec Svinná, které dominuje zámek, dřívější tvrz. Začal foukat vítr, ale naštěstí správným směrem, do zad. Následují Hlohovice, Skoupý a Prašný Újezd, za mírného stoupání. Další atrakcí je vyhlídka u vsi Chlum, kam se z hlavní silnice odbočuje doleva, mírně do kopce. Ves Chlum, na úpatí Chlumské stráně, která padá k Berounce a je vyhlášená jako NPR, mě velmi překvapila. Člověk si tu připadá jak v udržované Jihočeské vsi. Na vyhlídku „Na plazu“ vede červená značka. Je to skála, opatřená zábradlím, lavicí a návštěvní knihou. Dnes není opar, tak je pěkný výhled na Berounku a Kralovicko. Dole na louce si všímám zříceniny kostela sv. Petra a Pavla, ale kostel mi nepřipadá jako zřícenina.
K vyhlídce to bylo z kopce, tak musím zpět do vsi spíš tlačit. Do Zvíkovce zkusím použít zkratku a vyklubala se z ní pěkná asfaltka, mírně z kopce. Stejný profil má silnice až přímo do městyse Zvíkovec. Ale ještě před ním je však pár serpentin. Další pěkné náměstíčko s rybníčkem a kostelem. Potom už naposledy klesám k Berounce. Dolní část Zvíkovce se jmenuje Kalinova Ves, říká rozcestník u mostu. Ještě, než však naberu kurs Rakovník, zkusím se podívat, jestli na webu nelhali a na prvním pravostranném přítoku od mostu je opravdu vodopád s názvem „Na Čůráčkách.“ Potok nacházím, je schovaný mezi chatami, tak se proti proudu vydávám i já. Kde končí chaty, začíná další divoké údolí. Potok se jmenuje Podmokelský a o sto metrů výše opravdu skromný vodopád nacházím. Je velice zvláštní, protože si přes kameny našlo spousty cest.
Poslední, co jsem chtěl dnes vidět, jsem viděl, tak vzhůru a to doslova, směr Rakovník. Za Zvíkovcem se projedu poslední serpentinou dneška a pomalu stoupám nad údolím Javornice, které je po levé straně. Projížďka jejím údolím je prý také pěkná. Cestou je spousta brodů, ale je to lepší jet ze shora. V obci Kostelík se zastavuji na chvíli u kostela sv. Máří Magdaleny. Stoupání nekončí a následuje obec Modřejovice. Za kostelem ve Slabcích už mne dnes kopce přestávají bavit, ale ještě chvíli se jich nezbavím. Navíc se mi zdá, že vítr mírně změnil směr a trochu mi vadí. Nicméně přichází Panoší Újezd, ale kopců se definitivně zbavuji až za Pavlíkovem. Sjezd k Rakovníku trochu brzdí vítr a já zatínám zuby do posledního kopce před Rakovníkem.
V Rakovníku jsem po 14. hodině, takže mám skoro hodinu čas, než nasednu na vlak. Ten není tolik plný, jak jsem čekal, na to, že je dnes pátek. Zatím nejdelší trasa letoška měřila 70 km a 8metrů scházelo k dosažení 1000 nastoupaných metrů.
Liblín, Berounka s Libštejnem, vodopády - na Radnickém potoce, na levém přítoku,
Radeč, Chlum, pohled z vyhlídky Na plazu, Zvíkovec, vodopád Na Čůráčkách
Žádné komentáře:
Okomentovat