14.4. Lednicko-Valtický areál
Břeclav si prohlédnu někdy příště, na toulkách podél Dyje či Moravy, teď mířím odpočatý kvapíkem k Lednicko-Valtickému areálu, jelikož není zrovna malý a ještě chci stihnout rozhlednu u Poddvorova. První v cestě byla kaple sv. Huberta, ano pěkné, foto a jelo se dál, následovala "Paříž na Jižní Moravě" čili Rendez-vouz (obr.), opravdu romantické místo. Valtice byly nedaleko. "Hele, na Kolonádu budu muset do kopce, z toho radost moc nemám", ale vidět jsem ji chtěl. Zámek (obr.) celkem hezký, náměstí taktéž. Na Kolonádu na Reistně čekalo ono stoupání, bylo dnes první, ale nebylo až tak dlouhé. Zde to vypadalo pro změnu jak v Římě kolem Kolosea. Přemýšlím a ptám se asi tří lidí, co jsou to za kopce v dáli, nikdo neví, později zjišťuji, že jde o Malé Karpaty, pohoří nad Bratislavou.
Zámeček Belvedér vynechávám a mířím do Hlohovce k Hraničnímu zámku, odsud na východ podél rybníka se dojede ke Třem Gráciím a Apollónovu chrámu, přenášíme se stylem do Řecka. Na závěr projížďky areálem čeká krásný, od slunce okrově zářící lednický zámek (obr.), ten ale později nejprve k Minaretu, kde mají pouze do 16 hodin, ztrácím 15 minut špatně zvolenou cestou k Minaretu venkem kolem areálu po silnici. Vystoupat a rozhlédnout se jsem ale stihl. Byla neděle, hezky, což znamenalo "štrůdl" lidí v zámeckém parku. V 17 hodin opuštím areál pokochán i lednickým zámkem i Janovým hradem (obr.), krásnou zříceninou.
Cestou do Podivína přemýšlím zda stihnu ještě dnes rozhlednu Na Podluží či ne. Rozhodnu se ve Velkých Bílovicích, nakonec se rozhoduji pro rozhlednu. Vyrážim do kopců, to co se přede mnou tyčí ve předu neni rozhledna, ani to další ne, čím jsem blíže, zjištuji, že to jsou jakési "posedy" ve vinicích, nevím jak bych to já severočech jinak nazval. Odbočka doprava, prudký kopec, mírný kopec a už jí vidím. Pod rozhlednou se veselí omladina, z ochozu je pěkný výhled, Chřiby, Hodonín, Pálava již se zapadajícím sluncem. Slečnu opustivší na chvíli svého "asi" chlapce zneužívám k fotu (ona fotila mne).
Zpátky do Bílovic se jelo z kopce, do Velkých Pavlovic, mého prvního nocležiště to bylo již 7 km. Penzion o čtyřech různých typech ubytování nacházím snadno. V hospodě vedle penzionu už ve 21 hodin překvapivě zavřeno. Chci-li kávičku musím o 500 metrů dál, tam už slavim úspěch.
Trasa: 86,7 km, 592 nast. m., 280 m n.m.
15.4. Rozhledny okolo Velkých Pavlovic
Probouzím se do skorojasna, i kuchyňku nacházím, kterou jsem večer nenašel. Dnes chci navštívit 5 rozhleden, které jsou asi tak na třiceti kilometrech čtverečních, ale i celkem nízko nad mořem. Z města vyjíždím na západ k dálnici, podél ní se dávám do Staroviček a na první dnešní rozhlednu U Obrázku, na rozjezd docela dobré. Zpět se vracím do Velkých Pavlovic a skrz městečko na Slunečnou (obr.), ta se ke dnešku hodí, slunce začíná pálit, na dubnové poměry až moc. Boleradice a máme tu třetí rozhlednu, mam radost, jak to hezky odsýpá. Kraví hora (obr.) je jméno již druhé rozhledny u nás. Jmenovkyni jsem navštívil v květnu 2011 v Novohradských horách. Do Boleradic je to lesem a největší klesání, přímá úměra největšího stoupání je logická, ještě ke všemu, když Nedánovská rozhledna je dnešní nejvýše položenou. Tam usedám k chatě a chvíli se opaluji. Divím se jak může v dubnu takhle pálit, no jo, Jižní Morava. Užívám si sjezd do Diváků, přes dvě stoupání a Kurdějov jsem záhy na Hustopečské rozhledně (obr.). Ze všech dnešních rozhleden je podobný výhled, největší dominanta je na jihozápadu Pálava čili Pavlovské vrchy (obr.). Pode mnou jsou Hustopeče, tam je ten "moderní kostel" (obr.), snad tam bude i cukrárna. Byla!
Lemieuxovské číslo na tachometru završuji v Židlochovicích, zde bude druhý nocleh. Nejdřív si ale prohlížím kostel se snesenou střechou a zámek.
Trasa: 66 km, 907 nast. m., 368 m n.m.
16.6. Židlochovice, Rajhrad, Kamenný vrch, Špilberk
Třetí den na Jižní Moravě a třetí den kýčovité nebe, co víc si přát na dojezd do cíle, což je Brno a jeho hlavní nádraží. Ze včera cítím už spálený obličej a to mě čeká to samé "smažení" jako včera. Dnes snídám v bufetu, což zabere půl hodinky. Nad Židlochovicemi je vrch Výhon a na něm rozhledna Akátová věž (obr.), což znamená...? Ano, vzhůru do kopce. Nejhezčí a nejrozsáhlejší výhled ze všech rozhleden v okolí. Brno, Pálava, to je jasná věc, dále Drahanská vrchovina a nejvýchodnější část vrchoviny Českomoravské. Škoda jen toho oparu, za vyfoukaného vzduchu by jistě bylo vidět na Chřiby a Karpaty. Jenže modré nebe neznamená vždy daleké výhledy.
Přes Vojkovice mířím do Rajhradu, kde je benediktínský klášter (obr.). Odsud to bude do Brna složité, jelikož velkoměsto a dálnice znamená komplikace a je třeba se držet cyklostezek. Volím cyklostezku Brno - Vídeň, z které uhýbám na Modřice, Moravany, Ostopovice a Nový Lískovec. Nad ním je Kamenný vrch a poslední rozhledna výletu. Po slušném stoupání přijíždím k rozhledně, která je zamčená, avšak výhledům stejně brání stromy, které dávno rozhlednu přerostly. Ze svahu pár výhledů je.
Přes Brno musím být též ve střehu, kolem výstaviště projíždím severně, odkud není přístup k rozhledně uvnitř areálu, takže pokračuji na Špilberk. Dominanta Brna, hrad Špilberk (obr.) je zrovna v menší rekonstrukci, což není tak dramatické, co se týče vzhledu.
Na vlak to mam akorát, jen zjišťuji, že vlak, kterým pojedu do Prahy, respektive do Kolína, jede přes Tišnov, Žďár, Havlíčkův Brod a Kutnou Horu, no to si nechám líbit, tudy jsem nejel už dlouho. Cestou vlakem už se zatahuje a chvilkami i prší. Ještě před tím se však kochám krajinou a vzpomínám, jak bylo na Tišnovsku také pěkně, když jsem tudy brouzdal po rozhlednách.
Trasa: 50,6 km, 654 nast. m., 360 m n.m.
Celkem za 3 dny najeto 203 km.
Žádné komentáře:
Okomentovat