Po
ránu mě napadá výrok Bolka Polívky z filmu Dědictví: „To je
svině to prase.“ Díky štěkání jsme se budili a aspoň po
rozednění spali pár hodin v kuse. Sranda je, že jsme později
zjistili, že to bylo štěkání srnce. Po sedmé hodině mě
vyhnalo ze stanu pro změnu slunko, které se opíralo do stanu.
Poprvé snídáme na pařezech místo stolku.
První dnešní cíl je rozhledna na Markneukirchen Bergu, nad stejnojmenným městě. Z místa noclehu nás čeká padesát metrů převýšení, žádný drasťák. Tato rozhledna je také Bismarckova, ale jeden primát má. Byla pojmenována jako první. Konkrétně dva roky po jeho smrti, což bylo v roce 1900. Rozhledna je volně přístupná od 9 do 17 hodin, vstupné se neplatí. Z deseti metrové cihlové věže je výhled na Francko, Fojtsko a Čechy. Za jižními výhledy se musí na kraj kopce, pod stromy, které brání ve výhledu z rozhledny. Tam uvidíte Zelenou horu, Háj či Kornberg. Vidět je i kopec Wirtsberg, na který se vydáme nyní.
Zpět přes Alte Schanze a Papiermühle se dostáváme na silnici č. 21, ta nás z 550 m n.m. vynese do vsi Landwüst. Tou se propleteme po značkách a vystoupáme až do 663 m n.m., kde od roku kdy Maradona získal titul mistra světa v kopané stojí zajímavá stavba. Devět metrů vysoká rozhledna získala pro svůj vzhled přezdívku "Zitronenpresse" (Odšťavňovač citronů). Kruhový výhled je nejen z rozhledny, ale i z kopce samotného. A protože má stavba otevíratelná okna, dáváme přednost fotografiím právě z ní. Jedno z nich spadlo Janče málem na nohu. Vidět je téměř to samé co z Bismarckovy rozhledny. Potkáváme zde turisty z Chebu. Ti si sem dali z Lubů pochoďák. Chvíli si povídáme, a pak pokračujeme definitivně do Čech.
Padákem po modré značce, špatnou cestou, sjíždíme k Haarmühle, abychom vystoupali do hraniční obce Wernitzgrün. Po poledni opouštíme už naposledy Německo.
Kupodivu po lepší silnici než v Sasku, pouštíme kola k rozcestí Pod Vodárnou. Odsud pojedeme na jednu z očekávaných atrakcí naší dovolené - Vysoký Kámen. Začínáme pěkně zostra. Stoupání přes 10 % na prvních stech metrech. Není ale divu, z 590 m n.m. se musíme vyšplhat do 770 metrů. Zbytek cesty má ale nakonec mírnější sklon.
Vysoký Kámen (773 m n.m.) splnil naše očekávání. Možná proto, že Janička žádné očekávání neměla. Fantasticky vypadající skalní vyhlídka s dalekým výhledem. Vysoký Kámen je nejzápadnější výspou Krušných hor, ale ty z něj paradoxně vidět nejsou. Nejvíce vyniká Chebská pánev, Slavkovský les, Dyleň a Smrčiny. Během naší návštěvy, a ta byla docela dlouhá, jsme tu potkali dva Čechy a čtyři Němce. Svačit na takovém místě je přeci zážitek!
Stejnou cestou jedeme zpět k Vodárně a pokračujeme po silnici do Horních Lubů. U Golf Clubu je rozhledna U Strejců, kterou chceme navštívit. Ta mi jediná chybí v Karlovarském kraji. Nejdříve ovšem opět prudce stoupáme. Při sjezdu potkáváme onu partu pěšáků z „odšťavňovače.“ Dnes je středa a moc rušno tu tedy není. Když fotím rozhlednu, říká mi Janča, že nemá schody. Toho jsem si zatím nevšimnul a jsem z toho zaražen. Jdeme se zeptat na stav věci do přilehlé restaurace, kde mají pár jejích suvenýrů. "Stavba byla ve špatném stavu, tak radši strhli schody, ale jestli se cítíte..." Jako příznivec rozhleden to musím zkusit. Janča leze se mnou, ale až nahoru to nakonec neriskujeme. Schody jsou opravdu špatné. Výhled není daleký. Kolem jsou vyšší hory. Nejlepší pohled je na bouřku, která se žene od východu. Počkáme pod střechou v restauraci, a pak uvidíme. Mezitím dobijeme baterku kola i tu naší. Dáme se zlákat jahodovými knedlíky. S paní je pěkná debata. Dokonce nám na cestu přibaluje svatební koláčky, které s manželem nejedí a nám prý přijdou vhod. Strávili jsme tu něco přes hodinu a déšť nikde. V Kynšperku, kam máme namířeno, má pršet kolem deváté. Dnes to vypadá na penzion. Na ten si ale ještě chvíli počkáme, protože jsem vymyslel neobyčejnou trasu kolem přehrady Horka.
Projedeme centrem kopcovitých Lubů. Nad nimi začíná klesání do Libockého údolí. Tam je krásný klid. Zřídkakdy projede auto mířící do Kraslic či opačně, občas se objeví nějaké stavení. Ve vísce Libavské Údolí stojí pěkná dřevěná kaplička působící mystickým dojmem. Bohužel je za plotem, takže ji fotíme pouze ze silnice. Na rozcestí Leopoldsberg Hamry odbočujeme na lesní asfaltku, která by měla vést kolem přehrady. Jenže mírný asfalt střídá prudší lesní cesta. Ta zdaleka nevede podél vody, ale vysoko nad ní. Z přehrady nevidíme zatím nic. Do toho všeho začíná mírně kapat. Druhá část povrchu cesty je ještě méně kvalitní, což má za následek druhý Jančin pád. Příčinou je větev ve výšce ramen, která ji shazuje jako bidlo rytíře z koně. Konečně se otevírá i nějaký ten pohled na vodu.
Kolem 18. hodiny konečně přichází sjezd a vysvobození v podobě silničky u hráze. Tady se musíme chvíli vydýchat a uklidnit. Pak už jedeme k vytouženému cíli - Kynšperku. Štěstí s ubytováním jsme zkoušeli už v Kaceřově, ale zde nic moc není. Kdo to tu nezná, může být při příjezdu od Krušných hor zmatený z cedule „Kačerov.“ Místní hoši, obdivující naše bagáže, nám radí pár penzionů na začátku Kynšperka. Prý někdy také vyrazí takhle na cykloturistiku. Na jeden penzion opravdu narazíme hned z kraje města. Na plotě je nápis penzion a obrázek jahody. To podle jména majitele, jak v zápětí zjišťujeme. Za příznivou cenu se ubytujeme a den jdeme zakončit „ve větším stylu“ do minipivovaru Zajíc. Tam díky omylu číšníka máme každý malé světlé jako pozornost. Po upozornění nám totiž přinesl požadované tmavé a to světlé nechal také na stole.
První dnešní cíl je rozhledna na Markneukirchen Bergu, nad stejnojmenným městě. Z místa noclehu nás čeká padesát metrů převýšení, žádný drasťák. Tato rozhledna je také Bismarckova, ale jeden primát má. Byla pojmenována jako první. Konkrétně dva roky po jeho smrti, což bylo v roce 1900. Rozhledna je volně přístupná od 9 do 17 hodin, vstupné se neplatí. Z deseti metrové cihlové věže je výhled na Francko, Fojtsko a Čechy. Za jižními výhledy se musí na kraj kopce, pod stromy, které brání ve výhledu z rozhledny. Tam uvidíte Zelenou horu, Háj či Kornberg. Vidět je i kopec Wirtsberg, na který se vydáme nyní.
Zpět přes Alte Schanze a Papiermühle se dostáváme na silnici č. 21, ta nás z 550 m n.m. vynese do vsi Landwüst. Tou se propleteme po značkách a vystoupáme až do 663 m n.m., kde od roku kdy Maradona získal titul mistra světa v kopané stojí zajímavá stavba. Devět metrů vysoká rozhledna získala pro svůj vzhled přezdívku "Zitronenpresse" (Odšťavňovač citronů). Kruhový výhled je nejen z rozhledny, ale i z kopce samotného. A protože má stavba otevíratelná okna, dáváme přednost fotografiím právě z ní. Jedno z nich spadlo Janče málem na nohu. Vidět je téměř to samé co z Bismarckovy rozhledny. Potkáváme zde turisty z Chebu. Ti si sem dali z Lubů pochoďák. Chvíli si povídáme, a pak pokračujeme definitivně do Čech.
Padákem po modré značce, špatnou cestou, sjíždíme k Haarmühle, abychom vystoupali do hraniční obce Wernitzgrün. Po poledni opouštíme už naposledy Německo.
Kupodivu po lepší silnici než v Sasku, pouštíme kola k rozcestí Pod Vodárnou. Odsud pojedeme na jednu z očekávaných atrakcí naší dovolené - Vysoký Kámen. Začínáme pěkně zostra. Stoupání přes 10 % na prvních stech metrech. Není ale divu, z 590 m n.m. se musíme vyšplhat do 770 metrů. Zbytek cesty má ale nakonec mírnější sklon.
Vysoký Kámen (773 m n.m.) splnil naše očekávání. Možná proto, že Janička žádné očekávání neměla. Fantasticky vypadající skalní vyhlídka s dalekým výhledem. Vysoký Kámen je nejzápadnější výspou Krušných hor, ale ty z něj paradoxně vidět nejsou. Nejvíce vyniká Chebská pánev, Slavkovský les, Dyleň a Smrčiny. Během naší návštěvy, a ta byla docela dlouhá, jsme tu potkali dva Čechy a čtyři Němce. Svačit na takovém místě je přeci zážitek!
Stejnou cestou jedeme zpět k Vodárně a pokračujeme po silnici do Horních Lubů. U Golf Clubu je rozhledna U Strejců, kterou chceme navštívit. Ta mi jediná chybí v Karlovarském kraji. Nejdříve ovšem opět prudce stoupáme. Při sjezdu potkáváme onu partu pěšáků z „odšťavňovače.“ Dnes je středa a moc rušno tu tedy není. Když fotím rozhlednu, říká mi Janča, že nemá schody. Toho jsem si zatím nevšimnul a jsem z toho zaražen. Jdeme se zeptat na stav věci do přilehlé restaurace, kde mají pár jejích suvenýrů. "Stavba byla ve špatném stavu, tak radši strhli schody, ale jestli se cítíte..." Jako příznivec rozhleden to musím zkusit. Janča leze se mnou, ale až nahoru to nakonec neriskujeme. Schody jsou opravdu špatné. Výhled není daleký. Kolem jsou vyšší hory. Nejlepší pohled je na bouřku, která se žene od východu. Počkáme pod střechou v restauraci, a pak uvidíme. Mezitím dobijeme baterku kola i tu naší. Dáme se zlákat jahodovými knedlíky. S paní je pěkná debata. Dokonce nám na cestu přibaluje svatební koláčky, které s manželem nejedí a nám prý přijdou vhod. Strávili jsme tu něco přes hodinu a déšť nikde. V Kynšperku, kam máme namířeno, má pršet kolem deváté. Dnes to vypadá na penzion. Na ten si ale ještě chvíli počkáme, protože jsem vymyslel neobyčejnou trasu kolem přehrady Horka.
Projedeme centrem kopcovitých Lubů. Nad nimi začíná klesání do Libockého údolí. Tam je krásný klid. Zřídkakdy projede auto mířící do Kraslic či opačně, občas se objeví nějaké stavení. Ve vísce Libavské Údolí stojí pěkná dřevěná kaplička působící mystickým dojmem. Bohužel je za plotem, takže ji fotíme pouze ze silnice. Na rozcestí Leopoldsberg Hamry odbočujeme na lesní asfaltku, která by měla vést kolem přehrady. Jenže mírný asfalt střídá prudší lesní cesta. Ta zdaleka nevede podél vody, ale vysoko nad ní. Z přehrady nevidíme zatím nic. Do toho všeho začíná mírně kapat. Druhá část povrchu cesty je ještě méně kvalitní, což má za následek druhý Jančin pád. Příčinou je větev ve výšce ramen, která ji shazuje jako bidlo rytíře z koně. Konečně se otevírá i nějaký ten pohled na vodu.
Kolem 18. hodiny konečně přichází sjezd a vysvobození v podobě silničky u hráze. Tady se musíme chvíli vydýchat a uklidnit. Pak už jedeme k vytouženému cíli - Kynšperku. Štěstí s ubytováním jsme zkoušeli už v Kaceřově, ale zde nic moc není. Kdo to tu nezná, může být při příjezdu od Krušných hor zmatený z cedule „Kačerov.“ Místní hoši, obdivující naše bagáže, nám radí pár penzionů na začátku Kynšperka. Prý někdy také vyrazí takhle na cykloturistiku. Na jeden penzion opravdu narazíme hned z kraje města. Na plotě je nápis penzion a obrázek jahody. To podle jména majitele, jak v zápětí zjišťujeme. Za příznivou cenu se ubytujeme a den jdeme zakončit „ve větším stylu“ do minipivovaru Zajíc. Tam díky omylu číšníka máme každý malé světlé jako pozornost. Po upozornění nám totiž přinesl požadované tmavé a to světlé nechal také na stole.
Bismarckova rozhledna a výhled na Markneukirchen
Rozhledna na Wirtsbergu a výhled na Český les
Vysoký Kámen a výhled na jihovýchod
Rozhledna u Strejců a výhled na západ
Přehrada Horka
Žádné komentáře:
Okomentovat