20.6. - Z Karpat pod Vizovické vrchy
Probouzíme se za svítání, po čtvrté hodině. Nemilé zjištění je, že po roce nám opět uchází karimatka, a už mě to fakt točí! Přesvědčuji Jáňu, ať jdeme juknout i na východ slunce. Moc se jí nechce, ale když vidí mé odhodlání, jde také. Slunko vychází nad Vršatcem po páté hodině. Pak ještě zapadáme do svých pelechů.
Definitivně vstáváme v osm a za hodinu a půl jsme připraveni k odjezdu. Ještě si ale naposledy vyběhneme na rozhlednu, rozhlédnout se do kraje. Panoramatické tabule nejsou moc pečlivé, ale Strážovské vrchy a Malou Fatru poznáváme. Třeba onen Vršatec chybí. Že je to ale on, se dozvím později.
Sjezd do Lopeníku volíme po zelené značce, z níž odbočíme vlevo a sjedeme na onu asfaltku až nad parkovištěm. Vyhneme se tak včerejšímu kamenitému úseku. Ještě zastávka na OÚ Lopeník pro razítko rozhledny a můžeme se přehoupnout do Bystřice. I zde bude zastávka na OÚ, z toho samého důvodu. Než však paní přijde s obědem, vyplňujeme chvíli nákupem v Coopu.
Rozhledna Pod Vojanskú je třetí do party stejných rozhleden. Také stojí u lesa a výhled se řadí zatím na poslední místo atraktivity. Větší zábavou je tudíž Jančina hra na honěnou s motýlem. Nakonec se jí ho ale podaří zvěčnit.
Dále pokračujeme sice lesem, ale do kopce. Idylku přerušuje silnice E50, po níž musíme kus jet. V mapě objevuji lom Rasová a hned ho jdeme okouknout. Zjištění je radostné, dá se v něm koupat. Vodu bereme útokem, ani se neobtěžujeme brát si plavky.
Další nelehký úkol bude dostat se na rozcestí nad Bzovou. Červená značka se u lomu kamsi ztrácí, jedeme tedy na silnici. Poté nás červená odkloní dvakrát od silnice a potřetí se nám opět ztratí. Nad Bzovou tedy přijíždíme po silnici.
V plánu je další rozhledna, která je zhruba ve stejné výšce jako nyní my. Po vrstevnici se k ní dostat ale nedá. Klesáme tedy do Bzové a Krhova, z jehož návsi budeme stoupat. Po asfaltu mírně, lesem a polem prudce. Jeden z mála kopců, co mi dal zabrat, poslední kus jsem tlačil.
Rozhledna Na Skalce je na dohled Bojkovicím, které ale paradoxně vidět nejsou. Stojí ve 492 m n.m. a je originální dřevěnou stavbou. Stojí sice také u lesa, ale výhled z ní je tři čtvrtě kruhový. Zajímavé také je, že je vidět Velká Javořina, ale Jelenec ne. Pomalu se přibližují Vizovické vrchy, pod něž míříme.
Na ukazateli u rozhledny je studánka severním směrem. Jedeme tedy tudy. Další ukazatel jsme ale nenašli a tudíž ani studánku. Na kraj Krhova sjíždíme po prudké kamenité cestě. Vedro je vydatné a tak si máčíme trika v potoce a hned nám je veseleji.
Do Bojkovic přijíždíme zase s vidinou nějakého oběda, i když už je 16 hodin. Po radě v IC parkujeme v Restauraci Hvězda, která je naproti. S nadšením si objednáváme originální, valašskou pizzu. Zelí, klobásy, salám a smetana dělají z tohoto známého italského jídla nevšední zážitek.
Po 18. hodině se odlepujeme z místa a Bojkovice opouštíme Luhačovickou ulicí. Je tedy jasné kam jedeme. To už je Janička ve svém živlu, protože se těší, až mě provede těmito lázněmi, kde strávila čtyři pobyty. První kopec je teprve zahřívací. Po něm totiž klesneme do údolí Kladenky a pojedeme jím až do vsi Kladná-Žilín. Až tam nás čeká výšlap nad 400 m n.m., které musíme překonat do Luhačovic. Ještě dlouhá rovina a už pod sebou vidíme známé lázeňské město. Při průjezdu městem se z Janiny stává nadšený průvodce. Lázeňský dům Niva sice netrefí, ale nemůže znát celé Luhačovice. Nic méně po optání před ním v půl osmé brzdíme. A co zde? Překvapit kolegy.
Už vidím první známou tvář.
"Milane čau." Jedu blíž.
"Nazdar, já si řikám, kdo mě tu může znát." Odpoví překvapeně kolega výpravčí.
Stručně mu vysvětlím proč jsme tu, posílá mě na recepci. Nechám si vyvolat Břéťu a Jardu. Ty jsou překapeni také. Manželky kupodivu nečekali, když spekulovali jakou oni by mohli mít návštěvu. Posílají nás napřed do hospody, kam chodí a za půl hodiny je tam máme taky. Zde ještě potkávám jednoho lounského výpravčího.
Když se šeří, dopíjím druhé pivo a my s Jančou se zvedáme. Všichni zde mají postel jistou, my nikoliv. Musíme jet hledat. Pěkný plac jsme sehnali nad přehradou, u remízku. Ještě před usnutím absolvujeme koupačku s místními kapry. Ty kolem nás skákají jak pominutí. I v pozdních hodinách zde potkáváme běžce i chodce.
Trasa:
Velký Lopeník - Lopeník - Bystřice pod Lopeníkem - Pod Vojanskú, rozhl. - Rasová, lom - Bzová - Krhov - Na Skalce, rozhl. - Bojkovice - Kladná-Žilín - Luhačovice - Pozlovice.
53 km, 817 m. př.
Východ slunce z Velkého Lopeníka
Rozhledna na Velkém Lopeníku a výhled na východ
Rozhledna Pod Vojanskú - výhled na Bystřici
Lom Rasová
Rozhledna Na Skalce a výhled na západ
Bojkovice - kostel sv. Vavřince a zámek Nový Světlov
Kladná-Žilín
Luhačovice od Bílého kříže
Žádné komentáře:
Okomentovat