Na ponurá místa aneb Kamarádi se sjíždějí v Třech Sekerách, já v Dolním Poohří

Dnes je polojasno a já jsem se konečně dokopal jet se podívat do Terezína. Minule byly povodně, tak to nemělo cenu, tak dnes to snad vyjde, jestli to nezkazí počasí a vydrží. Cestou stavím na jedné rozhledně, která je téměř při cestě.

Nabírám směr Louny střed, odkud se svezu do Libochovic. Tam odsud už to bude v sedle kola. Z Libochovic nabírám směr Radovesice a do menšího kopce na Chotěšov. Dnes to bude parádní, bez kopců. Po delší pauze akurátní. V Chotěšově odbočuji na Brozany, do kterých klesám, jelikož jsou v údolí Ohře. Všímám si odbočky ke tvrzi. Stavba, ke které přijíždím je jiná, než ta, co jsem za tvrz považoval minule. To byl nakonec renesanční mlýn ze 16. století. Tato, opravdová tvrz, je nyní okrové barvy a ze silnice od Chotěšova je dobře patrná. Jde o patrovou renesanční tvrz z doby po roce 1550. Dochována je sgrafitová fasáda, studna a můstek přes příkop. V obci je dále kostel sv. Gotharda.
Řeka Ohře odděluje Brozany od Doksan, kde je pro změnu klášter premonstrátek s kostelem Narození Panny Marie. Také zajímavé stavby. Doksany opouštím severně a na první křižovatce odbočuji doprava, na obec Rohatce. Tam je to 3 km, takže 10 minutek jízdy. Na začátku vsi odbočuji na Hrobce, ale to je špatná volba. Rozhledna je u silnice směrem na Roudnici, takže se po 2 km vracím. Vyjíždím na nejvyšší místo silnice, ale rozhlednu nevidím. Je sice malá, ale přece musí být vidět. Vracím se kus zpět a už jí vidím, mezi kukuřicí na návrší přede mnou.
Dojel na místo, které se jmenuje Na Horách. To jsem nevynechal kus článku, ani jsem si nespletl dva výlety dohromady, opravdu je to chronologické. Když tu stojí rozhledna, tak by to nebyl takový div, ale nadmořská výška 221 m n.m. a lokalizace v Polabské nížině názvu zrovna neodpovídá. Rozhledna je "nízká" 4 metry a je dřevěná, jednoduchá. Na to, že tu stojí pouze 2 roky je celkem oprýskaná a okolí zarostlé. Mezitím, co svačím, přijíždí 2 chlápci v autě. Když zjistí mou přítomnost, tak jeden spustí: "Králíci nemají co žrát." Já si odpovídám pro sebe: "Chlapci, vy jste asi nepřišli legálně na tu kukuřici, ale dělejte si tu třeba Bengálský ohně, já si zežeru chleba, rozhlédnu se a jedu dál."
Tak jsem skutečně udělal. Aspoň, že ten výhled za to stojí. České středohoří, Kokořínsko a Říp. Možná by byl vidět i Ještěd, při lepší viditelnosti. Cestou z rozhledny si tedy ještě jednou projedu Rohatce a od Ohře přejíždím k Labi. První ponuré místo je obec Hrobce. Ta to má naštěstí jen v názvu. V Hrobcích podjíždím trať a jedu směrem na Litoměřice. V Libotenicích mne mate neoznačená křižovatka, tak opět přejíždím. Nechtěl jsem se dívat do mapy, ale nakonec musím. Po zjištění situace se vracím a do Terezína jedu přes Oleško a Hrdly. Kdybych jel přes Nučničky, taky by se prd stalo. Zde je mezi Labem a Ohří jen pár km, což značí, že nedaleko je jejich soutok, že nedaleko jsou Litoměřice.
Po čtyřiceti kilometrech přijíždím do Terezína. Zde pondělí nemají jako zavírací den. Ani v Malé pevnosti, ani v ostatních turistických atrakcích. Ještě se tu zacelují rány po posledních povodních, ale už se tu dá normálně fungovat. Projet Terezín křížem krážem, znamená najet hnedle 10 km. Když se to vezme přes Malou pevnost, kolem památníku na náměstí, uličkami, kolem Magdeburských nebo Drážďanských kasáren. Židovský hřbitov a márnice leží za městem, takže další zajížďka, ale na kole je to brnkačka.
Cíl dnešní cesty jsem zvolil v Lovosicích, i přes vřavu kamionů a ostatních silničních monster. Celkem jsem dnes najel 63,8 km a nastoupal, jak se na Polabí sluší, 304 metrů.

Terezín je malé pevnostní město zhruba 3 km jihovýchodně od Litoměřic, na řece Ohři nedaleko jejího soutoku s Labem. Ohře rozděluje Terezín na Malou a Velkou pevnost. Pevnost byla založena roku 1780 Josefem II. Jméno městu císař dal na počest své matky Marie Terezie. Účelem pevnosti bylo chránit přístupové cesty, kterými během prusko-rakouských válek v 18. století postupovala nepřátelská vojska. Během 2.světové války Hlavní pevnost na levém břehu řeky sloužila nacistům jako židovské ghetto. Malá pevnost na pravém břehu Ohře, umístěná při silnici do Prahy, pak smutně proslula coby věznice pražského gestapa. Nyní je v prostorách Malé pevnosti zřízen Památník Terezín a objekt je nyní také národní kulturní památkou.

Ještě k těm Třem Sekerám. Kamarád František, zamířil "opět" k železné oponě. Červencová dovolená na Lipně mu asi nestačila, tak teď pro změnu vyrazil do Českého lesa, k Mariánským Lázním, do obce Tři Sekery. Našeho společného kamaráda Tomáše, alias Věrouše napadlo, že se vydá za ním. Tak snad mu nebude pod širákem zima.

Brozany - tvrz, rozhledna Na Horách a výhled na České středohoří, Doksany - klášter,
Terezín - památník, Horní vodní brána, Velká pevnost