Další
slunné ráno je zde, a tak se nenecháme pobízet ke vstávání. Na
to, že jsme v lese, k nám proniká dost slunečních paprsků.
Ještě, než opustíme naše další skvělé nocoviště, půjdeme
se podívat na nejzápadnější bod ČR. Minule jsme k němu s
Frantou jeli na kole, ale dnes zamykáme kola u stromu a jdeme pěšky.
Chůzí tam i zpět (Janičce na boso) nám to zabere přes půl
hodiny. Toto tiché místo si vychutnáváme plnými
doušky.
Domluvili jsme se, že na Trojmezí pojedeme také Německem. Za prvé známe signálky, za druhé pojedeme jistě po lepším povrchu. Přestože prvních pět kilometrů jedeme šotolinou, za sympatickou vsí Fassmannsreuth, kde se ale napojujeme na silnici. Vesnice působí větší než ve skutečnosti je tím, že jsou domky rozesety ve větších vzdálenostech od sebe. Je zde i fotbalové hřiště.
Domluvili jsme se, že na Trojmezí pojedeme také Německem. Za prvé známe signálky, za druhé pojedeme jistě po lepším povrchu. Přestože prvních pět kilometrů jedeme šotolinou, za sympatickou vsí Fassmannsreuth, kde se ale napojujeme na silnici. Vesnice působí větší než ve skutečnosti je tím, že jsou domky rozesety ve větších vzdálenostech od sebe. Je zde i fotbalové hřiště.
V
Oberprexu jsme na vrcholu stoupání, pak už jen klesáme k
Trojmezí. Dnes už jde o normální turistický přechod, ale dříve
se tu stýkaly hranice ČSSR, NDR, NSR. Místo je pěkně upraveno.
Chvíli se tu zdržíme. Mile nás překvapilo, že zde měli ve
schránce turistické razítko. Pro mě má toto místo ode dneška
také zvláštní nádech. Po pěti letech častého focení jsem zde
s objektivem mého Nikonu udělal poslední tři fotky. Svou
zbrklostí jsem ho shodil z kola, že se rozbil na tři kusy. Už
jsme byli odkázáni na zbytek dovči bez focení, což bychom také
přežili. Když tom Janinu napadlo jet do Aše a koupit objektiv
nový. První změna trasy je zde.
Jako
cestu do Aše volíme variantu přes Hranice, nikoliv nejkratší po
signálce. To totiž nemusí být zdaleka nejrychlejší. Projíždíme
rozcestí U Lenka, což jistě nebyl pán, co tam zrovna seděl, a za
chvíli míjíme ceduli s názvem obce Trojmezí. Hranice jsou také
pěkně kopcovitou obcí s opraveným náměstíčkem. V Aši jsme
tedy po necelých 24 hodinách zpět. Jediné elektro zde, je u
Tesca. Takže musíme přes město a přes kopec. V Expertu mají
zrovna náš fotoaparát, to je dobrá zpráva. Samotný objektiv
však nikoliv, pouze na objednávku. Tak to je smůla. Pak Janče
opět svitne v hlavince. „Nemohli byste nám prodat ten z foťáku
a doobjednat si ho?“ „Tak to se musíte domluvit se šéfem, ten
přijde za deset minut, zněla odpověď. Čekáme pouze pět a hned
mu jdeme sdělit náš problém s prosbou. Kupodivu nám žádost
nezamítne a jde se podívat co s tím.
„Není to ale levná záležitost, víte to?“
„Víme.“
„Můžu vám ho tedy prodat za 2999 Kč.“
„No to bereme! Stejně bychom si ho museli koupit.“
Možná by se později sehnal levnější, ale pouze o pár stovek a my můžeme mít tento a hned! Jen skočím do bankomatu, protože platit kartou nelze, a náš problém je vyřešen. Ještě teď tomu nevěříme, že jsme uspěli. Poobědváme v tom samém podniku co včera a zároveň dobíjíme baterie. Já i telefon novou nabíječkou. Tu starou jsem totiž naposledy viděl ve žraloku, když jsem ji použil. Tu jsem si v tom obchodě koupil rovnou také. Po pár týdnech se ta původní našla v zastrčené kapse.
„Není to ale levná záležitost, víte to?“
„Víme.“
„Můžu vám ho tedy prodat za 2999 Kč.“
„No to bereme! Stejně bychom si ho museli koupit.“
Možná by se později sehnal levnější, ale pouze o pár stovek a my můžeme mít tento a hned! Jen skočím do bankomatu, protože platit kartou nelze, a náš problém je vyřešen. Ještě teď tomu nevěříme, že jsme uspěli. Poobědváme v tom samém podniku co včera a zároveň dobíjíme baterie. Já i telefon novou nabíječkou. Tu starou jsem totiž naposledy viděl ve žraloku, když jsem ji použil. Tu jsem si v tom obchodě koupil rovnou také. Po pár týdnech se ta původní našla v zastrčené kapse.
Dále
nás čeká jízda z kopce dlouhá devět kilometrů do saských
lázní Bad Elster. První zastávkou je Podhradí, kde je zřícenina
hradu. Také pěkné místo. Hranice přejíždíme v Doubravě. V
Bad Elster protéká řeka Weisse Elster (Bílý Halštrov), který
je však černý jako bota. Pramení nad Aší, v podobě rašelinného
toku. Významem je Halštrov v Německu něco jako u nás Vltava.
Město není nic moc, ale lázně jako celek jsou tradičně pěkné.
Chceme si natočit nějakou minerálku, ale Moritzquelle už má
zavřeno. Uspěli jsme až o kus dál. Do cyklolahve nám sice
nechtěli natočit, ale ochutnat ze skleničky jsme mohli. Je
šest večer a my pokračujeme v trase do Schönlindu. Objevil jsem
totiž v mapě místo „Alte Schanze,“ což je hradiště Staré
Šance. Do Schönlindu je to samozřejmě přes kopce plus železniční
trať. Za Schönlindem se dáme k Papiermühle a po polní cestě pod
Staré Šance. Cestou nakrmíme koníky mrkví a o kus dál v potoce
provádíme další večerní očistu. Nahoře v lese u odpočívadla
si dáme večeři a jdeme se mrknout po nějakém místě pro stan.
Nějak jsme ty Šance nenašli. Ani nic, co by tomu odpovídalo či
se podobalo. Stanujeme na kraji louky u lesa. Včerejší epizoda s
divočáky byla jen předehrou. Dnešní štěkání budí tentokrát
i Janču a spaní probíhá v hodinových intervalech.
Nejzápadnější bod republiky
Trojmezí
Hranice
Podhradí
Bad Elster
Nad Schönlindenem
U Starých Šancí
Žádné komentáře:
Okomentovat