Sedloňův blog: Krkavčí skála, Varhošť

Na 6.8. litoměřičtí naplánovali pivní slavnosti a na ně pozvali hudební skupinu Argema. Rozhodl jsem se si ji po roce opět poslechnout. Bohužel u toho se mnou nebude má milá, jak tomu bylo loni v Ošelíně, protože je v práci. Abych nejel jen kvůli jedné věci, rozhodl jsem se to spojit s výjezdem na Krkavčí skálu a nad ní dominující Varhošť.

Před dvěma lety jsem vystupoval často v Sulejovicích díky fotbalu. Dnes jsem zde začínal svůj výlet. Po čtyřech kilometrech jsem opustil Lovosice a mířil k žernoseckému přívodu přes Labe. Přijel jsem v 10:15, což znamenalo čtvrt hodiny čekání na odplutí. Nakonec se nás tu sešlo šest cyklistů a jeden pěšák. Zaplatil jsem 25 Kč a za dvě minuty jsme už vystupovali na pravém břehu.

Projíždím Libochovany a do oka mi padne mini stánek s levandulovými výrobky před jedním domem. Přestože nemám rád zboží bez cen, zde jsem se výjimečně zdržel i zazvonil na paní. Nakonec jsem si tedy něco koupil. Levandulové sušenky mě však nenadchly.

Po Labské cyklostezce jsem tradičně potkával Němce. Nejvíce mi však utkvěl v paměti jeden, který cestoval v riflích! Pro mě neuvěřitelná věc, navíc v srpnových teplech. Naposledy jsem ho potkal v Sebuzíně u kapličky, kde jsem svačil.

Jízda po rovině skončila, následuje výjezd do Tlučně, stejnojmenným údolím. Prozatím do 300 m n.m., čili okolo 150 výškových metrů. Krkavčí skála je vidět už od Sebuzína a pokud nestoupám lesem, vidím jí nad sebou. Už se nezdá tak vzdálená, jako od řeky. Od zastávky autobusu mám v plánu pokračovat lesní cestou na zelenou značku, která vede z Kunratic. Po častých deštích je cesta bahnitá, ale už jsem jel po horších. Půlku cesty tlačím, protože mi prokluzuje zadní kolo. Nakonec zjišťuji, že jsem o kus východněji a po chvíli se vynořím z lesa na kraji Kundratic. To ale není nic tragického. Vydám se po zelené už odsud. Není to ale jen tak. Cesta je dost zarostlá a převládají kopřivy. Po desítkách metrech se to však lepší, ale zase se cesta zvedá.

Přijíždím k rozcestí Pod Varhošťem, odkud odbočuje značka na Krkavčí skálu. Půl kilometru dlouhá cesta je sjízdná, z většiny na kole. Zbytek musím dojít pěšky od cedule, kde stojí psáno že terén je špatně schůdný, což taková pravda nebyla.

Přírodní památka Krkavčí skála je výrazný čedičový skalní blok ukončující skalnatou rozsochu na západním svahu Varhoště nad Tlučeňským údolím. Místo by se spíše mohlo jmenovat Krkavčí skály protože skalek je tu více. Ty zdobí keře a kytičky. Výhled zabírá zhruba 270 stupňů a nejlépe vyniká Tlučeňské a Labské údolí. Kromě kopců Českého středohoří jsou vidět i Krušné hory či hora Říp.

Tisíc metrů délkových a 130 výškových. Taková je vzdálenost na vrchol Varhoště. Času mám dost, tak proč to nezkusit. Přes půlku této cesty jedu pohodlně v sedle. Potom se žlutá značka ohýbá na úzkou a prudkou cestu. Zbytek cesty tlačím. Ve finále mi přišlo, že to bylo více jak kilometr. Poslední úsek byl nejnáročnější. Tlačil jsem po úzké pěší cestě.

Varhošť je jedním z nejznámějších vrcholů Českého středohoří. Vysoká je 639 m n.m. a tuto výšku ještě převyšuje kovová třípatrová rozhledna, kruhového půdorysu. Z ní je vidět na sedmi místech Labe. Dále jsem viděl Sněžník, Bukovou horu, Oblík a vrchol Studence. Jinak ostatní jako z Krkavčí skály.

Než jsem se rozhlédl, tak mi skoro uschlo na trávě triko. Pak už jsem pokračoval dále po trase, což bylo z prudšího kopce, po kamenité cestě na silnici. Odsud už to bylo kousek do Kundratic a Hlinné. Pak mě čekal už jen dlouhý sjezd do Litoměřic.

Pivní slavnosti byly v areálu uprostřed náměstí, kam se platilo vstupné. Mohlo se ale opouštět prostor a vracet se. Skupina Argema čtvrt hodiny ladila a hodinu hrála. Rád jsem si jí opět po roce poslechl.

Domů se mi už na kole nechtělo, ale čekat na přímý vlak do Loun také ne. Jel jsem tedy přes Ústí a Most.

Trasa:

Sulejovice - Lovosice - Malé Žernoseky - Velké Žernoseky - Sebuzín - Tlučeň - Krkavčí skála - Varhošť - Hlinná - Litoměřice.

38 km, 785 m. př.