Sedloňův blog: Poohří, Fojtsko - 1/6: Za pramenem Ohře

I přesto, že jsme chtěli původně na jižní Moravu, nakonec jsme se rozhodli pro tuto oblast. V plánu máme Cheb, pramen Ohře, Aš, nejzápadnější bod republiky, Bad Elster, Vysoký Kámen a spousty dalšího. Kromě kol s sebou bereme stan a brašny, plné užitečných věcí, obzvláště jídla. Jelikož jsme s nákupem rezervace na kolo otáleli, už na nás nezbylo místo. Proto vstáváme již ve čtyři hodiny a z Loun odjíždíme už v půl šesté. S jedním přestupem v Mostě jsme v půl deváté v Chebu.

Fojtsko (německy Vogtland) je historické území na rozhraní českého regionu Ašsko v okrese Cheb a tří německých svobodných států Bavorsko, Sasko a Durynsko. Název území pochází od fojtů, rychtářů (německy Vogt). Proto jsme se rozhodli pojmenovat naší dovolenou takto.

4.6.

Na chebské nádraží nakonec přijíždíme v počtu osmi cyklistů v jednotce RegioShark. Jde o vlakovou soupravu, která byla loni předmětem stížnosti jedné starší cestující. Ta cestovala osobním vlakem do Chomutova, ale vlakvedoucí přišel z následující informací: „Budeme mít zpoždění, protože na trati chcíp žralok.“ Cestující byla dopálená, že přijede pozdě a ještě si z ní dělá průvodčí srandu, tak nelenila a napsala stížnost. Bylo jí odpovězeno, že žralok je lidový název jednotky RegioShark.

Po návštěvě IC a společné “zahajovací“ fotce před Špalíčkem naše první kilometry vedou k Ohři a na Zlatý vrch. Tam stojí vyhlídkový altán. Nadmořská výška je 484 metrů, takže žádná drasťárna. Dokonce se dá vyjet po točitém schodišti až k altánu. Výhled je značně omezen. V dáli je vidět Slavkovský les, Dyleň a pod námi centrum Chebu. Než odjedeme, chvíli se bavíme s pánem. Ten zavzpomínal jaké to bylo, když putoval na kole do Santiaga de Compostella.

Sjíždíme opět k Ohři a podél ní k Vávrově lávce. U ní postavili vyhlídku na centrum Chebu, fotbalové hřiště a řeku Ohři. Dále se chytáme cyklostezky vedoucí na hráz přehrady Skalka. Vystoupáme ke stejnojmennému sídlišti a vlakové zastávce. Podél hlavní silnice vede cyklostezka přes Pomezí až k hranicím. Krátký úsek vede i kolem přehrady.

První německé město Schirnding jen projedeme. Cyklostezka „Röslau Radweg“ vede sice podél kolejí, ale přesto se stoupá a klesá. Hned za městem děláme první přestávku na svačinu na pěkném posezení.

V Arzbergu vládne typická sobotní atmosféra. Dále se trasa odklání přes ves Röthenbach a tak otevírám mapu. Do oka mi padne kóta jménem Wartberg. Hnes si vzpomenu, jak jsem tam chtěl jet už kdysi, ale nebyl čas. Janina s menší změnou trasy souhlasí, čili šlapeme do Grafenreuthu. Od silnice pod vsí už je vrchol vidět. Ještě ale chybí sto výškových metrů.

Z rozhledničky v 638 m n.m. Není kruhový výhled. Vidět je Slavkovský les, Dyleň, Kösseine a Platte. Za ostatními výhledy se musí popojít za lesík. My popojdeme do trávy a dáme si odpočinek.

Přes Wampen se přibližujeme k dálnici, před níž nás ukazatel svede na luxusní cyklostezku do Wunsiedelu. Na to, že je sobota tu není takový provoz. Na Marktplatzu si dáváme výbornou kopečkovou zmrzlinu. Do IC se nepodíváme, mají v tuto hodinu zavřeno.

Schneeberg už je na dosah, ale cesta na něj i k prameni Ohře bude ještě nelehká. Stoupáme do Göringsreuthu a Hildenbachu. Za ním opravují silnici a my musíme tedy terénem. Normální silnice začíná zase nad Vordorfem, kam to byl pěkný padák. Z dáli nás neláká pouze vrchol Schneebergu, ale i sousední skalní vrchol Rudolfstein. V mapě je značen jako výhledový, stavíme se i tam. Za Maierhofem najíždíme na šotolinovou cestu a prudší stoupání. To se však dá zvládnout ještě v sedle. Na cestě již odbočující k vrcholu už musíme tlačit a je to pěkná dřina. Vše z nás ale opadá, jakmile dorazíme do 866 m n.m., pod skalní stěnu. Ta má strukturu jako na sebe naskládané vdolky. Po vydýchání si tento dezert jdeme užít. Kamenné schody na vrchol střídají železné o počti 31 stupňů. Na vrcholu je upravená skalní vyhlídka se zábradlím. Na tomto pěkném místě jsme kupodivu sami. Zpěv ptáků ruší muzika z nedalekého Weissenstadtu. Výhled je omezen stromy na severovýchodní stranu. Jinak je vidět Slavkovský les, Dyleň, Platte, Kösseine,Weissenstädter See a pochopitelně Schneeberg.

“Tlačink“ ještě neskončil. Cesta na Rudolfsattel není sice do prudkého kopce, ale je samý kámen. Dva kilometry jsme zdolali za dvacet minut.

Prameny Ohře jsou ve skutečnosti dva. O prameni Staré Ohře ví málokdo a ten nás čeká jako první. Cesta k němu je pěkně z kopce. U pramene Staré Ohře (Alte Eger) je chata, ale samozřejmě zavřená. Ani toto místo s námi nikdo nesdílí, čehož využijeme k hygieně. Toho zase využívají komáři. Pramen teče z kovové trubky do dřevěného koryta. Obojí je dílem lidských rukou. Dále voda přepadává do rybníčka a následně teče do lesa, odkud už putuje vlastní cestou.
Jako poslední nás dnes čeká pramen Ohře, jak ho všichni znají. Po cestě nahoru, po silnici dolů. Všímáme si značky pramen Ohře 1,1 km po turistické. Mylně si myslím, že k němu musíme ještě kus z kopce. Když už klesáme podezřele dlouho, otevírám mapu. Zjišťuji, že jsme špatně. Radíme se co dál. Pramen Ohře necháme na zítra a pojedeme stanovat na vrchol Schneebergu. To je pro mě silná motivace, nocleh na nejvyšší hoře Smrčin. Sice to bude 300 výškových metrů, ale dnes posledních. Metry přibývali pomalu, ale nakonec jsme stanuli na vrcholu v půl deváté. Kromě stanu jsme si stačili uvařit večerní kávu. Stoly kolem vrcholové chaty je totiž dobré zázemí.

Trasa:

Cheb, žst. – Zlatý vrch – vodní nádrž Skalka – Pomezí – Schirnding – Arzberg – Grafenreuth – Wartberg, rozc. – Wampen – Wunsiedel – Vordorf – Rudolfstein – Rudolfsattel – Pramen Staré Ohře – Schneeberg.