Po deváté hodině vjíždím do Kadaně a napadá mne, že bych mohl navštívit konečně radniční věž. Čekám do 10:30 než otevřou infocentrum a dostávám dobrou zprávu, že na věž se dnes může, ale musí být minimálně dva návštěvníci. Pět minut před desátou se objevují další tři a není tím pádem už co řešit. I výstup na kadaňskou věž je s výkladem, takže to není jak na rozhledně. Dnes bylo dobré počasí na rozhled, takže jsme se pokochali Hasištejnem i Klínovcem.
Tomášův telefonát znamenal, že nepojedu po naučné stezce Želinský meandr, ale prohlédnu si ho z výšky, což jsem stejně také chtěl. Pod mostem na trati Kadaň - Kaštice, kde už jezdí pouze muzejní dráha v létě, jsem vyrazil po zelené značce od obce Želina, kde stojí mystický kostelík. Opravdová nádhera přichází na vyhlídce na Želinský meandr, která se nachází na skalce nad řekou na pravém břehu. Z Kadaně se před Roklí odbočí na Hradec a za lesíkem, kde silnici se zelenou značkou přetínají elektrické dráty, se sejde na pole po vyšlapané cestě ke kolejím. Ty se přejdou a pak už je to kousek na hranu, kde hluboko dole meandruje řeka Ohře. Po pěkném zážitku potkávám otce a dceru. Otec 60 let také jezdil na kole, teď v osmdesáti letech už jen chodí. Vyprávět o pěkných místech by jsme si mohli do teď, ale Tomáš čeká.
Setkali jsme se před obcí Rokle. První zastávka je u Sluňáků, což jsou křemencové balvany se zvětralým povrchem. V nečekaně pěkné obci Vinaře, do které jsme dlouho a rádi klesali, překvapila zajímavá a udržovaná náves. V Zahořanech byl obyčejný kostel, ovšem ve spojení s rybníkem se už vyplatilo pořídit pěkný záběr. Stála zde i třídírna Prokop, po té tu však zbyl jen komín. Stoupáme nad ves a otevírají se pěkná panoramata Doupovských hor s dominantou okolí, Vintířovským vrchem s kaplí na vrcholu. Toto místo doporučuji! Na vrcholu je i arboretum zaniklých obcí Doupovska.
"Ve Vilémově ti ukážu vytuněný nádraží," láká mne "vítěz Tour de France," na další atrakci na trase. Tomáš má totiž žlutý trikot. Ve Vilémově měním trojkombinaci "Pivo, káva, oplatka" na "Pivo, chleba, nanuk." Posilněni a odpočatí vyrážíme k místnímu nádraží, kde se nestačím divit, když místo výpravní místnosti nacházím soukromý byt a na nástupišti místo cestujících obyvatelky za stolkem popíjející kávu a poslouchající rádio. Že je na trati jen letní víkendový provoz je známá věc, ale bydlet někoho přímo v nádraží jsem ještě neviděl. Upozorňuji na místní kostel, který nakonec nacházíme v podstatě již na konci Vilémova na odbočce ze silnice na Podlesice.
Podlesice, Vitčice, Nové Třebčice je trio vesniček na trati č. 164 směrem na Kaštice, z nichž poslední z nich překvapuje měšťanským domem ve stylu jihočeských vesniček a dalšími památkami na návsi, dřevěnou zvonicí a sousoším sv. Václava.
Z Třebčic už míříme bez zdržování nejdřív po panelce na silnici do Račetic a Libědic, kde se náš peloton rozrůstá o "polykače," kteří nás nekompromisně předjíždějí, nemají vůbec respekt před Tomášovým žlutým trikotem. V Čejkovicích dojíždíme mladý pár, respektive pomalejší ženskou část, její "spolujezdec" si jí začíná všímat až potom, co jsem prohodil pár slov. Aspoň mi to tak přišlo. Údolí Liboce opouštíme ve stoupání za Sedčicemi, abysme do něj klesli před obcí Libočany... Ano, o té už letos byla řeč a konečně jsme zastihli "sličnou" v lokále. Tomáš byl rád, že manželka našla klíče od sklepa a v klidu si vychutná pivko.
Do Žatce se jelo už klasickou zkratkou. 58,3 km ukazoval tachometr po dojížďce z Postoloprt. Pouhých 372 nastoupaných metrů jsem ani nečekal. Nejvyšší nadmořská výška nebyla také závratná, 390 m n.m.
Kadaňská věž a pohled na náměstí, Želinský meandr, Nové Třebčice, Peloton v Libědicích
Žádné komentáře:
Okomentovat