Do Chebu využíváme opět nejrychlejší spoj, což je rychlík Excelsior. Tipujeme, že v Chebu by nás mohla do Aše svézt regionova, avšak tušíme "kuférek" řady 810. K našemu překvapení nastupujeme do Regiosharka. Z něj vystupujeme až na konečné, což je Aš - město, ve výšce 668 m n.m.
Za první dnešní cíl jsem si prosadil vesničku Podhradí. Podle názvu je patrné, že se nachází pod hradem. Z nádraží sjíždíme na Hlavní ulici a za kruhovým objezdem pokračujeme po Saské. Ta nás vyvádí z města a my pozvolným klesáním, podél Ašského potoka přijíždíme po pěti kilometrech do Podhradí. Zde se nachází nejstarší evangelický kostel v Čechách a vedle něj zřícenina hradu Neuberk. Z hradu se dochovala 22 metrů vysoká válcová věž, obvodová hradba a zbytky zdí dalších objektů, jako například Dolní zámek. Hradní zříceniny jsou volně přístupné a mne konkrétně se toto místo velmi líbí. Těžce konkuruje hlavnímu bodu dnešního programu. Na návsi míjíme již zavřenou hospodu, kde měl kdysi František "kamaráda." Ten prodával turistické známky za 30 Kč, které tehdy byly za 25 Kč. Franta si jí nekoupil se slovy: "nebudu podporovat zloděje." Dnes kroutil hlavou, když na obecním úřadě známku koupil za 20 Kč. Občas je to holt paradox.
Jedeme zpátky na křižovatku, kde není ukazatel na ves Krásná, kterou ale potřebujeme projet. Na rozdíl od Podhradí, ves Krásná svému jménu čest nedělá. Z návsi nejedeme po červené, ale po modré, kterou kopíruje cyklostezka č. 2059. Ta nás vede mimo vrchol Štítarského vrchu, což já vůbec nevnímám, ale Franta má zjevně velkou radost, že jsme s tim hezky vyběhli. Jedeme kolem bývalé roty a přijíždíme do zaniklé obce Újezd, kam se ke konci cesty jede po lesní cestě.
Újezd (Mähring) byl založen nejspíš v roce 1300, kde žilo zhruba 20 obyvatel. Ležel 2 km od německých hranic, ve výšce 660 m n.m. Konec 2. světové války zasáhl ves jen okrajově. Po odchodu posledních rodin v srpnu 1946 se nové osídlení neplánovalo a tak byl v roce 1953 Újezd zbourán. Dnes tu stojí pouze kříž a památky po zdejším hřbitovu.
Z Újezda pokračujeme směrem k hranicím, ale není to ten nejlepší směr. Za potůčkem se napojujeme na signálku a po ní jedeme kus zpět a doprava přijíždíme k památníku obětem 1. světové války. Ten byl vytvořen v roce 1925. Naproti němu stála škola. V roce 1992 byl památník nalezen poražený v trávě, ale v následujících letech byl českou stranou opět postaven.
Z Újezda sem vede modrá značka, kterou nemám ve své mapě. Vydáváme se po ní dále a po chvíli projíždíme kolem Mostu Evropy, ale u něj se zastavíme až na zpáteční cestě. Nejdříve nás čeká hlavní bod dešního programu. Poslední úsek k němu však je těžce sjízdný. Cesta je totiž spíše pro pěší. Po chvíli hopsání a kličkování mezi stromy přijíždíme na jeden z významných geodetických míst naší vlasti.
Nejzápadnější bod České republiky spousta lidí často hledá na Trojmezí Čech, Bavorska a Saska. Dřívější styk hranic ČSSR, NSR a NDR je sice také zajímavé místo, ale nejzápadnější bod leží zde, v katastru obce Krásná. Místo označuje nenápadný dřevěný kolík na místě, kde Újezdský potok přijímá zprava malý potůček a mění se v Mähringsbach. Místo je dnes turisticky upraveno. Zavedli sem modrou značku a dodali informační tabule. Dále je zde soustava pěkných rybníčků. Újezdský potok náleží do povodí Sály (Saale), čili Labe.
Místo se mi okamžitě zalíbilo. Sálá z něj klid a romantika. Zpět se vracíme po stejné cestě až k Mostu Evropy, též zvaný Most přátelství. Jedná se o dřevěný most, který byl postaven v roce 2008 na základech původního mostu u bývalého újezdského mlýna, přes Újezdský potok v blízkosti Panského rybníka.
Vjíždíme do Bavorska, kudy pojedeme dále. Po červené značce stoupáme na silnici a na následující křižovatce pokračujeme rovně, abysme záhy klesli k vesničce Neuhausen, kde je turistický hraniční přechod do Nových Domků, což je další zaniklá ves. Dále chceme na Benešův palouček. Nejsnažší cesta bude dále Německem, kde se napojíme na červenou značku a u osady Erbhaus bysme toto místo měli najít. U Erbhausu však nenacházíme žádné cedule, tak podle mapy přijíždíme na místo, které by mělo být správné. Něco, co by nás utvrdilo, že je toto opravdu ono místo však nenacházíme. Že jsme byli dobře nám potvrzuje paní, kterou potkáváme o kus dále. Benešův palouček je místo, kde 1. září 1915 přešel na cestě do emigrace hranici dr. Edvard Beneš. Pomník z r. 1947 byl nalezen po r. 1990, dnes stojí zrestaurovaný před budovou školy.
Přes pole, již na české straně nacházíme signálku a po ní přijíždíme na západní kraj Aše. Krátká zastávka v obchodě a dále pojedeme podél hranice, po signálce, k Ohři a pak dále do Chebu. Nejprve jedeme po hlavní silnici, z které před Mlýnským potokem odbočujeme na signálku, po které budeme pokračovat pár desítek kilometrů. To bude Franz zas ve svým živlu. Ještě, že nejede Tomáš, to by měl po srandě. Ale zase bysme neviděli historické hraničníky z 18. století, stojící u Nového Žďáru. Po dalších čtyřech kilometrech míjíme Kančí údolí, které neprojíždíme po cyklostezce, oklikou, ale přímo za nosem. Prudká stoupání a vzápětí klesání se stále střídají. Místo, kde kdysi řekl Tomáš Frantovi: "já se ti na ty signálky vy....kašlu," jsme zřejmě už nechali daleko za zády, ale člověk si na ně nemůže nevzpomenout a občas musí souhlasit. Za Jelením vrchem, v Polenském lese, se napravo nachází Ztracený rybník. Jelikož v mapě vodní plocha vyznačená není, zřejmě mu ten název sedí. Malá Žabka, tomu říkám roztomilý název pro rybník. Leží přímo u signální cesty, na Libském potoce, pod rybníkem Velká Žabka. Je jasné, že zde musíme na chvíli zastavit.
Myslel jsem, že budeme pomalu klesat, ale zatím jsme stále kolem 600 metrů nad mořem. To se konečně lomí až před Dubinou, což je další zaniklá ves a přechod do německého Hohenbergu, ležícím již na Ohři. Tudy však nejedeme. Kolem bývalé roty jedeme stále po signálce, až k přírodní rezervaci Rathsam. Rezervace chrání meandrující soutok Ohře a Reslavy a přilehlé mokřady. Leží na hranicích ČR a Německa. Přímo na hranici je přes Ohře neudržovaný most, po kterém přejíždíme i my. Člověk musí být opatrný při pohybu po mostě. Kus dál po toku Ohře je zřícenina Pomezná a začátek přehrady Skalka.
Posledních pár kilometrů po signálce nás vede na silnici u Pomezí nad Ohří. Projíždíme kolem vlakové zastávky. Po zjištění, že za 15 minut jede vlak už dále tedy nepokračujeme. Po chvíli přijíždí Desiro společnosti Vogtlandbahn, které nás doveze do Chebu, kde máme čas na pivko a ostatní laskominy. Jenže si to moc nevychutnáváme, protože bufet na nádraží zavírá nepochopitelně už v 16 hodin. "Konec pohostinství v Čechách" to nazval Franta a má pravdu.
Můj tachometr a Frantův nový Garmin edge ukázaly konečné údaje 54,6 km, 711 nast. m.,
696 m n.m.
Zřícenina Neuberk a Dolní zámek, Újezd, Nejzápadnější bod ČR, Most Evropy,
historické hraničníky, Malá Žabka, Rathsam
No hlavně, že měli kolečko pro Dicka za 25,-kč :-)
OdpovědětVymazatNo, to ano :-D
Vymazat