Projížďka v okolí Dubé

Náš hokejový tým se domluvil, že se sejdem na víkend v Nedamově, což je 2 km za obcí Dubá na Kokořínsku. Hned otvírám mapu a přemýšlím odkud a kudy tam na kole. Včera ráno odjíždíme vlakem do Blíževedel, kde se dělíme na 3 skupiny a každá jinak se vydáváme k cíli. Nejpočetnější a nejlínější skupina se nechala odvézt autem, dva šli pěšky přes Čap a Pepa & Pepa to vzali "kolmo." Původně mělo být 6 "bikerů," ale postupně 4 odpadli.
Naše první společná jízdu s Pepou Kredbou začíná po deváté hodině a míříme do obce Skalka na hranici CHKO Kokořínsko, kde dojíždíme pěší partu na cestě ze Skalky na Husu. Skalní útvar Husa v nadmořské výšce 449 m n.m. je přírodní památka v již zmíněném CHKO, svým tvarem připomíná husu. Po červené (v mapách chybně žlutá) pokračujeme pod Husou, kde je pár míst s posezením a výhledy, převážně na vrch Vlhošť. Po pátečním dešti to ale není taková krasojízda, musíme se vyhýbat loužím, ale jinak se jede pohodlně po hřebeni, který lemují údolí. Na rozcestí Velká Řebčice odbočujeme ze značky a jedem přímo na silnici, která se jeví býti tak třetí třídy. Klesání do Zátyní přerušuje další zajímavý skalní útvar, později se dozvídám, že se jedná o Skalní okno. To, co jsem viděl pod Jedlovou nedávno bylo věrohodnější, avšak tento útvar se nám také líbil. Obec Zátyní zřejmě vznikla od slov za týnem, a kromě slušné sbírky zemědělského nářadí na zdi jednoho z domů působí obyčejně. Vyjíždíme z lesa a už se nám odkrývají Polomené hory a Bezděz, později kostel a obec Dubá. I můj tachometr odkrývá, 1000. kilometr letošního roku. Polomené hory jsou samostatné kopce vedle sebe, z nichž nejvyšší je již viděná Vlhošť. V obci Dubá, kde zrovna byla havárie na křižovatce, stavíme na náměstíčku. Odsud je to k penzionu ležícího u Černého rybníka pouhé 2 km. Slibované hřiště je pod vodou, takže probíhají "odvodňovací" práce, ale to co se pak na hřišti odehrávalo mělo s fotbalem společného jen míč a branky. Dál pokračují necyklistické aktivity, které odpoledne ještě ruší občasný déšť, který nám občas připomene sladký klučík slůvkem "puší." Po sedmnácté hodině definitivně zavrhujeme projížďku do Doks, o kterou byl celkem velký zájem. Tachometr tedy ukázal dnes najetých 20 km.

Skalní útvar Husa, U Martinské stěny, Polomené hory s Dubou

Už od šesti hodin se převaluji, ale vstávám po osmé, z útulné postele se mi nechce a také, co bych tak brzy zde dělal, že.
Po desáté hodině většina opouští romanticky položený penzion, i pěšáci už se vezou a my dva vyjíždíme za polojasna, příjemné teploty, ale menšího protivětru. Dnešní trasu jsme zvolili z Dubé do Litoměřic po silnici 2. třídy. Očekávám dost aut, ale jaké je mé milé překvapení, když za cestu do Polep potkáváme více cyklistů než aut. Většina jsou pochopitelně "polykači kilometrů." První "krásná situace," jak nazývá kamarád Tomáš pěkná místa, nastává v Tuhaňi, kde mají kostel nad skalkou na návsi. Pokračujem údolím Obrtky, ze začátku jsme jezdili jak na houpačce, za obcí Sukorady, jejíž zámek nestojí za řeč ani za zastavení jedem přeci jenom více po rovině. Za Velkým Hubenovem Obrtka do Polep obtéká návrší, nám však nezbývá, než jet přímo, čili do kopce, abysme za Julčínem na dvakrát klesly do rovinatého Polabí a obce Polepy. V Nučnici se točíme na silnici podél Labe, ta nás dovede až do Litoměřic, našeho dnešního cíle. Za Hubenovem jsem nahlas přemýšlel o rozhledně na Hořidlech u Chotiněvse, ale nakonec nebyl čas, potřebovali jsme stihnout vlak ve 14 hodin. Posezení pod slunečníkem na náměstí za ještě slunečného počasí,ještě v tak krásném městě je vždy pěkné.
59 km ve dvou dnech bylo příjemných, nenastoupalo se moc, pouhých 418 metrů a nejvýš jsme byli na Husí stezce, 458 m n.m.

Tuhaň, Labe a Středohoří v Nučnici, v Litoměřicích