Výstupní stanicí byly Telce a první cíl byl menhir Kamenný pastýř. Stojí 1 km severně od Klobuk. Jde o nejvyšší menhir u nás. Je to 3,5 m vysoký neopracovaný sloupovitý balvan z tmavého železitého křídového pískovce. Nejznámější pověst praví, že až dojde ke kostelíku v Klobukách, bude konec světa. Kupodivu jsem zde poprvé, ale znám některé obyvatele Telců, kteří zde také nebyli a to je větší ostuda.
Hlavní cíl je dnes údolí Bakovského potoka, kam chceme jet přes Hořešovice. V Klobukách se vloudila menší chybička a místo v Hořešovicích se objevujeme v Hořešovičkách. No nic, pár kilometrů navíc nevadí. V Hořešovicích si nevšímáme dřevěné zvonice, kromě Tomáše a poté přichází první kopec. Má ho na svědomí silnice č. 237, do obce Pozdeň. Z vrcholu stoupání je jak na dlani ves Líský s rozhlednou nad ní. Potom už klesáme do údolí Bakovského potoka a přijíždíme do Pozdně. Zde vyniká kostel sv. Jana Křtitele. Nás překvapuje stavba v jedné zahradě v ulici ke kostelu. Připomínalo mi to Kočičí hrádek. Tomáš to nazval, nejhezčí zahradní hrad u nás. Mezitím se objednává návštěva u kolegy nádražáka v Srbči.
Dubová chaloupka není chata z dubového dříví, ale název osady u Dubového rybníka. Ještě předtím jsme však neprojeli Hřešice, čímž jsme dostali později od Tomáše mínus, ale lehce smazatelné. Ocitáme se na návsi v Srbči. Poznávací znamení je koupaliště, přímo uprostřed. Nabíráme směr Milý, kde bydlí kolega, jak jinak, než na nejvyšším místě Srbče. Podává se káva, něco na zub a slivovice. Pivo se odkládá kupodivu na nějakou hospodu.
Je dopito, dohovořeno a můžeme pokračovat. Míjíme Hájkovský rybník a přijíždíme k pomníku u silnice, patřící Jindřichu Coufalovi, kterého zde "dostali" hloubkoví letci v roce 1945. Vystoupali jsme do Bdína a je odsud pěkný pohled do údolí Bakovského potoka. Na křižovatce v Přerubenicích nastává první dilema. Tomáš by rád do Kalivodů a pak do Řevničova, aby se nejezdilo pořád z kopce a do kopce. František by rád po modré, směr Kroučová. Chápu, že z horským kolem by si taky zajezdil aspoň chvíli v lese. Kalivody se odkládají a jede se do Dučic. Na první poslech nic neříkající ves, ale zdejší kaple toho už pověděla hodně. Má pěknou malbu na zadní vnější zdi, avšak satelit na jižním boku. Více zajímavého je toho ale uvnitř. Jsou tu informace o tom,jak se zde točil film "Líbáš jako bůh" a o jakémsi švýcarovi, který zde ve vsi postavil restauraci bez povolení. Naštěstí jí musel zbourat.
Z Dučic následuje krosový bonus v podobě výšlapu o 100 výškových metrů na modrou značku, jak si přál František a ocitáme se na náhorní plošině pohoří Džbán. Zde se chvíli radíme a nakonec jedeme k rozcestí Kalivodský les. Zde je poslední "kohoutí boj" o dalším průběhu trasy. Já se opět zdržuji hlasování. Dnes to beru jako relax a hlavně jsem chtěl po dlouhé době vidět ty dva "pardály." Tentokrát už se po modré značce nepojede, jede se směr Hříškov. Rozkaz zněl jasně. Chtěl bych vidět prahovado, které vyhodilo k silnici u lesa starou sedací soupravu. Jinak se jede parádně. Stolové hory Džbánu dávají nekonečno prostoru pro jízdy po rovině, zde konkrétně, mírně z kopce. Po dlouhé jízdě lesem přijíždíme do vsi Hvížďalka, po které následuje Hříškov. Zde je celkem mrtvo, tak pokračujeme do Smolnice, kde plánujeme návštěvu hospody. Na tabuli na návsi se píše, že je otevřeno od 10 hodin. To by byla dobrá zpráva, kdyby skutečnost nebyla jiná. Otevřeno je ve skutečnosti až od 15 hodin a teď je ještě o hodinu méně. Odjíždíme s nepořízenou a já mám chuť jim tu ceduli na návsi rozkopat. V Cítolibech snad pořídíme lépe.
Smolnice je jedna z nejzajímavějších obcí Džbánu, ležící na jeho severním okraji, 7 km od jižně od Loun. Díky své poloze je viditelná z dálky a charakteristická věží kostela sv. Bartoloměje. Jsou zde další zajímavosti, jako Wiehlův statek se sgrafitovou výzdobou od Mikoláše Alše, venkovská usedlost vedle rybníčku na návsi, kaple či stoletá památná lípa srdčitá.
Do Cítolib se jede nejprve z kopce, kolem Smolnického mlýna a ves Brloh. Po pár kilometrech už jsme v Cítolibech, někdy zvané "barokní perla lounska." Zde už hospoda otevřená je, ale nakonec jedeme až do Loun, k Jíchům. Tomáš opět hudroval, že pivo bylo až na padesátém kilometru, ale pivem od kolegy pohrdl. Jako by ještě neprojel žádné "bezpivé" kraje.
51,2 km, 493 nast. m., 501 m n.m. To vše mi ukázal dnes tachometr.
Kamenný pastýř, v Pozdni, kaple v Dučicích, Smolnice - venkovská usedlost, Wiehlův statek
Žádné komentáře:
Okomentovat