Stále objevuji nové a nové středohorské kopce a čekám, kdy se toto hledání zastaví. Myslím, že to bude ještě nějaký čas trvat. Dnes si dáme dva kopce v Ústeckém středohoří, což je oblast v trojúhelníku Děčín, Jílové, Ústí.
Startuji v Děčíně na Letné, což je nějakých sto výškových metrů k dobru. Do kopců stoupám přes Krásný Studenec. Na jeho horním konci jsem ve 400 metrech nad mořem. To je dobrý základ pro návštěvu prvního vrcholu s názvem Klobouk. V sedle jedu pod vrchol, do lesa tlačím a na kótu 502 m n.m. vyběhnu bez kola.
Klobouk je rozeklaný sopečný kužel se třemi vrcholy. Vedlejší severní vrcholy dosahují výšky 475 a 462 m n. m. Nemá tak strmé svahy jako nedaleký Chmelník a je celý zalesněn. Pouze na jižní straně svahu les ustupuje louce. Klobouk dostal název podle svého tvaru, jeho vrchol totiž připomíná tvarem klobouk s promáčklým dnem. Na severním až severovýchodním úbočí v nadmořské výšce cca 340 m vystupuje pískovcová kuesta dlouhá 17 metrů. Na vrcholu stojí dvě identické 10 metrové příhradové konstrukce nesoucí telekomunikační odražeče. Výhled z východní skalky nabízí pouze panorama Děčína a okolních kopců. I tak ale stojí Klobouk za to.
Dále mám v plánu jet směrem k Jílovému po polní cestě. Volba to nebyla špatná, jelo se dobře. Zprvu po rovině, později z kopce. Před sebou jsem viděl Jílové, Děčínský Sněžník, Tiské stěny a vlevo můj další cíl. Až do centra obce jsem nejel, jakmile jsem potkal žlutou značku, dal jsem se po ní. Zavede mě na vrchol Výrovna, kam to bude ale těžší než na Klobouk.
Celých 100 výškových metrů jsem tlačil kolo do prudkého kopce lesem. Ze 450 m n.m. už jsem jel v sedle a naopak zase dojel až na vrchol, respektive k vyhlídkové skále. Ta je i stanovištěm paraglidistů a nabízí pěkné výhledy na Jílové, Sněžník, Tiské stěny a Krušné hory. Úžasné místo, o němž jsem donedávna ani nevěděl.
Pokračuji po žluté značce a ještě než klesnu do Čermné, skočím si na samotný vrchol ve výšce 540 m n.m. Kromě vrcholové kóty tu nic zajímavého není.
Výrovna je znělcovo-trachytový kopec s velmi odlišnými sklony svahů světových stran. Zatímco východní a zejména jižní svah jsou velmi mírné, tak západní a severní svah mají sklon 30–40°. Samotný vrchol je zalesněný, přesto na svém severním okraji nabízí již zmíněný výhled.
Sjíždím do Čermné, kde mě zaujímá místní kostel. Pak už mě čeká cesta do Ústí.
Nejprve vystoupám do Mnichova a dále se svezu zkratkou po polní cestě do Libova. Pak už zbývá jen Radešín s Chuderovem a můžu pustit kolo do centra Ústí, kde končí dnešní 26 km dlouhý výlet. České středohoří nikdy nezklame. Je toho tolik, co stojí za to poznávat, dnešek to potvrdil. Neznámý vrchol Výrovna je toho důkazem.
Trasa:
Děčín-Letná - Krásný Studenec - Klobouk - Jílové - Výrovna - Čermná - Mnichov - Libov - Chuderov - Ústí n. L.
27 km, 688 m. př.
Startuji v Děčíně na Letné, což je nějakých sto výškových metrů k dobru. Do kopců stoupám přes Krásný Studenec. Na jeho horním konci jsem ve 400 metrech nad mořem. To je dobrý základ pro návštěvu prvního vrcholu s názvem Klobouk. V sedle jedu pod vrchol, do lesa tlačím a na kótu 502 m n.m. vyběhnu bez kola.
Klobouk je rozeklaný sopečný kužel se třemi vrcholy. Vedlejší severní vrcholy dosahují výšky 475 a 462 m n. m. Nemá tak strmé svahy jako nedaleký Chmelník a je celý zalesněn. Pouze na jižní straně svahu les ustupuje louce. Klobouk dostal název podle svého tvaru, jeho vrchol totiž připomíná tvarem klobouk s promáčklým dnem. Na severním až severovýchodním úbočí v nadmořské výšce cca 340 m vystupuje pískovcová kuesta dlouhá 17 metrů. Na vrcholu stojí dvě identické 10 metrové příhradové konstrukce nesoucí telekomunikační odražeče. Výhled z východní skalky nabízí pouze panorama Děčína a okolních kopců. I tak ale stojí Klobouk za to.
Dále mám v plánu jet směrem k Jílovému po polní cestě. Volba to nebyla špatná, jelo se dobře. Zprvu po rovině, později z kopce. Před sebou jsem viděl Jílové, Děčínský Sněžník, Tiské stěny a vlevo můj další cíl. Až do centra obce jsem nejel, jakmile jsem potkal žlutou značku, dal jsem se po ní. Zavede mě na vrchol Výrovna, kam to bude ale těžší než na Klobouk.
Celých 100 výškových metrů jsem tlačil kolo do prudkého kopce lesem. Ze 450 m n.m. už jsem jel v sedle a naopak zase dojel až na vrchol, respektive k vyhlídkové skále. Ta je i stanovištěm paraglidistů a nabízí pěkné výhledy na Jílové, Sněžník, Tiské stěny a Krušné hory. Úžasné místo, o němž jsem donedávna ani nevěděl.
Pokračuji po žluté značce a ještě než klesnu do Čermné, skočím si na samotný vrchol ve výšce 540 m n.m. Kromě vrcholové kóty tu nic zajímavého není.
Výrovna je znělcovo-trachytový kopec s velmi odlišnými sklony svahů světových stran. Zatímco východní a zejména jižní svah jsou velmi mírné, tak západní a severní svah mají sklon 30–40°. Samotný vrchol je zalesněný, přesto na svém severním okraji nabízí již zmíněný výhled.
Sjíždím do Čermné, kde mě zaujímá místní kostel. Pak už mě čeká cesta do Ústí.
Nejprve vystoupám do Mnichova a dále se svezu zkratkou po polní cestě do Libova. Pak už zbývá jen Radešín s Chuderovem a můžu pustit kolo do centra Ústí, kde končí dnešní 26 km dlouhý výlet. České středohoří nikdy nezklame. Je toho tolik, co stojí za to poznávat, dnešek to potvrdil. Neznámý vrchol Výrovna je toho důkazem.
Trasa:
Děčín-Letná - Krásný Studenec - Klobouk - Jílové - Výrovna - Čermná - Mnichov - Libov - Chuderov - Ústí n. L.
27 km, 688 m. př.
Žádné komentáře:
Okomentovat