28.3.
Dnes jsme chtěli jet do Manacoru a tam odsud do Dračích jeskyní, ale Pavel vyčmuchal cosi o výluce. Když jsme viděli prázdná okénka na seznamu transféru do Andratxu, moc dlouho jsme se nerozmýšleli a přidali se. Manacor tedy ještě o 2 dny posuneme.
V 9:45 vysedáme v městečku v jižní části Tramuntany a odsud míříme na sever. Podle mapy čekám podobnou parádu jako včera. Jako většina obcí na Mallorce v horách, neleží Andratx v úplné rovině, takže je na něj pěkný pohled od jihu. Nadmořská výška je kolem 100 m n.m. a nás čeká stoupání na Coll de sa Gremolla (343 m). Už při výjezdu z Andratxu, jsme se rozdělili na své skupiny, ale s druhou skupinou se setkáváme již po pár kilometrech pod sedlem, který je na dlouhou dobu nejvyšším bodem, ale nikoliv však dnešního dne. Od zatáčky je pěkný výhled na hluboké údolí a baráčky poseté po svazích. V pozadí je vidět přístav Andratx. Po projetí sedla Gremolla, následuje úchvatný sjezd. Na jedné straně skály a sráz do moře na druhé vysoké hory. Celá paráda vrcholí dvěma tunely, krátce po sobě. Dále se silnice opět zvedá a následně vlní až k místu, kde je restaurace Sa Grau a zříceniny strážní věže, z které je upravená vyhlídka, obojí vysoko nad mořem. Zde nás dojíždí autem řidič a šéf Venca, který přiváží zbytek skupiny. Po menším občerstvení a společných fotkách pokračujeme dále. Pavel jede napřed, protože mne zdržují další krásné scenérie moře a hor. To prostě nejde nechat jen tak a projet, jako všichni ostatní cyklisté, kteří si nemohou říci, jaká to byla podívaná. Maximálně můžou říci: Potkali jsme dvojkolo. Je tomu tak. Z jedné ze zatáček se pár na dvojkole vynořil.
Popojel jsem o nějaký kilometr dále a pode mnou Estellencs, kolem hory a voda, takže opět sahám pro foťák. Pavla dojíždím, když se zkroutím po silnici do centra městečka a najdu ho v jedné útulné kavárničce. Jižně nad vsí se tyčí jedna z tisícovek a výhledových vrcholů, Puig de Galatzó. Na ten bych si jednou chtěl vylézt, ale odsud, ze 200 m n.m. by to byla jistě dřina. Každopádně při stoupání dále po silnici se vytváří další oku lahodící kombinace. Městečko v údolí a vysoké hory nad ním.
Další zastávka se jmenuje Torre des Verger. Jde o další strážní věž, tentokrát zachovalou. Je u ní odpočívadlo, lavička a schody, vedoucí k jejímu vchodu, kterým se po schodech dostanete na věž. Výhled opět na jedničku, poprvé dnes vidím stále zasněžený Puig Major. Dáváme se zde do řeči s Čechem, který ještě včera byl v Andoře a ode dneška autem objíždí Mallorku. Strašně se diví, kolik je tu turistů a z cyklistů – drtičů asi taky radost nemá. Následuje Banyalbufar, což je obec opět ve svahu a ve výšce pouhých 100 m n.m. Místní městečka a vesničky jsou opravdu oku lahodící. Ta barva domů, uspořádání a celkový pohled. Co však oku nelahodí, je dalších 200 metrů převýšení, do dalšího sedla. Musíme se s tím však poprat. Zatáčka stíhá zatáčku a stoupání je opět pomalé, ale jisté. Ve výšce téměř 300 m n.m. čekám na Pavla a mezitím mne dojíždí cyklistka, kterou jsem v kopci předjel. To už máme třetího cyklistu za 2 dny. Pavel dojíždí za chvíli a vzdává se Valldemossy. Na další křižovatce se rozhodneme. Tam je cesta mírně houpavá a otvírají se pohledy v oblasti Port de Canonge. Křižovatka přichází a tam se poprvé rozdělíme. Při vidině dalšího sedla ve výšce 500 m n.m. se naše názory liší. Já chci vidět Valldemossu, když už jsem tu, ale Pavel to otáčí druhým směrem a přes Esporles se bude přibližovat k základně.
Sám voják v poli, přesněji řečeno sám jezdec v sedle, stoupám ještě výš. Cestou se otvírají pohledy na Espoles v údolí a Palmu v pozadí. Sedlo přichází a po menší pauze se vezu z kopce, ale ne moc. Přede mnou se zjevuje Mirador des Puig de sa Moneda, což je věž na kopečku, obklopeném domy. Dále pode mnou spatřuji široké údolí pod Valldemossou, která zatím není vidět. Údolí leží na kraji svahu, padající k moři a přístavu Valldemossa. Celému pohledu vévodí Puig de Teix s 1062 m n.m. Sjíždím do údolí a cítím protivítr. Jsem zhruba ve 350 m n.m., což znamená ještě kousek do kopce. Silnice se mírně zvedá a za chvíli přichází městečko Valldemossa. U silnice je restaurace a na její terase spousty lidí. Poznávám i naše přátele, s kterými jsme cestovali do Andratxu. Na chvíli k nim přisedám a vyprávím, co se dělo cestou a proč jsem osiřel. Domlouváme se, že na cestě zpět se k nim připojím. Objednávám kávu a ujišťuji se, že hrneček bude větší, než štamprle, co má soused vedle u stolu. „Sí, sí, seňor,“ praví číšník. Po chvíli mi však přistálo na stole stejné štamprle jako sousedovi. Není to holt sranda domlouvat se v cizině. Dopíjím kávu a s kolegy jsme domluveni, že se potkáme na trase. Platím a jdu na prohlídku města.
Valldemossa leží ve výšce kolem 400 m n.m., má 1500 obyvatel a turisty je oceňována jako klimatické lázně a výchozí bod do pohoří Tramuntana. Nejvýznamnější památkou je kartuziánský klášter, postaven na místě pevnosti, v 17. a 18. století. V klášterním areálu se nachází dále palác krále Sancha a městské muzeum. O něco níže, východním směrem stojí kostel sv. Bartoloměje.
Torrent d´Avall je údolí, kterým se rád nechám snést do nížiny a definitivně opustím kopce a klikaté silnice. Cestou si ještě vychutnávám poslední skalnaté hory, které jsou kolem silnice a již téměř na rovině mne dojíždí osmičlenná skupina mých spolujezdců. Na první velké křižovatce brzdíme a dále pokračujeme přes Palmanyolu, přejíždíme trať do Sólleru a na jih míříme až na silnici Ma-2040, kterou jsme včera jeli s Pavlem ze Sólleru. Občas se čeká, protože skupina je výkonnostně různorodá. Přichází velká křižovatka u Marratxí a já čekám, kudy más „lídří“ povedou. Doprava pod most, ano, jako včera, ale na odbočku do Marratxí opět neodbočujeme, což jsem myslel, že oproti včerejšku se tak stane. Ovšem odbočujeme záhy, po lepší zkratce, kterou jsem v mapě přehlédl, respektive jsem se po ní nepídil. Vedlejšími silnicemi se dostáváme do sa Casa Blancy, kde přejíždíme dálnici a po druhé straně se blížíme k cíli. Tam jedeme přes Sant Jordí a poté se po různých silničkách ocitáme v Arenalu u Mercadony.
Cesta uběhla celkem rychle, ale na těchto slabých pláštích to odsýpá jinak. Pavla nacházím na pokoji v poloze odpočívajícího jezdce. Pověděl mi o klášteru sa Granja a blouděním Palmou a šlo se na dlabanec.
Dnešní trasa měřila 83,8 slunných km a nastoupal 1166 metrů.
Andratx, pohled na Port de Andratx, vyhlídka u Sa Grau a výhled na sever,
Estellencs a Puig de Galatzó, Torre des Verger a výhled na jih, Banyalbufar, Valldemossa
Žádné komentáře:
Okomentovat