Chmelovelo víkend - Poddoupovsko

Chmelovelo jsou cyklostezky v chmelařském regionu Lounsko, Žatecko, Rakovnicko a Podbořansko po vzoru Moravských vinařských stezek. Chmelovelo víkend se pořádá každý rok, koncem srpna od roku 2004. Letos bylo hlavním lákadlem projetí vojenského prostoru Hradiště v Doupovských horách, kam se normálně nesmí. K této akci jsem se dostal náhodně a náhle. Když jsem si vyslechl plán trasy, tak jsem se zeptal, zda je místo i pro mne, popřípadě i mé kamarády. Přesto, že jsme svolení dostali, vydal jsem se bez Franty Anděla i Toma Kundraty. První slavil a druhý jel s manželkou do Waldsassenu.

Ke skupině jsem se přidal až v sobotu 24.8. v Kadani. Přesto, že akce je třídenní, tak já se spokojím pouze s dneškem. Na úvod mne však čekala špatná zpráva v podobě holandských vojáků, působících tento víkend ve vojenském prostoru. Znamená to, že pro dnešek je nám toto území zapovězeno. Škoda, ale náhradní trasa zní také zajímavě. V cyklopartě jsem krom Jarči objevil i známého Vencu Říhu, s kterým se potkáváme v Lounech na hokeji.
Start je tam, kde mé vyjížďky většinou končí, a to v cukrárně, v jedné ulici za náměstím. Dnes je v Kadani Císařský den, čili hlava na hlavě. První projížďka s novou vidlicí začíná a náměstí opouštíme Žateckou bránou, kterou sjíždíme na nábřeží Maxipsa Fíka. Nejmladší účastník Honzík strhává pár jedinců k hrátkám na místních atrakcích a tak se peloton ještě ani nerozjel a už se zase stojí. U přehrady Kadaňský stupeň následuje společné foto a já napočítal v nejpočetnější partě s kterou jsem kdy jel, 16 členů. Cyklostezka č. 6 nás vede podél Kadaňského stupně pod obec Zásada, do které se dostáváme po cestě od přehrady, kde dříve vedla žlutá značka. Zde bude první test pružnosti nové vidlice, jelo se parádně, vidlice má mnohem větší zdvih, než původní, čímž se snadněji překonávají i horší překážky. Ze Zásady jedeme pod Úhošť a pod jejím západním svahem kopírujem červenou značku. Cesta stoupá mírně, vede lesem a z něj se vynořujeme u odbočky, která vede na vrchol. My však jedeme stále rovně po cestě a dostáváme se na silnici. Nastoupali jsme 150 metrů a čeká nás obec Úhošťany. Zde je kostel sv. Havla s dřevěnou věží. Odsud následuje největší stoupání dne. Já už vím do čeho jdu, jeli jsme zde před dvěma lety s Františkem, akorát, že opačným směrem.
Po dvou kilometrech přichází mystické místo v podobě zaniklé obce Zvoníčkov. Najde se zde pár rozpadlých a zarostlých baráků. Nad Zvoníčkovem následuje serpentina a ocitáme se na nejvyšším místě dnešní trasy, v 588 m n.m,, pod vrcholem Hůrka. Nakonec to nebylo tak strašné, jak to předloni vypadalo. Jelikož naše skupina je složena s cyklistů různých výkoností, tak se z něj stává slušně dlouhý peloton. Aspoň mám čas si odbočit na svah vrchu Hůrka, odkud jsme se pěkně rozhlíželi s Františkem. Minule byl duben, čili zeleno ještě nebylo a tak jsou nynější záběry o něco živější. Sjíždíme se na rozcestí Nad Roklí, což je výstižný název. Je odsud pohled do podhúří na Podbořansko. Největší dominantou je Vintířovský vrch s kostelem na vrcholu. Jak si tu tak stojíme, tak od Vintířova vidíme dva cyklisty, ale nějak podezřele rychlé, na to, že jedou do kopce. Taky by se nám takto jelo, kdybysme měli elektrokola, jako tito, teď už ne cyklisté.
Čeká nás dlouhý sjezd. Ten na chvíli přeruší pěkný výhled nad Vlkání, s obcí a Doupovskými horami v pozadí. Objektiv přitahující záběr bude hezčí se slunkem a tak chvíli čekám, než mrak odhalí "puchejř." Další zastávka je v Kojetíně. Má zde být podle mapy kostel, ale žádnou věž nevidím. Na pomoc si volám paní s kočárkem. Vedoucí výpravy, jako by větřil něco zajímavého, odbočuje za mnou a spolu se dozvídáme, že kostel zde od roku 1972 není. Informace z internetu říkají, že kostel byl barokní, zasvěcen sv. Bartoloměji a zbourán byl armádou v roce 1969.
Po třech kilometrech přijíždíme do Vintířova. O místní dominantě už jsem mluvil, tak zbývá dodat, že ve vsi jsou dva zámky. Starý zámek je obdélná patrová stavba se dvěma okrouhlými bastióny. Nový zámek je obdélná patrová budova s mansardovou střechou. U zámeckého areálu je rozlehlý park. Dnes jsou oba zámky nepřístupné, neudržované a velmi zchátralé. Na návsi ještě stojí kostel sv. Markéty. Na křižovatce za vsí odbočujeme doprava a stoupáme nad Radonice, odkud se otevírá pěkný pohled na Vintířovský vrch. Na jeho vrcholu je kromě kostela i arboretum zaniklých obcí Doupovska. My však už spěcháme za ostatními, kteří už čekají v hospodě na návsi v Radonicích, kde mám najeto 40 km. Snad to nezmerčí policisté, kteří mají přes náves stanici.
Pivka a klobásy lítají jak vlaštovky a po hodině opět nasedáme, abysme pokračovali do Vilémova a Pětipes. Obě obce spojuje silnice, která však nevede podél řeky Liboce, nýbrž přes kopec a Račetice. Naštěstí obce spojuje i polní cesta podél Liboce. Tuto variantu volíme i my. Cesta byla suchá, místy mokrá, napadá mne píseň od skupiny Buty. I přesto, že dlouho nepršelo, tak ve stínu je trochu bláta. Před železničním přejezdem se cesta mírně zhoršuje, ale za přejezdem už je obec Pětipsy. Zde se loučí 2 členové výpravy a já mezitím hledám zámek, jak je zakresleno v mapě. Zjišťiji, že zas takový zázrak to není a vracím se za výpravou. projeli jsme ves a psa potkali jen jednoho. Zbylí 4 asi někde běhají.
Humor mne přechází, při zjištění, že se nepokračuje po cestě do Libědic, kde je oblíbená hospůdka kamaráda Tomáše, ale do Poláků, což je do kopce. Úsměv se mi navrací na vrcholu stoupání, kdy se otevřel pěkný pohled do údolí a na Doupovské hory. Do Poláků ani nejedeme a pokračujeme po hlavní silnici a do Vikletic, kde je další občerstvovací pauza. Zde létali pro změnu pstruzi, samozřejmě do žaludků nenasytných cyklistů.
Další směr byl na hráz Nechranické přehrady, kde se s výpravou loučím já. Cestou už není nic zajímavého a tak to vezmu k domovu. Po trase Chbany, Libočany, Žatec, Stekník, Hradiště, Lišany, Postoloprty a Louny brzdím po 77 kilometrech před barákem. 698 nastoupaných metrů hovoří o středně náročné trase. Zbytek výpravy přespí v Hrušovanech a zítra si dají cyklostezku z Nechranic do Žatce, kterou moc nemusím.

Společné foto u přehrady v Kadani,  osada Meziříčí pod Úhoští, Zvoníčkov,
Vintířovský vrch, Doupovské hory znad Pětipes