Sedloňův blog: Bílé Karpaty (5/6)

21.6. - Z lázní na Uhersko

Včera jsme v tom fofru zapomněli dobrat vodu a tak posnídáme někde ve městě. Nejprve ale začne Jančina exkurze Luhačovicemi. Z Pozlovic tam dojedeme po pěkné cyklostezce. Na kolonádě už je to s ježděním na kole horší, ale mi se teď budeme spíše kochat. Největší perlou mezi stavbami je jasně Jurkovičův dům. Ochutnáváme pramen Vincentka, Ottovka je bohužel vyschlá. Od pošty nahoru je ještě jeden pramen, Aloiska. Ten ochutnáváme jako poslední. Pak teprve snídáme v místní vyhlášené pekárně. U mě si tady ale věhlas moc neudělala. Turisty sice lákají na noční prodej, ale obyčejnou vodu vám tu nedají! Ve vedlejší cukrárně jakbysmet. Čepujeme si tedy pramen sv. Josefa u kostela sv. Rodiny, který je zajímavě řešený. U krásného nádraží si dáme zmrzlinu a kolem poledne opouštíme Luhačovice cyklostezkou do Uherského Brodu.

Jede se převážně kolem kolejí, ale mimo silnici v celém úseku nevede. Kus se musí po hlavní. Pěkné zastavení je u jedné kapličky s výhledem na Velkou Javořinu. V Uherském Brodě děláme jen malou zastávku v IC a u blízkého kostela. Potom sjíždíme k nádraží, které oplývá stejnou krásou, jako luhačovické. Zde kupujeme místenky na zítra a osvěžujeme se v kašně na další kilometry ve výhni, kterou opět dnešek připravil. Na chvíli bych chtěl být tím děckem, co si nebere servítky a koupe se v kašně, jak na koupálku.

Po E50 pokračujeme na Bánov. I ty 3 km k Šumnickému Poli bohatě stačily po té rušné silnici i přesto, že k rozhledně Králov budeme stoupat po rozbité silnici. Tato rozhledna je zatím nejlépe položená z šestice, které jsme navštívili. Největším plusem je, že nestojí u lesa, ale pouze u stromu. Pod ním je šikovně, ve stínu, umístěno odpočívadlo. I výhled řadíme na první místo.

Kolem letiště jedeme do Bánova a idylickou jízdu narušuje akorát blbeček na čtyřkolce, který nám málem urve uši. Mezi Bánovem a Suchou Lozí je E50, kde je nyní omezený provoz kvůli bouračce. Díky šikovným lidem se tomuto dění vyhneme, prorože tu udělali "cykloobchvat." Ten podjíždí tuto silnici a tudíž nás netrápí nějaká přednost v jízdě.

Východně od obce Suchá Loz je na říčce Nivničce přehrada Ordějov. Leží na severní hranici CHKO Bílé Karpaty. V seriálu Zpět k pramenům Luděk Munzar říkal, že by rád viděl pramen Nivničky. Stačí aby se vydal nad obec Lopeník a viděl by ho. My jsme včera kolem něho projížděli, ale vůbec nás nenapadlo, že zde tato říčka s romantickým jmémen pramení. Voda v přehradě není nejčistší, ale je teplá. Pár lidí sem dnes zavítalo, ale veřím, že v létě je tu plno.

Pokračujeme do Nivnice, kde se zdržujeme nakonec déle, než jsme čekali. Ne kvůli tomu, že se zde narodil Jan Amos Komenský, což jsme dosud nevěděli, ale díky místní restauraci. Nejprve však jedeme na další rozhlednu, již pátou ze série, se jménem U Trojice. Krycí jméno by mohla mít "U hnojiště." To kazí toto krásné místo ozdobené ještě kaplí stejného jména (myslím U Trojice). Jinak ale fajn místo pro odpočinek. Výhled z rozhledny je kruhový, ale ne tak daleký.

Nastala 18. hodina a my přemýšlíme, kde si dáme něco k jídlu. Nakonec volíme jistotu ve zdejším Hotelu Savary, před nejistotou ve Vlčnově. Myslím, že jsme udělali dobře. Na dobrém jídle jsme si pochutnávali v příjemném prostředí vedle koupaliště.

Nivnice je nakonec větším městem, než bychom tušili. U kostela se ptáme, kde je rodný dům J. A. Komenského. Stejně jako historické prameny, tak i dvě paní se v názoru rozcházejí. My tvrdíme, že jsme četli něco o Sedlecké rychtě, zde u kostela. Jedna z dam ale tvrdí, že je to v Bartkově mlýně na druhém konci města, druhá váhá. Tam už se nám ale nechce a tak fotíme pouze kostel a pokračujeme do Vlčnova.

Do Dolního Němčí po cyklostezce, podél silnice a odsud přes kopec, už po silnici. Ve Vlčnově hledáme ještě nějaké koupání. Čiperný děda (naším odhadem 70 let) však o lomu (byl v mapě) nic neví a koupaliště je v rekonstrukci. Nabíráme tedy vodu opět do "petek" a bude holt naposledy sprcha.

Jako nocležiště jsem navrhl vrchol Myšince nad Vlčnovem, který byl schválen. Cestou potkáváme pumpu, děláme tedy očistu už zde. Na vrchol je to však ještě 100 výškových metrů a to bude stát nějaký ten pot.

Od minulé návštěvy vrcholu Myšince odhalili, nebo zrestaurovali, zbytky zámku Pepčín. Místo se zdá Janině moc mystické a kloudný plac pro stan tu také není. Sjíždíme tedy k rozhledně Hraběcí. Ta je poslední ze šestice rozhleden, která nám chyběla. Zde nacházíme slušný plácek a za chvíli začínáme stavět stan, slunce už totiž zapadlo. Když jsme však v půli, přijíždí ženská ve škodovce, zaparkuje a telefonuje. Kroutíme nad tím hlavou, ale jinak pokračujeme v činnosti. Když už jsme ve stanu, přijíždí jiný "umělec" a pro změnu si zde hraje na rallye. Poté odjíždí i ženská, která vydržela telefonovat přes půl hodiny. Už za tmy nás vyplašilo další auto. To ale udělalo pouze kolečko a opět odjelo. Napadlo nás, že ona ženská se zmínila o dvou turistech, tak to někdo přijel zkontrolovat. Když přijelo ještě jedno auto a udělalo to samé co předchozí, nechápeme už nikoho a nic.

"To nemaj místní co na práci, než ve středu v noci courat autama k rozhledně?" Říkám Jance docela rozzloben.

Pak už byl konečně klid.

Trasa:

Pozlovice - Luhačovice - Uherský brod - Králov, rozl. - Bánov - Suchá Loz - Ordějov, přehrada - Nivnice - Vlčnov - myšince - Hraběcí, rozhl.

62 km, 732 m. př.