Sedloňův blog: Bílé Karpaty (1/6)

Karpaty jsou rozsáhlé pohoří ve střední a východní Evropě. Může bez obav konkurovat Alpám. Ne svým věhlasem a výškou nýbrž rozlohou. Nejvyšším karpatským pohořím jsou Vysoké Tatry. Kromě nich patří pod Karpaty třeba Beskydy.

Bílé Karpaty jsou jedním z podcelků Západních Karpat. Leží na hranicích ČR a Slovenska, konkrétně na Slovácku. Nejvyšším vrcholem je Velká Javořina (970 m). Tuto oblast jsme si s Janičkou vybrali pro naší letošní první cyklodovolenou, protože máme rádi jižní Moravu a ještě jsme zde nebyli, až na pár výjimek. Dalším důvodem je menší návštěvnost, což je velké lákadlo.

17.6. - Z Břeclavi na Slovácko

Motorovou řadou 809 se ve vezeme v sobotu ráno z Loun do Kralup. Strojvedoucí je překvapen z toho, že na trati zrušili pokladny, tak má plné ruce práce. Kvůli tomu stíháme připoj v Kralupech jen tak tak. Prd by se stalo, jeli bychom za půl hodiny, ale proč nebýt v Praze dřív. V 9.50 už v klidu odjíždíme směr Břeclav, kde začne naše trasa.

Tam brzdíme před 13. hodinou a po nezbytných úpravách kol a věcí můžeme šlápnout do pedálů. Po chvíli ještě brzdíme u infocentra a pak míříme ven z města, severním směrem. Nedbalé sledování značek nás vyvedlo k Tescu, kde jsme úplně být nechtěli. Blíží se déšť, zaparkujeme tedy a dáme si nějaký oběd.

Pak už se naštelujeme správným směrem, na Hrušky a Moravskou Novou Ves. Po cyklostezce s názvem "Podluží" jedeme k Mikulčickým valům. Jde o slovanské hradiště, které nyní slouží návštěvníkům. Jelikož zde nedávno postavili rozhlednu, už jsem měl čest toto místo navštívit. Jaňulu návštěva neláká, tak si dáme jablko a jedeme dál do Hodonína, podél Moravy, po zelené značce.

V okresním městě, u hranic se Slovenskem obdivujeme pěknou radnici a v podstatě celé náměstí. Radniční věž je přístupná, s průvodcem, ale nesmíte přijít před pátou jako my. Jemný deštík nás zažene ještě jednou pod střechu, když mlsáme zmrzlinu. Taky ale nemá dlouhého trvání.

Severní směr měníme na východní, směr Rohatec. Cestou potkáme bosonohého stopaře. Prý se chce dostat do Veselí nad Moravou. Držíme palce. V Rohatci se zastavujeme u zajímavého kostela. Cestou do Sudoměřic se necháme zlákat cyklostezkou, ale byla to špatná volba. Musíme ještě kus po hlavní silnici a do vsi odbočíme až u Baťova kanálu. Sudoměřice znám z mého dvoudenního výletu z předloni, v penzionu kde jsem bydlel doplňujeme zásoby vody.

Jako první nocoviště jsem nám vybral nevýrazný kopec Žerotín, kam je to ze Sudoměřic 3 km po prašné cestě, mírně do kopce. Těsně před stoupáním však ještě klesneme do 200 m n.m. Jedeme už do finále, takže 120 výškových metrů zvládneme.

Na vrcholu Žerotína, ve 322 m n.m., je vysoký dřevěný kříž a moderní kaple. Je odsud i výhled do kraje, teď večer obzvláště působivý. Chvíli se radíme, ale nakonec stavíme stan už teď. Když jsme jeli na vrchol kolem chatové osady překvapilo nás, že v chatách skoro nikdo nebyl, přitom je sobota. Zkušená "pyromanka" Janka opět rychle rozdělává oheň, jen ten vítr jí to trochu kazil.

Pěkně si opékáme chleba, když v tom kus od nás zastaví auto. Chvíli jsem zaskočen, ale po pár minutách vystupují tři neškodně vypadající lidé. Nejvíce je zajímá náš oheň. Prý tu chce hudební seskupení Fčeličky natáčet scénu pro klip. Prý to zabere půl hodiny, ale nakonec se zdržují přes hodinu. Je fajn, že točí jen scénu bez hudby. Odcházejí za tmy, když už ležíme ve stanu. I přesto nám nezapomněli popřát dobrou noc. V noci ještě spadne pár kapek, ale my si ustlali pod stromem, čili "no stress."

Trasa:

Břeclav - Hrušky - Moravská Nová Ves - Mikulčické valy - Hodonín - Rohatec -

Sudoměřice - Žerotín.

60 km, 330 m. př.