Sedloňův blog: Poohří, Fojtsko 3/6: Přes Libou do Aše

6.6.

Vstáváme v půl osmé a na nebi není ani mráček. To dosud ještě nebylo, co putujeme Poohřím. Loučíme se s Christopherem Langem, který se ještě přišel zeptat, jak se nám spalo. Jsme zvědavi, jak zužitkuje čistou maringotku.

Už od rána můžeme jet v kraťasech, konkrétně směr Hohenberg. po zahřívací rovince, přišlo dlouhé stoupání do centra obce, kde nás čeká hrad. Byla to makačka hned na úvod.

Na hradě je zrovna menší školní exkurze, ale nenarušuje nám naše kochání. Z jedné hradní bašty je pěkný výhled. Atmosféru hradu kazí pouze tartanové hřiště a basketbalový koš na nádvoří.

Razítko jsme nikde nesehnali a tak sjíždíme zpět k Ohři. Než se s ní pro zatím rozloučíme, podíváme se ke Karolínině prameni. Jde o železitou minerálku, upravenou k veřejnému stáčení, ozdobenou altánkem. Ohře opouštíme na přechodu Dubina. Po cyklostezce se vyhoupneme nad údolí a za chvíli fotíme hezké panorama Hohenbergu s hradem.

Další cíl je Libá a její opravený "zámkohrad." Od rybníka Kladivo je na něj pěkný pohled, jak dominuje nad městem. Nejprve se stavíme v obchodě, pak teprve šlapeme krpál k hlavní bráně. Není náhodou dnes pondělí, kdy bývá skoro všude zavřeno? Ano. Na tabuli je však číslo a telefonická domluva. Vytáčím tedy majitele a ten nám návštěvu schvaluje. jen si budeme muset půl hodiny počkat, než si dovezou dvě kozy. Stejně jsme chtěli pojíst. Po dvanácté hodině opravdu přijíždí majitel s ještě jedním pánem a pouštějí nás do interiéru a na věž. Z malých okének na věži je pěkný výhled na Libou a kde to okolní kopce dovolí, i dál. Vnitřek zámku je nově opraven ale ještě chybí vybavení. Chlapcům přejeme hodně zdaru v dalších pracích a pokračujeme do Aše.

Hned za Libou však začíná kapat a tak využíváme přístřešku na neudržovaném fotbalovém hřišti. Úkrytem je jedna ze střídaček. Nebylo to však nic vážného, tak po chvíli pokračujeme do Polné. ještě před ní musíme opět pod střechu, tentokrát autobusové zastávky. mraky nad námi nevypadají moc dobře. projíždíme Lipnou a za ní se noříme do lesa po neznačené, ale dobré lesní cestě. Společnost nám dělá Nebeský potok a železniční trať. Cestou lesem ke Třem znakům mírně kape a Janče pořád padá řetěz. Nakonec zjišťujeme, že je to gumou, namotanou mezi dráty a desetikolečko. Guma se uvolnila z pláštěnky na brašny. Vyřezat a vymotat gumu chvíli trvalo. Když už myslíme, že je po problémech, Janča padá z kola na rozcestí U Tří znaků. Naštěstí se nestalo nic, kromě špinavých věcí od hlíny.

Neustále plující mraky nás ženou do centra Aše. Brzdíme u Tesca, kde si dáme oběd a uvidíme, co ty mraky dále provedou. Neprovedly nic a tak sjíždíme k IC, kde kupujeme pohledy. Ty za pár minut končí v kaslíku a my budeme čekat, jak to bude s jejich doručením. Nejzápadnější město ČR je pěkně kopcovité a roztahané. My nesmíme opomenout nejzápadnější rozhlednu na vrchu Háj, která se řadí i mezi naše nejhezčí. Je také jednou ze tří u nás pojmenovanou podle Otto von Bismarcka. Výhled ze štíhlé krasavice je daleký a parádní. jen těch 140 metrů převýšení nebylo nic moc zdolat.

Ještě hup do Billy a už šlapeme kolem obce krásná vstříc divočině a poslednímu dnešnímu cíli. Tím je nejzápadnější bod naší republiky. Nakonec usuzujeme, že lepší to bude přes Německo. Bereme to tedy přes osadu Neuhausen, kde zároveň doplňujeme vodu. Nejprve po silnici kolem hranic stoupáme a klesáme. Hlouběji do lesa, už po šotolině, sjíždíme k Újezdskému potoku. Zde postavili romantický dřevěný most. Jmenuje se Most přátelství, nebo také Most Evropy. Vzpomínám, jak jsme tudy projížděli předloni s Frantou Andělem. My tehdy byli na jednodenním výletě, ale dnes je to jiná situace. S Janičkou sem přijíždíme večer a nakonec se nám místo zalíbí jako další nocoviště. Místo je tu akorát na stan a koupel? Přeci Újezdský potok. Usínáme za rozmanitého zpěvu ptáků. V noci už to tak rozmanité není. Z lesa se ozývá štěkání. Ne však psí, ale prasečí. Janča spí jako dřevo, ale mě do spánku moc nebylo. Naštěstí štěkot po chvíli ustal.