Nakonec nasedám do vlaku až ve 13.30 a výstupní stanice bude Litvínov. Jenže již před Mostem se zjevuje slunko, takže je jasné, že bílá poklice dnes asi nebude, ale mohlo by nahoře být daleko viditelno.
Ze zastávky Litvínov město se vymotám z města přes Chudeřín a Hamr. Projíždím Janov a přesto, že už déle svítí slunko, zde je stále "zataženo." Už ať jsem v tom lese. Co jsem chtěl, to mám. Nad Janovem začíná nemilosdrné stoupání, z výšky 300 m n.m. Po několika serpentinách se celkem rychle ocitám o 200 metrů výš a za rozestoupeným lese už mne čeká ves Křižatky. Kus nad ní je odbočka k vodní nádrži Janov, na říčce Loupnici. Já stoupám o dalších pár serpentin a o 200 metrů výš, kde dojíždím cyklistu. Ten zřejmě šlape až do Mníšku. Nad hranicí 700 m n.m. se již objevuje rozhledna mezi stromy a to znamená opustit silnici a pokračovat necelý kilometr po lesní cestě. Po chvíli však tlačím a tak se dostávám až k rozhledně, do výšky 788 m n.m.
První dřevěnou vyhlídkovou věž zde otevřel německý mostecký turistický spolek roku 1884. Jednalo se o 3 metry vysokou kamennou podezdívku, na které stála 11 metrů vysoká dřevěná nástavba s krytým ochozem. Věž v roce 1908 poničila větrná bouře a po válce se spolek rozhodl rozhlednu obnovit. Nová stavba byla otevřena v září 1929. Po 2. světové válce rozhledna opět zanikla, takže po ní zůstaly pouze původní základy, do nedávna ponechány svému osudu. Na jaře 2009 byla zahájena obnova rozhledny, do podoby vyhlídkové věže z roku 1929. Slavnostní znovuotevření rozhledny proběhlo 28. června 2009. Rozhledna je volně přístupná.
Vystoupal jsem na ochoz, ale výhled nic moc. Opar je dnes vyšší, než Jeřabina a mlha v údolí už se také rozpustila. Účel sice nesplněn, ale já si připisuji třetí zářez na jeřabinské pažbě. První byl ještě na torzu, v roce 2008.
Je dokocháno a je čas vyrazit. Pod rozhlednou potkávám mladý pár, který mne zde vystřídá a po překonání mnoha kořenů, se ocitám opět na silnici. Zpět bych rád jel přes Novou Ves a lesem je zkratka po cestě, že si nemusím zajet do Mníšku. Volím lesní cestu naproti cestě z Jeřabiny. Měla by se stáčet doprava, což se chvílema děje. Pak se ale přestávám orientovat a po deseti minutách jízdy mi dochází, že je něco špatně. Když se ocitám v údolí potoka, je rozhodnuto. Přes Novou Ves se nepojede. Teď jen počkám, kde mne cesta necesta vyplivne. Plivanec dopadl na okraj Křižatek. No nic, snaha byla, jede se holt zpět do Janova. Ještě jednou tedy projedu neveselým místem a stočím to na Horní Jiřetín. Tam se jede nečekaně a nevítaně do kopce. Nicméně jsem se tam doplazil. Pak už opravdu letím jen z kopce. Míjím poštu, kostel s viaduktem zrušené trati a opouštím Jiřetín směrem na Komořany. Dnes to asi nevypadá, že by se mi chtělo až domů a tak volím variantu přes nezáživný úsek Zálužím a kolem chemičky. Až když jsem pod Hněvínem a koukám na hodinky, tak polevuji v tempu. Na nádraží přijíždím dokonce půl hodiny před 18. hodinou, kdy odjíždí vlak do Loun.
37,3 km, 636 nast. m., 780 m n.m. stačilo dnes bohatě.
Žádné komentáře:
Okomentovat