Dnešek rozhodl o tom, že do Manacoru se nakonec letos nepodíváme. Venku opět prší a pověst Mallorky, jako o slunném ostrovu dostává těžce na frak! Obracíme se tedy na druhý bok a ještě pokračujeme v přemýšlení. V 9 hodin vstáváme definitivně, protože nechat si ujít snídani jaké tu jsou, by byla věčná škoda. Máme toho sježděno zde už dost, tak zase tolik rozladěn nejsem, i když je pořád minimálně jednou tolik míst, kam bych se ještě chtěl podívat.
Po snídani prší stále, tak následuje klid na lůžku. Když po 12. hodině pršet přestává, přemýšlím, kam na odpoledne vyrazit. Napadá mne se projet do Llucmajoru na kávu a zákusek, za 3,50, které se nám minule tak líbilo. Pavel má však menší vůli, tak vyrážím sám.
Na Llucmajor sice jedu, ale za prvním sjezdem do města odbočuji vpravo po Camí des Palmer, která mne donese až na silnici Ma-6015, po které mírně klesám až k přístavu v obci s´Estanyol. Podle mapy má zde být maják. Ten bude zřejmě vpravo v malém zálivu. Slézám z kola a dále pokračuji pěšky po písčité cestě. Ta dále vede mezi zakrslými smrčky a po chvíli se ocitám na romantickém místě na břehu moře, kde stojí 2 domky a maják. Po chvíli mne štěkotem vítají 3 milí psíci. Po ruce mám vlastně sušenky. Jeden psík si vzal, ale ostatní byli zdrženlivější, takže útok smečky se čekat nedal. Záhy se objevuje ve dveřích stejně milá mladice a mladík. Prý tu nežije, je to jen domek na dovolenou, či víkend. Počet tří aut by tomu odpovídal. Já jako český turista si tu můžu prohlédnout okolí. To jsem rád. Kus dál je prý věž. Po chvíli ji vidím, ale tak daleko se mi asi nechce. Je tu ovšem jiná zajímavost. Nezvykle vymodelované skalky na břehu. Za tu dobu mořská voda vykousala pěkně ostré hrany, že nemýt boty, nebyla by to příjemná procházka. Chvíli se kochám pohledem na útesy, na které narážejí vlny a vytváří zajímavé tvary.
Když se chystám k návratu, začíná poprchávat. Sotva opustím s´Estanyol, mírně prší. No jo, dojet to ale musím. Opět šlápnu více do pedálů a docela to frčí. Nejsem zvyklý, že mi cáká na záda, ale dnes to vydržím. Po stejné trase se vracím zpět. Nějaké ty cyklisty potkávám i dnes.
Po půl šesté brzdím v garáži a po sedmi dnech se loučím se svým vozidlem, které mne vozilo po krásách Mallorky. Stroj byl ve výborném stavu, jezdilo se na něm parádně. Taky musím zdůraznit, že ač šlo o silniční kolo, ani jednou jsem nepíchl a můj parťák také ne. Prostě mechanik Standa a jeho kluci, se dobře starají o arsenál kol, která jsou nám k dispozici. Přesně takovéhle jsem to ale čekal. Dnes jsem tedy najel 60 km, a i když to byla rovina, nastoupal jsem 350 metrů.
Zítra bych si rád vyzkoušel horské kolo s průměrem 29“ a jeden den se na něm projel, ale uvidíme co počasí.
Žádné komentáře:
Okomentovat