Dnes byl v plánu jeden z nejčastějších cílů cyklistů, Mys Formentor, na stejnojmenném poloostrově. Počasí se přes noc změnilo do zatažena, ale transport do Pollency už byl objednán, tak jsme nechtěli couvnout. Cestovali s námi 4 Ostraváci a jeden z borců ze čtvrtka. V Pollence proběhlo společné focení a šlo se na věc. Město Pollencu jsem si chtěl také prohlédnout. Pavlovi se však moc nechtělo, tak jel napřed.
Pollenca má 10000 obyvatel a je schovaná pod vrcholy Tramuntany na severu ostrova u stejnojmenného zálivu, který svírají poloostrovy Formentor a Alcúdia. Na hlavním náměstí, Placa Major stojí kostel Panny Marie. Na severním okraji centra se klene přes říčku Sant Jordi most Ponte Roma. Z ulice Carrer de l´Ombra vede 365 schodů na kalvárii s pěkným výhledem, hlavně severovýchodně, k zálivu Alcúdia. Jižně od města stojí na vrchu Puig de María (333 m) poustevna ze 13. - 16. století. Výhled je kruhový a rozsáhlý. Další výhledový bod je Castell del Rei, severně od Pollency, 491 metrů vysoko.
Prohlídka města skončila a šlapu do pedálů. Jedu k přístavu Pollenca, kam je to po hlavní silnici, ale s pruhem pro cyklisty, 6 km. Ani nejedu do přístavu, mířím rovnou do kopců, směrem na Formentor. Jsme na severu ostrova, ovšem o rovinaté krajině nemůže být ani řeč. Spousta špičatých kopců kolem vytváří nádherné scenérie. Jen to počasí to kazí. Sice neprší, ale je opar. Začíná stoupání do kopce a míjím ceduli, kde píší, že na mys je to 18 km. To by šlo. Před sebou vidím silnici opět se mnohokrát klikatit, ale za ten týden už jsem si zvykl. Klikatím se tedy také, až vystoupám k vyhlídce Mirador es Colomer na hraně skály. Cestou byly krásné výhledy, tak to hned jinak utíká. Pavel tu není, tak pokračuji dál, zde se stavím až cestou zpět. Vidím další cestu do kopce, k jakési věži. Úleva nastala, když jsem zjistil, že je to jen odbočka k ještě výše položené vyhlídce. Tam odsud to musí být teprve něco. Ale dnes by muselo být jiné počasí, abych se nechal zlákat. Pokračuji nejprve ještě do kopce a dále z kopce, kde potkávám Pavla, který se vrací zpět s tím, že další známý cíl Mallorky oželí. Netroufá si na houpavou jízdu až na kraj poloostrova Formentor, tak si zajede do Alcúdie a odpoledne se sejdeme v Sa Poble. Ještě, že jsme oba samotáři, respektive cykloturisté, co jezdí spíše na výlety a vyjížďky sami. To je pak hned jiná spolupráce, když nikomu z nás nevadí se na chvíli trhnout, když se druhému někam nechce.
Nadechuji se tedy a pokračuji. Z 250 m n.m. klesám opět téměř k moři. Cesta všelijak vlní a občas je k vidění vysoký skalní převis, či je cestou vyhlídka na mořské útesy. To je úplně škoda pustit to z kopce na plné pecky. Nejnižší bod je křižovatka k hotelu Formentor. Já pokračuji vlevo na mys a pomalu stoupám mírně proti větru. Kvalita silnice se mírně zhoršila. Pomalu jsem vystoupal do 100 metrů a začíná opět fantastická podívaná. Chvíli mohutná skála, tyčící se vysoko nad terén, chvíli hluboké údolí, padající k moři, chvíli zase pro změnu kolmá skalní stěna, vysoká kolem 150 metrů, o jejíž patu se tříští vlny. Než se stačím nadát, jsme zase ve 200 metrech nad mořem. Ještě, než se tak stane, projíždím asi tak 100 metrů dlouhým tunelem, proražený do vysoké převislé skály. Prostě paráda! Pak se ještě silnice párkrát zhoupne o pár desítek metrů níže, pak výše. Silnice je tu místy vytesaná do skály, jinak pečlivě vedená po hranách údolí, což vytváří na pohled úžasný dojem. To už si říkám, kdy přijde konečně konec! Náhle se formentorský maják vynořuje přede mnou. Je opravdu vidět, až na poslední chvíli. Naposledy ještě silnice klesne pod jeho úroveň a nastává poslední kopec. Čím se člověk blíží k mysu, tím je vítr silnější a já jedu radši opatrně, aby mne to nesmetlo. Aut tu jezdí také hodně. Od jedné tlačící paní chci vyfotit, ale ta je asi ráda, že žije a to jí čeká cesta zpět. Tak snad to zvládne. Nevídaný cyklistický zážitek je u konce. Pojedu sice zpět, ale už vím, co mne čeká. Jen to počasí mohlo být lepší. No nic, jdu se kochat a fotit.
Mys Formentor je nejsevernější bod Mallorky na poloostrově Formentor a nad moře se zvedá o 199 m n.m. Stojí zde maják a jde o známou turistickou atrakci a provozovatelé se podle toho chovají. Místo je udržované a v provozu je zde restaurace. Odlehlost místa od civilizace je znát. Káva kolem 3 EUR je o 1 víc, než mallorský normál.
Je dokocháno a začíná krasojízda, ale dřina zpět. Od mysu se jede lépe. Za prvé je to spíše po větru a za druhé se celkově více naklesá. Cestou zpět se zdržuji na vyhlídce Mirador es Colomer. Kolo zamykám u infotabule a jde se na průzkum. Na samotnou vyhlídku to není daleko. Výhledy jsou opět úžasné, i přes oparové počasí. Kousek pod vyhlídkou stojí památník Antonia Parettiho Colla, stavitele silnice na mys Formentor.
Je čas dát vědět parťákovi. Čas srazu v Sa Poble stanovujeme na 17. hodinu. Podél pobřeží, přes Alcúdii je to proti větru, tak pojedu přes Pollencu. Na 20 km mám 2 hodiny, což je krásný čas. Šlapu do pedálů zpět do Pollency. Cestou mi cvrknul do nosu Lidl, tak se stavuji. Doplňuji hlavně tekutiny. Banány do mne zahučí okamžitě a ještě, než se zvednu nad Pollencu, mizí ve mne i tabulka čokolády. Objíždím západně Puig de Maria a mírně stoupám, ale nad 100 m n.m. se nedostanu. Cesta celkem odsýpá a za 30 minut už vidím město Sa Pobla. Sraz máme na vlakovém nádraží. Ptám se na cestu jedné slečny. „Seňorita, per favor. Estació de tren.“ Děvče spustilo rychlostí pomalejšího kulometu. Rozuměl jsem pouze třem slovům a řeči rukou, ale krásně se to poslouchalo. Vyrazil jsem tedy po směru rukou. Nádraží jsem našel za chvíli. Půlhodinovou rezervu před odjezdem plním zkoumáním zdejšího dopravního systému. Na Mallorce jsou 3 vlakové tratě. Všechny z Palmy. 2 jsou souběžné do Enllacu a zde se dělí na Sa Poblu a do Manacoru. Po třetí jezdí výletní vlak do Sólleru. My dnes projedeme celou větev ze Sa Pobly do Palmy. Vlak je sestaven ze soupravy dvou motorových jednotek. Je zařazen do systému TIB, což je něco jako MHD po Baleárech. Cena tomu odpovídá. Pouhé 4 EURa do Palmy, kola gratis. Vyjíždíme na čas, v 17:07 a začíná rachot. Je tu snad větší rámus, než v našich Regionovách. Ze Sa Pobly jede pár cestujících, ale čím blíž jsme Palmě, tím je cestujících logicky více. K Pavlovi přisedají 2 děvčata. Nejdřív si povídají, když promluvím já na Pavla, najednou je ticho a přemýšlí, co že je to za řeč. Pak jim to nedá a promlouvají ony k nám. Jenže neumí moc anglicky a německy zase my. Přesto se jim snažíme vysvětlit, že Czechoslovakia už dávno není, ale ony pořád mluví tu svou. Přitom když bylo ČSSR, tak ještě nebyli na světě. No nic, Španělky vystupují a za nedlouho přichází konečná stanice Estació Intermodal v Palmě. Jde o podzemní, šturcové nádraží v centru města. Vlak přijíždí s pětiminutovým zpožděním. V 18:15 opouštíme nádraží, napojujeme se na cyklostezku, ta nás dovede k moři a už po známé trase míříme do Playi. Pavel je odpočatý z rovinek, tak za to vzal. Naštěstí ho po chvíli dojíždím, abych mu řekl, že jedu po silnici, místo po cyklostezce. Myslel jsem, že to bude rychlejší, ale i přes to, že skrz město byla na semaforech „zelená ulice,“ tak jsme se potkali na cyklostezce, na kterou jsem se potom, když už byla závěrečná rovinka, znovu napojil. V 18:50 brzdíme před garáží v Ayron Parku, což je krásný čas.
Dnes byla zatím nejdelší trasa o délce 89,4 km a nastoupáno bylo 1151 metrů.
Kalvárie nad Pollencou a pohled na město, Mirador es Colomer, cestou na Formentor,
Cap de Formentor, nádraží v Sa Poble
Žádné komentáře:
Okomentovat