Sedloňův blog: Vlakem Horním Rakouskem (1/3) Linz

Již v půli března se nám zachtělo do Rakouska a tak jsme s Pavlem Vernerem (jak jinak) naplánovali třídenní výlet, který absolvujeme převážně vlakem. Přidal se k nám i lounský ,,vedoucí stroje“ Martin Knížek. Na ,,čumendu“ půjdeme do centra Lince a do nejnavštěvovanějšího města v Rakousku, Hallstattu. Nocleh budeme mít ve městě Wels, které je při cestě do Solné komory, jak se nazývá pohoří, jež budeme pozorovat za okny vlaku, což také není špatný způsob turistiky. Naopak bych řekl, že na březen adekvátní.

Linz

Naše cesta začíná odjezdem z Prahy v 6:01 do Lince. V metropoli Horního Rakouska jsme bez větších komplikací na čas po desáté hodině. Jen to počasí je mírně uplakané. Podle předpovědi má přestat pršet každou chvíli. Přesto se vydáváme na plánovanou procházku městem.

Linz (česky Linec) je třetím největším městem v Rakousku s 205 000 obyvateli a statutárním městem. Jeho symboly byly dlouhá léta ocel a voda, dnes je inovativním moderním městem se symbolem Brucknerhaus na břehu Dunaje. Za Keltů a Římanů se městu říkalo Lentos a Lentia, název Linza se objevil v roce 788. Městská práva získal Linz v roce 1236 a jeho historické jádro se rozkládá kolem Hlavního náměstí. Na něm dominuje sloup Svaté Trojice vysoký 20 metrů a postavený z bílého salcburského mramoru. Na Landstrasse, jedné z nejnavštěvovanějších tříd Rakouska, najdeme ojedinělou atrakci. Stezka po střechách domů je dlouhá kilometr a končí dřevěnou rozhlednou. Na náměstí Domplatz stojí největší kostel v zemi, Mariendom. Mohl být i nejvyšší, ale podle nepotvrzené legendy se stavba věže zastavila na 134 metrech, aby nepřevýšila Stephansdom ve Vídni. Nad Dunají dominuje Linecký zámek, poprvé zmiňován v roce 799. Původně byl hradem, na zámek ho přestavěl císař Fridrich III. v roce 1477. V roce 1800 zničil jižní křídlo požár a v roce 2009 bylo zhotoveno z oceli a skla v rámci projektu Linz – evropské město kultury 2009.

Chůzí loudavou přicházíme na Hlavní náměstí (Hauptplatz), které se mi moc nelíbí na to, že je v metropoli spolkové země. Jediným, co stojí za řeč, je morový sloup uprostřed. Přes Hofberg, kde jsou hezké úzké uličky, jdeme směrem k Lineckému zámku (Linzer Schloss). Ten sice také nevypadá, že se nám z něj nepodlomí kolena, ale nakonec nabízí skvělou podívanou z terasy na jižní straně. Jako na dlani máme centrum města společně se stezkou po střechách domů. Tu jsem měl pro chlapce jako překvapení, ale bohužel ji otevírají až od května. V pozadí se bělají vrcholy Hornorakouského předhůří (Öberösterreichische Voralpen). V teplých měsících tu musí být nádherně u kávy či piva.

Dále nabíráme směr Franz-Josefs-Warte a cestou potkáme vyhlídku Donaublick, jejíž název napovídá, co nás bude čekat. Krásný výhled na zátočinu Dunaje, Linecký zámek, kopec Pöstlingberg a rozhlednu na níž jdeme. Už je pár desítek minut po dešti a dokonce i žhavá koule se chystá nás pozdravit. Fajn je, že jdeme mírně do kopce, žádným krvákem. V parku na návrší Freinberg, už blízko rozhledny, začíná přibývat běžců i pejskařů. Jeden pejsek byl obzvlášť hezký, hned bych si pohladil jeho paničku.

Franz-Josefs-Warte je zděná rozhledna na vrcholu Freinberg ve stejnojmenné městské části Lince. Postavena byla v roce 1888 na počest čtyřicetileté vlády císaře. Stavbu zrealizovala hornorakouská firma Ignaze Schecka. Máme dokocháno, jsme nadšeni a můžeme se vydat na zpáteční cestu na Hauptplatz. Kvůli větrné smršti však musíme jít stejnou cestou. Dále je na programu výjezd tramvají na vrchol Pöstlingbergu. Kupujeme zpáteční lístek za 6,40 EUR a nastupujeme do spoje, který vyjíždí ve 14:45. Tramvaje jezdí ve špičce po čtvrt hodině a svou jízdu začínají na Hlavním náměstí.

Pöstlingbergbahn je horská tramvajová dráha na vrchol Pöstlingberg (539 m) dlouhá 4,14 km. Otevřena byla roku 1898 a překonává převýšení 255 metrů. Na vrcholu dominuje Bazilika Panny Marie Sedmibolestné, která je obehnána bývalou pevností. V jedné z jejích věží je pohádkový svět, kterým vás proveze vláček Grottenbahn.Jelikož nás už honila ,,ta pani,“ usedli jsme v podniku Konditorei Jindrak na místech přímo na kraji prosklené terasy. Kafíčko s výhledem na centrum Linze, nebo jakéhokoliv města, jsem ještě nezažil. Obsluhovaly nás u toho děvče z Mongolska, modrooká Anna a sympatická padesátnice. Na vrcholu se zrovna koná svatba a vyhrává k tomu zajímavý soubor oblečený (zřejmě) v místních krojích. My jsme si udělali kolečko po Pöstlingbergu s konstatováním, že nejlepší výhled je z terasy kavárny a vyhlídky vedle ní. Vidět bylo celé východní pásmo Severních Vápencových Alp.

To je vše, co jsme měli dnes v plánu a tudíž se odebereme na hlavní nádraží, abychom stihli před šestou vlak do Welsu, kde jsme si našli ubytování. K našemu překvapení přistavují pouze jednu motorovou jednotku. Méně rychlí cestující si mohou vyzkoušet, jak se cítí Iva Pazderková v pořadu Na stojáka. Já a Martin to máme dobré, sedíme naproti černovlasé mladici a okaté padesátnici. Ale těch 17 minut bychom asi vydrželi i na jedné noze a to klidně ne na vlastní.

Ubytování máme ve Welsu 200 metrů od nádraží, což je luxus. Pokoj v tříhvězdičkovém Hotelu Bayerischer Hof bych hodnotil pozitivně. Ceně to odpovídá. Ještě o stupeň výše hodnotíme večeři v podniku Gösser Bräu a to jsme měli každý něco jiného. Zítra sem zajdeme znovu.