28.3.
- Končí další italská epizoda
Do Innsbrucku přijíždíme čtvrt hodiny před
půlnocí. Netušili jsme, že za oněch 15 minut zavřou vše, co zbylo otevřené. Já
musel přestřihnout kabel na zachodcích a kluci nestihli vypít plechovku v jedné
putice. Vrcholem všeho byli dva strážci, kteří nás odkázali z nádražní haly. V
Rakousku jsme po xté, ale o zákazu pití na nádraží jsme neměli ponětí. Když
jeden z chlápků zjistil, že jsme Češi, zbytek nám vysvětlil svou mateřskou
slovenštinou. Je za to dokonce pokuta 180 €. Vše se ale odehrálo v klidu. Venku
kluci dali každý poslední dva loky a šli jsme zpět.
V 0:40 přijíždí noční vlak z Bregenzu do Vídně. My se s ním svezeme čtyři hodiny do Lince a já doufám, že to bude v leže. Jak jsme si přáli a tušili, vlak je poloprázdný. Po dvou zabíráme dvě kupé a není co řešit. Na chvíli procitnu v Solnohradu a definitivně mě budí mobil ve 4:35. Jelikož se mi zdá že ještě nejsme před Linzem, ještě si lehám. Budí nás až kluci, kteří spali o tři kupé dále. Před pátou vystupujeme z vlaku a za chvíli zrovna otevírají obchody. To se hodí, aspoň vyplníme čas i žaludky. Usedáme do pekárny vedle Sparu a nejprve se nasnídáme. Potom následují klasické Markovy nákupy.
Vlak do Prahy odjíždí v půl sedmé a my v něm nechybíme. O sedačku dále sedí další Japonec samotář. Nejprve si hraje z mobilem a poté s cirkulárkou. Pěkně to totiž řeže. Copak se mu asi zdá?
No nic, končíme. Ještě si v jedné stanicí vyfotím panorama ranních Alp a můžeme začít hodnotit. Kromě menšího zádrhelu na trati za Bolognou šlo vše jak má. Nejvíce nás nadchlo město San Marino a hned v závěsu Innsbruck. Lehce oslabený Mára to nakonec také zvládl.
V 0:40 přijíždí noční vlak z Bregenzu do Vídně. My se s ním svezeme čtyři hodiny do Lince a já doufám, že to bude v leže. Jak jsme si přáli a tušili, vlak je poloprázdný. Po dvou zabíráme dvě kupé a není co řešit. Na chvíli procitnu v Solnohradu a definitivně mě budí mobil ve 4:35. Jelikož se mi zdá že ještě nejsme před Linzem, ještě si lehám. Budí nás až kluci, kteří spali o tři kupé dále. Před pátou vystupujeme z vlaku a za chvíli zrovna otevírají obchody. To se hodí, aspoň vyplníme čas i žaludky. Usedáme do pekárny vedle Sparu a nejprve se nasnídáme. Potom následují klasické Markovy nákupy.
Vlak do Prahy odjíždí v půl sedmé a my v něm nechybíme. O sedačku dále sedí další Japonec samotář. Nejprve si hraje z mobilem a poté s cirkulárkou. Pěkně to totiž řeže. Copak se mu asi zdá?
No nic, končíme. Ještě si v jedné stanicí vyfotím panorama ranních Alp a můžeme začít hodnotit. Kromě menšího zádrhelu na trati za Bolognou šlo vše jak má. Nejvíce nás nadchlo město San Marino a hned v závěsu Innsbruck. Lehce oslabený Mára to nakonec také zvládl.
Rimini - Arco d´Augusto
Rimini - Piazza Tre Martiri
Bologna - Piazza 20 settembre
Bologna - Piazza 20 settembre
Panorama Alp od zastávky St. Oswald
Žádné komentáře:
Okomentovat