Hrady západních Chřibů (12.10.)
Dnes mám v plánu 2 - 3 hrady a tak začneme zámkem. Ten se nachází v Buchlovicích, kam to bylo z nádraží, přes Zlechov 8 km. Je zde celkem živo. Buchlovice jsou obyčejná vesnice, ale zámek mají pěkný. Avšak ani na nádvoří se člověk nepodívá gratis, jak to bývá v jiných případech. Platím tedy 40 Kč a jdu se kochat na nádvoří a do zahrady.
Celý barokní komplex se skládá ze dvou zámeckých budov a rozsáhlého parku. Historie zámku navazuje na dějiny nedalekého hradu Buchlova. Jan Dětřich z Petřvaldu, postavil zámek pro svou manželku Eleonoru, pro kterou byl hrad příliš chladný. Zámek je ve stylu italského baroka a dostavěn byl v roce 1707. Svou současnou podobu získal až v prvních dvou desetiletích 20. století.
Dále na hrad Buchlov jsou 2 možnosti. Buď delší cestou po silnici, nebo po žluté značce, přes Zahrady a Chrastě. Já volím 2. variantu. 250 výškových metrů není zas tolik, pro případnou lesní cestu. Prvních 2,5 km do místní části Chrastě se jelo po silnici, ale nakonec jsem skončil pouze v triku, protože teplota a sklon silnice tomu tak chtěly. Bylo krásných 18 stupňů. Zbytek cesty pod Buchlov byl ve stylu podzimní poezie. Barevné, převážně žluté listí s kulisou hradu na vrcholu kopce nechaly zapomenout na dřinu. Slezl jsem pouze jednou, kdy cesta klouzala a vedla přes kameny. Na rozcestí Pod Barborkou se přidala červená značka, po které jsem se dostal na rozcestí Pod Buchlovem. Odsud už to na hrad bylo snadné. Na hradě jsem zaplatil vstupné na nádvoří. Na věž jsem nešel, protože výhled stále neuspokojivý. Dále se pořádají na hradě prohlídky s průvodcem. Navštívil jsem i galerii, v které si například můžete koupit keramický, 1,5 metru vysoký kříž za 20 000 Kč.
Buchlov byl vybudován v první polovině 13. století na jednom z nejvyšších vrcholů Chřibů, ve výšce 509 m n.m. Postaven byl v románsko-gotickém slohu a později upraven renesančně. Od roku 1751 zůstal Buchlov trvale neobydlen, avšak zásluhou posledních majitelů, hrabat Berchtoldů z Uherčic, nechátral. V roce 1945 přešel Buchlov společně s kaplí sv. Barbory do vlastnictví československého státu a byl zařazen do souboru památek I. kategorie. Hradu vévodí 35 metrů vysoká věž s vyhlídkou, z níž je výhled na Chřiby, Hostýn a za dobrého počasí i na Pálavu či dokonce do Vídně.
Za další cíl jsem si vybral hrad Cimburk, za kterým musím přes hřebeny Chřibů. Pokračuji po silnici, kudy vede červená a zelená značka. Po druhé z nich si krátím cestu na hlavní silnici E50 a přes ní pokračuji po zelené značce pod Holý kopec. Cestou odbočuji ke Kamenné studánce, která je udržovaná a opatřena stolkem a lavičkami. Na rozcestí Pod Holým kopcem měním směr i barvu značky. Červená a cyklostezka č. 5155 mne provedou kolem Holého kopce, na jehož vrcholu leží hradiště. Stoupám po silničce a vjíždím do lesa, kde na značce nějaký vtipálek předělal nápis "nebezpečný úsek" na "nebezpečný sex." Chtěl jsem se zeptat mladíků na kolech přede mnou jak to s tou značkou je, ale byli rychlejší. Přes rozcestí Na Pile pokračuji stále vzhůru, pod vrchol Hroby a brzdím až téměř na vrcholu Ocásku. Na jeho vrcholu stávala kdysi rozhledna, která byla z bezpečnostních důvodů zbourána v roce 1956. O kus dále je rozcestí Pod Kazatelnou. Po červené značce dále rovně a doprava se přijde ke skalnímu útvaru Kazatelna.
Jde o vymodelovaný 8 m vysoký skalní útes. Do jeho slepencově-pískovcového těla byly vytesány schody, vedoucí na vrchol skály. V roce 1972 někdo na vrchol umístil dvojramenný kříž, údajně jako protest proti tehdejšímu totalitnímu režimu. Kdy a komu tato upravená přírodní kazatelna sloužila se přesně neví. Díky vykácenému svahu je ze skály výhled na protější svah údolí Kyjovky, na přehradu Koryčany a hrad Cimburk.
Červená značka vede zřejmě prudkým svahem, tak dále pokračuji po cyklostezce a na rozcestí U Křížku se chytám žluté značky. Ta klesá po lesní cestě k silnici, kde jí vystřídá zelená a já brzdím u zříceniny hradu Cimburk, který je kupodivu v okrese Kroměříž. Ten se od onoho města táhne jihozápadním směrem, až ke Koryčanům.
Původně gotický hrad nad údolím Kyjovky, dal postavit Bernard z Cimburka kolem roku 1330. Poté na něj přesídlil z původního hradu Cimburk u Městečka Trnávka. Je představitelem hradní architektury první poloviny 14. století, s výraznými prvky francouzské fortifikační architektury. Protáhlá dvouvěžová bergfritová dispozice z něj činí památku prvořadého významu. Hrad byl opuštěn a nechán napospas chátrání v 18. století, kdy již nehrozilo nebezpečí tureckého vpádu. Díky skupině příznivců hradu, občanskému sdružení Polypeje, nastal po roce 1994 obrat k lepšímu.
Dalo by se říci, že už mám dnes splněno, ale je teprve před 17. hodinou a do Koryčan kousek. Dám si do třetice tedy ještě 1 hrad, konkrétně Střílecký. Po zelené značce se vracím na rozcestí a po cyklostezce sjíždím k začátku vodní nádrže Koryčany, na řece Kyjovce. Dále proti proudu, na rozcestí Nad Přehradou, kde se ponořím opět do lesa. Čeká mne poslední stoupání, konkrétně 250 výškových metrů na čtyřech kilometrech. Kopec není strmý, dá se vyjet celý. Jsem opět nad 500 metry nad mořem a vítá mne vrch Hrad, který tuto výšku převyšuje o dalších 52 metrů. Na něm se nacházejí zbytky Stříleckého hradu.
Střílecký hrad, též zvaný Střílky byl založen v polovině 13. století, aby střežil důležitou obchodní cestu Chřibami. Poté co ho získali páni z Ojnic už ztratil význam a zpustl. Jako pustý se připomíná roku 1542. Dochovaly se z něj skromné ruiny válcové věže a část zdiva hradních budov. Od hradu se naskýtají dílčí výhledy.
Stejnou cestou jedu zpět k přehradě, která je nepochopitelně oplocená. Viděl už jsem spousty přehrad pro pitnou vodu, ale oplocená nebyla žádná. Soumrak už je za dveřmi, tak spěchám do Koryčan, kde dnes budu nocovat. Jede se z kopce, podél Kyjovky a do Koryčan přijíždím již za soumraku. Celý den bylo příjemné teplo, jak slibovali. Penzionu Domov dávám jedničku s hvězdičkou. Fajn ubytování za rozumnou cenu.
Řeka Kyjovka (zvaná též Stupava) je malá řeka pramenící na jižním svahu Vlčáka v Chřibech. Protéká Koryčanami a dále kopíruje Ždánický les a Vlárskou dráhu až do Kyjova. Pod ním, již v regulovaném korytě vstupuje do krajiny Dolnomoravského úvalu, kde protéká Hodonínem a pod Lanžhotem se vlévá do Dyje, v oblasti jejího soutoku s Moravou, nedaleko rakouského Rabensburgu, v nadmořské výšce asi 150 m. Délka toku činí 86,7 km. Na jejím toku je jediná přehrada, Koryčany.
Město Koryčany leží v jihozápadní části okresu Kroměříž, na úpatí Chřibů, v údolí Kyjovky. Žije zde kolem 3000 obyvatel. Dominantou města je kostel sv. Vavřince na náměstí.
Dnešní trasa měřila 42,7 km, při které jsem nastoupal 939 metrů a vystoupal až do 538 m n.m.
Zámek Buchlovice, hrad Buchlov, Kazatelna, hrad Cimburk, Srřílecký hrad (posl. foto)
Přes naftařský ráj k Vyškovu (13.10.)
Opouštím Koryčany a v městečku je klid. Čeká až ho sluneční paprsky pokropí živou vodou. Je 8 hodin ráno a jen hodiny si odbijí svých 8 úderů a opět utichnou. Sem tam zaštěká pes a přelétne nějaký pták. O něco pomaleji než on se vznesu nad město, abych pozoroval, jak slunce probouzí ještě spící Koryčany. Pomalu se sluneční svit přehoupne přes kopce a dá městu zlatavý nádech, přikrášlený podzimním listím.
Nad městem je křižovatka, od které spatřuji Ždánický les, osvícený sluncem. Nakonec volím variantu přes Jestřabice, místo údolím Kyjovky. Než se dostanu do jejího údolí, k Jestřabické zastávce, dvakrát mne terén pohoupe. Tak jak bylo před chvílí slunko, je zde, v údolí Kyjovky, na východní hranici Ždánického lesa, mlha. Jaký div, že zde na trati Brno - Uherské Hradiště je dvojkolejná trať. Tu bych zde nečekal. Za 2,5 km k rozcestí Haluzická hájovna projely 2 vlaky slušnou rychlostí. Od rozcestí už se cesta zvedá. Čeká mne 200 metrů převýšení na nejvyšší vrchol Ždánického lesa. Cestou stavím u studánky Bezdýnka. Své jméno dostala podle bezedné bažiny, v které utonul sedlák s povozem i koňmi, když neposlechl rad zjevivší Panny Marie. Když se začíná perfektní silnička v podobě cyklostezky kroutit, dojíždí mne cyklista. Chvíli si povídáme a hned cesta utíká lépe. Za chvíli jsme byli na rozcestí U Kříže, kde jsme se rozloučili. To už jsem nad hranicí 400 metrů nad mořem a na nejvyšší vrchol Ždánického lesa zbývají 2 km. Následuji tedy červenou značku. Po 2 km jsem opravdu u cíle, na nejvyšším místě dnešní projížďky. Je zde rozcestí, klid a nízká mlha se proplétá mezi korunami stromů.
U Slepice je kóta 437 m n.m., rozcestí a hlavně nejvyšší vrchol Ždánického lesa. Místo takto pojmenoval budoucí kníže Alois II. z Lichtenštejna na počest tetřeví slepice, která ho zachránila před divočákem. Budoucího knížete probudil její hlas těsně před útokem bachyně. Na vrcholu, který je kus dál se nachází jeden z mnoha ropných vrtů. Ty jsou posety po celé východní části pohoří. Jinak je to jeden z nejmíň zajímavých nejvyšších vrcholů, které jsem zatím navštívil.
Ždánický les je plochá vrchovina na jižní Moravě, v okresech Hodonín, Vyškov a Břeclav. Na východě se zvedá z údolí Kyjovky, pokračuje přes Dambořice, Klobouky a na západě končí v Hustopečích.
Mlha je, že by se dala krájet, ale další nejvyšší vrchol pohoří je dobyt. Na vrcholu ještě stavím u ropného vrtu, který je v oploceném areálu a pokračuji na západ k rozcestí Červený kříž. Cestou míjím ještě pár opolocených pozemků, ale těžko říci, jestli i toto jsou ropné vrty. Na křižovatce silnice s lesní cestou opravdu stojí červený kříž a přes silnici altánek pro turisty. Následuje dlouhý, pozvolný sjezd do Bučovic, kde mne zajímá místní zámek.
Bučovický zámek byl postaven v letech 1575-85 v renesančním slohu, severoitalským mistrem Pietrem Gabrim. V roce 1633 se začlo s barokními úpravami, včetně kašny na nádvoří. Od roku 1681 přestal zámek sloužit jako panské sídlo. Od té doby žádné závažnější stavební úpravy nenarušily jeho italský renesační charakter. Zámek byl vyhlášen v roce 2001 národní kulturní památkou.
Projíždím celé Bučovice a za kostelem Panny Marie mne čeká stoupání nad město. Tam už jsem v Litenčické pahorkatině, což nejsou drastické kopce, ale sem tam se terén vlní. Projíždím ves Bohaté Málkovice a příjíždím do Bohdalic. Mlha se stále drží, takže z nějakým dalekým rozhledem z Holého kopce, který je další můj cíl, nemůžu počítat. Z Bučovic jsem vystoupal 100 výškových metrů a ještě zhruba 50 mne čeká na vrchol Holého kopce.
Holý kopec (374 m) je nevýrazný vrchol mezi Bohdalicemi a Manerovem. Na vrcholu se nachází vodojem, na který je přidělaná vyhlídková plošina a slouží jako rozhledna. Jako rozhledna toto sice nevypadá, ale za vyfoukaného vzduchu by jistě byl rozhled nečekaně daleký, ale dnes mám prostě smůlu. Tímto zavrhuji rozhlednu na Chocholíku u Drnovic a už mne tedy čeká jen sjet do Vyškova, kde bude dnešní konečná. Za Zouvalkou je na Vyškov pěkný pohled. Odsud je to už jen z kopce. Na vlak mám necelé 2 hodiny času. Dost na prohlídku města, která začíná v cukrárně kus od centra.
Vyškov (22 000 obyvatel) je okresní město ležící v severní části Jihomoravského kraje na řece Hané, asi 30 km severovýchodně od Brna. Leží téměř uprostřed Moravy na rozhraní Drahanské vrchoviny, Litenčických vrchů a nížiny Hornomoravského úvalu. Na Masarykově náměstí stojí renesanční radnice, morový sloup a barokní kašna. Západně od náměstí je kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl gotický, přestavěn barokně. Další významnou památkou je zámek, který byl původně gotickým hradem z 15. století, ale byl přestavěn dle projektu Giovanniho Pietra Tencally v letech 1665 až 1682. V zámku je v současnosti umístěno Muzeum Vyškovska.
Je dobojováno a já odjíždím, již za polojasného počasí. Mlha se dala na ústup už před více jak hodinou, takže jsem si přece jen trochu slunka užil. S přestupem v Přerově se ocitám v Olomouci, kde mne dnes čeká premiéra v Pendolinu. Měl jsem samostatné sedadlo, takže pohodlí bylo. Stevardky se o vás postarají jak o nemluvně a při příjezdu do Prahy si poslechnete Vltavu. Ne od Daniela Landy, ale od Béďi Smetany.
Dnes jsem ujel 47,8 km při 642 nastoupaných metrech. Za dva dny v Chřibech a na Vyškovsku jsem ujel 90,5 km.
Koryčany od jihu, U Slepice - rozcestí, ropný vrt, zámek Bučovice,
Holý kopec, Vyškov - zámek, radnice
Žádné komentáře:
Okomentovat