Beskydy - základna Ostravice (2/7)

Výlet na Trojmezí

Ze Slezských Beskyd mi chybí ještě pár cílů a tak jsem se na ně vydal druhý den pobytu, kdy bylo pod mrakem. K přesunu do Návsí jsem použil čtyři vlaky. Z Ostravice byl odjezd už v sedm hodin a v Návsí/Nawsie, jak zní komletní název, jsem vystupoval před devátou. O dvojjazyčných názvech v této oblasti jsem psal již před rokem v článcích Těšínské Slezsko.
Cestou z Frýdku-Místku mi dělal společnost zvláštní pán. Jel z místní záchytky se třemi promilemi alkoholu.
"Proč mě odvezli do Frýdku, když bydlim v Těšíně? Já tu v životě nebyl a teď tohle," povídal mi. Jaký může mít tento člověk životní styl, když nikdy nebyl ve městě, které je 20 km od domova. Taky se mě ptal, proč ty zastávky hlásí německy. Jen jsem dodal, že je to polsky.
Výlet samotný byl pestrý. Nato, že jsem se pohyboval mezi 400 - 600 m n.m., jsem si zastoupal až až. Nejhorší cesta byla asi na vrchol jménem Kempa. Ten je nejvyšší v Jablunkovské brázdě s 571 m n.m. Za Bukovcem v osadě Souš jsem odbočil z cyklostezky a cestou necestou jsem se dostal na vrchol Kempy na kole. Jízda mokrou trávou znamenala mokré boty i ponožky. Na severním svahu kopce je lyžařský areál Kempala. Z vrcholu samotného je kruhový výhled. Na severu Slezské Beskydy, na východě polské vesničky, na jihu Moravskoslezské Beskydy a na západě Jablunkovská brázda.
Cesta na nejvýchodnější bod České republiky také nebyla snadná. Poslední metry lesem jsem musel kolo vést mezi kořeny stromů. Místo je označeno kamennou deskou, infotabulí a osazeno přístřeškem s lavicemi. Polsko od ČR odděluje říčka Oleška.
K Trojmezí jsem to vzal po žluté značce přes Jaworzynku, ale měl jsem jet spíš zpět naším územím a nejdříve do Hrčavy. Bylo by to totiž méně výškových metrů.
Stanul jsem tedy na styku tří států, ČR, Slovenska a Polska. Trojmezní bod se nachází přímo v korytě potoka. Z tohoto důvodu byly na místě umístěny tři trojboké monolity ve tvaru jehlanu. Na každém z jehlanů je umístěn znak jednoho ze států. Lidí tu bylo dost, ale Češi žádní.
Do Hrčavy jsem si vyšlápl 100 výškových metrů, aby mě v půli kopce stihl déšť. Když jsem se sušil na zastávce nahoře bez, zrovna přijel autobus se školním výletem. Když přestalo pršet, jel jsem si vyfotit hezký dřevěný kostel sv. Cyrila a Metoděje.
Když jsem se vlnil po silnici do Mostů, stihl mě dvakrát déšť. Jednou jsem se schoval v lese, podruhé v autobusové zastávce. Přeháňka přišla o dvě hodiny dřív, než předpovídali!
Víte, co to jsou megonky? Přeci můj další cíl! Jde o ojedinělou lokalitu v rámci střední Evropy. Jsou to pískovcové koule ojediněle vyvinuté projevy kulovité odlučnosti flyšových sedimentů. Výskyt kamenných koulí se váže na bukovecké pískovcové pásmo, vedoucí zdejším česko-slovenským pohraničím. Místo bylo objeveno v roce 1988 při těžbě. Původně se zde nacházely tři desítky těchto exemplářů, ale postupně byly odvezeny jako rarita, nebo rozbity v domnění, že se v nich ukrývá poklad. Nyní zde najdeme pouhé dvě kamenné koule. Lokalita je od roku 2003 chráněna jako přírodní památka.
Megonky najdeme pár metrů za našimi hranicemi na Slovensku. Od vlakové zastávky Mosty u Jablunkova - zastávka je to 3 km po modré a následně žluté.
Výlet jsem ukončil v cukrárně Tadek, kde mi dělali společnost dva manželé, chystající se na procházku po práci. Paní dělá sestru v nemocnici. Bavili jsme se o cestování a tak jsem zmínil onoho pána z rána, jaký je to protiklad.
"Dyť toho jsme v noci ošetřovali. Měl v sobě tři promile," povídá paní.
Tak tomu říkám gól. Před 16. hodinou jsme se rozloučili.

Trasa:
Návsí - Jablunkov - Bukovec - Kempa - Nejvýchodnější bod ČR - Bukovec CZ/PL, rozc. - Jaworzynka - Trojmezí - Hrčava - Mosty - Megonky - Mosty, žst.
39 km, 1143 m. př.

 Vrchol Kempa a výhled na sever a jih

 Nejvýchodnější bod ČR

 Trojmezí

 Trojmezní bod

 Hrčava - kostel sv. Cyrila a Metoděje

 Megonky

Beskydy - základna Ostravice (1/7)

Za rok a měsíc jsem se opět vydal na druhý konec republiky prozkoumat naše nejkopcovitější pohoří - Beskydy. Jiné pohoří s takovými rozdíly mezi jednotivými kopci u nás nenajdete. Jelikož budu jezdit, až na pár vyjímek, kolem Lysé hory, vybral jsem si za základnu obec Ostravice na stejnojmenné řece.

Na rozjezd Ondřejník

Do Frýdlantu nad Ostravicí jsem přijel po poledni, proto výjezd na masiv Ondřejníku se mi zdál na rozjezd ideální. Kudy jinudy nahoru než Ondřejnickou ulicí. K chatě Solárka mě čekalo přes 300 výškových metrů, dalších 260 na nejvyšší bod masivu - Skalku. Výšlap mi zpestřil parádní výhled od silnice v 650 m n.m. Pode mnou Frýdlant a jako na dlani Travný, Lysá hora a Smrk. I přestože je dnes opar, je to pěkný pohled.
Přijíždím k Roubence Ondřejníček, což je jediné fungující občerstvení na tomto masivu. Horský hotel Ondřejník zde stojí od roku 1907, ale nyní je zavřený a čeká na rekonstrukci. Další stavbou zde byla chata Solárka. V roce 2002 však vyhořela. Společně s chatou zde byla roku 1933 postavena kaple sv. Antonína, kterou zde najdeme.
Potkal jsem u roubenky bikera, který si sem chce vyjet ještě dvakrát. To mě stačí vrchol Skalky, i když mě biker odrazuje od terénu. To ale neví, kde já už všude jezdil. Samozřejmě, že to nebylo tak hrozné. Jen poslední úsek jsem musel tlačit. Poté jsem stanul v 964 m n.m., na vrcholu Skalka. Tam byl však pouze rozcestník a vrcholová kniha. Ještě ke všemu mě tu potkal deštík. Výhledy už dávno zarostly. V mapě je ale stanoviště paraglidistů... No jo, stačí sejít kus po modré směr Kunčice a přijde se na louku, odkud je výhled na Frenštát a Radhošť. Tak aspoň nějaká útěcha. U rozcestí ,Ondřejník - sedlo si lze zajít za výhledy na Hukvaldy a Palkovické hůrky.
Ještě jednou se stavuji u Roubenky Ondřejníček a pořizuji fotky již za sluníčka a hlavně bez dětí, které tu byly předtím na školním výletě. Ty potkávám i s učitelstvem nad Frýdlantem.
Po obhlédnutí Frýdlantu se svezu do Ostravice po cyklostezce podél řeky. Cestou se zastavím pouze u peřejí Ostravice. Ty jsou chráněny jak přírodní památka a nachází se kus nad Bezručovým srubem.
Po cyklostezce jsem ujel 8 km a byla to parádní jízda velice mírně do kopce. K tomu si přičtu dvacku na Skalku a zpět. 

Penzion Sauna leží mimo silnici a navíc vedle vchodu k pokojům šumí Bučací potok, tekoucí ze svahu Smrku a vytvářejicí vodopád o 400 metrů výše. Tam se snad také dostanu. Toto by mohlo být idealní místo pro klidný pobyt.

 Ondřejník od západu

 Cesta na Ondřejník

 Vrchol Skalky a výhled ze svahu na Radhošť a Frenštát

 Výhled ze svahu na západ

 Kaple sv. Antonína

 Roubenka Ondřejníček

 Horský hotel Ondřejník

 Výhled ze svahu na východ

Rašovické skály, Mravenčák

Tyto dvě lokality najdeme v Doupovských horách, těsně před hranicí vojenského újezdu, nad řekou Ohří, mezi městy Kadaň a Klášterec. Ani na jedno místo nevede turistická značka, jsou však parádními vyhlídkovými body. Oba se za jeden výlet dají nejen obejít pěšky, ale i objet na kole, což byl můj případ. Chce to však slušnou fyzickou zdatnost a horské kolo.

 Brodce - kaple

Rašovické skály byly vytvořeny sesuvem svahu do údolí. Vysoké a příkré skalní stěny byly v roce 1992 vyhlášeny jako přírodní památka. Chráněny jsou unikátní čedičové skály s výskytem vzácných teplomilných rostlin a živočichů. Nejlepší přístup pěšky i na kole je ze Suchého Dolu po cestě podél Suchého potoka. Výhled je především do údolí Ohře. Přehlédnout byste neměli pásmo Krušných hor s Klínovcem, Mědníkem a Poustevnou. V neposlední řadě můžete vidět i hrady Egerberk a Šumburk.

Pokračující cestou podél hranice vojenského újezdu lze sjet do vsi Lestkov. Po červené směrem na Egerberk a následně šotolinovou cestou se vyjede do sedla mezi hradem a Mravenčákem. Odsud už to na vrchol druhého jmenovaného nepůjde. Zbylých sto výškových metrů lze zdolat pouze pěšky. 

Přírodní památka Mravenčák byla vyhlášena roku 1990 a na rozloze 1,5 ha zahrnuje vrcholové partie stejnojmenného vrchu, který je významným dokladem geologického vývoje severní části Doupovských hor. Hlavním předmětem ochrany této lokality jsou teplomilná společenstva rostlin na skalním výchozu. Mravenčák představuje kuželovitý neovulkanický suk tvořený leucitickým tefritem. Téměř na temeni se zachovala až 6 m vysoká skalní stěna. Pod ní jsou svahy pokryté sutí. Výraznou rostlinou je zde koniklec luční, který se vyskytuje i ve vzácné červené formě. Skály porůstá tařice skalní.

Výhled se soustřeďuje prevážně na severozápad a je podobný tomu z Rašovických skal.

Výlet lze zakončit v Klášterci. Kdo toho nemá dost, může si ještě vyběhnout na hrad Egerberk či se projet po cyklostezce podél přehrady do Kadaně.

Trio rozhleden nad údolím Weißeritz

Nedávno jsem objevil kus za hranicemi dvě nové rozhledny. Nové byly pouze pro mě, jinak zde stojí už desítky let. Přidal jsem k nim jednu, na niž se chystám už déle, a hned byl námět na výlet. K přesunu k hranicím jsem použil první vlak na Moldavu, kde jsem na konečné byl nejhezčí (jediný). Teda až po průvodčí Janě, ale ta tu být musela. Potvrdila mi, co jsem si myslel. Prvním vlakem nikdo nejede, protože jsou lidi líní vstávat a v deset hodin se tu budou mačkat.

Očekával jsem nelehkou trasu a to se nakonec potvrdilo. Kupodivu jsem nestoupal od rozhledny k rozhledně, ale mezi údolími. Věže spíše stály na náhorních plošinách. 

Páteří trasy byla říčka Bystřice, německy Weißeritz. Kolem té jsem se pohyboval nejčastěji. Poprvé jsem k ní sjel z Moldavy do obce Rehefeld-Zaunhaus. Tato byla konkrétně Divoká (Wilde). Netrvalo dlouho a ocitl jsem se v údolí Červené Bystřice (Rote Weißeritz), přesněji ve vsi Schellerhau. Zde mají zajímavou atrakci - větrnou harfu (Windharfe). Najdete ji poblíž botanické zahrady.

Od Červené Bystřice jsem vystoupal do Oberbärrenburgu, kde stojí moderní rozhledna. Je volně přístupná a vstupné se neplatí. Výhled je kruhový, ale při dnešním oparu to žádná sláva není. Na tabuli je však psáno, že jsou vidět i Drážďany. 

Jsem opět u Bystřice, v Kurrort Kippsdorfu. Tyto lázně jsou zajímavé tím, že zde začíná úzkorochodná trať Weißeritztalbahn. Konečnou má ve Freitalu.

Z vedlejšího údolí Pöbelbachu jsem vyjel k dalším dvěma rozhlednám. Téměř neznámé Hirschturm a na Schloßbergu stojící věži s názvem Otto's Eck. Obě jsou kamenné a volně přístupné. Hirschturm je kulatého půdorysu a stojí u lesa ve svahu návrší. Otto's Eck je hranatá věž v podobě památníku. Obě hledí převážně do údolí Bystřice. Blízký zámek Naundorf patří do kategorie neudržovaných a opuštěných staveb, což bych zde v Německu nečekal.

Zpět do Čech jsem chtěl kolem přehrady Lehnmühle, ale moc jsem z ní neviděl. Spíš jsem byl popíchaný od trnů. Naopak mě potěšila cesta podél Divoké Bystřice. Jelo se mírně do kopce, slušným terénem. Ze Schönfeldu jsem údolí musel opustit a vyjet do Hermsdorfu, odkud jsem po hlavní silnici přijel k hraničnímu přechodu na Moldavu. 

Potřeboval jsem se dostat na vlak do Oseka a tak jsem jel z Dolní Moldavy zkratkou přes vrch Bojiště (821 m) na silnici do Dlouhé Louky. V mapách.cz je tu opět vyznačená cyklostezka, ale není tomu tak. 

Na vlak jsem nakonec musel až do Duchcova, kam jsem stejně nedojel. Ve městě jsem si spletl silnice a dojel místo toho do Želének, což ale navadilo. ,,osobák" staví i zde.

Trasa:

Moldava, žst. - Rehefeld-Zaunhaus - Schellerhau - Oberbärenburg - Kurort Kipsdorf - Hirschturm, rozhl. - Otto´s Eck, rozhl. - Hennersdorf - Talsperre Lehnmühle - Schönfeld - Hermsdorf - Moldava - Dlouhá Louka - Osek - Duchov - Želénky, žst.
80 km, 1310 m. př. 

 Schellerhau - větrná harfa

 Rozhledna Oberbärenburg a výhled na sever

 Weißeritztalbahn a nádraží v Kipsdorfu

 Hirschturm a výhled na severovýchod

 Zámek Naundorf

 Otto´s Eck a výhled na severovýchod

 Talsperre Lehnmühle

Krásná vyhlídka, Stradonka

Za těmito cíli je třeba se vydat na východní okraj okresu Louny. Já jsem tyto cíle navštivil v rámci desetikilometrové procházky s pejskem Godym. Trasu jsem začal po výstupu z vlaku v Peruci.

V tomto městysu si můžete prohlédnout kostel, zámek, Oldřichův dub a navštívit Muzeum české vesnice a soukromou Galerii u Plazíka.
Z Peruce vede modrá značka a naučná stezka směr severovýchod, kudy se přijde na Krásnou vyhlídku. Jde o zastřesený altán s výhledem na České středohoří i Krušné hory. Místo se nachází v lese, nad svahem údolí Debéřského potoka.
Dále se po modré dostaneme do osady Chrastín. Zde je třeba dát pozor. V mapách.cz je odsud na Stradonku zakreslená žlutá značka, ale ve skutečnosti to tak není. My půjdeme dále po modré a všimneme si plechové směrovky s nápisem ,,K rozhledně 1 km." Potom už se držíme cesty, která nás dovede k rozhledně Stradonka.
Tato nízká dřevěná stavba stojí od roku 2009 na místě bývalého valu Hradiště nad Stradonicemi. Je z ní kruhový i daleký výhled. Kromě Krušných hor a Českého středohoří je vidět Kokořínsko, Bezděz i Ještěd. U rozhledny jsou ještě sluneční hodiny.
Odsud už vede žlutá značka do Stradonic, kde je možnost občerstvení v hospůdce na návsi.
Deset kilometrů dlouhý výlet završíme v obci Pátek. Tam nás dovede stále stejná barva značky a Debéřský potok. Cesta prochází lesíkem, vedle pole a pomalu se dojde k chatové osadě. Potok se zde vlevá do Ohře. I v Pátku je často otevřená hospoda. Také zde v sezóně bývá otevřen místní zámek. Je však lepší se dopředu informovat.
Od tohoto výletu jsem moc nečekal, hlavně jsem chtěl proběhnout hafana, ale nakonec jsem byl mile překvapen.

 Krásná vyhlídka

 U Chrastína

 Stradonka, sluneční hodiny a výhled na Hazmburk

 Ohře pod Pátkem

Přes Český les a Tepelskou vrchovinu

Tato akce bude navždy zapsána jako první cyklovýlet do Českého lesa bez Franty Anděla. Svou nerozvážností se zranil a připravil se o tuto jízdu, při níž mohl navštívit například nejvyšší vrchol Chebské pánve či Podčeskoleské pahorkatiny. To jsou totiž jediné cíle, které jsme v těchto místech ještě neviděli. Musí si člověk najít nějakou motivaci. Tomáš měl třeba lesní koupalistě v Halži.  

Trasa Českým lesem

Rušit se nám to nechtělo, když už bylo vše zařízené, vyrážíme pouze ve třech. Poprvé jedu s Jirkou Burešem, který je otřelý Evropou jako já. Ještě zvládnout výluku mezi Ostrovem a Karlovými Vary a můžeme vyrazit. 

V Chebu musíme po cykloobjíždce přejet na druhou stranu tratě, přes níž je uzavřen most. To jsem viděl prvně, že cykloobjíždka byla regulérně označena.

Kolem jesenické přehrady zkontrolujeme polozatopený most a brzdíme až v Doubravě. Nachází se zde totiž Rustlerův statek.

Jde o zachované a zrekonstruované hrázděné statky chebského typu, z nichž nejstarší je z roku 1751. Lokalita byla zařazena v roce 1996 mezi kulturní památky.

Nachází se zde expozice původního zemědělského nářadí, nástrojů a lidového nábytku Chebska z 18. - 20. století.

Mě však zajímá Doubravský vrch, jehož vrchol je 2 km odsud. Na něj jedu pochopitelně sám. Nadmořská výška se dotýká 527 m n.m. a jde o nevýrazný kopec. I když se zdá, že patří do Českého lesa, je nejvyšší v geomorfologickém celku (pohoří) Chebská pánev. Z jeho nejvyššího bodu, ležícího uprostřed pole, je kruhový výhled na Dyleň, Smrčiny, Krušné hory a Slavkovský les.

Ještě jedna obec v okolí má více hrazděných domů. Je jí Salajna, kterou projíždíme směrem do Dolního Žandova. Zde usedáme do již známé ,,Putyky Pod kostelem.'' Ptám se chlapců, zda se mnou pojedou do Vysoké, i když už předem znám odpověď. 

,,Do toho krpálu si jeď sám a sejdeme se v Chodově," praví Tomáš. 

On už tam byl a Jiřika zajímá spíš pivovar v Chodové Plané, než zřícený kostel. Tudíž se na pár hodin rozjíždíme.

Kopec to byl, to je pravda. Celých 120 metrů převýšení. Nejprve jsem jel na Chebský vršek.

Tento vrchol je nejvyšším v Podčeskoleské pahorkatině, což je kerná pahorkatina zabírajicí pokleslé uzemí chebsko-domažlického příkopu. Měří 679 m n.m. a je zalesněný. Ze severozápadního svahu je vidět na Chebsko a z východního na Slavkovský a Český les. 

Obec Vysoká je známa zříceninou kostela sv. Jana Křtitele. 

Kompletně zachována zůstala jen kostelní věž. Z kostela se zachovaly jen obvodové zdi. Doplatil na vystěhování sudetských Němců a následné uzavření hranic. Důsledkem toho bylo jeho chátrání a snad jenom zázrakem nebyl srovnán úplně se zemí. Po roce 1989 projevili o kostel zájem původní němečtí obyvatelé obce a z vlastních prostředků ho částečně opravili.

Ještě než se rozjedu lesem směr Broumov, zdržím se v osadě Háj, kde mě upoutá cedule s domácími mýdly. Jdu zkusit něco jiného, než znám z Rubensu na Děčínsku. Nakonec si vybírám dva kusy. 

Lesem se v tom vedru jede krásně. Ve Třech Sekerách omrknu kostel a svištím dál. V Broumově volám Tomášovi a domlouváme si sraz v Zadním Chodově.

Hodně se zvedla cykloturistika v Českém lese. Tolik odpočívadel nemají snad ani v Jizerkách. Povrchy stezek jsou také solidní.

Nedá mi to a jdu se v Broumově na doporučení místních podívat do Staré hospody. Před ní je cedule ,,otevřeno," beru tedy za kliku u vrat. Na nádvoří nikdo, pouze pes. Vcházím dovnitř a zdravím.

,,Jak jste se sem dostal? Dneska je zavříno," říká paní myjící okna.

,,Dveřma, byli votevřený," kontruju.

,,To máte stěstí, že vás nepokousal pes."

Toho jsem si dokonce hladil. 

,,V pondělí máme zavříno, je to tam napsaný."

,,Na ceduli bylo votevřeno."

,,Je to v okně."

To už jsme šli pomalu k vratům.

,,Já jdu po vás zamknout."

,,Tak si tu ceduli smažte, nebo něco," končím hovor.

Jo, pozdravil jsem ještě vlastně.

No nic, dal jsem si na benzínce kafe z automatu s polomáčenými sušenkami a popojel k další benzínce, do Zadního Chodova. Tam počkám na kluky. Ti tudy ještě určitě nejeli, zjištuji po dotazu lidí, kteří zrovna přijeli od Chodové Plané a potkali je cestou. 

Ze Zadního Chodova už jedeme zase společně. Po pivku v Chodském Újezdu nás chvíli skrápí deštík, což je celkem osvěžující. Mezi Březím a Ctiboří je luxusní cyklostezka. Ještě voní novotou.

V Halži jedeme na Tomovo vytoužené lesní koupaliště. Před osmi lety s Věrou to jistě bylo bezva koupálko, ale dnes je tu hnědá voda hemžící se různou havětí. Plavky ani nevyndavám. S Jirkou pouze fandíme Tomášovi. 

Po zabydlení v tradiční ubytovně U Planety si ještě sjedeme na jídlo do Svobodky a tím končí dnešní den.

Trasa:

Cheb - Lipová - Doubrava - Salajna - Dolní Žandov - Vysoká - Tři Sekery - Broumov - Zadní Chodov - Březí - Halže - Svobodka - Halže.
69 km

 Doubrava

 Doubravský vrch a výhled na Slavkovský les a Dyleň

 Salajna

 Chebský vršek a výhled na sever

 Kostel ve Vysoké

Trasa Tepelskou vrchovinou

Druhý den je v plánu trasa směrem na Konstantinovy Lázně, kam z Plané dojedeme už jenom s Tomem. Jiří se odpojí a pojede nejkratším směrem do Karlových Varů na vlak. 

Ráno jedeme stejnou cestou do Březí. Odsud se pustíme k Továrnímu rybníku a poté po silnici do Plané. Zde se ztenčíme o třetinu a dále pokračujeme s Tomem směr Konstantinovy Lázně. Tam je to 20 km.

,,Ale do kopce," ozývá se chlápek, který slyší náš hovor.

Vím však, že tak žhavé to nebude.

Nejprve se přehoupnene do bývalého Caltova ke Kosímu potoku, odkud musíme opět do kopce. Ve Vysokém Jamném už máme nejhorší za sebou, stavíme až v Lestkově u krámu. Odsud je to pod Krasíkov už jen pět kilometrů. 

Když přijíždíme pod hrad, zdržuje nás závod školáků. Znamená to i, že se s dětmi budeme mačkat na hradě. Naštěstí je tam velký plac.

Pod Krasíkovem se dělíme. Já chci na Ovčí vrch, Tomáš ne. Výjezd ke kapli Smrtelných úzkostí Kristových nebyl těžký, natož abych měl stejné úzkosti jako Kristus, ale výhled odsud nebyl. Kaple byla vystavěna v letech 1680 - 81 majitelkou panství Marií Františkou z Heissensteinu.

Za výhledy jsem musel na samotný vrchol, ale za moc to nestálo. Od altánku byly pouze dílčí výhledy, spíše na jihovýchod.

V ,,Konstantinkách" máme ještě čas a tudíž si vyjedeme k poslednímu cíli - Panna Maria ve skále. Jde o poutní místo mezi skalami, opředené legendou o zářicí ženě s malým chlapcem, kteří si hráli se ztracenou dcerou hajného. Rodiče nechali na místě postavit sochu Panny Marie, jako poděkování. Chodili se sem modlit lidé ze širokého okolí.

To bylo vše z našeho výletu, co se týče cykloturistiky. Cestou do Plzně jsme seděli s neukázněnými žákyněmi, kterým jsem říkal třikrát, ať si nedávají boty na sedačky, ale stejně mě měly na háku. Cestou z Plzně jsem zase poslouchal Toma, že po třiceti letech na dráze musí platit vlak, konkrétně GW train regio. 

Výlet se vydařil a snad letos podnikneme ještě něco dalšího.

Trasa:

Halže - Březí - Tovární rybník - Planá - Lestkov - Krasíkov - Ovčí vrch - Konstantinovy Lázně - Panna Maria ve skála - Konstantinovy Lázně, žst.
70 km 

 Náměstí v Plané

 Údolí Kosího potoka

 Krasíkov a výhled na západ

 Ovčí vrch

 Konstantinovy Lázně

Panna Maria ve skále