středa 16. listopadu 2016

Thassos - perla Egejského moře 7/9

25.9. - Dojídáme zbytky pamlsků


Včera jsme měli moc velké oči a nestihli vše, co jsme chtěli. Prodlužujeme si tedy skútr ještě o jeden den pokračujeme v krasojízdě po tomto pěkném ostrově. Ke zbylým místům přidáváme Theologos, který navštívíme jako první.
Pomalu stoupáme po silnici a už z dálky je vidět úžasná poloha tohoto podhorského městečka. To nás prostě nemohlo nechat klidnými. Dnes je zrovna neděle a ve městě probíhá nějaká sláva. Musíme se tedy proplést mezi auty i lidmi. Výhodou Theologosu je, že se dá projet dokola. Nad městem se přesvědčujeme, že nepořádek v zemi si Řekové dělají opravdu sami. Lednici či gauč by mohl těžko vyhodit turista.
Theologos máme za sebou a můžeme se vrátit do Potosu, pak dále pokračovat ke klášteru Archanděla Michaela. Za obcí Astris se vyšplháme vysoko nad moře a na protějším útesu vidíme dominovat onu sakrální stavbu. Hluboko pod ní se tísní malá pláž, kolem které pojedeme. Znamená to ruce na brzdy a následně opět přidat plyn. Spolubydlící nám říkali, že východní pobřeží je členitější a je to pravda.
Klášter Archanděla Michaela je nejhezčí sakrální stavbou Thassosu. K jeho prohlídce musíte být správně oděni, ale pokud nejste, vybaví vás u vchodu. Přesvědčila se o tom i Janča, která vyfasovala přes své legíny sukni. Mezitím, co se kocháme výhledem od kláštera i jím samotným, debatujeme o životě místních jeptišek. Pro nás asi žádný med.
O kus dál leží víska Aliki. Na stejnojmenném polooostrůvku se nacházejí archeologické nálezy z 5. století. To bude naše poslední atrakce na tomto zajímavém ostrově. Skútr parkujeme už u silnice a prudší betonku radši scházíme pěšky. Ani na této atrakci se neplatí vstupné. U vchodu nás směruje jedna Řekyně. Nezapomene ukázat směr i na pláž a k ní do restaurace na "ice cream." Děkujeme paní za ochotu a s možnou vidinou zmrzliny se s ní zatím loučíme.
Vykopávky jdou pečlivě upraveny i popsány. Procházka borovým lesem s občasnými výhledy na moře se nám líbí. Z jednoho odpočívadla jsou vidět ostrovy Samotraki a Limnos. Nejhezčí je východní pobřeží se skalami useknutými jako podle pravítka. Z konce poloostrova už vede zpět přímá cesta podél břehu s výhledem na krásně modrou hladinu.
Jsme venku z areálu a jdeme se podívat na tu zmrzlinu. Místo kopečkové nám však nabízejí nanuky. Zhýčkaní místní výbornou zmrzlinou s díky odmítáme a necháme si zajít chutě na později.
Vše už jsme viděli, je čas sebou někam plácnout k vodě. Líbila se nám pláž pod klášterem, jedeme to omrknout. K pláži vede pouze kamenitá cesta, tak snad z toho nic nebude. Varovali nás před takovými cestami, ale my si myslíme, že občas to nevadí. Pláž je sice na pěkném místě, ale po detailním průzkumu se mi už tolik nelíbila. Na břehu byli kameny různých velikostí, po kterých se špatně lezlo do vody. Když se k tomu ještě přidali ježci, nebylo už tuplem o co stát. Jednou jsme se vykoupali a zbytek času strávili ležením. Když zalezlo slunko za skálu, odjíždí většina lidí včetně nás.
Oba dva dny jsme hravě na skútru unesli bundy. Ten vracíme večer Gabriele a jdeme rovnou do centra Limenarie na nějaký dlabanec. Chceme poznat také jiná zákoutí města, tak jdeme jinudy než minule. Spleť uliček nás dovede k podniku jménem "Fast food Hello." U něj nás překvapuje menu v češtině a tak to jdeme prozkoumat. Ujímá se nás hned pán. "Hello, where are you from?"
"Czech republic," my na to.
"Dobry vecer." Odpovídá chlápek a nám bylo jasné, kde dnes povečeříme. U tohoto sympaťáka. Já si dávám tradiční gyros a Janička volí bezmasou variantu tohoto pokrmu. Brzy potom se zaplní i ostatní stoly a "muž sedmi jazyků," jak jsme ho překřtili, se má co ohánět. Milé nás překvapuje, když nám nese jako pozornost podniku palačinky s nutelou. To si necháme líbit.
Po pěkném dni a příjemném večeru usínáme s vidinou zítřejší relaxace. Po těch třech dnech výletění si ji rádi užijeme.









Žádné komentáře:

Okomentovat